Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Všechno naruby tu je 3 - 13. kapitola

Rosalie!!!


Všechno naruby tu je 3 - 13. kapitolaBella s Edwardem jsou na cestě do Seattlu, když se Bella dovídá nečekaně očekávanou zprávu. Schválně, kolik z vás události v této kapitole bude očekávat?

13. kapitola

Na letišti v Seattlu jsme přistáli až pozdě odpoledne. Vyzvedli jsme si zavazadla a vydali se na parkoviště, kde Bella v pátek nechala auto.

„Tu větu plácl bezmyšlenkovitě. Spíš chtěl říct, že se máš ozývat častěji,“ prohodila Bella, když odhalila, čím se mi celou dobu zabývají myšlenky. Dvouapůlhodinový let z Chicaga do Dallasu jsem prospal a zbytek cesty jsem jenom mlčky zíral z okna.

„Já vím, jenom je prostě zvláštní, jak to řekl,“ pohodil jsem rameny. V tu chvíli Bella dálkovým ovládáním odemkla auto a já si mohl dát tašku do kufru. Ve chvíli, kdy jsem nasedal do auta, měla Bella už u ucha telefon a jenom poslouchala, co jí někdo na druhé straně říká. Nevěděl jsem, kdo volá, a proto jsem pozorně sledoval výraz v jejím obličeji, který byl i přesto, co se dovídala odstředný. Jediné, co na ní prozrazovalo, že se něco děje, byly její oči. Upřeně pozorovala něco před sebou, pekelně se na to soustředila, ale já si všiml té drobné změny, kdy se dozvěděla tu určitou informaci.

Po chvíli jenom odložila telefon na palubní desku a nastartovala auto.

„Stalo se něco?“ zajímal jsem se, když se neměla k tomu mi to sama říct.

„Eleazar je v La Push,“ pronesla tiše a já se zarazil. Ten její pohled mi měl jasně napovědět, co se stalo. Eleazar vlastně neznamenal žádné nebezpečí. Ani pro mě ani pro Bellu. Neznamenal nebezpečí pro nikoho. Byl tam z rozmaru královen, aby potvrdil, že jsem skutečně nějak talentovaný a aby ten talent ve mně odhalil. Jenže jeho příjezd byl ten velmi špatně načasovaný. Oba jsme věděli, že je potřeba se vypořádat s Hunterem a Eleazar bude jenom odvádět naši pozornost jiným směrem.

Navíc jsem jasně cítil, jak se s příchodem Eleazara v Belle něco zlomilo. Ten pohled naznačoval, že stále nepřestala uvažovat o tom bláznivém nápadu, který dostala při návratu z Denali. Stále ze mě nechtěla udělat upíra. Stále chtěla sestry nějakým způsobem obelhat, dostat mě po Eleazarově návštěvě z La Push a vlastně vystavit všanc svůj vlastní život.

„Je ti jasné, že nikdo nesouhlasí s tím šíleným nápadem mě ´zachránit´, že ano?“ ujišťoval jsem se a u slova zachránit naznačil prsty uvozovky. Odchod z La Push jsem nepovažoval za záchranu. Cokoliv, co zahrnovalo odchod od Belly, byl trest a já jsem ani neměl pocit, že bych potřeboval zachraňovat. Já jsem byl v La Push vlastně vcelku šťastný. V první řadě za to mohla Bellina přítomnost a hned za tím fakt, že nemusím každý den něco předstírat.

Náš vztah byl takový… obyčejný. Kromě faktu, že ona je upírka a já člověk, nebyl v ničem problém. Všichni v La Push znali pravdu a nebylo potřeba se před nimi schovávat. Nemusel jsem si neustále hlídat záda, nemusel jsem vymýšlet lži… Mohl jsem si jenom užívat Bellinu přítomnost.

„O tomhle se teď nebudeme bavit,“ namítla.

„Proč se o tom nechceš bavit? Sakra, co je tak špatného na představě, že už nám nebude vůbec nic bránit v tom být spolu?“ nehodlal jsem se jenom tak vzdát. Posledně jsme tenhle rozhovor ukončili nedořešený a já to odmítl znovu připustit. Věděl jsem, že teď dost pokouším upírku po mé levici, ale já prostě chtěl konečně odpovědi.

