Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » WereWolfWoman 18. kapitola

05.12.2009 (08:30) • Ellescifi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1269×

„No jo,“ zachmuřil se Jake. „Taky jsem o něm chtěl mluvit. Mám pocit, že se mi vyhýbá. Netuším proč, tak jsem chtěl zjistit, jestli o tom něco nevíš. Urazil jsem ho nějak nebo něco? Teď přišel čistě kvůli tobě a ve vlčí podobě už jsem s ním nebyl dost dlouho. Nebo něco tají? Já fakt nevím...“

Poslouchala jsem Jacobovo drmolení na půl ucha. Spíš jsem uvažovala, jak mu to nejlíp podat, aby byl přístupný a neodsuzoval Sethovu známost hned ze začátku. Mým cílem bylo donutit ho akceptovat Moise jako součást Setha.

„Tady nejde o tebe,“ promluvila jsem po chvíli klidným hlasem. Dívala jsem se z okna na vzdálené jedle, které lemovaly mýtinu před domem. Embryho jsem nikde neviděla.

„Ty něco víš?“ zarazil se Jake.

Přikývla jsem a dál jsem předstírala, že se snažím silou vůle rozpohybovat stromy. Hypnóza na ně neúčinkovala, ale já jsem pohled neodtrhla. „Nevíš, na kterou pláž Jared rád chodí?“ zeptala jsem se nakonec.

Jacob se zatvářil nanejvýš překvapeně, když jsem střelila pohledem ze stromů na něj, ale pomalu mi odpověděl. „Na First Beach, řekl bych. Jak to s tím souvisí?“

„Chodívá tam sám?“ nedala jsem se vytrhnout z myšlenky a zírala mu upřeně do očí, abych v nich našla první známky pochopení, které se za chvilku určitě objeví.

„No to určitě ne. Buď s klukama a nebo s Kim.“

„A Kim tam chodí někdy sama?“

„To netuším, Leah, o co ti jde?“ obořil se na mě. „Chceš mi namluvit, že se to týká Kim a Jareda? Proč by se kvůli tomuhle snažil Seth vyhnout mně? To nechá-“

„Nejde o Kim, ale o její kamarádku,“ přerušila jsem ho smířeným tónem. Tohle by mu nikdy nedošlo. Snad nebude moc nadávat.

Dívala jsem se mu do očí a sledovala, jak mu pomalu zapaluje a jak mu dochází souvislosti.

„Seth má holku?“

„Jmenuje se Moise,“ upřesnila jsem. „Nebudeš vyvádět?“

„Proč se s tímhle svěřuje tobě a ne mně?“ divil se ustaraně.

„Za normálních okolností by to nejspíš řekl tobě, ale poprosil mě, abych se z tebe pokusila dostat povolení.“

Zatvářil se nejdřív zmateně a potom rozzuřeně. Povolení tady existovalo jen jednoho typu. Než ale stihl cokoliv říct, promluvila jsem první.

„Zamysli se nad tím, Jaku. Nejdřív si to promysli. Čemu to uškodí? Komu to ublíží? Jeden člověk navíc nic neznamená, už tak to ví dost lidí... ještě jsme to chtěli říct Embryho matce, to víš. A Sam tohle povolí. Tak co je jeden další člověk? Seth to s ní bere dost vážně a když jsem v jeho vzpomínkách viděla, jak se na něj dívá ona, tak si myslím, že si tvoje povolení oba zaslouží. Nikdy po tobě nic nechtěl. Po nikom nic nechtěl. Myslím, že jedna věc, která by mu ulehčila život, by za tohle stála.

Nejdřív si tohle všechno promysli, než mu dáš odpověď. Já ji zatím nechci znát, řekni to nejdřív jemu. Pošlu ti ho sem, jo? Nic neříkej, já jdu za Embrym a ty přemýšlej. Já tě o to prosím!“

Aniž bych se víc zdržovala, zvedla jsem se od stolu, kde seděl Jacob s omráčeným výrazem. Nechtěla jsem mu dát šanci cokoliv říct, a tak jsem mlela pořád dokola až do chvíle, než jsem opustila pokoj. Rychle jsem vyběhla ven a málem se přizabila o Embryho, který seděl na kusu trávy přede dveřmi.

„Páni, Leah, to bylo rychlý,“ usmál se na mě.

„Jo, jenom jsem s ním chtěla probrat něco o Sethovi, určitě se to brzy taky dozvíš, ale není to moje věc, takže bych to prozatím neřešila,“ vysvětlila jsem.

„Jasně.“

Chvíli jsem zírala mezi stromy a uvažovala o tom, jak to Jake přijme. Snad to Sethovi vyjde. Opravdu si to zaslouží, ale nevím, jestli bude Jake považovat jeho štěstí za přednější než naše tajemství. I když podle mě jeden člověk navíc opravdu nic neznamená.

„Co teď?“ zeptala jsem se po pár minutách a chytila se ho za ruku. Nechtělo se mi stát před domem jako ve výkladní skříni, a tak jsem vykročila k nejbližším stromům.

„Víš, asi se půjdu vyspat, nějak se necítím úplně ideálně, asi jsem vyčerpanej,“ řekl nenadále.

„Je ti špatně? Co je ti? Embry!“ vyděsila jsem se.

„Jen jsem unavenej, vážně, Leah. Jenom se potřebuju vyspat, moc jsem toho nenaspal za poslední dny.“

„No to máš asi pravdu,“ připustila jsem v obavách. „Tak běž, proměň se, ať jsi doma dřív.“ Pak mě něco napadlo. „Hele – budeš dneska se svou matkou mluvit o... ehm... Billym?“

Zastavil se a zadíval se na mě. „Ne, dneska ne.“

„Tak utíkej,“ pobídla jsem ho a pustila mu ruku a poodešla pár kroků, aby se mohl v pohodě proměnit.

Embry se na mě zmučeně díval. Jeho výraz jsem nechápala, ale přistoupila jsem k němu a pevně ho objala. Hladil mě po vlasech a já jsem se ho pevně držela. Potom si mě podržel na délku paží, chvíli mi koukal do očí a pak mě políbil. Polibek trval jen krátce a byl naléhavý, ale plný emocí. Když skončil, pustila jsem ho a odešla pár metrů stranou. Kývla jsem na něj, aby dál neváhal.

„Uvidíme se večer, Leah, ano?“

„No jasně, na našem místě,“ usmála jsem se smutně.

Bez dalšího slova se otočil a odešel k lesu, kde se mi ztratil mezi stromy. Snad je to jen únava, nechtěla bych, aby byl nemocný. Nevěděli jsme, co čekat, nikdo z bratrů nikdy nebyl nemocný, všechno se nám rychle hojilo a téměř žádný virus nás neměl šanci skolit, protože naše vysoká horečka všemu zabraňovala. Tohle by tedy nebyla úplně jednoduchá věc. Doufala jsem, že je to jenom únava.

Zamyšleně jsem se taky otočila a ještě spatřila Jacoba v okně, než jsem vkročila do lesa, kde jsem se chystala proměnit a najít Setha.

Zaplula jsem mezi stromy, svlékla se a proměnila. Ve chvíli, kdy se mi tělo změnilo z lidského na vlčí, ucítila jsem ve své hlavě ještě jednoho vlka. Jake měl být pořád u Cullenových, takže to mohl být jen jeden člověk.

Sethe?

Ne, Leah, tohle ti jen tak neprojde, zasyčel mi v hlavě Jacob. Tohle si žádá delší diskuzi. A ne že si jen tak odejdeš, když usoudíš, že já mám přemejšlet.

Takže jsi přemejšlel? oplatila jsem mu útok.

Dala jsi mi snad na vybranou? zasmál se nevěřícně.

Jenom jsem mlčela a čekala, co z něj vypadne. Doufala jsem, že si dobře seřadil priority.

Jo, to jsem udělal, ušklíbl se sarkasticky. Ale měla jsi pravdu, řekl mírněji a hlavou mu probleskl Seth. Má taky konečně nárok si trochu oddechnout a užít. Jdu ho najít a řeknu mu to. Má štěstí na sourozence, orodovala jsi za něj docela slušně.

Takže Sethovi dovolíš, aby to Moise prozradil? ujišťovala jsem se.

Chvíli mlčel a viděla jsem jenom stromy, které se okolo něj míhaly. Víš, myslím, že jo. Ale promluvím s ním sám, chci vědět, proč se nezeptal rovnou mě.

To myslíš vážně? Neseřval bys ho, co to po tobě chce za blbost?

Chvíli nad tím uvažoval, ale viděla jsem mu v hlavě, co si myslí, takže jsem věděla, co bude jeho další myšlenka, ještě než ji stihl plně formulovat. Tak vidíš.

No jo, asi máš zase pravdu.

Hele – dneska jsi nějakej divnej. To tě tak rozhodilo, že Embry je tvůj bratr? Nebo spíš to s Billym? zeptala jsem se tiše. Neměl ve zvyku se tvářit takhle soustrastně a na všechno kývnout.

Nevím, asi je to prostě novej způsob obrany. Nebo mam nasadit spíš sarkasmus? Co myslíš, že bude lepší? zeptal se ironicky.

Neber si to tak, klidnila jsem ho. Buď rád, že znáš pravdu, stejně už na tom nic nezměníš a trápit se tím nemá cenu. A Embry... zasekla jsem se. No vlastně nevím, jak ten to bere, teď byl nějakej divnej, šel se vyspat. Asi si to potřebuje srovnat v hlavě, nech si pro sebe taky nějakej čas, ztrať se na pár dní v lesích, uvidíš, že to bude lepší, když strávíš pár dní o samotě. Zůstaneme se Sethem v lidský podobě, abys měl v hlavě ticho, navrhla jsem.

Nevydržím bez Nessie tak dlouho, namítl, ale snažil se, aby to neznělo tak vážně, jak to myslel. Moc dobře věděl, že vydržet bez ní tak dlouho pro něj bude těžké, a snažil se to říct jenom v legraci.

Nemůžeš to aspoň zkusit? Až to bude moc těžký, vrať se.

Možná máš pravdu, řekl zase a já jsem otočila oči vsloup a přestala dávat pozor na cestu. Nevšimla jsem si včas řeky, která tekla v místě, kde jsem běžela, a přistála jsem přímo v ní. Voda se rozstříkla na všechny strany, ale bylo příjemné se zchladit, i když jsem věděla, že až se změním na člověka, budu vypadat, jako bych prošla pod vodopádem.

To bylo schválně? Zasmál se Jake vesele.

Jsem ráda, že jsem tě dostala do lepší nálady, řekla jsem a prskala vodu z tlamy, kterou jsem nestihla zavřít. Ale bylo to pravda, i když tón jsem měla asi ironický. Takže to zkusíš?

Zkusím, řekl po chvíli ticha, které nebylo rušeno ani mými, ani jeho myšlenkami. Soustředili jsme se oba jen na běh a všechno ostatní se rozplynulo v prázdnu. Mohlo by to pomoct.

Tak snad se Embry uklidní, zamyslela jsem se znova nad tím, jak rychle zmizel.

Nemoc? podivil se Jacob. Jak je to možný?

Já nevim, proto mě to děsí. Víš co, asi mu šlo o to být o samotě, nebude to nemoc. Ten jeho otec ho musel asi dost rozrušit, když vidím, jak to vzalo tebe.

Smutek byl patrný z každé jeho myšlenky, rozesmutňovalo to i mě a navíc mě to nutilo přemýšlet o Embrym. Nejspíš jsem měla jít s ním a nějak ho uklidnit...

Ne, Leah, dej mu chvíli pro sebe. Udělala jsi všechno, co jsi mohla, uklidni se.

Teď uklidňuješ ty mně? zasmála jsem se nevesele.

Nejsme na tom ani jeden moc dobře, připustil. Ale víš ty co? Já se teď na pár dní ztratím. Teda až po tom, co si promluvím se Sethem, samozřejmě... ale budu pryč, a Seth bude nejspíš s Moise, bude mít co vysvětlovat... takže ty bys mohla využít to, že budeš mít taky čas pro sebe a utřídit si myšlenky. Za předpokladu, že nebudeš zrovna s Embrym.

Hele běž už, přerušila jsem ho překvapeně. Jsi sentimentální a roztrpčenej, tohle nejsi ty. Dej si pár dní oraz a kdyby něco, dej vědět.

Nebylo mu podobné, aby se takhle ztrácel v citech a myšlenkách, aby byl smutný a zklamaný vlastním otcem. Vadilo mi to, bylo mi to líto, děsilo mě to.

Kdo je tady sentimentální teď? zaksichtil se. Zklidni, Leah.

Teď ti to nepomůže. Jestli sarkasmus, sentimentalita nebo ubližování jiným – stejně vím, co je pod tím.

Věnoval mi myšlenku plnou šklebů a na rozdíl ode mě zvládl přeskočit řeku. Tak já zkusím First Beach, jestli tam bude Seth. Doufám, že až mě uvidí, tak se hned nezdekuje než ho stihnu dohonit.

No jasně, tak si to vyříkejte, já si asi taky půjdu někam zdřímnout, taky jsem vyčerpaná.

No to se nedivím, ušklíbl se Jake a v mysli mu proběhla vzpomínka náš zážitek u jezera. Snažil jsem se to nevidět, vykřikl v hlavě, než jsem stihla cokoliv říct. Tušila jsem, že to takhle dopadne, že tohle neutajím, ale přesto mě to rozzuřilo.

Mohl by ses aspoň pokusit nechat si pro sebe to, co jsi viděl? Nepotřebuju to vidět znovu z tvého pohledu a taky to nemusíš ukazovat Sethovi.

Myslíš, že to neviděl? zapochyboval.

Hluboce v to doufám, zašklebila jsem se. Stačí, žes to viděl ty.

Nebudu na to myslet, slíbil.

Věřila jsem mu. Hned jsem to ale pustila z hlavy, protože se mě zmocnil neuvěřitelný pocit únavy a podlomily se mi nohy.

No jdi se vyspat, jsi vážně unavená. Já už se proměním, vidím Setha.

Jasně, tak si to... ehm... užij v lese. Pak mě něco napadlo. Mám zajít za Nessie a vysvětlit jí to?

To bys udělala? Já nevím, jak dlouho bych to ještě vydržel, než bych vyjel na prvního člověka, kterýho bych potkal. No spíš na upíra, ale to je jedno.

Tentokrát jsem se zasmála upřímně. To by se mi líbilo. Zajdu tam, běž co nejrychleji. A brzo se zase vrať. Hned, jakmile budeš moct.

Děkuju, Leah, řekl vděčně a pak jsem cítila, jak se změnil v člověka.

Zvládni to, Jaku, rozloučila jsem se ve své vlastní hlavě s prázdným vědomím.

Byla jsem natolik unavená, že jsem nestihla už přemýšlet o ničem jiném a na místě jsem vytuhla. Nechápala jsem, proč jsem tak unavená, když jsem spala dost dlouho těsně před tím, než jsme se rozběhli zpátky, ale nijak jsem to neovlivnila. Vlastní tělo mě zradilo. Usnula jsem ve vlčí podobě, ani jsem nevzdechla.

No sláva, jsi vzhůru? přivítal mě Jake, když jsem nabyla vědomí.

Nespala jsem tvrdě, v určitém koutku mysli jsem pořád věděla, že část mě je vzhůru a taky jsem vnímala, když se Jacob proměnil a jeho vědomí se smíchalo s mým. Ale jedna moje část pořád spala.

Teprve teď Jake poznal, že jsem vzhůru kompletně. Taková vlčí záležitost. Uvědomil si, že už vnímám, a já jsem si to uvědomovala taky.

Spala jsem dlouho?

Jak to mám vědět? odpověděl mi otázkou.

Usnula jsem pár minut po tom, co jsi se proměnil, aby sis promluvil se Sethem.

No v tom případě jsi spala asi pět hodin, odhaduju.

Pět hodin? Kde teď jsi? Ne, počkej, já nevyzvídám, jdu se proměnit, buď v klidu. Chystala jsem se změnit, ale Jacob mě zastavil.

Ne, počkej, mluvil jsem se Sethem.

Měl radost?

No to je jasný, ale Moisina reakce byla dost – zarazil se.

To slovo, který ti právě vypadlo z vědomí, ale máš ho v podvědomí, je zmatená.

Jo, díky.

No jo. Vidím ti to v hlavě, byla hodně zmatená.

Jo, to jo, souhlasil.

Jak se s tím vypořádal Seth? Co říkal, když – Nestihla jsem doříct otázku, protože Jacob nechal své vzpomínky vyplavat na povrch, takže jsem si mohla Sethovu reakci prohlédnout osobně.

No páni!

To sedí, přikývl Jake. Cítila jsem jeho obavy, které pronikaly i do mojí mysli.

Víš co? Půjdu si s ním promluvit. Netušíš, kde teď bude?

Předpokládám, že s Moise. Asi se bude snažit ji uklidnit. Nečekal jsem, že to bude tak krutý.

Ani já ne. Jinak bych se asi snažila Sethovi ten nápad vymluvit. Ale jiní se tvářili docela klidně, když jsme jim o tomhle řekli. Vem si Charlieho!

No, Leah, to nebyl zrovna nejšťastnější příklad, Charlie se na mě potom tvářil nepříjemně ještě několik měsíců! ohradil se.

No dobře, ale ostatní to brali v pohodě, hlavně ti, kteří byli nějak spřízněni s nějakým vlkem... Kim, Rachel, Emily, Bella... Vyjmenovala jsem několik příkladů.

Jenže to jsou otisky. Neměly na vybranou, na to nezapomínej. Až na Bellu, samozřejmě. Ale ta to vzala dobře, protože byla zvyklá na upíry... to už není takovej rozdíl. Aspoň pro ni.

Hele neokecávej to. Moisina reakce byla hodně překvapivá.

No to byla, zašklebil se. Tak jí to zkus nějak vysvětlit, ode mě jí to moc nepomohlo. Ale ty jsi holka, mohlo by to bejt lepší.

Jo, zkusím to. Tak si to užij v lese, popřála jsem mu znova a nechala prostoupit teplo svým tělem až do konečků prstů.

Autor: Ellescifi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek WereWolfWoman 18. kapitola: