Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vzplanutí_14. kapitola

26.05.2010 (21:30) • Sharlot33 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3761×

Trénink pod dozorem – Alice

„Alice,“ křikla na mě Bella, když mě uviděla s Jasperem za zády. Byla jsem ráda, že byl tady se mnou. Pomáhal mi a to hodně. Nikdy jsem klukům takhle nedůvěřovala… Tohle bylo prostě jiné, nové a nádherné.

Bylo mi jedno, že všichni vědí, kdo jsme. Jsem šťastná a to je, myslím, to nejhlavnější na celém tohle světě.

„Promiň, Bells. Mohla bys na chvilku?“ zeptala jsem se jí s úsměvem, protože mi přišlo, že jsem byla úplně nová a jiná. Díky Jasperovi.

„Co jdeš dělat? Jak se to stalo?“ zahrnoval Carlisle Bellu otázkami, ale já jsem potřebovala pomoc. Nemůžu tu jen tak zůstat. Stačí, že to vědí oni, nemusí to vědět všichni.

„Chcete odpovědi? Tak se dívejte,“ vyhrkla Bella a dál se jimi už nezabývala.

Zabývala se totiž mnou, a to tak, že zavřela oči a určitě se soustředila na oheň. Po pár okamžicích se jí na těle začaly objevovat slabé plamínky ohně. Samozřejmě se jí všichni báli, a tak o pár kroků ustoupili dozadu, jenom já jsem zůstala stát.

„Nikdy bych nikomu neublížila,“ zašeptala slabě Bella a zavrtala pohled do mě. Tak dělej, Bello. Nehodlala jsem čekat a přišla k ní.

„Klid, zlato. Jsem tu s tebou a vždy budu. Ty jsi skvělý člověk a tohle…“ při tom jsem sjela její tělo mým pohledem. Při tom, když jenom hořela, vypadala sexy a až moc žhavě. Začala jsem pochybovat o své orientaci, a jestli jsme vůbec sestry, ale pak jsem si rychle vzpomněla, že jsem měla řeč a měla bych pokračovat. Zhluboka jsem se nadechla a pokračovala: „… na tom nic nemění.“ Z jejích očí se začaly spouštět hráze, ale hned po opuštění oka se vypařily.

„Díky, Alice,“ poděkovala, „ale mohly už bychom začít? Hoří mi oblečení a já bych se před nimi nerada objevila nahá.“ Zasmála jsem se tomu. Zvláštní, mě proměna nevadí. Přikývla jsem na souhlas, protože naše kreditní karty byly na nule a já potřebovala záminku jít nakupovat, obzvlášť když nemůžu.

Konečně jsem k ní natáhla ruku a ona ji rychle chytla. Naše prsty se dotkly a já uslyšela úlevné, ale i udivené povzdechnutí. Pozorně jsem se na ni dívala a z jejího těla postupně mizely plamínky a já se cítila mokře.

V duchu jsem si povzdechla, že Bella nebude tak „žhavá“, ale byla to moje sestra. Byla to jenom sesterská láska, kterou jsem ji ráda opětovala, ale na rozdávání lásky pro někoho tu nemám Bellu, ale někoho jiného.

„Páni,“ vydechl udivený Carlisle, když jsem byla celá durch. Chudinka Bella, měla na sobě jenom kalhotky a kousky spáleného trika a z očí se jí draly slzy.

„To by úžasné,“ vykřikl Carlisle, který byl celý nadšený, až mu z očí sršely jiskřičky zvědavosti. Není to nějaký pošahaný vědec jako naši rodiče?

„Úžasné? Carlisle, tohle je prokletí! Není to úžasné!“ mluvila Bella ještě relativně v klidu, protože jsem si jistá, že další oheň by její oblečení nemuselo přežít.

„Proč?“ ptal se nechápavě.

„Protože to neumíme kontrolovat. Fajn, pokud chceme, změníme se, ale nemáme to pod kontrolou, když se naštveme, znervózníme, rozvášníme…“ chtěla pokračovat, ale Edward ji přerušil.

„Rozvášníte?“ zeptal se zvědavě.

„Ano, proto je to tak nebezpečné. Kdykoliv jsem blízko lidí a naštvu se, může se něco stát. Mě ten oheň nepálí, ale ostatní ano. Já pouze cítím zvýšení mé tělesné teploty,“ vysvětlovala pravdivě Bella, aby to konečně pochopili a dál se nás už neptali.

„Jak jsi zjistila o tom rozvášnění?“ ptal se dál Edward.

„Víš, Edwarde, nejsi jediný kluk, který mě kdy přitahoval,“ odpověděla mu naštvaně Bella. Na chvíli jsem se zasekla a hledala v hlavě to, co právě řekla. Vážně řekla, že ji přitahuje? Asi bych měla zmizet, problesklo mi hlavou.

„Ehm,“ odkašlala jsem si, „měla bych si s Jasperem promluvit,“ vybruslila jsem od nich, chytla Jaspera za ruku a táhla nahoru do našeho pokoje.

Dole jsem jenom slyšela, jak se jejich rodiče rozloučili, a zavřela za sebou dveře, aby nás nemohli slyšet, ani vidět. Chtěla jsem pro sebe a Jaspera trochu soukromí.

„Jaspere,“ oslovila jsem ho, když si prohlížel náš pokoj.

„Máte to tu hezký,“ začal nervózně a stál tři kroky ode mě.

„Díky,“ odpověděla jsem napjatě. Nikdy jsem nebyla takhle nervózní. Bylo to až stresující, natož v zápětí přistála u mě vlna klidu, která určitě nepocházela ode mě, ale bylo mi to jedno. Potřebovala jsem mu taky něco říct.

„Víš… Jak Bella mlela o tom tělesném přitahování,“ zkoušela jsem to nervózně, ale on jenom stál a upíral na mě svůj zrak, za to já jsem hypnotizovala náš chlupatý koberec.

„Copak je s tím?“ ptal se pobaveně.

„No…“ Byla jsem hrozně nervózní, nevěděla jsem, jestli by se mi pak nesmál. Znám ho přece jenom chvíli, ale co, risk je zisk, ne? Aspoň se to tak říká. Alice, vzchop se. Tak jsem se tedy vzchopila a řekla: „Taky mě přitahuješ.“

„Vážně?“ ptal se zaskočeně, ale i nadšeně. Mé srdce se dobývalo z  hrudi ven a já k němu udělala jeden krok. Cítila jsem, jak mé tělo pomalu mrzne, jak se potím, ale pot se mění na led.

„Děsně moc,“ zašeptala jsem. V tom jsem měla jeho ruce na již zmrzlém pase a přitáhl si mě k sobě. Úlevně jsem vydechla. Byla jsem ráda, že to takhle dopadlo.

„Jak moc?“ ptal se laškovně. Pochopila jsem rychle, kam tím míří, ale nebyla jsem si jistá, jestli bych mu nemohla ublížit. Třeba by mu mohla zmrznout pusa, a co já později budu líbat? Co potom? Třeba nebude moct mluvit.

„Děsně moc,“ zopakovala jsem a mé rty se jemně otíraly o ty jeho. Mé nohy a tělo byly proměněny v led, ale mé ruce a hlava ze sebe pořád vydávala určité teplo, které se za chvíli ztratí.

„Můžeš mi to ukázat?“ zašeptal mi do úst, až to zanechalo slabou ozvěnu. To do mého těla vyslalo okamžitou reakci a celé mé tělo bylo zmrzlé.

„Můžu ti ublížit.“ Musela jsem ho upozornit na nějaké ,problémy‘, když se chce líbat s ledničkou.

„Mě nic neublíží,“ zašeptal. Chtěla jsem něco namítnout, ale v tom se jeho rty naplno natiskly na ty moje a já jsem byla jako omámená. Okamžitě jsem si ho přitáhla za zátylek k sobě a nehodlala pustit. Naše rty se o sebe otíraly s jemností.

