Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vychoval jsem si lásku - 22. kapitola

15.10.2011 (21:30) • vesper • FanFiction na pokračování • komentováno 45× • zobrazeno 4790×

Edward:

„Teto, teto, teto a ploč jsou ty tvoje kytičky větší než moje?“ štěbetala moje malá cácorka, zatímco tahala Tanyu za sukni, jak se na sebe snažila upoutat pozornost. A to se jí skvěle dařilo.

Jó, cérenko, a to jsi ještě neviděla moje svatební šaty! pomyslela si s úsměvem budoucí nevěsta.

Od včerejška, kdy jsme přijeli do Denali, byla Bella středem pozornosti a vyloženě si v tom svém postavení blahem mlaskala. Naši příbuzní o její existenci věděli od samého začátku, kdy jsme se snažili zjistit nějaké podrobnosti o jejím otci, ale teprve teď se s ní setkali osobně. Byli z ní nadšení. Ženské osazenstvo ji neustále obletovalo a včera večer, který celý probíhal ve znamení všemožných dětských her, dokonce popustily uzdu své dospělosti natolik, že bylo těžké rozeznat, kdo je doopravdy na mentální úrovni čtyřletého dítěte a kdo je ve skutečnosti dospělá žena, která je jen momentálně v dětském světě. Všechny holky štebetaly a pobíhaly po vile stejně ztřeštěně, jako by byly stejně staré návštěvnice mateřské školky. Jasper s Emmettem a Samuelem jim nejdříve ochotně dělali pozorné diváky, ale později hodili za hlavu jakékoli předsudky a blbli spolu s holkami. Já s Carlislem, Esmé a Eleazarem, který také Bellu nespouštěl z očí – ovšem z jiných důvodů než ostatní – jsme se usadili na terase před domem.

Eleazar tvrdil, že má Bella obdivuhodný dar, jímž byl naprosto fascinován a nijak to nezakrýval.

Tvrdil, že má Bella nějaký mentální štít. Mé námitky, že její myšlenky neslyším jen někdy a tudíž se to určitě nebude stupňovat, mu připadaly bezpředmětné. Nesouhlasil se mnou a slušně se na mně bavil. Viděl, jak se pořád nemůžu srovnat s tím, že je možné, že by Bellin „štít“ neodezněl, ale naopak zesílil. Představa, že by se mi mohla její mysl uzavřít, mě vyloženě děsila.

Eleazar studoval výraz mé tváře a se škodolibým úsměvem mi sdělil: „Tak si, Edwarde, užívej, že ji zatím slyšíš. Myslím, že její mentální schopnosti budou spolu s věkem sílit, stejně jako ty fyzické.“

Tím mi dokonale smazal úsměv ze rtů – tehdy i teď, když si na to opět vzpomenu. Ovšem spokojená nálada se mi opět rychle vrátila, když ke mně dolehl roztomilý hlásek naší malé holčičky, která právě v prvním patře asistovala Tanye u předsvatebních příprav. Spíš tedy jen zdržovala a přidělávala práci Alici a Kate, které musely svou pozornost dělit mezi nevěstu a Bellu.

„Teto, já chci taky takovýto závojíček. Áááááž na zem, abych byla tak moc klásná jako ty!“ zazněl nade mnou dětský hlásek.

Emmett byl právě s budoucím ženichem na lovu, protože Samuel nebyl vegetariánem příliš dlouho a přestože Bella není pro upíry přímo lákavou pochoutkou, její krev obsahuje nezpochybnitelnou lidskou složku. A my všichni – kromě Belly samotné – jsme byli už od včerejška poněkud nesví pokaždé, když se Samuel vyskytl v její bezprostřední blízkosti.

Mezitím Jasper za pokynů přicházejících shora od Alice, která sice líčila Tanyu, ale svým věšteckým okem stíhala kontrolovat veškeré další dění v domě i před ním, dirigoval Rose, Irinu a Esmé v přípravě haly a zahrady. Carlisle se chystal k provedení samotného obřadu v roli oddávajícího a já s Eleazarem jsme zhotovovali altánek na zahradě hned za domem, kde si novomanželé složí slib.

„Teto, teto, ještě tyto kolálky si vezmi. Tyto pěkně balevné ti budou moc slušet!“ žvatlala Bella a já si uměl dokonale představit její rozzářený pohled, jak Tanye podává nějaké dětské barevné korálky. Došel jsem k závěru, že je na čase holky zachránit ze spárů toho malého nezmara a navíc jsme na altánku měli už téměř vše hotové, tak jsem se nijak dlouho nerozmýšlel a v následující vteřině se už chystal klepat na dveře, za kterými bylo cítit nervózní ženské natěšené vzrušení.

No konečně, Edwarde, prosím, odnes ji odsud klidně v zubech, poslala mi v myšlence Alice, jakmile jí byl jasný můj záměr.

Okamžitě jsem tedy zaťukal a vstoupil.

Uprostřed pokoje stála nádherná světlovlasá víla se zasněným výrazem, z jejíchž myšlenek jsem okamžitě urychleně vystoupil, protože jinak bych se cítil jako sprostý slídil. Stejně jako u každého zaslechnutí myšlenek jejího budoucího manžela po celý dnešní a včerejší den. Oba mysleli jen na sebe navzájem a na to, až spolu odjedou na líbánky a budou se v jednom kuse věnovat… elegantně řečeno – jen sami sobě, různými způsoby.

Okolo roztoužené nevěsty kmitaly ruce dvou dospělých upírek a kolem této upíří trojice pobíhala moje malá veverka s rozzářenýma očima, které byly vzrušením doširoka otevřené. Bella úspěšně měnila pokoj v jedno velké skladiště. Snášela Tanye další a další doplňky a nekonečné množství roztodivných kusů oblečení bez ohledu na to, k jaké situaci se hodí.

Kdyby bylo po Bellině, vdávala by se Tanya ve vysokých tyrkysově modrých kozačkách, zelené koženkové minisukni, růžovém topu s velkými oranžovými květy a fialovém bolerku. Obrovské žluté náušnice z umělé hmoty a náramky a náhrdelníky z dřevěných, pestrobarevných kuliček jen potvrdily moje přesvědčení, že se Belle podařilo najít krabici s věcmi, které si Tanya schovala jako památku na dobu hippies.

Bella měla skutečně talent na to, jak udělat z něžné nevěsty prostitutku šedesátých let. Možná ji jednou nechám, aby mi navrhla kostým na maškarní.

Už už jsem toho hyperaktivního skřítka držel, ale vysmekla se mi a opět zmizela v útrobách Tanyiny skříně.

„Teto?!  A k čemu máš tyto nálamky? A ploč jsou spojené?!“ zeptala se nevinně Bella a vztáhla ručičku, ve které se jí houpala ocelová pouta, pravděpodobně speciálně odolná proti zničení.

„Teta“ Tanya vytřeštila oči a omráčeně zírala na „hračku“, při jejímž pozorování se jí mozek zaplnil výčitkami o kažení čisté dětské dušičky a vzpomínkami na poslední zážitky strávené s pouty a jejím snoubencem.

Ježíši, to si to nemohla ta Tanya líp schovat?! Třeba zahrabat deset metrů pod základy domu? Objektivně vzato – všude jinde by je totiž Bella dřív nebo později stejně našla, pomyslela si Alice.

Bella byla natolik fascinovaná nově objeveným předmětem, že si nevšimla našich postav, které ztuhly víc než jindy a rozpustile pokračovala: „Nejsou sice moc balevné, ale jsou zajímavé. Jak je nosíš? Myslím, že by sis je klidně mohla vzít i dnes!“

Okamžitě jsem k Belle přiskočil a pouta jí vytrhl z ruky. Ještě by z nich mohla chytit nějakého odporného bacila, bůhví co všechno s nimi Tanya a Samuel vyváděli… zvířata. Podle nespoutaných intimních myšlenek obou zamilovaných milenců jsem přesvědčen o tom, že se ve svých tipech nemusím držet moc při zemi. Musel jsem se hodně ovládat, abych před Bellou neřekl něco na způsob „to je fuj, pusť to“.

Místo toho jsem se hluboce nadechl a pouta urychleně uložil do nachystaného Tanyina kufru, který měla sbalený na svatební cestu. Když jsem si všiml jejího vykuleného a provinilého pohledu, nedalo mi to a vzpomněl jsem si na svá poměrně nedávná a tehdy ještě hojná erotická dobrodružství a nedokázal jsem se dál tvářit nazlobeně.

Vlastně mi Tanya díky svým rozpakům připadala konečně jako „žijící“ bytost. Ne jako suchá vosková figurína bez citu. Nikdy jsem o Tanye neuvažoval jako o křehké ženě a právě její láskou odhalená nová tvář mi byla velmi sympatická. Spiklenecky jsem na ni mrkl. Kdyby má sestřenka mohla, byla by jistě rudá až na zadní části těla. Místo toho se jen cukavě usmála a nervózně ošila. Nechtěl jsem ji už víc uvádět do rozpaků, a tak jsem se otočil na Bellu.

„Belli, copak nevíš, že do cizích věcí se neleze?!“

Chtěl jsem pokračovat a tím odvést hovor jinam, ale ta malá breberenda se jen tak nedala.

„Ale co to je, Edwalde?“ zopakovala netrpělivě Bella a přitom si lehce podupkávala nohou a zvědavě se podívala po sbaleném kufru, zatímco její mysl už měla zaječí úmysly. Během vteřiny měla naplánované, jak se do toho kufru vpáčí a onu zatím neprobádanou hračku dostane zpět. Budu jej muset co nejdřív dostat z jejího dosahu, jinak by hrozilo narušení svatby a především poškození mimických svalů Kate a Emmetta, kteří by se jistě uřechtali smíchy, kdyby se Bella opět vytasila se svým úlovkem. Kate se teď jen tak tak držela a nechybělo mnoho a začala by se smíchy plazit po zemi.

„To ti možná jednou vysvětlím, ale teď ne,“ řekl jsem rezolutně. Nehodlal jsem si teď vymýšlet nějaké balamutící řečičky, zjistil jsem totiž, že někdy je lepší věci jednoduše nevysvětlovat. Bella musí pochopit, že jí vždy na každou její otázku neodpovíme.

„A kdy mi to lžekneš?“ vyzvídala naše malá.

„Až budeš velká. A to si to ještě dobře rozmyslím. A teď už nechej tetu Tanyu, ať se může v klidu připravit. Pojď, půjdeme ještě nasbírat nějaké květiny do košíčku, ať je na ni můžeš házet. Alice s Kate to tu zvládnou i bez nás.“ S těmi slovy jsem spěšně vystrkával Bellu ze dveří. Za jejího neustálého mrmlání a všetečných otázek by se Samuel s Tanyou nevzali ani do Vánoc.

Tanya se na mě úlevně usmála. Jelikož šlo o její první svatbu, byla hodně nervózní a Bellino zdržování ji už začínalo trochu obtěžovat, i když si to nepřipouštěla, snažila se nedávat najevo žádné rozladění. Na rozdíl od Tanyy se Kate zatvářila naprosto nešťastně, protože se na Belle dokonale bavila. Mnohokrát mě už napadlo, že je snad tato naše sestřenka Emmettovou biologickou sestrou. A to, jak se Kate chová v Bellině přítomnosti, tuto mou odvážnou myšlenku jen potvrzuje. Alice mi na rozdíl od Kate div neskočila kolem krku vděčností, že naši cácorku odvádím a následně za námi téměř zabouchla dveře a zamnula si ruce.

Sběrem kvítků se Isabellka bavila jen chvíli. Byla příliš rychle hotová, a tak jsem byl nucen improvizovat. Nachystal jsem jí stoh papírů a obrovské množství pastelek a navnadil ji myšlenkou, že budou všichni moc šťastní, když jim namaluje nějaký obrázek. Že mě to nenapadlo hned! Bella byla nadšená z toho, že od ní bude mít každý dárek a opájela se představou, že novomanželé si její obrázek pověsí na zeď v ložnici. No, iluze ti brát nebudu, broučku…

Zatímco Isabellka dokončovala s vystrčenou špičkou jazýčku poslední tahy po papíře, nevěsta, ženich i zbylí svatebčané se stihli nerušeně připravit k samotnému obřadu. Zbývalo už jen naší maličké družičce připomenout její důležitost v přidržování vlečky. Když jsem jí dostatečně zdůraznil, že bude hned po nevěstě tou nejdůležitější dívkou v celém domě, zablýsklo se jí v očích nezměrné odhodlání. Stačilo jen zopakovat ty nejdůležitější informace, které už stejně nechtěla poslouchat, protože to vše s ní už bod po bodu probrala manažerka svatby Alice a Bella má jako poloupírka paměť skoro stejně dokonalou jako my plnohodnotní upíři.

