Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Všechno naruby tu je 3 - 12. kapitola

Edward and Bella by Jelda


Všechno naruby tu je 3 - 12. kapitolaObřad máme za sebou, teď už nám tedy zbývá jenom hostina a zbytek víkendu. Jak moc poklidný ale bude? Může vůbec Edward a Bella zažít několik poklidných dní, aniž by se něco nestalo?

Bed of Roses by Bon Jovi on Grooveshark','hspace':null,'vspace':null,'align':null,'bgcolor':null}">

12. kapitola

„Zatančíš si se mnou?“ navrhl jsem Belle a už vstával od stolu. S Ericem jsme se hned po obřadu věnovali mým bývalým přátelům, kterých jsem tu vcelku moc neměl, ale každý chtěl vědět, jak teď žiju, jak se má zbytek rodiny a podobné všední nesmysly. Všem jsem samozřejmě představil Bellu, která udělala náležitý dojem, ale po chvíli se ode mě odpojila s tím, že potřebuje trochu čerstvého vzduchu. Věděl jsem, že pohyb ve stanu, který si Ericovi rodiče kvůli hostině nechali postavit na zahradě, nebyl zrovna nejideálnější. Venku bylo dusno a ani občasný závan větru lidi nedokázal osvěžit a Belle to způsobovalo jenom nepříjemnosti. Chtěl jsem se k ní co nevidět připojit, ale nějak se nešlo od přátel odpojit. A teď jsem jí to chtěl vynahradit.

„Ráda,“ zamumlala a vložila mi svou chladnou dlaň do nabízené a následovala mě na parket. „Tví přátelé jsou moc milí. Zažil jsi s nimi skutečně zajímavé chvilky,“ prohodila, když už jsem ji držel v náruči a tak nějak neúmyslně jsem se jí i trochu ochlazoval. Bylo mi neuvěřitelné horko, a to jsem se po obřadu pohyboval mezi dalšími svatebčany jenom v košili a kalhotách. Sako jsem odložil, sotva skončil obřad.

„Poslouchala jsi?“ zajímal jsem se a přitáhl si ji ještě těsněji k sobě.

„Samozřejmě. Jsem zvědavá, jaký byl tvůj život, než jsme se poznali. A musím říct, že jsem ho shledala velmi zajímavým. Eric je doopravdy takový, jakého jsi mi popisoval, a ostatní – řekla bych, že jsi s nimi měl daleko lepší vztah než s lidmi z Forks nebo La Push.“

„Možná to je jenom tím, že mě znají delší dobu a nezažili se mnou poslední rok,“ přiznal jsem.

„Moje přítomnost věci dost často komplikuje.“

„Takhle nemluv. Náš vztah není žádná komplikace. Navíc jsi na mé přátele udělala dojem,“ namítl jsem a políbil ji těsně pod ucho. Cítil jsem, jak se při tom jemném doteku mých rtů zachvěla.

„Nebýt mě, nemusel by sis pořád takhle krýt záda,“ trvala si na svém, ale její hlas ztrácel na intenzitě, když jsem se nepřestával mazlit s jejím krkem.

„Nebýt tebe, nikdy bych nepoznal pravou lásku,“ odporoval jsem jí nadále.

 

 

Protančili jsme ještě několik písniček. Pomalu se blížila půlnoc a já cítil, jak na mě doléhá únava z tance, přemíry alkoholu, kterému jsem se nedokázal ubránit, a i to neuvěřitelné horko, kterému jsem ve Forks odvykl.

V zahradním stanu už nás zbývalo jenom pár. Novomanželský pár odjel asi před hodinou na letiště, ale ostatní ještě stále oslavovali a skvěle se bavili. Eric se nepřestával smát, vyprávěl vtipy a neustále nás zásoboval vtipnými historkami ze vztahu jeho sestry a jejího současného manžela. To, čím si ti dva prošli předtím, než se vzali, se ani zdaleka nemohlo srovnávat s tím, co já zažívám každodenně s Bellou, ale i tak jsem musel uznat, že ten vztah neměl zprvu ustláno na růžích.

Joshovi rodiče byli proti svatbě. Nechtěli, aby se jejich jediný syn, do kterého vkládali všechny své naděje a sny, tak brzy oženil a nedokončil ani vysokou, kterou mu vlastně vybrali oni sami. Dokonce jsem musel uznat, že se Josh od školy hodně změnil. Stal se zodpovědnějším, nespoléhal se na jméno své rodiny, snažil se vybudovat respekt jako Josh a nikoli jako syn svého otce. Možná proto se do něj i Katie zamilovala.

Ti dva však nebyli jediní, kdo úplně zářili. Po boku Erica se neustále motala Taylor a já jenom sledoval, jak se všichni – a tím myslím opravdu všichni – změnili. Eric exceloval na škole. Už teď měl stipendium na univerzitu a Taylor se snažila, seč mohla, aby ho získala taky nebo aspoň udělala přijímačky a mohla studovat vysokou spolu s ním.

Senna se zamilovala do cizince, studenta z výměnného pobytu, a už plánovala, jak po svatbě odletí na zbytek prázdnin do Finska, odkud její vyvolený byl.

Všichni měli své partnery a já to sledoval jenom s velmi spokojeným výrazem. Všichni, na kom mi kdy ve Virginii záleželo, byli šťastní, a i kdybych je už neměl nikdy v životě vidět, věděl jsem, že si své štěstí našli. Nemohl jsem dopředu vědět, že bude trvalé, ale mohl jsem v to aspoň doufat.

„Myslím, že se pro zbytek večera rozloučíme,“ zaslechl jsem Bellin melodický hlas, jak se s někým baví. Byl jsem natolik zabrán do svých myšlenek, že jsem si vůbec nevšiml, že k nám došel Eric, tentokrát však bez Taylor.

„Jasně, byl to dlouhý den. Jen klidně běžte. S rodiči se chceme ještě rozloučit s hosty a rozpustit to tu,“ přitakal Eric a pak se podíval na mě. „Ale pokud chvíli ještě vydržíš, pomůžu ti s Edwardem. Vypadá, že to trochu přehnal,“ poznamenal.

„Nic jsem nepřehnal,“ namítl jsem.

„Jasně, brácho. Ten skelný pohled je dost výmluvný,“ zapochyboval o mých slovech.

„Nejsem opilý, jestli ti jde o tohle. Ten, jak tvrdíš, skelný pohled nemá s pitím vůbec nic společného,“ trval jsem si na svém. Rozhodně jsem si nepřipadal opilý. Jasně jsem pořád vnímal všechno kolem sebe. Těch posledních pár svatebních hostů, bývalé spolužáky, Bellu po mém boku, její ruku kolem mého pasu…

„To je dobrý, Ericu. Edwarda zvládnu,“ usmála se na něj Bella a Eric jí úsměv oplatil. Potom jsem jenom cítil, jak její ruka zesílila trochu stisk. Eric se otočil zády a vydal se k rodičům. „Pojď, potřebuješ se prospat, ráno nás čeká dlouhá cesta,“ prohodila ke mně a s její pomocí jsem se vydal k domu. Nebýt té její ruky, kterou mě podpírala, měl bych značné potíže s chůzí. Takhle jsme aspoň udržovali přímý směr a já budil aspoň dojem naprosté střízlivost. Dokud jsme stáli na jednom místě, mohl jsem tvrdit, jak nejsem opilý, ale očividně jsem toho vypil víc, než jsem předpokládal, a chůze mi už dělala docela problémy.

V domě mi Bella pomohla do schodů a následně do pokoje pro hosty, kde jsme se včera ubytovali.

„Ráno tě bude bolet hlava,“ řekla, když mi pomáhala sundat boty a potom už mě tak, jak jsem byl v kalhotách a košili, ukládala do postele. Sama si potom jenom svlékla své šaty, oblékla se do mého trička a lehla si vedle mě.

„Možná trochu, ale rozhodně to stálo za to. Katie to moc slušelo a Josh…“ Chtěl jsem ještě něco říct, ale než jsem si stačil srovnat myšlenky do jedné souvislé věty, cítil jsem, jak mi těžknou víčka a následně se nořím do černočerné tmy.

 

 

Cítil jsem na krku studený dech a na tváři mě lechtaly Belliny vlasy. Spokojeně jsem se usmál. Takovéhle probuzení bych si nechal líbit každé ráno.

„Hmm, dobré ráno,“ zamumlal jsem ospale a zamžoural na tvář, která se nade mnou skláněla.

V momentě, kdy jsem však spatřil, komu patři, jsem byl vzhůru tak rychle, jako nikdy předtím. Snažil jsem se odtáhnout, ale upíří sevření nepolevovalo. Pohled do černých očí způsoboval, že se mi zrychlil srdeční tep, dýchal jsem přerývaně a začínal jsem se nepříjemně potit.

„Ano, dobré ráno. Škoda že pro tebe je poslední,“ přitakala půlnočním hlasem, ze kterého mě mrazilo v zátylku. Vlasy, které mě ještě před okamžikem šimraly na tváři, měly špatnou barvu, nebyly kaštanově hnědé, ve slunečním světle se odrážela platinově blonďatá.

„To ne-nemůžeš. Jsem č-členem…“

Zvonivý smích zarazil mé další protesty. Katrině to přišlo vtipné! „Jsi člověk a tudíž jídlo,“ zasmála se ještě jednou a její pohled sklouzl z mé tváře o kousek níž. Snažil jsem se vysledovat, kam se dívá, ale spíš jsem se to jenom uvědomoval. Její pozornost přilákala tepající žíla na mém krku.

Hlasitě jsem polkl.

Skláněla se nade mnou a já spatřil její špičaté zuby. Její svěží a studený dech se mi zase otřel o kůži a jediné, na co jsem byl schopen pomyslet, bylo – kde je u všech čertů Bella!

Zavřel jsem oči, smířen s tím, že tentokrát Katrině nikam neuteču, nebylo totiž kam utéct. Seděla na mě obkročmo a já nebyl dost silný na to, abych ji od sebe odtlačil. Proto mě nejspíš tak překvapilo, když ten tlak jejího těla najednou zmizel, místo toho, aby nadále setrvával a ona sála mou krev.

Ve chvíli, kdy jsem otevřel oči, jsem zaslechl ránu a vrčení. „On je můj. Našla jsem si ho první!“ Další jasný a melodický hlas. Avšak opět špatný! Nebyla to Bella, ale Graciela. Hnědé vlasy se promíchaly s blonďatými v boji, který se najednou rozpoutal v pokoji. Zmateně jsem hleděl před sebe a jednou rukou jsem se ujišťoval, jestli mě Katrina skutečně nekousla. Na krku jsem neměl po zubech ani památku, což bylo dobré znamení.

Dalším dobrý, tedy jak se to vezme, znamením byla přítomnost Graciely. Znamenalo to totiž jediné – sním a tohle všechno se mi to zdá. Ale nechápal jsem, proč se nemůžu probudit. Vždy jsem se přece vzbudil ve chvíli, kdy se mě Kate snažila zabít, teď se ale tak nestalo. Nevěděl jsem proč. Navíc mi nešla na rozum přítomnost Graciely. Zdálo se mi o ní maximálně jednou nebo dvakrát těsně po tom jejím útoku na mou maličkost v Itálii. Od té doby jsem si na ni snad nikdy nevzpomněl. Proč tedy zrovna teď?

„Krásná podívaná, že?“ ozval se vedle mě mužský hlas a já vzhlédl. U postele postával někdo, kdo mi byl neskutečně povědomý, ale nedokázal jsem ho opět nikam zařadit. Rychle jsem pohlédl na dvě upírky ničící vybavení pokoje a potom opět na toho muže. Fascinovaně hleděl a ten boj. „Graciela se uměla vždy skvěle prát, když na to přišlo. Bohužel proti měničům neměla žádnou šanci,“ poznamenal a mně v tu chvíli došlo, kdo to je.

„Huntere?“ zaváhal jsem.

„Takže si mě pamatuješ. To je skvělé. Viděli jsme se pouze krátce, ale očividně jsem zanechal jistý dojem. Ale abych dokončil to, proč jsem tady – Grace je sice silná, ale Kate je starší, takže to nebudu zdržovat. Ty teď nepatříš ani jedné z nich. To já jsem si přišel pro tvůj život,“ zamumlal už těsně u mého obličeje.

Rukou mě popadl tvrdě za obličej a natočil mi ho tak, aby měl snadnější přístup k mému krku. Pohledem jsem opět zavadil o bojující dvojici. Grace prohrávala, ale nevzdávala se. Vrčela na Kate, která testovala, nakolik je upírka odolná jejímu daru. Snažil jsem se vykřiknout a přivolat jejich pozornost, ale bylo pozdě. Ve chvíli, kdy Kate vzhlédla a střetla se s mým pohledem, mi ostré špičáky projely krkem tak lehce, jako když nůž projede máslem. Tenká kůže se porušila a po krku mi stékal pramínek krve. Potom jsem už jenom vnímal, jak se mi mysl zamlžuje. Kate vyskočila mým směrem, ale než jsem zjistil, co se chystá udělat, zavřel jsem oči a poddal se…


 

„Edwarde, vzbuď se!“ zaslechl jsem jasný hlas, který konečně zněl mým uším tak nějak správně. Cítil jsem chladné ruce na svých ramenou, jak mnou lehce třesou a snaží se mě přivést k vědomí. Rychle jsem otevřel oči a zahlédl nad sebou Bellu. „Byl to jenom zlý sen,“ šeptala a tiskla si mě k sobě jako malé dítě.

Snažil jsem se rychle zorientovat. Byl jsem v tom samém pokoji, kde se ještě před chvíli odehrával boj mezi dvěma naštvanými upírkami a kde jsem rovněž přišel o život rukou dalšího upíra. Cítil jsem, jak mi srdce tluče až někde v krku. V puse jsem měl jako v polepšovně, jazyk se mi lepil na patro a byl jsem zpocený. Hlavou se mi ozývaly tlumené údery a jasné světlo v místnosti mi zrovna moc nepomáhalo.

„Byl to jenom sen,“ šeptala dál a já se od ní trochu odtáhl. Bella klečela na posteli těsně vedle mě. Hypnotizovala mě svým spalujícím pohledem plným obav a já ještě vstřebával poslední zbytky toho snu.

„Byli tam Kate, Graciela a… Hunter,“ zamračil jsem se, jak jsem si vybavoval všechno, co se tam odehrálo, a zároveň jak mi zvuk mého hlasu zněl divně. Byl chraplavý a i mluvení mi dělalo problémy. Rukou jsem si prohrábl zpocené vlasy, ale i na ten jednoduchý pohyb moje hlava reagovala další sérií bolestných úderů. Včera jsem toho musel vypít ještě víc, než jsem předpokládal.

„Já vím, mluvil jsi ze spaní, ale já tě nedokázala vzbudit,“ šeptala Bella a lehce mi svírala obličej ve svých rukách. Jejich chlad mi připomínal sen, ale neměl jsem dost síly k tomu, abych jí zabránil v tom, co dělá. Navíc mi ten chlad konejšil bolest hlavy.

„Věděl jsem, že je to sen,“ přitakal jsem a zamračil se, bolest se vrátila, „uvědomoval jsem si to. Přítomnost Graciely… Tenhle pokoj…“ vysvětloval jsem šeptem, abych zbytečně nedráždil svou hlavu.

Bella mě ještě jednou pohladila po tváři a potom stáhla ruce. Vstala z postele a já zmateně hleděl za ní. Došla až ke dveřím do pokoje, z komody vzala skleničku a ještě něco, co leželo vedle ní, potom se vrátila ke mně.

„Byla jsem ti pro vodu a aspirin,“ prohodila výmluvně a podala mi jak skleničku, tak prášek, který jsem jenom okamžik nato už polykal, abych zmírnil tu tepající bolest v mé hlavě. „Byla jsem pryč jenom chvíli, možná pět minut, jelikož jsem dole zastihla paní Yorkiovou a zrovna v tu chvíli se ti musel začít zdát ten sen,“ informovala mě.

Pět minut… A já přitom měl pocit, jako by to trvalo snad hodinu. Ten strach, škodolibé úsměvy všech přítomných upírů. Jejich snaha mě zabít. Pět minut… A přitom Hunter mě stačil zabít za necelou minutu. Vlastně to vůbec nebolelo, jenom ten kratičký okamžik, kdy mi jeho zuby prořízly kůži na krku. Nevyžíval se v mé bolesti jako tehdy Graciela nebo Katrina. Prostě mě kousl a sál, nic víc. Nevěděl jsem, jestli by se takhle zachoval i ve skutečnosti, vlastně jsem v to nemohl ani doufat, jelikož v tom snu neměl čas. Ve skutečnosti by se mi chtěl pomstít za smrt Graciely. Dal by si s mou smrtí načas a pěkně by si ji vychutnal. Pět minut…

„Kolik je hodin?“

„Bude půl osmé,“ odpověděla. Ještě jednou jsem se napil, odložil skoro prázdnou skleničku na noční stolek a lehl si. Do chvíle, než budeme muset jet na letiště, zbývalo ještě několik hodin. „Klidně si ještě zdřímni, až budeme muset jet, tak tě vzbudím,“ navrhla.

„To by bylo fajn, ale nemám zrovna pocit, že bych mohl usnout,“ namítl jsem a přehodil si pravou ruku přes obličej, abych trochu ulevil svým očím. Cítil jsem, jak se postel vedle mě zhoupla, a tak jsem nadzvedl ruku a zadíval se na Bellu, která stála vedle postele. „Lehni si prosím za mnou,“ požádal jsem ji a pokusil se o něco, co mělo připomínat úsměv. Bella mou žádost vyslechla a usnesla se, že mi prokáže laskavost, a tak i přestože jsem si myslel, že neusnu, jsem se jenom o chvíli později nořil do sladkého nevědomí s láskou mého života v náručí.

 

 

Sešel jsem v Bellině doprovodu do přízemí, cestovní tašku, kterou jsem měl v ruce, jsem položil u paty schodiště a vydal se za Bellou do jídelny, kde zbývající část rodiny Yorkiových snídala.

„Co hlava, Edwarde, dobrý?“ zajímal se Eric a škodolibě se na mě zubil.

„Nebylo to tak hrozné,“ poznamenal jsem a mrkl na Bellu. Nechtěl jsem Ericovi dělat moc velkou radost tím, že bych mu potvrdil jeho včerejší slova. Věděl jsem, že jsem to s pitím včera trochu přehnal, ale ten aspirin, co jsem si po ránu vzal, konečně zabral a já se nemusel bát pohnout hlavou, abych si znovu nepřivolal tu bolest.

„Edwarde, Bello, pojďte se nasnídat,“ pobídla nás Ericova máma, a tak jsme si s Bellou přisedli k nim. „Doufám, že jste se vyspali dobře,“ zajímala se.

„Vyspali jsme se dobře,“ usmála se na ni Bella a úplně tím popřela mou noční můru. Vůbec mi to ale nevadilo. Rozhodně nebylo čím se chlubit. Jenom Bella mohla pochopit, proč se mi zdálo tohle.

Nalil jsem do dvou hrníčků čaj, do jednoho jenom polovinu a podal ho Belle, druhý jsem si nechal u sebe. Natáhl jsem se pro rohlík a začal ho uždibovat. Na něco vydatnějšího jsem se necítil a naštěstí se ani nepředpokládalo, že bych toho po včerejší noci byl schopen. A u Belly to platilo rovněž. Přikládala si hrnek s čajem ke rtům, ale ani jednou se skutečně nenapila. Paní Yorkiová si ji chvíli prohlížela, ale na fakt, že nic nejedla, nic neřekla.

„V kolik odjíždíte?“ zajímal se Eric, když dojídal už druhý rohlík. Očividně na tom byl lépe jak já. Nechápu, proč jsem toho musel včera tolik vypít. Jasně, připíjel jsem si se všemi známými, ale tolik jich zase nebylo… Nebo snad ano?

„Za hodinu musíme vyrazit na letiště, kde vrátíme auto a budeme tam akorát na čas, aby nás odbavili,“ odpověděla mu místo mě Bella a opět se naoko napila čaje.

„Pokud by vám to nevadilo, svezl bych se s vámi, musím tam ještě dneska něco vyřídit,“ prohodil.

„Jasně, proč ne,“ souhlasil jsem. Potom jsem už v naprosté tichosti dosnídal. Poslouchal jsem, jak Ericova máma zapředla rozhovor s Bellou na téma včerejší svatby a ptala se jí na její názor. Bella začala samozřejmě všechno chválit – od šatů, přes obřad až k celkové organizaci, kterou měla paní Yorkiová na starosti. Ta se teď celá červenala nad slovy takové chvály.

„Bello, šetři těmi komplimenty nebo se mi tu máma rozpustí,“ začal ji krotit Eric.

„Já za to nemůžu,“ zamumlala Bella, „taky bych jednou podobnou svatbu brala. Jenom rodina a několik nejbližších přátel. Jenže pokud se svatby dočkám, máma se dá do takových příprav, jako by chtěla pozvat celé Spojené státy s prezidentem v čele,“ zasmála se.

„Toho by byla Renée schopná?“ podivil jsem se a natáhl se po Bellině ruce. Při představě Renée, která by řádila jak Černá ruka, jsem se musel jenom usmát, ale tak nějak se mi líbila představa toho, že by jednou připravila svatbu pro mě a Bellu. Samozřejmě ne v nejbližší době. Zatím se mi to líbilo tak, jak to bylo, ale jednou – v budoucnu – bych si to uměl představit. Bella by bylo moje i před zraky božími.

„Zatím jenom matně tušíš, čeho je Renée schopná,“ usmála se na mě.

„V tom máš pravdu. Ale teď si ještě představ, jak by to dopadlo, kdyby se k tomu všemu připojila ještě Alice, případně Emmett, který by si to rozhodně nenechal ujít,“ přitakal jsem.

„Ještě mi řekněte, že i vy dva už přemýšlíte nad svatbou,“ zavrtěl hlavou Eric a já si až teď uvědomil, jak naše slova musela vyznít.

„Ne, nic takového neplánujeme,“ odpověděla mu místo mě Bella. „Jenom jsem si na okamžik představila svou mámu na místě paní Yorkiové,“ namítla Bella a já přemýšlel, jestli to zavrhla jenom tak naoko nebo skutečně vůbec neuvažuje nad svatbou – alespoň svatbou se mnou. Rozhodně bych to s ní měl někdy probrat. Nejlépe ještě před mou proměnou, která však zatím byla v nedohlednu kvůli tomu, že se Eleazar ještě neukázal v La Push.

„Správně. Na svatbu máte ještě spoustu času. Teď je ideální čas na to se poznávat, zjišťovat o tom druhém všechno – jak kvality, tak i chyby. Po uzavření svatebního slibu je už pozdě na to, nad něčím podobným přemýšlet. Ne že bych nad něčím podobným přemýšlel. Já jsem spokojený tak, jak jsem,“ připojil se do rozhovoru Ericův táta, který do teď snídal mlčky a jenom sledoval rozhovor, který se zapředl u stolu.

„Schválně – jak dlouho jste vy dva spolu chodili, než jste se vzali?“ udeřil na tátu Eric. „Pět měsíců nebo tak nějak?“

„Sedm, ale u nás to bylo něco jiného. Věděli jsme, že spolu chceme být už napořád, navíc jsme čekali Katie a to byl další důvod ke sňatku, nehodlali jsme totiž na svět přivést nemanželské dítě,“ namítl pan Yorkie.

„Já až se budu ženit, tak to nebude proto, že budu muset, ale protože budu chtít,“ dušoval se Eric a já se jenom začal smát. To byl celý on. Do ničeho se nenechal jenom tak dotlačit, všechno muselo být dobrovolné.

„Ještě jsi nenatrefil na takovou, se kterou bys k tomu oltáři někdy chtěl jít, proto tak mluvíš,“ prohodil jsem a jenom tak periferně jsem si všiml Bellina zkoumavého pohledu, kterým si mě měřila. Já se však snažil tvářit, jako bych si toho upřeného pohledu nevšiml. Usmíval jsem se a dělal, jako by to byla jenom tak řečnicky sestavená věta.

Vždyť vlastně byla. Já se nehodlal ženit, aspoň ne teď, takže o co vlastně jde?

 

 

Po snídani si Eric zaběhl jenom do pokoje pro nějaké věci, my s Bellou jsme se rozloučili s jeho rodiči, kteří nám popřáli šťastný let, a přesně za hodinu od chvíle, kdy Bella odpovídala Ericovi na dotaz, kdy odjíždíme, jsme seděli ve vypůjčeném autě a mířili do Richmondu.

„Doufám, že mi potom pošleš fotky,“ nabádal jsem ještě Erica, když jsme se s ním na letišti loučili. „Esmé bude zvědavá, jak to celé probíhalo, a rozhodně chci Rose ukázat fotku Joshe,“ uchechtl jsem se. Rose to sice už nijak neřešila, ale už jenom z principu jsem to udělat prostě chtěl.

„Jenom ji moc neprovokuj. Rose je fajn holka a Josh byl tehdy blbec. Teď to o něm sice říct nemůžu, ale i tak. Katie je šťastná a to je hlavní. Teď už ale běžte, nebo vám to uletí. Všechny pozdravuj a co nevidět se ozvi, ať vím, jestli ještě žiješ,“ prohodil, potom mě už jenom objal a my se nechali odbavit a nastoupili do letadla. Přesto mi ta jeho poslední věta pořád zněla v hlavě, jako by snad věděl, co se má stát.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Všechno naruby tu je 3 - 12. kapitola:

 1
4. anonim
15.12.2013 [13:23]

Emoticon

3. marcela
01.10.2013 [8:27]

Celou kapitolu jsem byla napnutá,co se kde vyvrbí.Takže když jsem dočetla,tak mi spadl ze srdce opravdový šutr. Emoticon Emoticon
Nádherná kapitola. Emoticon Emoticon Emoticon

30.09.2013 [18:26]

Ivka77Jejda, tak dlhá kapitola, a pritom ani neviem, ako som sa dostala na koniec. Človek sa začíta a je to. Opitý Edward pobavil. Som len čakala, kedy ho Bella vezme na ruky. Ale aspoň si to sám došiel. Ten sen ma trochu vydesil. Na chvíľu som až verila, že sa to všetko skutočne deje. Mám trochu pocit, že nám pomaly končia pokojné kapitoly. Ale zase nie je to zle. Trochu sa na to aj teším. Som totiž zvedavá, ako to dopadne. Rozhovor o svadbe mi poriadne sadol a som rada, že Edward nejako zásadne neodmieta, i keď... ale neodmieta. Veľmi pekná kapitola. Budem sa tešiť na ďalšiu. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. UV
30.09.2013 [17:34]

Skvělé Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!