Trochu se odtáhl a já jsem nesouhlasně zabručela, ale nebyl konec. Jeho jazyk objel můj spodní ret, já pootevřela ústa a on do nich vklouzl svým jazykem. Ihned začal prozkoumávat své možnosti a za chvíli i naše jazyky tančily těžkou choreografii.

Mé tělo se třáslo radostí nad objevením nového kluka, se kterým mi to snad vydrží déle než s jinými. Cítila jsem k němu určitou náklonnost a obezřetnost. Bylo to něco jiného než u těch, které jsem měla dřív. Tohle bylo jiné, jako osudová láska, kterou nemůžete za žádných podmínek opustit.

„Jaspere,“ zasténala jsem jeho jméno, když jsem už nemohla dýchat. Odtáhl se a se zrychleným dechem se na mě podíval. Jeho oči tentokrát byly o něco tmavší, než si je pamatuju, ale to bude asi tím vzrušením, které jsem vyzařovala.

„Měli bychom jít dolů, asi na nás čekají,“ zašeptal mi do ucha a zkousl jemně můj ušní lalůček. Slabě jsem zavzdychala, protože jsem nechtěla končit. Chtěla jsem pokračovat, ale to by asi bylo moc. Taky jsem nechápala, jak může chtít líbat led, natož zkousávát zmrzlý ušní lalůček.

„Fajn,“ řekla jsem na oko nadšeně, abych se nemusela vymlouvat na svoje sexuální úchylky. Pak jsem si vzpomněla na své tělo, které bylo zmrzlé snad víc než obvykle, a začervenala se. To jsem to asi přehnala, ale to líbání bylo jak s bohem.

„Neudělala jsem ti nic?“ zeptala jsem se ho, když se tvářil zaraženě, ale když mě uslyšel, na tváři se mu usadil příjemný úsměv.

„Ne, v pohodě,“ vlepil mi pusu na tvář a my stáli na schodech, když jsem slyšela Edwarda něco říkat: „Tak si myslím, že Alice potřebuje tvou pomoc stejně jako ty její.“ Bella se otočila a já se omluvně usmála, protože až teď jsem si vzpomněla na náš slib, který jsme složily. Že já jsem to ale zapomnětlivá osůbka.

Pak Bella propukla v smích a já nemohla jinak, než ji následovat. Byla jsem ráda, že to takhle skvěle vychází. Snad hned všechno neuvidím přes růžové brýle, pomyslela jsem si.

„Promiňte,“ začala Esmé, která spolu s Carlislem za zády, vtrhly do domu.

„Nemohla jsem to zadržet. Zajímá ho, co se s vámi děje a chce vám pomoct,“ dopověděla a já v duchu zasténala. Nechci, aby nás zkoumal jako laboratorní krysy.

„Dobře. Ale nikdy se to nesmí dozvědět, jasné?“ zeptala se Bella a já usoudila, že nám nic jiného nezbývá. Snad nám vážně pomůže a přejde nás to po nějaké době. Nebo že na to vynalezne nějaký lék, ale silně pochybuju.

Ten doktor jenom přikývl a Bella šla ke mně, když mi hlavou bleskla úžasná myšlenka.

„Bello, když už tohle ví, nebylo by rozumné ukázat jim vše, co umíme?“ vyhrkla jsem, když ke mně natahovala ruku.

„Je toho víc?“ hlásil se okamžitě o slovo Carlisle. Čekala jsem, že se ozve, ale tak rychle?

„Pojďme ven,“ nabídla všem Bella rozumné řešení. Carlisle přikývl a já se vydala do lesa. Slyšela jsem, že jdou za námi, ale přemýšlela jsem, že když už tohle všechno vědí, bylo by dobré jim ukázat všechno, kdyby si všimli něčeho nového, nebo aby se nás nebáli, ale respektovali nás.

„Začni,“ nabádala mě Bella. Kývla jsem hlavou na souhlas. V hlavě jsem si začala představovat led, vodu, ledovce, Grónsko, vše, co je ve spojitosti s ledem.

Zadívala jsem se na oblohu, která byla zakrytá mraky a po chvíli, kdy jsem dostala signál od svého těla, jsem prudce švihla rukou nahoru. Jakoby se z mého těla uvolnila, odštěpila přebytečná energie, která byla skryta do té ledové koule, kterou jsem měla ve své moci. Tu moc jsem chtěla náležitě využít.

Zatnula jsem svou pěst a tím jsem přerušila kontakt se sněhovou koulí a ona se rozletěla na miliony vloček, které se postupně měnily ve vodu.

„To je nádhera,“ šeptla Esmé směrem ke mně. Usmála jsem se nad jejím obdivem, protože tohle bylo snad jediné, co se mi z tohoto prokletí líbilo.

„To je vše, co umím já. Bello?“ ďábelsky jsem se na ni podívala a kývla jsem na ni, že může začít.

Udělala to samé, co já. Akorát s větším efektem. Hrála si s tou ohnivou koulí, laškovala s ní. Byla to úžasná podívaná.

Tak mě napadlo, uděláme představení. Opět jsem si představila led, sněhovou kouli a vymrštila ji směrem k ohnivé. Měla jsem dobrou mušku a obě se srazily, v tom se na zem sneslo pár kapek vody.

Otočila jsem se s Bellou na Culleny a dívala se po jejich obličejích, ve kterých se zračil údiv, nadšení a… strach?

„To je vše,“ snažila se to Bella uzavřít, ale já ji nenechám.

„Není,“ oponovala jsem.

„Je toho víc?“ zeptal se Carlisle s jiskřičkami v očích.

„Mírně, ale stalo se to omylem a jen jednou. Neumím to ovládat tak dobře jako kouli,“ vymlouvala se Bella. Věřila jsem ji, že se jí do toho nechce, ale na druhou stranu jim to musíme ukázat.

„Prosím, Bello.“ Carlisle mě předběhl. Tak nic, aspoň nejsem jediná… Se záchranářským pohledem se podívala na Edwarda, který se tvářil hodně podobně jako Carlisle.

„Na mě se nedívej, já to chci taky vidět,“ odmítl ji ještě s úsměvem. Moje milá sestřička si povzdechla a šla radši dál od nás. Dokonce i já jsem opustila její prostor. Někdy bychom mohly vyzkoušet, jak bude její moc reagovat na protější živel. Jestli to přeruší všechno, nebo jestli se kolem mě udělá ledový kruh, když vše okolo bude hořet.

„Kdybyste začali hořet, nenadávejte mi,“ předběžně nás varovala a mi se smíchem přikývli.

Zhluboka se nadechla a rozhodila rukama. Tentokrát jí to nějak nešlo. Zkusila to znova, ale nic.

„Zkoušej to dál,“ pobídla jsem ji. Potřebovala pomoc, ale když to zkoušela asi po dvacáté, nešlo jí to. Čím by to mohlo být? Musela jsem nad tím začít uvažovat.

„Sakra!“ zakřičela jednou a probrala mě z mého bloumání.

„Hm, tak si myslím, že rukama to nebylo,“ řekla jsem, když se kolem ní objevil ten ohnivý kruh, ze kterého jsem popravdě měla strach. Podrobně jsem si ho prohlédla. Plameny byl níž než dřív, ale byly tam. To bylo hlavní.

Myslím, že uběhlo pět minut, ve kterých Bella stále nechtěla přestat. Carlisle s Esmé zírali na ten kruh a Edward zíral na Bellu. Jasper zíral na mě takovým pohledem, až jsem se musela oklepat.

„Tak stačí, ne?“ zeptala se Bella. Nečekala na odpověď a kruh stála.

„Páni,“ vydechli všichni.

„Slovo páni se dnes opakuje až moc často,“ řekla se smíchem a kývla směrem ke mně. Pochopila jsem, co a jak a přišla jsem k ní. Propletly jsme naše prsty a vrátily jsme se do původní podoby.

Byla jsem celá mokrá a momentálně i zmrzlá, protože foukal docela silný vítr. Jasper si stoupl do směru toho větru, aby mi dopřál aspoň trochu tepla, ale Bella byla celá nahá. Chtěla jsem jí to říct, ale předběhla mě Esmé. Dneska mě každý předbíhá.

„Ehm… Bello,“ upozornila ji. Bella se na ni otočila a ukázala na ni. Chvíli strnule stála, a až pak si to uvědomila. Rychle se schovala za mě.

„Tohle se taky občas stává,“ povzdechla si za mými zády. Na jejím místě bych byla rudá až na zadku, což ona byla asi taky.

„Esme, nemohla bys mi donést župan? Mám ho na posteli v pokoji,“ poprosila ji Bella. Do pár minut byla zpět a za chvíli jsme mířili k domu.

„No, my už budeme muset jít. Máme práci,“ řekl vždy konzervativní Carlisle. Rozloučily jsme se s nimi, ale kluci tu zůstali.

„S Jasperem jsme přemýšleli,“ odkašlal si Edward, aby upoutal na sebe pozornost. „Chtěli jsme se zeptat, jestli stále platí ten váš třítýdenní celibát?“

„Stejně už jsme ho obě porušily, takže ne,“ odpověděla jsem a v duchu se zazubila nad tou vzpomínkou.

„V tom případě vám chceme pomoct,“ namítl Jasper. S čím by nám chtěli pomoct?

„S čím?“ vyhrkla rychle Bella. Další, kdo mě dnes předběhl.

„Chceme vám pomoci s trénováním,“ pokračoval Edward.

„Čeho?“

„Rozvášnění?“ řekl klidně a hlavně pomalu Edward. Bella na něj zírala s otevřenou pusou a já byla ve stejné pozici. Co kdybych Jasperovi skutečně ublížila?

„Je to nebezpečné,“ pohrozila mu. Lekla jsem se, že bych na tom byla prostě stejně jako ona s Edwardem, odolávat svému chtíči, své touze, kontrolovat své pohyby, doteky. Hrůza! Neustále jsem se o Jaspera bála, že bych mu mohla ublížit.

„Pro Edwarda možná. Mě led nic neudělá, takže když dovolíte, máme s Alicí práci,“ řekl ledově klidným a natěšeným hlasem Jasper. V duchu jsem na něj zírala s otevřenou pusou. On si je tak jistý…

Vzal mě za ruku a táhl mě nahoru. Můj strach ze mě jakoby zázrakem odpadl a já se oddávala jenom jeho ruce, která svírala tu mou. Mým tělem projížděly příjemné vlny šimrání. Těšila jsem se, až zapadneme do pokoje a budeme „trénovat“.

„Tak?“ začal nervózně. Najednou moje nervozita byla zpět a já se opět bála, že mu nějak ublížím.

„Tak?“ zopakovala jsem. Nečekal a přišel ke mně. Chytil můj obličej do svých velkých a jemně sametových rukou. Opřela jsem se do jedné z dlaní, protože mi ten dotek byl moc příjemný.

Sklonil se k mému krku a u něj se zabrzdil. Jeho dech, otírající se o můj odhalený krk, byl velmi vzrušující. Sice moje srdce bilo, jako kdyby bilo z posledního, ale moje tělesná teplota zůstávala stále stejná.

Vycítil to i on a nečekal, přilepil své rty na můj krk a lehce ho líbal a sjížděl po něm zuby. Mým tělem stále proudily vlny touhy a vzrušení. Na mé kůži se pod jeho dotekem objevila husí kůže.

Svými rty se dostal až k mému ušnímu lalůčku, který zkousl. Už jsem nemohla jen tak nečině stát. Zasténala jsem.

„Jaspere!“ Byl to pro něj povel a přitiskl váhavě své rty na mé. Čekal na mou reakci, sice mé tělo se nepatrně ochladilo, ale byla jsem to pořád já, a tak pokračoval.

Naše rty se otíraly o sebe s čím dál tím větší náruživostí. Už to nebyla jenom touha po něm, ale byla v tom obrovská vášeň, která vyzařovala z mého těla přímo na něj.

Cítila jsem, jak mé prsty na nohou mrznou, ale nedala jsem to na sobě znát, chtěla jsem pokračovat, přestože jsem byla mokrá jako slepice, ale tohle se nedalo prostě odmítnout.

Svým jazykem jsem mu objela horní ret a z jeho hrdla se ozval slabý sten.

„Alice,“ zašeptal mi do úst.

„Jaspere!“ zařval někdo od zdola. Hrozně jsem se lekla, že jsem od něj se štěknutím odskočila. Moje nohy zase rozmrzly, protože jsem nebyla tak zmražená, a tak to moje tělo dokázalo vyvážit.

„Promiň, musíme jít,“ řekl omluvně a propaloval mě pohledem. Nechtěla jsem, aby odešel, ale neměla jsem jinou možnost.

„Nic se neděje,“ odpověděla jsem zkroušeně. Usmál se a došel ke mně.

„Dobrou noc,“ popřál mi a políbil mě zlehka na rty. Nahnula jsem se k němu blíž, ale odtáhl se.

„Nezkoušej moje sebeovládání,“ zašeptal mi do ucha a vlepil mi pusu na tvář a šel dolů.

Po pár vteřinách, co jsem se vydýchala z předešlých pár minut, jsem se pro sebe usmála a i s úsměvem si lehla do postele. Po chvíli přišla Bella.

„Trénovali jste?“ zeptala se vesele.

„Ano, a i když jsme se dostali jenom k polibku, nikdy nechci nikoho jiného. Co vy?“odpověděla jsem jí. Až potom jsem si uvědomila, co jsem řekla. Nikdy nechci jiného. To znamená, že… mi na něm moc záleží, že ho miluju.

„Nápodobně,“ vydechla Bella, a tak mě vytrhla i z mých myšlenek. Usmála jsem se na ni a šly jsme se postupně osprchovat. Vzala jsem si na sebe oblečení na spaní, což je volnější tričko a nějaké kraťasy.

Poté jsem nadšená z dnešního dne zapadla do postele a odebrala se do říše snů, kde se mi nezdálo o nikom jiném než o něm, o Jasperovi.

Ráno mě probudilo přímé sluníčko do očí. Vesele jsem se usmála a se zavřenýma očima jsem se protáhla. Pak jsem se otráveně posadila na posteli a zjistila, že Bella tu není, ale že se z koupelny ozývá tekoucí voda.

„Boží. Krásné to ráno,“ zavýskla jsem, když jsem se dnes již podruhé protahovala. Vyhodila jsem jednu nohu z postele a po chvíli druhou. Zamrkala jsem očima a pak si je protřela rukou. Rukou jsem si hrábla do vlasů a zakňourala.

„Mně se nechce.“ V tom vylezla z koupelny úplně nadšená Bella. Zírala jsem na ni jako na zjevení Pany Marie. Vždyť se musí do školy! Nebo ne?!

„Proč jsi tak…“ sjela jsem ji pohledem, „…veselá?“

„Uvidíme ve škole kluky, ne?“ odpověděla mi, přestože si oblékala bílé uplé tílko s nápisem: „I´m glowing crazy“ přes hlavu.

„No, nemohly bychom se ulejt?“ zkoušela jsem to znova, protože se mi do školy vážně nechtělo. Hlavně bych nedokázala myslet na nic jiného než na Jaspera a pukla by mi z toho hlava. Navíc… mohly bychom trénovat.

„Hm,“ začala přemýšlet Bella. Měla zaražený výraz, protože určitě přemýšlela a věřím, že to bolí. Já sama to nevím, protože jsem nikdy nemyslela, jenom uvažovala.

„To by šlo, Abby se vrátí pozdě, stačí jí zavolat a dělat, že skoro umíráme a máme to v kapse. Bereš?“ ptala se mě laškovně.

„Ty se ještě ptáš?“ utahovala jsem si z ní.

„No, já nevím… Co kdyby sis to rozmyslela?“ smála se.

„Tak to vážně ne!“ křikla jsem a vyhrabala se z peřin. Chtěla jsem si dojít na záchod, ale Bella mě zadržela.

„Co je?“ otočila jsem se na ni hned.

„Zavolej jí. Jseš ještě rozespalá, takže ti bude věřit, když zavoláme později, bude si myslet, že jsme zaspaly a pak nám to nedovolí,“ vysvětlovala mi.

„Fajn,“ povzdechla jsem si. Tak záchod bude muset počkat. Vrazila mi do ruky telefon a já vytočila její číslo. Po pár pípnutí mi to zvedla.

„Halo? Holky? Co se stalo?“ vychrlila na mě do telefonu.

„Abby?“ zachraptila jsem jí do telefonu.

„Co se stalo? Není vám dobře? Nemám přijet?“ vychrlila opět.

„Jo, není mi moc dobře… Nemůžeme zůstat doma?“ zkusila jsem to.

„Jasně, nemám radši přijet? Nechcete ještě něco?“ Měla o nás až příliš velký strach.

„Ne, nic nepotřebujeme, zítra to bude v pohodě,“ zaskuhrala jsem a ještě jsem schválně zakašlala.

„Tak se uzdravte, zatím pa,“ rozloučila se rychle a položila mi telefon.

„Tak pa, no,“ řekla jsem do prázdna a podala Belle zpátky telefon.

„Vyšlo to!“ zakřičela jsem a objala ji. Pevně mě zmáčkla, ale já jsem se rychle vymanila z jejího objetí a utíkala na záchod.

„Sorry,“ zasmála jsem se a pak si udělala ranní hygienu jako obvykle, akorát jsem se oblíkla do domácího oblečení.

„Tak co budeme dneska dělat?“ zeptala jsem se jí otráveně, když jsme se po snídani vracely do pokoje.

„Trénovat?“ navrhla a já se zasekla na schodech. Dala jsem si prst doprostřed rtu a zadívala se nahoru. Hele pavučinky.

„Jasně,“ zavýskla jsem po chvíli a vzala jsem ji za ruku. Neprotestovala a nechala se táhnout za mnou. Nic jiného jí ani nezbývalo.

Dotáhla jsem ji kousek od domu, aby na nás neviděli sousedi, ale někdo od nás ze zahrady mohl, ale kdo by se tu objevil? Navíc jsou všichni v práci a ve škole, ne? Je fakt, že by tu zase mohli kluci být, ale co… Ať se učí.

„Takže…“ začala Bella, protože nevěděla, co se bude dělat, já vlastně taky ne.

„Budeme trénovat každá sama za sebe ne?“ zkusila jsem to.

„Fajn,“ souhlasila a ona odešla kousek dál.

Podívala jsem se na ni a už jen viděla, jak hoří a vrhá koulí do vzduchu. Zasmála jsem se tomu, protože to začala mít ráda.

Začala jsem zase myslet na led a po pár okamžicích se sám objevil. Usmála jsem se sama pro sebe a začala myslet na další várku ledu. Po chvíli jsem mrskla rukou do vzduchu a z mé ruky vyletěla koule. Chtěla jsem zkusit něco nového. Dalšího.

Kouli jsem se snažila udržet ve vzduchu, ale spadla mi. Zkusila jsem to znova a zase nic. Zkusila jsem to potřetí a přitom myslela na Jaspera a povedlo se. Koule se držela mírně nad zemí, ale klepala se. Vzpomněla jsem si opět na Jaspera, a jak byl studený a koule se překvapivě uklidnila.

Pohnula jsem rukou doleva a ta koule šla s mírným zpožděním za ní. Pak jsem ji s velkou vervou hodila do vzduchu a  za chvíli ji následovala ta Bellina.

„Skvěle, Alice, skvěle.“ Nadšeně se usmívala a ještě mi do toho tleskala. Otočila jsem se na ni a za ní stála Abby.

„Do háje!“ zaklela jsem a ukázala za ni. Bella se otočila ve své „žhavé“ podobě a ztuhla na místě jako já.