„Copak nechápeš, že přijdeš o svou lidskost? O svou rodinu, o všechno, co znáš a miluješ.“

„Ale tady nejde o to, co ztratím. Já to beru tak, že získám daleko víc,“ namítl jsem. Jasně, uvědomoval jsem si, o co všechno svou proměnou přijdu. S kým vším se budu muset rozloučit, aniž by ten dotyčný měl o tom nejmenší tušení. Ale pokud cenou za to všechno měla být Bella, byl jsem ochotný to podstoupit. Nedokázal jsem si pomoct, nemohl jsem poručit srdci, aby k té dívce vedle mě najednou přestalo cítit to, co cítilo. Mozek nespolupracoval, když jsem se na ni snažil nemyslet a soustředit se na něco jiného. Moje tělo podvědomě reagovalo na její blízkost, i když jsem spal, a ta dnešní noční můra to jenom potvrzovala – celou dobu, co byla u mě, jsem měl spánek klidný, ale ve chvíli, kdy odešla, se objevil ten sen, ve kterém chyběla.

„Nesmrtelnost za to všechno nestojí,“ zavrtěla hlavou a vyjela z parkoviště na jih a zařadila se do plynulého a ničím nerušeného provozu po pět set osmnáctce.

„Já nemluvím o nesmrtelnosti. To je to poslední, na co ve spojení s proměnou myslím,“ povzdechl jsem si. Jak si může myslet, že jsem takový sobec, abych myslel na nesmrtelnost? Copak mě za tu dobu, co jsme spolu vůbec nepoznala? Nepochopila, že s nesmrtelností to nemá co dělat? „Já to všechno chci podstoupit jenom proto, abych mohl být s tebou, je to tak těžké pochopit?“

„A je tak těžké pochopit, že mám strach, že jakmile poznáš, co můj život obnáší, už se mnou nebude chtít nadále být? Že mi budeš neustále vyčítat, co se z tebe stalo? Nebudeš mě už nadále milovat, protože jsem tě připravila o rodinu, kterou miluješ, o přátele, kterých se budeš muset vzdát…“ obrátila proti mně svůj tichý hněv a já zaslechl, jak při tom proslovu začala brečet. Obyčejný člověk by si toho nejspíš vůbec nevšiml, žádné slzy by ho na to neupozornily, ale jemná intonace v jejím hlase, který sem tam lehce přeskočil.

„Bello, pšt…“ zašeptal jsem a natáhl k ní ruku. Pohladil jsem ji po tváři a uvědomoval si, že to na ni dopadá stejně jako na mě. Sám jsem se bál, co se se mnou po proměně může stát, a očividně jsem nebyl jediný. Ale věděl jsem, v tom jediném jsem si byl jistý úplně ze všeho nejvíc, že ji budu milovat, ať se stane cokoliv. Bella byla moje spřízněná duše. „Nechci se s tebou hádat,“ šeptal jsem dál a snažil se ji uklidnit.

„Nikdo z vás nechápe, že z toho všeho mám strach. Všichni vidíte jenom to, že se z tebe stane upír, a to je všechno. Já se bojím toho, co to s tebou udělá. Být upírem není vůbec jednoduché, snad každý si prošel dobou, kdy se nenáviděl tak, že byl ochotný vstoupit i do ohně, aby už nemusel nadále snášet to utrpení, které způsobuje a kterým se živí,“ mumlala a já se snažil zachytit všechna její slova. Byla tak tichá, že jsem měl trochu problémy, ale když jsem se plně soustředil na její rty, dokázal jsem si ty věty sestavit.

„Taky nad tím přemýšlíš?“ zajímal jsem se.

„Přemýšlela jsem,“ přikývla, „a nebýt mé rodiny, která mě tehdy podržela, bychom se my dva nikdy nesetkali a já ti nikdy nezkomplikovala život,“ dodala a já zavrtěl hlavou. Opět jsme byli u těch zatracených komplikací a u sebeobviňování, že mi zničila život. Snažila se mi vysvětlit, jak to cítí ona, protože měla pocit, že nechápu její postoj, jenže pokaždé, když to opakovala, jsem měl pocit, jako by neposlouchala ani ona mě. Jako bych mluvil do stěny, když jsem jí říkal, šeptal i křičel, jak ji miluju a jsem neskutečně šťastný, že mi vpadla do života, který stejně postrádal smysl.

 

 

Zbytek cesty proběhl už v klidu. Bella se uklidnila a věnovala se řízení. Na další hádku nebo jinou zarputilou disputaci jsme neměli ani jeden skutečnou sílu, proto jsem taky už nevyvracel její názor. Nechal jsem ji, aby si myslela, co chtěla. Já o tom věděl svoje a to zatím stačilo.

„Jaký je? Myslím Eleazar. Už ses s ním setkala?“ prolomil jsem to ticho až někde u Port Angeles, když do cíle naší cesty zbývala asi hodina jízdy.

„Viděla jsem ho jenom jednou. Narazili jsme na sebe při jeho toulkách světem. Už tehdy sloužil víc jak dvě století vládkyním jako hledač talentovaných lidí. Bylo to vlastně chvíli poté, co se ze mě stala upírka a já zůstala sama. Tehdy jsem ještě neznala Charlieho a zbytek rodiny. Vycítil u mě dar, a proto taky směřoval mé další kroky do Ameriky. Každopádně patří mezi oddané členy královské rodiny, pomáhá zachovávat zákony, které respektuje. Ale víc by sis toho jistě přečetl v některé z učebnic,“ prohodila a v očích jí zvláštně jiskřilo. Jakkoliv zpráva o jeho přítomnosti v La Push pro Bellu znamenala jistý mezník, mohl jsem se domnívat, že ho považuje za přítele a že ho snad i ráda uvidí.

„Máš pravdu, jeho jméno jsem tam opravdu zahlédl, ale nevěnoval jsem tomu moc pozornost. Sue trvala na tom, že musíme dodržovat osnovy, podle kterých jsme měli nejprve probrat ty nejvýše postavené – takže Tanyu, Irinu a… Kate. Teď je na řadě Carmen –“

„To je Eleazarova družka a jedna ze sester,“ skočila mi do řeči. Překvapeně jsem na Bellu pohlédl.

„To jsem netušil. Zmiňovala ses jenom o třech sestrách,“ namítl jsem.

„O třech vládnoucích sestrách. Jejich rodina je ale ještě o jednoho člena – o Carmen – větší. Je ze sester nejmladší. Patří do jejich rodiny pouhých pět století, nikdy však neměla povahu a ani ambice k tomu, aby se stala další královnou. Lehce by to potom stěžovalo jakékoliv hlasování. Divil by ses, ale i v našem světě uznáváme demokracii. Tanya má sice hlavní slovo, ale čtyři sestry by se špatně domlouvaly. Navíc – Carmen je španělského původu, a přestože zbylé sestry nejsou rasistky a mají svou nejmladší sestru rády, nějak se k nim tmavými vlasy a pokožkou s olivovým nádechem nehodí,“ vysvětlovala mi rodinné vazby.

„Když jsme tehdy byli v Denali – nebyla tam, že?“ Moc dobře jsem si tváře všech přítomných upírů nepamatoval, ale možná že bych si ji mohl vybavit, kdyby tam skutečně byla.

„Ne, nebyla tam. Občas cestuje s Eleazarem, aby s ním strávila nějaký ten čas. Díky jeho povolání by se jinak moc nevídali. Je tedy možné, že se setkáš s takzvanou Stínovou královnou. Aspoň tak ji občas nazývají.“

„Stínová královna,“ zamumlal jsem a snažil se ji představit. Španělka s olivovou pletí a jasně rudýma očima. Nehraje tu hlavní královskou partii, ale ovlivňuje do jisté míry chování a názory svých sester. Je zcestovalá, nic jí neunikne. „Má nějaký dar?“

„Nemá žádnou speciální schopnost. Jednu dobu ale podporovala Irinu při jejich experimentech se zvířecí krví. Ani jedné to však moc nevydrželo. Přesto můžu říct, že mají můj respekt, že to alespoň zkusily,“ prohodila.

„Taky se pokusím získat tvůj respekt,“ zamumlal jsem si spíš jenom sám pro sebe, ale její dokonalý sluch má slova zachytil a já zaslechl její tichý smích.

„Ty už můj respekt máš za to, že tohle všechno podstupuješ,“ namítla.

 

 

„Chceš se stavit ještě doma?“ zajímala se Bella ve chvíli, kdy jsme projížděli kolem cedule vítající nás ve Forks. Blížila se půl desátá večer a do La Push už nám zbývala necelá hodina.

„Na chvíli, pokud Eleazarovi nebude vadit, když se zpozdíme,“ přitakal jsem neurčitě.

„Neboj, Eleazar určitě nikam nespěchá, takže pokud dorazíme teď nebo až za další hodinu, bude mu to jedno,“ usmála se na mě a už sjížděla z hlavní cesty mířící do La Push na vedlejší, která vedla k dalším domům. Během deseti minut jsme už parkovali před naším domem. V obývacím pokoji se svítilo a i v několika dalších pokojích. Mohl jsem tedy odhadovat, že Esmé tráví večer s Carlislem u televize a ostatní se probírají svými věcmi pěkně v soukromí svých pokojů.

„Esmé bude zvědavá na zážitky ze svatby a určitě se tě bude vyptávat, jak na tebe zapůsobili mí dřívější kamarádi a jestli jsem náhodou nepil přes míru,“ upozorňoval jsem ji, když jsme společně šli až k domu. Z kapsy jsem vylovil klíče, odemknul a vešel dovnitř. Za Bellou jsem zavřel dveře a hned nakoukl do obývacího pokoje, kde přesně podle očekávání seděla máma s tátou, popíjeli víno a měli zapnutý nějaký soutěžní vědomostní pořad.

 

 

O hodinu a půl později jsme už vjížděli do La Push. Přesvědčit mámu, že tam s Bellou nemůžeme zůstat přes noc, byl naprosto nadlidský úkol. Bella však Esmé přesvědčila a my tedy po jedenácté večer dojeli do rezervace, kde mě Bella vysadila před domem.

„Dneska si odpočiň, promluvíte si zítra. Eleazar nepatří k těm, co by zapomínali na lidské potřeby,“ informovala mě, když už jsem se připravoval na konfrontaci s pátým nejvýše postaveným upírem. Překvapeně jsem se na Bellu podíval a ona se jenom usmála. „Běž se vyspat,“ řekla a políbila mě na rty takovým tím jejím něžným způsobem, kdy se rty jenom letmo dotýkala těch mých.

„Přijdeš?“ vydechl jsem těsně u tváře.

„Dneska ne,“ namítla a já odhadoval, že to bude mít co dočinění s Eleazarem. „Dobře se vyspi. Doufám, že tě dneska už nebudou pronásledovat žádné noční můry,“ prohodila a opět se usmála. Naklonil jsem se k ní a znovu ji políbil, tentokrát daleko naléhavěji a Bella mi hned začala polibek vracet. Polibek jsme ukončili až ve chvíli, kdy mi pomalu ale jistě došel kyslík a já se musel odtáhnout. Opíral jsem si čelo o to Bellino a jenom rozdýchával ten úžasný a všespalující žár toho polibku.

Potom jsme se už jenom rozloučili a já se vydal do potemnělého domu. Úplnou tmu narušovalo jenom světlo z televize a decentně ztlumený zvuk, takže jsem předpokládal, že Afton u ní usnul. A skutečně, když jsem došel až k pohovce, tak na ní ležel rozvalený a chrápal.

Vypnul jsem tedy televizi a vydal se do pokoje. Se sprchou jsem se už neobtěžoval, tu budu muset zvládnout zítra ráno před schůzkou s Eleazarem – nechtěl jsem, aby si o mně myslel bůhví co, v tomhle mě jejich citlivé nosy občas znervózňovaly – vysvlékl jsem se z oblečení, které tím dnešním celodenním cestováním dostalo pořádně na frak, a zalezl do postele. Sice jsem při letu do Dallasu většinu prospal, nebránilo mi to vůbec v tom, abych ve chvíli, kdy se mi hlava dotkla polštáře, znovu usnul. A stejně jako Bella jsem doufal, že se mi další zlý sen zdát nebude. Neměl jsem na to prostě sílu a přál jsem si, aby Bellina nepřítomnost v mé posteli a tím pádem i absence jakékoliv ochrany, kterou by mi poskytla svou přítomností, nezpůsobovala takové sny.

 

 

Vzbudil jsem se poměrně brzo. Venku bylo ještě šero, ale vypadalo to na pěkný den, na nebi se totiž nepohyboval ani jeden deštivý mrak, což bylo příjemné. Zvažoval jsem tedy, co podniknout, když už se mi nechce spát, když se u okna do pokoje objevila Bella. Rychle jsem ho šel tedy otevřít, aby mohla dovnitř, přestože už dávno nebylo zapotřebí, aby za mnou chodila oknem.

„Až se oblékneš a nasnídáš, přijď prosím na pláž,“ požádala mě po polibku na přivítanou a já přikývl. V ten moment Bella zmizela. Na maličký okamžik jsem uvažoval, co po mně může chtít, ale potom jsem se rozpomněl na Eleazarovu přítomnost v La Push.

Okamžitě jsem se tedy vydal do koupelny, abych se osprchoval a vyčistil si zuby. Nejednat se o schůzku s upírem, asi bych to tolik neřešil, ale jelikož se o ni jednalo, musel jsem se dát do gala. Osprchovaný, oblečený v čistém oblečení jsem šel ještě do kuchyně, abych omrkl naše skromné zásoby, které se po víkendu ještě zúžily. Afton stále vyspával na gauči a já jsem ho přitom obdivoval – nebo ho aspoň obdivovat budu, pokud nebude na ten gauč po probuzení nadávat. Spánek na něm se pomalu podobal fakírovu loži. Když jsem potom v kuchyni neobjevil ani jeden kousek pečiva, usoudil jsem, že na schůzku s Eleazarem prostě půjdu hned a jídlo si obstarám později. Stejně bylo moc brzo.

V lehkých obavách z nastávajícího setkání jsem došel až na pláž, kde jsem zahlédl Bellu, jak se baví s někým po svém boku. Okamžitě, bez jediné nápovědy, mi došlo, že je to Eleazar. Oba ke mně stáli bokem, takže jsem si mohl prohlédnout jeho ostře řezané rysy tváře. Byl o celou hlavu vyšší než Bella, takže ta k němu vzhlížela, když se spolu bavili. Vypadali přitom jako nějaké sochy, kterým se v pravidelných intervalech pohybují ústa. O čem se bavili, jsem však neslyšel, byl jsem ještě moc daleko.

Bella najedou pohlédla mým směrem a lehce se usmála, aby mi zřejmě dodala odvahu se k nim připojit. Sešel jsem tedy z cesty na pláž a cestou jsem překračoval naplavené dřevo.

Nevěděl jsem, jak se před Eleazarem chovat, jestli by mu nepřišlo moc hloupé, kdybych Bellu objal kolem pasu a přitiskl si ji k sobě. Jasně bych tím gestem dával najevo, že patří ke mně, ale… Bylo by to i Belle příjemné? S Eleazarem se znala, ale jaký vztah mezi nimi byl, to jsem netušil. Jak moc blízcí si byli?

Dilema, jak se k ní mám chovat, vyřešila ve chvíli, kdy jsem došel blíž a ona ke mně natáhla ruku. Vděčně jsem ji přijal a stoupl si těsně vedle ní. Konečně jsem si mohl Eleazara prohlédnout víc důkladně. Přestože byl dost vysoký, ještě trochu jsem ho převyšoval. Rysy měl skutečně přísné, už jak jsem zahlédl od cesty. Vlasy měl tmavě hnědé a pronikavý pohled jeho rudých zorniček mi propaloval do obličeje dvě díry. Jenom tak tak jsem zabránil tělu v jeho přirozené reakce a neošil se, jak mi ten pohled byl nepříjemný.

„Takže, tohle je Edward,“ poznamenal jasným hlasem a já se tam snažil najít stopy španělského přízvuku – marně. Mluvil plynulou angličtinou a nikdo by nehádal, že není místní. Vždyť měl vlastně pět dlouhých století naučit se spoustu jazyků a zdokonalovat jejich znalost natolik, že byste ho nepoznali od místního obyvatele.

„Edward Cullen,“ představil jsem se a zaváhal, jestli mu podat ruku nebo se mu poklonit. Patřil přece ke královské rodině! A to my lidé děláme, že se klaníme v přítomnosti příslušníků královské rodiny.

„Samozřejmě. Hodně jsem o tobě slyšel, jak v Denali, tak tady od Belly,“ pronesl a já střelil pohledem rychle k Belle. Co mu o mně řekla? „Nemusíš se bát, zatím jsi na všechny velmi zapůsobil a já svou přítomností zde jenom plním své povinnosti, které mám ke královnám,“ ujišťoval mě a Bella mi chlácholivě stiskla ruku. Pokusil jsem se tedy usmát, ale věděl jsem, že nervozita z toho setkání mi to moc nedovolovala.

„O tom jsem byl informován,“ přikývl jsem.

„Teď, pokud nás, Bello, omluvíš, rád bych si s Edwardem popovídal o samotě,“ otočil se k Belle a zdvořile ji požádal, aby odešla. Cítil jsem, jak mi srdce divoce buší, když pouštěla mou ruku a odcházela. Věděl jsem, že mi nepřišel ublížit, ale zároveň jsem si nemohl pomoct. Bylo to stejné jako první setkání s Giannou nebo kterýmkoliv jiným upírem. Potřeboval jsem na vlastní kůži otestovat, jak s dotyčným budu vycházet, než jsem se mohl uklidnit. A Eleazar zatím nevypadal jako někdo, kdo vyhledává problémy.

„O čem se mnou chcete mluvit?“ zeptal jsem se potichu, hlas mě odmítal poslouchat.

„Pojďme se nejprve trochu projít. Rád bych tě trochu poznal. Mým darem je rozeznávat dary ostatních, jenže u lidí je to trochu komplikovanější, než se zdá. Proto bych se o tobě rád něco dozvěděl. Vnímám jistý potenciál a musím říct, že je velmi silný, ale chci se přece jenom ujistit, že jsem to neodhadl špatně,“ informoval mě, a tak jsem přikývl.

Společně jsme se tedy vydali po pláži a já přemýšlel, jak se chování tohohle konkrétního upíra liší od chování ostatních. Eleazar lidi respektoval, nechoval se k nim jako k podřadné lůze. Byl ochoten mi všechno vysvětlit a neutahoval si ze mě. Možná právě tohle byl jeden ze znaků královské rodiny – kromě Kate se všichni chovali zdvořile a mile. Uznávali, že na světě nejsou sami a vlastně by ani bez lidí nemohli žít. Jsme to, z čeho vznikli a čím se živí, aby přežili.

„Slyšel jsem, že ses do okolí přistěhoval teprve nedávno,“ poznamenal najedou a přerušil tak tok mých myšlenek, které se ho rozhodly opěvovat, protože se ke mně choval slušně.

„Ano. Předtím jsem žil se svou rodinou v Suffolku ve Virginii, mí rodiče mě adoptovali, když jsem byl ještě malý, ale zároveň dost velký na to, abych si pamatoval svůj pobyt v dětském domě. Od příchodu do domu Cullenových jsem ale poznal skutečnou lásku rodiče k dítěti. Chovali se ke mně i ostatním mým sourozencům – ať už adoptovaným nebo vlastním – s velkou láskou,“ rozpovídal jsem se. Eleazar si přece přál mě poznat, tak proč nezačít hned tím základním.

