Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » When the stars fade away - 17. kapitola

When the stars fade away - 17. kapitolaTak tady máte tak dlouho slibovanou 17. kapitolu. :)

17. kapitola – Svatební cesta bez nevěsty

Zděšeně jsem zalapala po dechu a celé mé tělo se napjalo šokem. Daniel se samolibě usmíval a v danou chvíli si určitě připadal jako nenasytný tygr, který konečně dosáhl své kořisti. Greg kamsi odkráčel a nechal mě a Daniela o samotě. Nepromluvila jsem ani slovo, krčila jsem se u pelesti postele a rukama sepjatýma kolem mých kolen, těsně přimknutých u těla, jsem se snažila chránit. Daniel se krátce zasmál a poté se o krok přiblížil. A o další krok, a další... Přitom si rozepínal knoflíčky jeho saténové košile, která velmi brzy skončila na zemi vedle postele.

„Nepřibližujte se ke mně!“ zavrčela jsem, ale nebylo to nic platné. Jen jsem tím zvýšila Danielovo vzrušení. Ten se ke mně nebezpečně rychle blížil přes postel. Chtěla jsem začít křičet, ale po kratším uvažování mi to přišlo jako zbytečné plýtvání sil. Tady by mi už nikdo nepomohl.

„No tak, buď hodná holčička. Nezlob mě,“ zašeptal mi do ucha a následně po něm přejel svým jazykem. Znechuceně jsem sebou škubla a vysmekla se mu. Daniel se znovu zachichotal, dělalo mu dobře mne trápit.

„Kde je Greg?“ zeptala jsem se prosebně. Bylo to zvláštní a paradoxní, ale nyní bych ho viděla skutečně ráda. Alespoň zatím jsem si myslela, že on by Daniela trochu pacifikoval.

„Greg?! Ale neboj, on přijde,“ řekl chladně a natáhl ruku po mé noze. K mému neštěstí jsem už nestačila uskočit a najednou jsem se tak ocitla nebezpečně blízko Danielovy tváře. Ani jsem nestačila nijak zareagovat a už jsem byla pod ním a on se na mě tiskl celou váhou svého těla. Chtělo se mi zvracet.

Škubala jsem sebou a vrtěla a snažila se co nejrychleji dostat zpod něj zase pryč, ale to byla další chyba. Svými pohyby jsem totiž způsobovala rozkoš Danielovy, který začal slabě sténat.

„Tak je to správně, koťátko!“ pochválil mne a oblízl mi obličej. Nedokázala jsem pochopit, proč to dělal, jak ho něco takového mohlo vzrušovat. Mně osobně se z toho dělalo hodně špatně.

Pak najednou šáhl po mých rukách a vytáhl mi je za hlavu, k pelesti postele. Došlo mi, co chce udělat a ať se to Danielovi líbilo sebevíc, ještě víc jsem se začala škubat. Ani to mi ale nepomohlo a Daniel mi ruce svázal k posteli. Teď jsem měla k dispozici už jen nohy, kterými jsem se mohla bránit. A i když jsem se snažila sebevíc, Daniel byl příliš silný na to, abych mu způsobila nějaké zranění.

Vítězně se usmál a začal mi líbat krk, u kterého příliš dlouho nezůstal a místo toho se věnoval mému výstřihu. Když narazil na okraj svatebních šatů, na nic nečekal a jednoduše mi je roztrhl, svlékl a kamsi hodil jako obyčejný kus hadru. Jeho dalším protivníkem se stala má podprsenka, která nevydržela ani další půl minutu od zničení šatů a letěla rychle za nimi. Bylo to tolik nepříjemné! Ležela jsem pod Danielem skoro celá obnažená, a nejen, že to bylo trapné, absurdní, nepříjemné a nechutné, ale také potupující a bolestivé. A to bolestivé vnitřně, což bylo daleko horší než fyzická bolest.

Daniel se trochu napřímil, aby se mu tak naskytl lepší pohled na má ňadra. Už jen vidět ty plamínky úžasu a pokušení v jeho očích bylo strašné. Vrhl se k mému hrudníku a já se začala modlit, aby tato nechutná a děsivá chvíle už byla za mnou. Rukama přitom šmátral níž a níž, až se došmátral k mým kalhotkám, které taktéž hrubě roztrhl.

Z očí mi vytryskly slzy, už jsem to déle nemohla vydržet. Byl to tichý, bolestný pláč, o kterém Daniel ani nevěděl. Jeho totiž právě plně zaměstnávala jiná činnost. Přestala jsem vnímat, snažila jsem se myslet na jiné, příjemnější věci a tyto okamžiky co nejméně pociťovat a prožívat. Ale Danielovo vzrušení, chtíč a divokost mi způsobovalo bolest a pálení, při kterém se nedalo myslet na pěkné věci. Chtěla jsem mít nadpřirozenou moc, odkopnout ho a rychlostí blesku utéct na míle odsud. Jenže nikdo takový neexistoval, všechny tyto pohádky byly jen výmysly kreativních snílků.

Najednou jsem uslyšela bouchnutí dveří a do pokoje přišel Greg. V duchu jsem děkovala Bohu a jen čekala, kdy ze mě Greg toho prevíta sundá. Ale to bych se opravdu načekala...

„Snad jste nezačali beze mě?“ zachechtal se hurónsky Greg a místo mé záchranné akce se konala další, ještě větší pohroma. V jednom okamžiku ze sebe sundal všechno oblečení a blížil se k nám.

„Ne, jen jsem nám ji pěkně rozdělal. A pro jistotu jsem ji připoutal,“ zahlásil Daniel a na kratičký nepatrný moment ze mne jeho slizké tělo slezlo. Greg uznale pokýval hlavou a poplácal Daniela po rameni. Ten si sundal své poslední zbytky oblečení a za další moment to, peklo pokračovalo.

Když jsem zjistila, co mne čeká, tvář mi zahalila bledá zelená barva a já jen tak tak potlačila pud zvracení. Sama to nedokážu vyslovit, protože už jen ta slova znějí až nemožně nestydatě a nechutně. Bázlivě jsem pohlédla do Gregových nesmlouvavých očí a jeho výraz mi naznačoval, že o tom nehodlá diskutovat. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Bylo mi špatně, moc špatně, ale už jsem to chtěla mít za sebou, a pokud budu rychlá, možná mne nechají být. A právě proto jsem Gregovu nechutnému a ohavnému přání vyhověla.

Chtěla jsem utéct, zahrabat se hluboko pod zem a nevycházet minimálně celý příští rok, ale Greg a Daniel se mnou měli jiné plány. Ani v nejmenším to teď nehodlali zabalit, ba právě naopak, všechno teprve začínalo a já skoro umírala, zaklíněná mezi jejich nenasytnými těly. Trpěla jsem vnitřně a fyzicky. A tentokrát jsem se už neubránila křiku. Řvala jsem, brečela a křičela ve snaze alespoň trochu zmírnit bolest, ale nepomáhalo to. Když jsem došla k bodu, kdy mi došly veškeré síly, kdy jsem si sáhla na dno všech svých schopností, zatmělo se mi před očima a najednou bylo všude černo.

Probudila jsem se druhý den ráno. Ležela jsem naprosto nahá v posteli, jen tak pohozená mezi přikrývkami, polštáři a roztrhaným oblečením. Vzduch v místnosti byl téměř nedýchatelný, pach zpocených těl a dokonce i bolesti a krve byl všude jasně patrný. Rozhlédla jsem se kolem sebe a zjistila, že mi teče krev. Začala jsem prohlížet své tělo, abych zjistila, kde byly napáchány škody, a téměř okamžitě jsem si uvědomila, že z mé pusy. Měla jsem nakousnutý jazyk a ústa. Buď Daniel, nebo Greg byli novým zážitkem tak potěšeni, že se nejspíš neubránili a líbali mne tak divoce, až mi pokousali pusu. Jak romantické!

Vstala jsem a šla otevřít okno, přičemž jsem zjistila, že mě celé tělo bolí. Taky koho by po včerejší noci nebolelo, že?! Moje další kroky pokračovaly do koupelny, kde jsem vděčně vklouzla po sprchu a nechala po sobě stékat kapičky horké a uklidňující vody. Když jsem na sebe oblékla to první, co mi přišlo pod ruku a trochu se upravila, sešla jsem dolů hledat Grega. Měla jsem v plánu promluvit si s ním o tom, co se včera stalo, protože jsem to už nehodlala nikdy víc zažít.

Grega jsem našla v kuchyni, jak si čte noviny. Jeho výraz byl typický – mírně zvednuté obočí, povýšený lesk v očích a samolibý úsměv. Přicupitala jsem k němu a nutkání okamžitě ho zabít jsem radši potlačila.

„Dobré ráno, zlatíčko,“ řekl naprosto klidným, obvyklým hlasem, přičemž ani nezvedl oči od novin.

„Jak jsi mi to mohl udělat?“ vyjela jsem na něj rovnou. Jestli mám mít zlomenou nějakou další končetinu, tak ať je to co nejdřív.

„Udělat co?“ hrál nechápavého.

„Pozvat na svatební noc i toho pitomce Daniela!“ objasnila jsem mu problém velice rychle.

„Pitomce?!“ konečně zvedl oči on novin. „Daniel je můj dlouholetý přítel a ty ho nebudeš nazývat pitomcem.“

„Ale vždyť jsi mě úplně prodal! A navíc o svatební noci! To ti snad přijde normální?!“ vyštěkla jsem.

„Ty nemáš ani ponětí, kolik za to byl Daniel ochoten zaplatit. Takže ano, za tu částku, kterou mi nabídl, a kterou jsem od něj také včera večer přebral, mi to přijde normální,“ prohlásil s ledovým klidem.

„Ty snad ani nejsi člověk! Takhle se mnou manipulovat nebudeš!“

„Vážně?!“ řekl a hrubě mne uchopil za ruku. „Já myslím, že já s tebou můžu manipulovat, jak budu chtít. Jsi teď totiž moje žena. A budeš poslouchat, ať se ti to líbí, nebo ne. A pokud Daniel přijde znovu a nabídne mi dalších 100 000 dolarů, tak s ním půjdeš znova!“ zavelel a bylo hotovo.

„Já nejsem žádná tvoje děvka, abys mě mohl komukoliv poskytnout, když se ti zachce!“ zkusila jsem to naposled. Greg mi vlepil facku a noviny okamžitě ztratily veškerou jeho pozornost.

„Tak já ti to ještě jednou shrnu. Teď jsi moje žena a já si s tebou budu zacházet, jak se mi zachce. A ty budeš poslouchat, i kdyby se kvůli tomu měli podělat všichni svatí, rozumíš?!“ Nedobrovolně jsem přikývla a na sucho polkla. „A teď, má pusinko, se musím sbalit na cestu,“ tón jeho hlasu se změnil a z Grega byl znovu ten uhlazený hodný pán, který „láká děti na bonbónky“.

„My jedeme na svatební cestu?“ zeptala jsem se překvapeně, protože s ničím takovým jsem nepočítala.

„Ano, ale každý někam jinam. Já jedu za prací a ty pojedeš pěkně k tatínkovi, abys mi tady něco nevyvedla, jasné? Takže se jdi taky sbalit!“ přikázal a já poslechla. Vlastně jsem z toho měla i radost, tatínka jsem sice viděla na svatbě, ale měla jsem takové tušení, že lepší svatební cestu, než bez Grega jsem si ani nemohla přát.

Oba dva jsme si zabalili zavazadla a hodlali vyrazit k letišti. Já jela první, Greg mi zarezervoval nejbližší let a tvrdil, že on letí o dvě hodiny později. Přitom mi stále důrazně opakoval, že přesně za týden mám přiletět letadlem zase zpět do New Yorku. Neprotestovala jsem, místo toho jsem si chtěla konečně jeden týden také pořádně užít, a to ne v gregovském stylu, ale podle mého vlastního gusta. Chtěla jsem navštívit staré kamarádky a kamarády z Forks, zajít si večer na drink a nemuset se stále dokola ohlížet na to, kolik je už hodin, vstávat v kolik chci, vařit kolik chci a především – relaxovat.

Do Forks jsem dorazila relativně brzy. Táta mě vyzvedl na letišti a byl natolik hodný, že mě nechal v klidu, příliš se nevyptával a já mohla jít dělat to, co jsem už tak dlouhou nedělala. Byla jsem ráda, že jsem zpátky na místě, kde jsem vyrostla a vdechovala jsem tak každičkou nepatrnou vůni, která mne udeřila do nosu.

Ze všeho nejdřív jsem navštívila svou kamarádku Angelu. Příliš dlouho jsem ji neviděla na to, abychom si stihly povědět všechno do nejmenších detailů, ale i tak jsme si parádně popovídaly. Horší to už bylo s mou kamarádkou Jessicou, která se neustále jen chlubila a chlubila, jak je spokojeně vdaná, jakého má krásného a hodného manžela, a že čeká své první dítě. Já jen nasadila veselý nadšený výraz a tolik jsem jí její život záviděla. A záviděla jsem vlastně i Angele, i když ta své úspěchy podávala značně snesitelnější a mírnější formou. Zdaleka nejhorší však byla návštěva mého nejlepšího kamaráda Jacoba, který se mne neustále vyptával, co mě trápí a proč jsem tak skleslá. Samozřejmě, že jsem mu nemohla říct pravdu o Gregovi, a také jsem mu ji neřekla, ale bylo tak strašně těžké dusit to v sobě, když na vás váš nejlepší přítel pozná, že něco není v pořádku. Proto jsem radši zmizela dřív, než moje odhodlání vše mu vypovědět stouplo na nebezpečnou úroveň.

Přišla jsem zpět domů k tátovi a unavená, skleslá a nijak zrelaxovaná, jak bych si představovala, jsem klesla do postele, kde jsem okamžitě usnula. A tak to šlo i každý další den, až jsem to nevydržela a prostě musela znovu vyrazit zpět do New Yorku. Bylo to šílené a paradoxní, ale tady ve Forks mi nebylo o moc lépe než doma. Byla jsem přesně v polovině týdne, takže Gregův rozkaz jsem tím totálně porušila, ale bylo mi to jedno. On je stejně pryč a až se vrátí, jednoduše řeknu, že jsem přiletěla těsně před ním.

V letadle jsem usnula a zdálo se Edwardovi. Od svatby jsem ho neviděla a ani o něm neslyšela, ale v mé mysli a mých snech jsem ho vídala pravidelně.

Když jsem přiletěla do New Yorku a vrátila se do našeho domu, těšila jsem se, že se pokusím spravit si náladu alespoň tady. Kufr jsem nechala za dveřmi a šla hned pod sprchu, kterou jsem už tolik potřebovala.

Jen, co jsem vyšla schody do patra, uslyšela jsem nějaké podivné zvuky. Že bychom nechali zapnutou televizi? Přišlo mi to sice zvláštní, ale i přesto jsem šla za tím zvukem a kupodivu se dostala ke dveřím ložnice. V hlavě se mi už rýsovala scéna přímo jako vystřižená ze špatného filmu.

V naší ložnici, na naší posteli spolu drsně a hlasitě souložili Greg a jeho sekretářka z práce.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek When the stars fade away - 17. kapitola:

 1
18.01.2014 [14:08]

vlkodlak777Neco ti povím mám doma sbírku kapesních nožů a mám chuť grega svázat a řezat do něj ať taky trpí Emoticon Emoticon Emoticon
jinak skvělá kapča Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!