„Tak už pojďme, Edwalde! Já nic nepokazím, slibuju!“ dušovala se Bella a rozkošně si olízla pravou ručičku od zápěstí až po konečky prstů. Mělo to být něco jako přísaha, kterou viděla u Samuela minulý večer, kdy se sázel s Emmettem. Prý že, kdo plivne nejdál. Ti dva věční kluci si naplnili ústa vodou ze sklenice a tu „plivali“ do dálky, a jelikož můj bratr obviňoval budoucího ženicha z podvádění, Sam Emmovi přísahal, že si při plivání nepomáhá proudem vzduchu při výdechu. Belle se velmi zalíbilo jejich přísahání doprovázené olíznutím konečků dvou prstů a sama se to rozhodla provést ještě precizněji.

…

Alice:

Byl to další z dokonalých obřadů. Pochopitelně jsem o tom vůbec nepochybovala, ale přesto mám obrovskou radost, že navzdory Bellině neustálé „pomoci“ vše proběhlo, jak mělo. Vlastně jsem tak nějak tušila, že náš andílek bude veškeré přípravy lehce komplikovat a právě to pro mě byla neodolatelná výzva. Bezproblémových svatebních příprav jsem už zažila mnoho, ale dnes poprvé se mi pod rukama motal živel, který se choval jako rtuť. Bella byla všude a k jejímu polapení a následnému udržení „mimo hru“ musel Edward vynaložit obrovské úsilí, za což jsem mu vděčná.

Bella byla jak utržená ze řetězu. Nejen, že se v kolektivu pro ni cizích upírů nestyděla, dokonce se před nimi předváděla a pochopitelně byla nadmíru spokojená z jejich pozornosti.

Naštěstí je ale dostatečně rozumná a především pochopila důležitost situace, takže nás alespoň při samotném obřadu poslouchala a respektovala naše pokyny.

Poté, co si Tanya a Samuel slíbili vzájemnou nekonečnou lásku, úctu a věrnost a Bella se vší vážností a důstojností podržela vlečku a zapózovala – jako rozkošná holčička – na svatební fotografii, jsme udržovali klasické svatební zvyky. Jen ty stoly plné jídla chyběly. Někteří tančili, jiní si povídali a mezi námi se motala Isabellka a rozdávala obrázky, které za Edwardova dozoru nakreslila.

„… no a tady jsi, teto Calmen, ty. Vidíš?“

„Ta čarodějnice?!“

„Ale né! To pžece není žádná čalodějnice. To jsi ty. Namalovala jsem ti vlásky, úplně, jak máš dooplavdy. Líbí se ti to?“ čekala Bella na odpověď se zatajeným dechem.

Carmen se na obrázek znovu nedůvěřivě podívala a naklonila hlavu doprava, jako by jí to mělo pomoci objevit skrytou podobu. To už se jí ale přes rameno zahleděl Eleazar, který s rozesmátým obličejem konstatoval: „No jo, miláčku. Vždyť to jsi celá ty!“

Carmen zatnula čelist a s výhružným zavrčením jej uhodila do ramene, načež on svou ženu vášnivě políbil. Potom se s velkým zalíbením podíval na druhou postavu na papíře. Evidentně to byl on sám a i nezasvěcený pozorovatel by jej odhadl na upíra. Byl to typický hrabě Dracula.

„Emme, toto je plo tebe!“ pokračovala Bella nevzrušeně v rozdávání obrázků.

„Ehm, Belli, děkuju. Ty bys chtěla koníka?“ zeptal se Emmett s rozzářenýma očima, když pohlédl na svůj obrázek a už přemýšlel, jak jej sežene a kam ustájí. Trochu pozapomněl na to, že by kvůli naší upíří podstatě byl ten kůň neustále splašený.

Belle se fanaticky zableskly oči a začala poskakovat s tím, že ano, že koníka chce, ale jakmile se trochu zklidnila, naprosto vážně pronesla: „Ale na tom oblázku jsi, Emmette, ty.“

„Jak já?! Vždyť to je kůň!“

„No, ale jsi to i ty!“ zazubila se Bella a vzpomínala na to, jak jsem jej asi před týdnem při naší hádce nazvala koněm. Houpal zrovna Bellu na zahradě a povídal jí, jak se jako dítě toužil zhoupnout tak silně, že obletí tyč houpačky o 360 stupňů. S dětským vzrušením jí líčil, jak se chtěl ocitnout vzhůru nohama. A to je přesně něco pro naši Bellu. Emmett je fakt kůň, tak jsem mu to taky řekla.

Bella pak dělala hodinu scénu, že se chce točit kolem tyče houpačky, načež se k ní seběhli všichni, co byli v tu chvíli doma, protože toto zvolání z pusinky malé holčičky nezní příliš nevinně. Edward byl naštěstí zrovna v práci. Kdyby ne, možná by už byla Rose vdova.

Jasper dostal obrázek, na kterém byl znázorněn jako lev s obrovskou hřívou. Lovil zrovna nějaký hnědý flek se čtyřmi nohami a byl pozorován zbytkem smečky.

Irina se dočkala svého zpodobnění jako přísná ledová královna, z jejíhož pohledu skutečně mrazilo a Kate zářila z papíru jako žhavá kometa. Nebeské těleso s ženským obličejem.

Rose se stala něžnou lesní vílou a Esmé byla láskyplnou maminkou s malou copatou holčičkou na klíně a širokým, vlídným úsměvem, kterou ode dveří pozoroval věčně zamilovaným a hrdým pohledem blonďák v bílém plášti.

Když podala Bella obrázek mně a já jej uchopila do ruky, bylo to, jako by jej předtím Kate nabila elektrickým proudem. Současnost najednou zmizela. Ocitla jsem se na míle daleko a dívala se na dvě zamilované mladé osoby, sedící u kraje vodopádu v lidmi nedotčené přírodě.

Hleděli si navzájem do očí a dívali se na sebe nekonečně oddaným způsobem.

Vypadali, jako by si rozuměli i beze slov a četli si své pocity z hloubi svých srdcí.

Tím neskonale šťastným mužem byl Edward. Dívku jsem neznala. Nepomáhalo mi ani to, že jsem jí neviděla do tváře.

Byla jsem jí neskutečně moc vděčná a dokonce mě napadlo vydat se ji okamžitě hledat.

Svého bratra jsem téměř nepoznávala. Nikdy nebyl tak šťastný jako právě teď.

Edward přímo zářil, jako by se kolem něj vznášela aura blaženosti.

Našel svou druhou polovinu. Dívku, se kterou se jeho prokletá existence změní v ráj, dívku, bez které by byl až do konce svých dnů jen prázdnou a zoufalou tělesnou schránkou.

Najednou se Edward - pohledem plným něhy a bezbřehé lásky - zadíval mým směrem a jeho dívka následovala jeho příkladu. Na malinký okamžik jsem stihla postřehnout lišácké plamínky v jejích očích, které nedokázaly potlačit ani ty nejšlechetnější city.

Vize skončila a já opět zírala na papír, který mi nakreslila Isabella.

21. kapitola ← ψ → 23. kapitola

Moc děkuju za komentáře u minulé kapitoly a minulých kapitol a za Vaše hlasy v Povídce měsíce září! 4. místa si strašně moc vážím, je to fakt moc krásný pocit! Díky!

Doufám, že se kapitola líbila. Měla původně ještě pokračovat, ale pokračování vám dám do další kapitoly. Ať vás najednou příliš neunavuju.

Prozradím ale, že Cullenovi začnou řešit Bellinu budoucnost a rozhodnou se ji seznámit s dětmi - lidskými. Pomalu ale jistě bude Belle končit bezstarostné „předškolní" období.

No a na závěr si dovolím položit jednu otázku - kdo je ta dívka z Aliciny vize? Bude budoucnost (někdo může říct „osud") míchat kartami?

Autor: vesper (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vychoval jsem si lásku - 22. kapitola: