Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vycházející Slunce - první kapitola

23.01.2010 (09:15) • Puccinka10 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2838×

„Neboj se, lásko. Všechno bude dobré.“

Když jsem se koukla do kalendáře, zatočila se mi hlava. Nemohla jsem uvěřit, že je už 12. září. Bylo mi z toho trošku špatně. Velmi živě jsem si uměla představit, co všechno Alice k téhle příležitosti naplánovala. Její oslavy, i když byli ještě z mého lidského života, se mi pořádně vryly do paměti. Trošku jsem si vydechla, když jsem viděla, že okolo se nic zvláštního neděje. Všichni vypadali normálně, pokud se to tak dá nazvat. Teď byli až moc klidní. Jako kdyby se nic nedělo. A o to mi vlastně šlo.

Alice na své oslavy určitě potřebovala nejmíň dva dny. Nechápu, jak jinak by to mohla stihnout. I když,... u Alice nikdy nikdo neví. Znovu jsem si povzdechla a pohladila jsem pohledem mého dokonalého manžela. Edward se na mě koukl a jemně se usmál. Už tušil, co se to se mnou děje. Zvedl se z gauče a chytil mě za ruku. Naklonil se ke mně, a já na chvíli ztuhla. Znala jsem ho už deset let, ale stejně mě jeho krása znovu ohromila. On vypadal stejně ohromeně. Něžně mě políbil a zašeptal mi do ucha.

„Nechtěla by ses jít se mnou projít?“ zašeptal a podíval se mi do očí. Povzdechla jsem si. Doufala jsem, že mu můžu věřit, že by mi řekl, kdyby to byl nějaký Alicin plán na zítřek.

Mimoděk jsem se otřásla. Edward si toho všimnul a ušklíbl se.

„Edwarde, já tě varuju. Jestli je to nějaký trik tak,...“ začala jsem, ale on si mě k sobě přitiskl a políbil. Zatočila se mi hlava. Moje myšlenky týkající se Alice, na chvíli ustoupili do pozadí. Za okamžik jsem vůbec netušila co jsem předtím vlastně chtěla říct. Byla jsem omámená. Jak se mě dotkl, proletěl mnou elektrický proud a já automaticky chtěla víc. V tu chvíli jsem zapomněla nejen na Alici a na to co chci říct ale i na to, že okolo nás sedí další čtyři upíři a vší silou se nás snaží ignorovat.

V duchu jsem se nad tím pousmála. Edward jako kdyby tušil, že teď už nejsem schopná přemýšlet nad ničím jiným než nad ním, mě vzal do náruče a běžel se mnou ven. Společně jsme přeskočili řeku a po pár kilometrech mě jemně postavil na zem.

„Hm Bells, tak mě napadlo...“ začal a snažil se vypadat přesvědčivě. Jen párkrát v životě jsem viděla Edwarda hledat slova. A pokaždé to bylo v nějaké velmi vážné situaci. Teď mě vůbec neoklamal. A on to věděl. Znali jsme se až moc dobře.

„Edwarde, prosím tě vyklop to.“ zamumlala jsem a snažila se na něj nedívat. Věděla jsem, že když se na něj podívám, uvěřím všemu, co jen bude chtít. Dám mu všechno, co bude chtít. Nelíbilo se mi, že toho využívá.

„No tak dobře.“ zašklebil se a pokračoval. „Než jsi mě přerušila, chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys nechtěla jít na chvíli za Nessie a Jakem do La Push. Mohli bychom s nimi někam jít...“ nádherně se na mě usmál. Chtěla jsem si vynadat za to, že jsem se na něj vůbec dívala, ale bylo pozdě. Jen se přikývla.

„Hééj.“ Ozvalo se najednou lesem a já vylekaně uskočila. Edward se začal smát a po chvíli se za stromem objevil Emmett. Nejradši bych ho uškrtila. Kdyby se to ovšem dalo. Kde byli ty časy, kdy jsem mohla Emmetta aspoň přemoct v páce? Po roce, co moje síla novorozené ustoupila, si Emmett vychutnával každou mou porážku. Hrozně ho štvalo, že jsem ho tenkrát nejmíň dvacet krát za sebou porazila.

„Nemohl bych jít s vámi? Můžeme jít na lov. Mám chuť se s někým poprat.“ ušklíbl se.

„Emmette a tím „s někým“ máš na mysli medvědy, a nebo Jacoba?“ zašklebila jsem se na něj a on se začal smát tak hlasitě, že jsem měla pocit, že za chvíli začne padat listí ze stromu od toho kraválu. Když se uklidnil, vesele na mě mrkl.

„To se ještě uvidí.“ zamumlal. Edward na mě taky mrkl a rozběhli jsme se. Emmett fučel nejmíň 5 metrů za námi. Nebyl tak rychlý, jako my. Kdyby Edward chtěl, mohl by běžet ještě rychleji, ale přizpůsobil se mému běhu. Jak taky jinak.

Když jsme zastavili, stáli jsme před Jacobovým domkem. Moje Renesmee už stála před dveřmi a vesele nám mávala. Slyšela jsem Jacoba, jak chodí po domě a něco si naštvaně mumlá. Asi nebyl zrovna nadšený naší malou návštěvou. Nebo v tom bylo něco jiného? Emmett se na nás ušklíbnul. Jistě ho taky slyšel. Zašklebil se, rychle zakýval Nessie, která se na něj vyjeveně dívala a vlítl do domu. Nejspíš se ho bude snažit rozveselit po svém.

„Nevím, jestli to měl dělat. Jake nemá zrovna dobou náladu.“ zamumlala a usmála se na nás. Za chvíli jsme slyšeli, jak Jake naštvaně vrčí na Emmetta. Emmett skučel smíchy a Jake vyběhl ven s hlavou plnou pilin.

Jindy by se i on tomu zasmál a něco Emmetovi vyvedl, ale dnes asi opravdu neměl náladu. Vyběhl ven, krátce se na nás zamračil a vrhnul zuřivý pohled na dům, ve kterém se na zemi smíchem svíjel Emmett. Pak se krátce a zlostně podíval na Nessie a běžel pryč. Slyšeli jsme, jak za sekundu vyletěl ze své kůže. Nessie posmutněla.

„Tohle nikdy nedělá. Opravdu netuším, co se s ním děje. Celý den je takový. Dneska do toho lesa běží už asi po desáté.“ povzdechla si. „Dnes je ke mně opravdu zlý. Jako kdybych mu něco udělala.“ Tvářila se zamyšleně. Edward naštvaně zavrčel. Nelíbilo se mu že je Jacob na naší dceru zlý. Určitě viděl v Nessině hlavě pár podrobností.

„Jestli se tomu psovi nelíbí, že jsme ti dovolili bydlet tady s ním a jeho tátou, tak se můžeš okamžitě přestěhovat k nám. My budeme jenom rádi, když tu s ním nebudeš. Určitě po světě běhají i normálnější tvorové, než je on.“ Nessie se tvářila zděšeně, když se z lesa ozval Jacobův hlas.

„Jen ať si jde. Mě tu bez ní stejně bude mnohem líp. Žádná trápení.“ Tahle slova zavrčel. Já jsem Jaka ale znala. Cítila jsem, že v těch slovech se skrývá jistý bolestný podtón. Chtěl jí tady. Ale proč ji v tom případě vyhání pryč? Nessie zaskučela a následně zavrčela směrem k lesům.

„Dobře Jacobe Blacku, táta má podle mě pravdu. Myslím, že můžu mít i někoho jiného než jen blbého psa, který mě ještě k tomu všemu nikdy doopravdy nemiloval. Velmi ráda se přestěhuju. A to hned. Nechci tě už nikdy vidět!“ Vletěla do domu a zabouchla za sebou dveře tak, že skoro vyletěli z pantu. Byla sem vyděšená. Moje Nessie milovala Jaka stejně tak, jako já mého Edwarda. A Jacob Nessie miloval snad nejvíc na světě. To ona ho tady držela. Jenom kvůli ní existoval. Tak proč sakra tohle dělají? Proč?

Vyděšeně jsem se koukla na Edwarda.

„Je v tom víc než jen tohle?“ zeptala jsem se ho nejistě.

„Je v tom mnohem víc. Řeknu ti to, až budeme sami dobře? Odvedeme Nessie domů. Není jediná, která chce tomu podvraťákovi ukousnout hlavu. I když... “ zamumlal tak, že jsem to mohla slyšet jen já. Z domku se ozývalo třískání dveřmi a vrčení. Slyšela jsem i Emmettův hlas, jak se vyjeveně ptá Nessie, co se děje.

„Vypadni Emmette!“ zaječela. „Ty jsi na straně toho psa, tak si ho jdi hledat. Možná skočil ze skály… Ale nesmím si dělat marné naděje.“ Zaskučela a dál třískala dveřmi. Napadlo mě, že bychom jí s Edwardem, jako rodiče, měli něco říct, ale nevěděla jsem co. Vůbec jsem si jako rodič nepřipadala. Edward měl ruce zaťaté v pěst. Trošku mě zamrazilo když mi do hlavy vlezla slova, která Renesmee řekla, nebo spíš zavrčela. Že doufá, že Jake skočil ze skály. Uměla jsem si představit, jak by brečela kdyby opravdu skočil.

Byla by zoufalá. Nenáviděla by sama sebe za to, co řekla. A to jsem nechtěla. A zároveň jsem nechtěla, aby zbytečně trpěl i Jake. Určitě se to dá nějak rozumně vyřešit. Už už jsem chtěla jít Jaka hledat, ale pak mi došlo, že nejspíš chce být sám. Z útesu určitě neskočí. Snad. Spíš zůstane pár týdnů ve vlčím těle a uteče někam na sever. Ale každou vteřinu bude trpět protože nemůže být bez Nessie.

Nedokáže to. Musel mít nějaký důvod, proč byl na Nessie celý den zlý. A to, co řekl před chvílí… Možná to byla jenom reakce na to, co ona udělala. Určitě nevědomky. Však já se to od Edwarda dozvím. Nessie naštvaně vylezla ze dveří a zabouchla je za sebou vší silou. Budu se sem muset vrátit abych je opravila. Nechtěla jsem, aby se Billimu něco stalo, až je bude otvírat.

„Jdeme, táto?“ pokusila se vesele usmát, ale vznikl z toho jen nepodařený, bolestný úšklebek. Edward jí vzal tašky a ona mu vylezla na záda. Nenápadně jsem mrkla na Edwarda. Chtěla jsem tady ještě chvíli zůstat. Emmett se nespokojeně pustil za nimi. Žádná rvačka s Jacobem nebude. Musel být hrozně smutný.

„Jdu na medvědy. S těmi není taková sranda ale,...“ pokrčil rameny. „Aspoň něco ne?“ zašklebil se nakonec a rozběhl do lesa.

Vešla jsem do domku a rozhlédla se. Až se Billi vrátí domů, nejspíš dostane infarkt. Když se Renesmee balila, opravdu si dala záležet, aby tady nechala pořádný bordel. Přeskočila jsem polštáře a kousky něčeho, co jsem nedokázala identifikovat. Vešla jsem do Jakova pokoje, který s ním chvíli obývala i moje dcerka. Bylo to tu ještě horší, než v obýváku a kuchyni.

Uprostřed postele byl odhozený Nessin náramek. Náramek, který jí dal Jake k prvním Vánocům. Až se tady Jake objeví, bude to pro něj hrozné. Ta bolest. Ona ho možná miluje ale… Ne tak, jako on jí. Nevěřila by co všechno pro ní udělal ještě před tím, než byla vůbec na světe. Co všechno udělal pro mě. Jacob si to nezaslouží. Nezaslouží si trpět. Ale proč byl potom na Nessie zlý? Pořád se mi to honilo hlavou. Tolik otázek. Tolik proč. Edward mi to ale určitě vysvětlí.

Edward. Hned jak jsem na něj pomyslela, nedokázala jsem myslet na nic jiného. Povzdechla jsem si. Rychle jsem dala do pořádku co jen šlo, takže to v domku vypadalo celkem slušně. Bezradně jsem stála nad Jacobovou postelí, na které byl položený náramek. Neuměla jsem se rozhodnout. Způsobit Jakovi bolest, a nebo nezpůsobit?

Opravdu hodně by mi pomohlo, kdybych věděla, o co jde. Kdyby byl na vině Jake, nechala bych ho tam. Ať si trošku potrpí. Vždyť jestli ho Ness miluje, vrátí se k němu. Trošku jsem se lekla, když mě napadlo, že nemusí. Není k němu přivázána jako on k ní. Vlk otisku dá všechno, co jen ta osoba chce. Nechal by Nessie, aby žila z někým jiným? A nechala by Nessie Jaka, aby jí opustil? Co jen osoba chce... vždy jen pro její dobro. Utekl Jake kvůli tomu, že to bude pro Ness lepší? Jako kdysi Edward?

Už jen ta vzpomínka mě zabolela. Jake by neudělal něco takového. I když vlastně Nessie řekla, že ho nechce. Byla jsem zmatená. Napadla mě i druhá varianta. Nessie udělala v něčem chybu... a Jake byl proto smutný a i nevrlý. Možná ho některá Nessina slova naštavala. Nekterá, co nám řekla. Nebylo to kvůli Emmettovi. To určitě ne. A Jake to prostě nevydržel. Když Edward navrhl stěhování, Jake se rozrušil kvůli té vzpomínce na to, co vyvedla Ness. Proto řekl to, co řekl. Utekl pryč. A Ness utekla k nám.

„Ano Bells, je to ta druhá varianta. Ale náramek tu nech. A nebo ho vezmi a schovej. Hlavně ho nedávej Nessie. Ta by ho nejspíš zahodila. Trápí se, víš? Jake byl zlý, protože nevěděl, jak se jí zbavit. To, co jsme řekli, mu hrálo do karet a tak od ní odešel.“ Lekla jsem se. Edward stál těsně za mnou a hlavu měl položenou na mém rameni. Úleva. Nemusím se trápit ještě i já. Edward mi to všechno vysvětlí. Jak ale přečetl mé myšlenky? Vylekala jsem se, když mi došlo, že jsem nevědomky pozvedla svůj štít. Proto to přečetl. Jindy by mě to možná malinko zatrápilo ale teď tady byly důležitější problémy.

A hned dva. Jake a Nessie. Jacob a Renesmee. Můj nejlepší přítel a moje milovaná dcera. Vzdychla jsem. Edward něžně vzal mou hlavou mezi dlaně a ještě něžněji mě políbil.

„Neboj, lásko, všechno bude dobré.“ Zašeptal mi do vlasů.

Edwarde? Pomyslela jsem si. Povíš mi o tom?  Všechno? Ale asi na vhodnějším místě. Zamyslela jsem se a stáhla svůj štít tak, aby mě zase obklopoval.

Edward postřehl, že moje myšlenky zmizely a vzal mě za ruku. Utíkali jsme na naší louku. Většinou jsme tam chodili kvůli jiným věcem ale dnes… Nessie byla u nás v chaloupce, kterou jsem dostala k minulým narozeninám od Cullenových… Narozeniny. Skoro sem zapomněla, jak mě to ještě před pár hodinami trápilo. A teď mi to bylo fuk. Když to Alici potěší, tak proč ne. Stejně by pro mě největší dárek byli Jacob a Nessie zase spolu. Když jsem řekla tuhle myšlenku nahlas, Edward jen přikývl. S tímhle se mnou souhlasil.

Možná se choval jenom naoko k Jakovi, jako kdyby ho neměl rád. Jako kdyby nechtěl, aby byl s Nessie. Ale opak byl pravdou. Edward Jaka měl rád. Byl mu vděčný hlavně za mě. Jenom se toho vztahu trošku bál. Louka už nebyla daleko a nikdo nás už nemohl slyšet. Otočila jsem se k Edwardovi, zavřela oči a pohladila ho po lícní kosti. Políbila jsem ho a on mi polibek oplatil. Zašlo by to i dál kdybych se neodtrhla. Jindy by mu bylo divné, že jsem to já kdo se odtahuje. Ale dnes žádná pravidla neplatila. Významně jsem se na něj podívala.

„Edwarde, lásko. Řekni mi to prosím.“ Zaprosila jsem a on mě stáhl k sobě na zem, do trávy. Opřela jsem si hlavu u jeho hruď a on začal.

„Ta teorie, kterou jsi měla, je správná. Ta o tom, že Nessie něco vyvedla a Jake  byl kvůli tomu naštvaný celý den. Vyvrcholilo to, když jsem navrhnul to stěhování a když jsem řekl, že se najde i někdo lepší pro naši dceru. Vzpomněl si na to, co udělala. Pomyslel si, že Ness chce toho druhého a bylo mu to hrozně líto. Proto jí řekl, ať si jde. Nechtěl, aby věděla, proč se na ni zlobí. Chtěl, aby byla šťastná. A pak na něj Nessie zavrčela:

„Dobře, Jacobe Blacku. T áta má podle mě pravdu. Myslím, že můžu mít i někoho jiného, než jen blbého psa, který mě ještě k tomu všemu nikdy doopravdy nemiloval! Velmi ráda se přestěhuju. A to hned. Nechci tě už nikdy vidět!“

Hrozně ho to ranilo. Stejně, jako ranily Nessie jeho slova. Oba dva to řekli, protože jeden druhého milují. Nessie proto, že si myslí, že Jake prostě nenávidí upíry a nechce mít s námi nic společného. Že ho už omrzela. Že se do ní nikdy neotiskl a že to jen předstírá, aby mohl být blíž k tobě.“ Divoce jsem zakroutila hlavou. Tohle že si myslela moje dcera o mě a o Jakovi? Zbláznila se? Vždyť kdyby se do ní neotiskl, nebyla by tady.A nebyla bych tu ani já. Byla sem naštvaná. Edward také zakýval hlavou a něžně se usmál.

„Jako kdyby zapomněla na mě. Že vím, co k ní Jake cítí. A že vím, co cítí k tobě. Kdyby byl Jacob do tebe zamilovaný, nejspíš bych mu utrhl hlavu. Nessie přišla k nám, zamkla se do svého pokoje a plakala. Nechal sem ji samotnou. Bojí se, že se Jakovi něco stane. Že opravdu někde spadne nebo že něco vyvede. Hrozně se o něj bojí, i když se ty myšlenky snaží překrýt nenávistí, kterou ani necítí. Jen ji předstírá, protože je hrozně smutná, a nechce, abychom o tom věděli. Bojí se taky, že Jake se sem opravdu už nikdy nevrátí. Její myšlenky jsou opravdu zmatené.“

Povzdechla jsem si. Tohle mohla vymyslet jenom moje ztřeštěná dcera. Nerada jsem si to přiznávala, ale v některých ohledech byla až moc po mě. Vůbec se mi to nelíbilo. Měla by být po svém dokonalém otci.

„A Jake?“ zamumlala jsem potichu.

„Jake trpí. Tisíckrát víc, než trpěl s tebou. Už to nebere tak ze srandy. Když si mu řekla ty, že ho nenávidíš, neutekl do lesa. Poznamenal: „To je dobře. Nenávist je vášnivý cit.“ Edward se na to ušklíbl.

„Je opravdu na dně. Chce pro Renesmee jen to dobré. Chce, aby byla s tím klukem, nebo i s někým jiným, kterého jí budou schvalovat rodiče.“ naštvaně si odprskl.

„Chce jí opustit, aby byla šťastná, ale zároveň nemůže, protože ona je jeho voda, slunce, vzduch. Jeho všechno. Nerad to říkám ale...“ zasekl se a na tváři se mu objevil bolestivý výraz, podobný tomu, který měl na tváři, když ho Jane ve Volteře mučila.

„Ale trpí skoro stejně a ještě o trošku víc, jako si trpěla ty a já dohromady když, jsem tě opustil. Umíš si tu obrovskou bolest představit?“

Jen jsem přikývla. Uměla sem si jí představit velmi přesně, i když se mi to zdálo až neuvěřitelné. Jak může Jake trpět ještě víc, než když jsem odjela do Itálie zachránit Edwarda? Jak může trpět víc, než trpěl. když zaslechl, že jsem se zasnoubila s Edwardem? Jak může trpět víc než,... Jake vlastně skoro celý život trpěl. A teď, když mohl být konečně šťastný, tak nastala další bolest jeho života. Žmoulala jsem v ruce Nessin náramek.

„Kdo je ten kluk, o kterém jsi mluvil? Nevěděla jsem, koho myslíš.“ Zamumlala jsem a zvedla hlavu.

„Ach, jádro problému.“ zasténal Edward. Smutně se na mě usmál a pokračoval.

„Will,…  Žije v rezervaci jen pár týdnů, nedávno se přistehoval. No, a když měl Jacob hlídku tak byla vždykly s ním. On se do ní zamiloval. Vůbec to nebylo težké. Umíš si to představit, Renesmee byla nejspíš nechtěně okouzlující. Po kom to to dítě jen má...“ Řekl a zašklebil se na mě. Opětovala jsem mu úsměv.

„Po tatínkovi. Tatínek oslňoval lidi, i když o tom vůbec nevěděl, nebo se mýlím?“ Edward se rozchechtal, ale hned bylo zase ticho.

„No a včera byli na procházce. Byli už skoro v lese, když si Will k sobě naší Nessie přitáhl a začal jí líbat. Nessie nechtěla, odtahovala se, ale nepomohlo to. Po chvilce už nemohla odolávat. Viděl jsem to v jejích myšlenkách. A v lese měl právě Jacob hlídku. Nevěděl, že Nessie s někým jiným chodí ven.

A když je uviděl,  myslel si samozřejmě, že Ness je do Willa zamilovaná. Když se Jake odběhl, Nessie se celou silou odtáhla a Willovi jednu šlehla. To už ale on neviděl. Když odcházela a nadávala na něj, chytil jí za ruku. Ona se otočila, rukou zakroutila a zlomila mu jí.“ Usmál se nad tím, jako kdyby vyhrál v loterii hlavní cenu.

„Když přišla domů, Jake tam ještě nebyl. Nebyl tam celou noc, a když ráno přišel tak,… Ostatní už znáš, lásko. Je celá po tobě. Ty jsi taky útočila na bezbrané lidi.“ ušklíbl se. Bylo na něm vidět, že by nejradši tomu Willovi zlomil i tu druhou ruku. Já mu chtěla taky něco zlomit.

„Jak to tedy vyřešíme? Ness Willa nemiluje. Bez Jaka trpí a Jake bez ní. Ale oba dva chtějí pro sebe to nejlepší tak se rozejdou, i když tím tomu druhému udělají jen zle.“ Pochopila jsem to dobře?“ zeptala jsem se a zamrkala.

„Velmi dobře. I když,… Normální člověk by tvému vysvětlení moc nerozumněl. To je celá Bella. A ohledně toho, co uděláme, se rozhodneme zítra. Půjdeme teď domů?“ Jen jsem přikývla. Dal mi hodně námětů na přemýšlení. Vstala jsem, chytli jsme se za ruce a utíkali za naší dcerkou.

Druhá kapitola :)

Shrnutí mojich povídek :)

Autor: Puccinka10 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vycházející Slunce - první kapitola :