„Rodinné pouto je jedno z nejsilnějších, které si každý živočich osvojuje. Proto jistě muselo být těžké rozloučit se s každým jednotlivým členem a přestěhovat se sem. Už tím ses vlastně vzdal lidského života, který je velmi pomíjivý,“ pronesl a já se zastavil v půli kroku. Nikdy, pokud nepočítám Bellu, jsem neslyšel upíra mluvit takhle pěkně o rodině.

„Zatím… ehm, zatím jsem se s nimi ještě tak úplně nerozloučil. Občas jezdím spolu s Bellou do Forks, ale postupně se připravuju na to, že jednou ta návštěva bude poslední,“ přitakal jsem.

„Po proměně získáš novou rodinu, jejíž součástí bude Bella, a myslím, že o to tady hlavně jde. Od Tanyi jsem se dozvěděl o tvých citech, které si nechala skrz Marca potvrdit. Tvá láska k Belle je dost silná na to, aby vydržela i po proměně, všechny ty zkoušky, které pro tebe novorozenecké období bude představovat. Každopádně tvá mysl je velmi silná, aby se ubránila. O zkouškách, které ale podstoupí z větší části tvé tělo než mysl, mluvit nebudu… Spíš mi pověz něco víc o sobě. Jsi adoptovaný, jak se to odráželo na tvém dalším životě?“ dal se do dalšího vyzvídání.

„Neměl jsem tolik přátel jako ostatní v mém okolí, ale zato jsem se na ně mohl kdykoliv obrátit, když jsem potřeboval pomoc. A stejně tak oni se mohli obrátit na mě. Nikdy jsem neměl problém někomu pomoct. Dokázal jsem uchovávat tajemství a… nevím, co víc k tomu dřívějšímu Edwardovi říct. Asi by to chtělo rozhovor s Ericem, abych se náhodou nevykresloval moc dobře. Samozřejmě jsem měl i své špatné stránky, ale myslím, že ty má úplně každý,“ odpovídal jsem mu a nervozita ze mě postupně opadala.

„Neměj obavy, já tě za tvé skutky nijak soudit nebudu. Za minulost tě vlastně nikdo už soudit nebude ve chvíli, kdy se staneš jedním z nás. My tě začneme soudit až potom. Budeme dohlížet, zda dodržuješ zákony a sám na ně budeš jednou rovněž dohlížet. To se vlastně od talentovaných mladých lidí v La Push očekává – něco na oplátku za nesmrtelnost. Teď jsem si však potvrdil prvotní dojem ohledně tvého daru.“

„A?“ pobídl jsem ho, když mi hned neřekl, čemu vděčím za svůj život tady a vlastně i za život jako celek.

„Jsi štít. Sice jenom pasivní, ale i přesto štít.“


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Všechno naruby tu je 3 - 13. kapitola:

 1
4. anonim
15.12.2013 [13:41]

Emoticon

3. marcela
13.10.2013 [19:33]

PÁNI! Páni!! PÁNI! Emoticon
Promiň,ale nic inteligentnějšího ze sebe nedostanu. Emoticon Emoticon
Úžasná kapitola. Emoticon Emoticon Emoticon

13.10.2013 [14:18]

Ivka77Veľmi pekná kapitolka. Už som sa jej nemohla dočkať. Na jednej strane Bellu chápem a popravde Edwardovi to lúčenie s rodinou nezávidím. On si možno ešte ani neuvedomuje, aké bude pre neho ťažké všetkých opustiť. Na druhej strane aspoň bude s Bellou. Už navždy.

Elezar je docela sympaťák. Má šťastie, hehe. I keď ma na konci trochu zarazilo, že je Edward len pasívny štít. Otázka je, ako to myslel. Znamená to, že svoj štít nedokáže ovládať a budem ním môcť chrániť iba seba? Alebo? No veď sa nechám prekvapiť, ako to bude ďalej. Každopádne si myslím, že v tomto príbehu to bude jedno. To „nehrozí“ nejaká Nessie, ktorú by bolo treba chrániť. A pravdepodobne ani stret s kráľovnami.
Teším sa na ďalšiu kapitolu.
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. UV
13.10.2013 [12:56]

Překvapivé Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!