Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volturiovci - Ako mohol dopadnúť Nov - 14. kapitola

Rosalie Haleová


Volturiovci - Ako mohol dopadnúť Nov - 14. kapitolaMožno na sekundu mi na to skočili. Pustili ma, bez akejkoľvek reakcie som sa zložila na zem a zavzdychala. Keď sa nado mnou v zhrození sklonili, kopla som do prvého, ktorý mi prišiel pod ruku, teraz to bol Felix, ten odletel na druhý koniec chodby.
Možno by sa mi to podarilo, to som však nesmela zabudnúť na neuveriteľne rýchleho Demetriho. V poslednej chvíli ma odrazu zdrapil za členok, až to puklo, moje telo prešlo po kamennej dlažbe a znova som sa ocitla v zovretí jeho rúk sprevádzaná tichým zlomyseľným smiechom.
Čo mi chcú spraviť?

 

„Pusti ma!" chcela som nahnevane zakričať, no namiesto toho som to tichým hlasom nenávistne zasyčala. Ruky som mala v zovretí, nedokázala som sa brániť, namiesto toho som však s rcholnou zúrivosťou kopala nohami a trieskala Demetrimu hlavou do hrude a brady. Nejakm zázrakom sa mi podarilo takmer úplne vysobodiť, na poslednú chvíľu, keď už som si myslela, že som voľná, ma za jednu voľnú pažu zdrapilo druhé zovretie.

Nahnevane som sa vzpierala, búšila päsťami a zakvačovala sa do nich rukami, nebolo mi to však nič platné. Oproti Felixovej a Demetriho sile som nebola nič. Napriek tomu som sa ale snažila vyprostiť sa, nohami sa zapierala do zeme a moje nohy nechávali dve krivoľaké čiary.

Vzápätí mi došlo, kam ich kroky smerujú. Preč z hradu. Znova som sa im pokúsila zúfalo vytrhnúť.


14. kapitola: Originál

Bezvýznamne. Akoby ich moje odporovanie ešte viac nabudilo, zakvačili sa mi do paží silnejšie a ja som ticho zasyčala. Hocijaké veci som urobila, hocičo som pokúsila zhmotniť, výsledok bol stále nulový a nulový aj ostal. Fajn, keď sa im nevytrhnem, nebudem s nimi ani chodiť. Takmer som sa usmiala, keď som úplne ochabla. Čosi ma napadlo.

Od hranej bolesti som zaklonila hlavu, ruky sa prestali vzpierať a nohy mi ochabli.

Možno na sekundu mi na to skočili. Pustili ma, bez akejkoľvek reakcie som sa zložila na zem a zavzdychala. Keď sa nado mnou v zhrození sklonili, kopla som do prvého, ktorý mi prišiel pod ruku, teraz to bol Felix, ten odletel na druhý koniec chodby.

Možno by sa mi to podarilo, to som však nesmela zabudnúť na neuveriteľne rýchleho Demetriho. V poslednej chvíli ma odrazu zdrapil za členok, až to puklo, moje telo prešlo po kamennej dlažbe a znova som sa ocitla v zovretí jeho rúk sprevádzaná tichým zlomyseľným smiechom.

Čo mi chcú spraviť? 

Opäť som sa začala vymáhať oslobodenia, tentoraz si však Demetri dal pozor na všetko. Okolo pásu a rúk som mala obmotané silné paže a voľky-nevoľky sa musela potácať po nekonečnej chodbe. Felix sa ku nám opäť pridal, a ja som sa konečne dokázala poriadne rozkríknuť, teda skôr, než mi ústa zapchala cudzia ruka.

Mojim tichým protestom bolo neustále šliapanie na nohy, vzpieranie sa a tiché syčanie, a to nerátam tlmený zvuk, ktorý mi vychádzal z úst.

Cítila som sa ako nahá, keď sme vyšli zadným vchodom, tým menej civilizovaným, a zamierili ku doposiaľ pre mňa neznámej časti lesa. V diaľke, asi kilometer od miesta, kde sme boli, som počula hučanie vody narážajúcej do krajov. Zdalo sa, že mierime práve tam. 

Znovu som sa začala vzpierať, ale bolo mi to nanič platné. Demetri bol upírom, zdá sa, dlho. Skúsenosti sú k nezaplateniu. S mojimi niekoľko mesačnými som sa mohla ísť rovno zahrabať. 

 Zdá sa, že sme dorazili na miesto činu. Zhrozene som pozerala na obrovské jazero, ktoré v niekoľkokilometrovom oblúku zaplnilo nočnú scenériu. Inokedy by som sa mohla nadchýnať ich krásou, teraz som však zhrozene pozerala na obrovské víry vody.

Zovretie okolo pásu sa uvoľnilo, okamžite som začala lakťami udierať do Demetriho brucha a tým zapríčinila jeho tiché varovné zavrčanie.

„Nemyslím si, že by si nás mala teraz provokovať," zasmial sa Felix.

„Čo odo mňa chcete?" zavrčala som smerom k nemu, úplne ignorovala jeho hrozbu, úmorne sa zapierala do Demetriho hrude a snažila sa mu vymaniť.

Odrazu ma za nohy niečo schytilo, až som šokovane vykríkla, a Demetri ma zdrapil za dlane. Ostala som visieť vo vduchu ako nechutne pohodené vrece, zapierala sa a snažila sa im vytrhnúť. Moje telo sa odrazu rozhojdalo zo strany na stranu, pod zistením ich zámeru sa mi podarilo unovu nekontrolovateľne zajačať, dovtedy, kým ma v rozbehu nepustili.

Chvíľu som nekoordinovane letela vzduchom, potom na nahé brucho dopadla rovno do vody.

Do očí mi prskol jeden obrovský prúd, vzáptí som sa ceá ponorila pod hladinu.

Napriek zmäteniu tejto situácie som bola schopná ešte stále zlomyseľne uvažovať. Namiesto okamžitého vynorenia som chvíľu plávala pod vodnou hladinou, ponorila sa úplne ku dnu a potichu čakala. Tentoraz som ich však nedostala. Po chvíli som svoj pokus vzdala, v sekunde preplávala ku kraju a chvíľu ostala pod povrchom. Prenikol ku mne Demetriho a Felixov smiech.

Okamžite som vyskočila z vody a zdrapila nič netušiaceho Demetriho za krk. Potom som ho hodila smerom ku vode, ale zabudla som na svoje ruky. V poslednej chvíli ma Demetri zdrapil za jednu z nich a spoločne s ním som opäť skončila vo vode.

Okamžite som chcela výjsť von, keď ma ktosi zdrapil za členok a stiahol späť, Demetri ma predbehol a utekal ku brehu.

Plná pragmatického nasrdenia som vyliezla za ním, oči som mala zúrivo otvorené, miešala sa mi v nich čistá nasrdenosť sprevádzaná ponížením.

 „Vy...!" zavrčala som na nich absolútne nepríčetným tónom, oči sa mi doširoka otvorili a sama som vyzerala ako duchom neprítomná.

 „Nemyslíte si, že už trochu preháňate?" Takmer som kričala.

 „Myslíte si snáď, že to je vtipné?! Mám vás plné zuby!" Teraz som ziapala. Demetri aj Felix ostali vyšokovane stáť, takmer mu poklesla sánka, potom sa však Felix pozrel smerom na môj hrudník a čelusť mu naozaj poklesla. Pozrela som sa smerom, kde on, a taktiež mi v šoku spadla dolná časť úst smerom dolu. 

Mokré oblečenie mi presvitalo, rifle ešte boli na tom fajn, čo sa o hornej časti tela povedať rozhodne nedalo. Premáčaná podprsenka neukkrývala absolútne nič. S nasrdeným zavitím som si rukami objala hrudník a otočila som sa im chrbtom.

Vzápätí Felix vybuchol smiechom. Tvár by mi mala úplne očervenieť, odrazu som sa cítila horúco, aj keď červeň do líc sa naozaj nenahrnula. To však nepotlačovalo úplné poníženie, pri ktorom som sa cítila ako nejaký prehrešník, do ktorého hádžu ľudia ovocie a smejú sa. Bolo mi do plaču. Oči ma začali nepríjemne štípať, nos taktiež a až na to, že mi z očí nevychádzali nijaké slzy, som sa cítila presne tak, akoby som plakala.

Aj oni pochopili, že tentoraz to mierne prehnali. Felix sa prestal smiať, potichu ku mne podišiel.

 „Bells, prepáč." Konečne sa mu v hlase miešala ľútosť.

 „Bella, urobili sme to, čo ty," povedal potichu Demetri. S nenávistným pohľadom som sa na nich otočila, momentálne mi bolo jedno, že mi všetko presvitá, Demetri ma už aj tak videl, a vzápätí vybuchla smiechom. Felix sa tváril ako zranené mačiatko, smutne krčil pery a pozeral mierne hore.

Vzápätí som sa znovu otočila a plná elánu sa rozbehla späť do hradu. Momentálne mi bolo jedno, kto ma uvidí.

Vbehla som zadnými dverami, potichu prešla okolo pracovní. Všade panovalo ticho.

Počas môjho presunu som sa minula s jedným z gardistov... Santiago? Neunikla mi jeho poklesnutá čelusť. Ignorovala som to.

Vbehla som do izby a opäť sa zložila na zem. Tam som ešte dlho potom sedela, nevedno, či sa mám smiať, alebo plakať, či kričať, alebo byť ticho. Len som tam sedela a čumela do steny. 

Na dvere ktosi zaklopal.

Okamžite som sa odsunula vo dverí a v sekunde hmatkala po nejakom tričku, skôr, než som ho však chytila, dvere sa otvorili a dovnútra vstúpil Alec. Nechala som tak moju vizáš i ceľkový vzhľad, oprela som sa od dvere skrine a zatvorila oči. Pocítila som vedľa seba pohyb.

Po rameni ma pohladila jeho ruka.

 „Čo ti spravili?" opýtal sa s temným podtónom v hlase, čelo Alecovi ozdobilo niekoľko vrások. 

 „Nič také," šepla som rovnakým tónom, „hodili ma do jazera," vzdychla som nakoniec pod jeho zdrvujúcou silou mučivého pohľadu. Na pásu som pocítila jeho druhú ruku, jemne ma pohladila po boku a telo sa mi jemne otriaslo.

 „Neboj, predpokladám, že ich po dnešnom dni už niečo ti vyvádzať neuvidíš," prisvedčil mi Alec, pri uchu som pocítila jeho tvár a sladký dych.

Bez akéhokoľvek pudu sebazáchovy som ho pohladila po líci, pod mojim dotykom sa mu pery jemne pootvorili, a znovu som pocítila tú úžasnú sladkú vôňu.

Ako zhypnotizovaná som ho rukami oblapila okolo krku a opäť spojila naše pery. Znovu na mňa doľahla tá drvivá sila, vkradol sa mi do mozgu ako epidémia, pohltil všetky moje zmysly.

 

Jednou rukou ma pohladil po chrbte, druhú mi jednoduchým ťahom vplietol do lasov, na čo sa moje telo znova zachvelo.

Naše bozky sa stávali stále vášnivejšie, vkradli sa mi celým telom a ich chuť prenikala až do končekov prstov. Moje ruky jemne prechádzali po jeho tvári, vlasoch, dodávali tomu ešte silnejší efekt. Tlmene som vydýchla Alecovi do úst prúd vzduchu, na čo slastne zamraučal a pritiahol si ma bližšie.

Na stehne som odrazu pocítila jednu z jeho rúk. Od náhleho vzrušenia sa mi pretočili oči, len ovládaním som prinútila hlavu, aby sa nezaklonila a ostala pritisnutá na jeho perách. 

Akoby automaticky sa jeho ruka posunula trochu dozadu, jeho kolená boli odrazu obkročmo okolo mňa a rukami obtočenými okolo mjho pásu nás pomaličky nadvihoval do vzduchu. Obmotala som sa mu nohami okolo pásu, na čo sa mu spopod pier vydalo rozkošné zastenanie.

Jeho kroky so mnou nalepenou na ňom viedli ku posteli, zatiaľ čo ma neprestával bozkávať. Jemne, akoby som bola zo skla, ma položil na mäkkú podložku, počas toho neprestával s hladením mojej tváre. 

Ako na signál som mu začala vyzliekať jemnú košeľu, sám mi pomohol s mojimi riflami.

Nemohlo to byť to, čo s Edwardom. Edward bol ku mne vždy jemný, opatrný a naozaj príšerne diskrétny. Alec bol taktiež jemný, ale zároveň neuveriteľne vášnivý a príťažlivý.

 Jemne som zaklonila hlavu, keď mi jemnými ťahmi zablúdil ku kovovému spojeniu dvoch zadných častí podprsenky, ktorú s ľahkosťou rozopol. Počas bozkávania som mu ju pomohla dať dole. Pri jeho jemných pohyboch sa mi hlava slastne zaklonila a sama som mu prstami posúvala nižšie až ku masívnemu opasku, ktorý som opatrne začala rozopínať. Privrel oči a znovu zastenal.

Počas nádhernej slasti som odrazu pocítila, ako sa rukami zľahka zakvačil prstami o dolnú časť spodnej bielizne. Namiesto toho, aby som mu to dovolila, som sa však posadila a zavadila sa mu pstami o rifle. 

Tlmene zavdychal, načo následovalo nádherné objatie okolo pásu. Pokračovala som vo svojej práci, jemne posúvala rifle dole. V polovici som to už nevydržala, jednym rýchlym pohybom ich strhla a znovu sa mu prisala na pery.

Znovu mi zablúdil ku pásu, tentoraz som mu však nebránila, pomaly po milimetroch posúval nohavičky stále nižšie a nižšie, pocítila som ich pohyb ku kolenám, členkom. Potom zmizli úplne. 

Vzápätí som mu jednym rýchlym pohybom roztrhala aj poslednú časť oblečenia, ktorú mal na sebe.

Znovu som si pritiahla Aleca ku perám, ohúrená dokonalosťou jeho tela. Na hrudi sa mu pohrávala symfónia dokonalých svalov, neboli tak nechutne veľké, ako má Felix, ale zároveň bol omnoho výraznejšie, než som si všimla na Edwardovi.

Alec ma jemne hladil po tvári, druhou rukou však zablúdil na krk. Ukazovákom zľahka obkreslil moju kľúčnu kosť a podišiel až ku jamke v strede, kde jemne prešiel znovu nižšie.

Pomaly prešiel ešte nižšie a dotkol sa jedného z pŕs. V tej chvíli som od chtiaču pretočila oči a zľahka sa vyklenula hore, čím som zapríčinila dotyk našich tiel, po ktorom sa mi znova telo otriaslo v návaloch rozkoše. 

Perami skĺzol z mojich pier do hrdlovej jamky a jednoduchými, avšak pôsobojúcimi pohybmi jemne prešiel nižšie. Zastenala som a moje telo sa otriaslo novou vnou extázy vo chvíli, keď mi perami prešiel po ľavej bradavke. Chrbát sa mi opäť vyklenul a hlava sa mi v závrate opakovane zakláňala, oči som mala jemne privreté a do podbruška mi udierala nádherná vlna slasti. 

Alecove pery znovu našli cestu k mojim, trasúcimi sa rukami som ho objala okolo krku a zaplietla mu ruku do vlasov. Celým telom mi otriasali náchvevy vzrušenia, nezmyselná trasľavka jednoducho neustala, ako som sa snažila otvoriť oči a vnímať dokonalé črty jeho nádhernej tváre.

Ešte raz sa na mňa s opojným pohľadom pozrel, môj pohľad ho presvedčil o tom, čím som si bola istá už dávno pred tým.

S tichým stonom do mňa opatrne vnikol.

Mojim telom otriasla nová vlna vzrušenia, tisíckrát silnejšieho, než som očakávala. Chrbát sa mi v kŕčoch slasti prehol, od opojného pocitu som privrela oči a zavzdychala.

Bolo to niečo úplne úžasné. Pri tom neopakovateľnom pocite som sa cítila, akoby ma ktosi pohltil náchvevmi opojnej rozkoše. Hlava sa mi zaláňala v nových náchvevoch blaha a sama som sa cítila, akoby ma ktosi viedol na obláčiku slasti stále vyššie a vyššie.

Alecové pohyby boli čoraz ráznejšie a vášnivejšie, po chvíli som už nápor jeho existencie nevydržala a v rozkoši tlmene vykríkla. Moje pery vzdychali jeho meno, sama som sa cítila, akoby ma unášal z celej existencie do rozprávkového sveta opojnosti a blaha.

Premilovali sme hodiny. Bolo to niečo, čo som ešte nikdy nezažila. Nedokázala som normálne uvažovať, ale jedným som si bola istá. Tohoto pocitu som sa zdať nemienila.

Po konci, veľmi skorom konci, sme ležali vedľa seba, ja s hlavou položenou na jeho hrudi, on ma jemne objal okolo ramien a hral sa mi s vlasmi. Mlčky som odfukovala do jeho hrude, spokojnosťou sme obaja priam hýrili.

 „Uvedomuješ si, že toto už neutajíme?" opýtal sa ma po pol hodine mlčanlivého ležania vedľa seba. Posunula som sa nepatrne vyššie, moje ruky si znovu našli cestu k jeho krku, po ktorom som ho začala jemne hladiť.

 „Neviem, ako ty, ale mne to nejako veľmi neprekáža," vydýchla som mu na hruď nežne, načo sa mi znovu začal pohrávať s vlasmi.

„Priority sú už proste také. Tu nič neutajíš," šepol znova milo a hlavu zavŕtal do mojich vlasov.

„Aj tak mi to neprekáža," dokončila som našu krátku debatu a znova sa zavŕtala do jeho nahej hrude. V rozhovore sme už nepokračovali.


ÁÁÁ... Ďakovačky a venovania. :) 

Jana, Ceola, Roel, Leny: za nádherné komentáre a všetko to. :)

BellaDemetri, Darca131 a Ivuš: nooo, vy viete za čo. :D Zároven čpeci pre ivusi a van: baby skoro som sa **** keď som sa videla v telke. :D

Kaia: Tebe zároveň patrí venovanie k tejto kapitole, za nádherné komentáre, ktoré si neuveriteĽne cením a ďakujem. :) zároveň je pre mňa česť byť jediná autorka, ktorej poviekdku komentuješ. :) 

AliceCullenHale2: som rada, že sa ti kapča páčila. :) Ďakujem za chválu a tvoju nádej vo mňa. :) 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Volturiovci - Ako mohol dopadnúť Nov - 14. kapitola:

 1
10. Ceola
25.09.2013 [19:16]

Tak asi tady jsem přestala komentovat, nějak jsem zrovínka asi nestíhala ... ale bohužel to mě neomlouvá, tak to jdu napravit Emoticon
Takže Bella je s Alecem Emoticon Nikdy jsem se nepřinutila přemýšlet nad tím, jací jsou Volturiovi, když nejsou na válečném či jiném tažení a poprav. Donutila jsi mě popřemýšlet o tom, ale je to těžký, když o nich v knížkách moc není ... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23.02.2013 [11:02]

KaisaTak jsem tu! Omlouvám se za zpoždění, ale lenost je šílená nemoc a já jsem asi v posledním stádiu před rozkladem, můj mozek už reaguje jen na písničky a tvoří nesrozumitelné věty, co nejsem schopna převést spolu s nápady do nějaké přijatelné formy... Ale měla jsem sen a prostě mě hlodalo svědomí, tak jsem se vrhla do elegantního psaní, abych ti tu zase nechala stopu toho, jak jsem ráda za další kapitolku, plus do toho mi to zase připomíná krvavé stopy... No to je jedno, vrhnu se opět na detailní rozbor a poté nakonec nějaké to okecání, abych ukonejšila svou maličkost délkou komentáře a plně ti tak vynahradila mé plané sliby, co se příště pokusím dodržet...
Původně měl komentář začínat slovy: slint, slint, ale poté jsem si podobnou ukázku mé pubertální maličkosti raději nechala pro sebe a spolkla slintající maličkost s velkým sebezapřením, protože zrovna Cameron Bright přispíval na svůj facebook a ty fotky... No nic, raději se vrhnu na kapitolku než bych začala řešit stárnutí a jeho neskonale sexy vzhled, k čemuž samozřejmě dodávám i sex appeal Aleca, i když to jsou dvě rozdílné osobnosti... jen mají oba dva dokonalý vzhled, samozřejmě.
Bella a Alec, Alec a Bella... skloňovala bych, jásala bych, ale začátek mne trochu zarazil, jejich hrátky se mi zdají poněkud vážnější poslední dobou, snad to nebude mít dopad na tu Ameriku... Ne vlastně se bojím pokaždé, co se stane ale alespoň mohu vesele tvrdit, že jsem to věděla. Nevěděla, ale těší mě to, že mám psychickou průpravu na podobné výlevy, kterým určitě neujdeš... Takže z kapitolky jsem i přes můj nenadšený styl psaní velice nadšená, miluji tuhle povídku celým svým černým srdcem a doufám ve veselý konec, doufám v další kapitolku... Ano, asi nikdy nepřestanu. :)
Snad se příště nestane nic tak hrozného a ještě chvilku budu mít oddych od vyhrocených situací, ačkoliv musím na jednu stranu uznat, že vyhrocené situace mám ráda, jenom o nich nedokážu psát, pak by na mě padla depka a další komentář by si viděla za pekelně dlouhou dobu, nejlépe ve chvíli, kdyby povídka došla ke konci a já si ochotně přečetla poslední kapitolku, abych věděla, jak to s tím nakonec bude. Jsem to ale podvodník, že ano, ale prostě je to tak, i přes dost nehezkých povahových rysů nesnesu pohled na neštěstí cizích postav, týrat se mohou jen ty moje...
Jsem ráda, že tě mé komentáře alespoň trochu těší, měla bych se za ně omluvit, jsou dlouhé, většinou zaměřené na mě, tudíž dost arogantní a celé trochu postavené na mě a mém vnímání světa bez špetky toho, abych vychvalovala tvé umění psát do nebe. Nebudu to dělat, nikdy jsem to nedělala, já obdivuji tiše a... Mám své názory za které se nestydím, ale ve směsici celého komentáře by působily rušivě, až příliš... Neeticky, řekla bych. To mi ještě připomíná, proč vlastně nejsem a nikdy nebude objektivní kritik... Nezajímá mě styl psaní, není-li to vyloženě nějaká obludnost či kudrlinky, mě zajímá pointa a vyústění děje, gramatika je mi také ukradená pokud tam nejsou vyloženě šílené překlepy a překliky, takže... tak.
Děkuji znovu za zmínění zkomoleniny mé přezdívky dole, jsem ráda, že jsi ráda... Tyhle komentáře co píšu jsou vlastně jen a pouze myšlenky, nic více a nic méně, je to můj dojem a pocit a proto je píšu ráda, protože ty dojmy a pocity se píší lépe jak strojené předvádění chůze proti davu. Sice ten dnešní stál za nic, ale kapitola mne nadchla, jsem ráda, že tu byla a já si ji mohla nadšeně ve škole přečíst bez toho, aniž by mě někdo či něco rušilo. Také jsem ráda, že si se ozvala, známe své sklerotiky, mezi které každopádně patřím...
Na závěr snad stačí dodat, že se na další moc těším a snad mé myšlenkové pochody budou stát trochu za to, ne jak dneska, trochu nemastné a dost neslané, prostě nic to určitě nikomu neřeklo, což mou maličkost hrozně mrzí, ale asi dnes nic kloudného dohromady nedám, chystám se rozepsat Krvavou trofej a pověnovat se trochu těmhle scénám, proto romantické věci jsou pro mě dnes trochu pasé. A stejně tak vylévání citů, krev je v tomhle ohledu praktičtější... Ale to je jedno, snad tu bude kapitolka co nejdříve, já zase vložím jeden nadšený komentář a všichni budeme spokojeni, protože... Stojí za to pokračovat.
Kaisa, ta co měla obrovské štěstí, že nevyšla zatím další kapitola.

P.S.: Vážně se omlouvám, komentář je chaotický a neřekl nic... Prostě je.

17.02.2013 [16:18]

Ivusi23Haleluja!!!!! Yes krásně popsaná milostná scéna tyvole!!!! :D :D a ten únos :DDDDDDDDDDDDDD prostě no dokonalost sama!!!! :)))
PS: náhodou si byla v telce supr :D

7. leny
14.02.2013 [21:33]

Úžasná kapitola a ta pomsta byla super. Pár Alec/Bella se mi líbí.Pokračuj. Emoticon Emoticon Emoticon

12.02.2013 [19:44]

alicecullenhale2 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
kapitola fantastická... Emoticon
len ma tak napadlo, že či Alice niečo nevidí?... Emoticon
som zvedavá ako na ich vzťah budú reagovať obyvatelia hradu... Emoticon
už sa veľmi teším na pokračovanie... Emoticon Emoticon Emoticon

5.
Smazat | Upravit | 12.02.2013 [18:14]

Tak a jsem zase tady.... Emoticon

Ten nápad na pomstu byl fantastickej stejně jako celá tahle kapitola! Ach můj bože! Emoticon Bylo to skvělí! Emoticon Já prostě nemám slov ostatně jako vždycky, protože každá kapitola je nádherná! Emoticon

Ty pocity byli krásně vypsané! Měla jsem z toho husí kůži! Emoticon

No už nemám, co dodat snad jen to, že se strášně moc teším na další kapitolu!
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

PS: Nemáš vůbec zač... Emoticon Emoticon Pro mě je samozřejmost komentovat něco do čeho jsem úplně zblázněná, což do téhle povídky já rozhodně jsem... Emoticon Emoticon

12.02.2013 [14:36]

BellaDemetriNo jo no, tak taký dlhý komentár som ešte nikdy nedala. :D Hurt sa k tomu super hodí a je to skvelá pieseň. :) ;)

12.02.2013 [12:53]

BellaDemetriTakže... teraz si ta pekne vychutnám. Emoticon
Ku kapitolke som sa už vyjadrovala a hovorím to znova. Máš obrovský talent, ako nikto iný. Jediné, čo mi na tebe vadí je podceňovanie sa. Poviem ti to jednoducho a to takto; nemôžeš sa obracať na tých čo si o tebe myslia neviem čo. Ale to potom. Kapitola bola nádherná a písaná srdcom. Dúfam, že vždy budeš takto pokračovať. Klaniam sa ti a tlieskam. Ďakujem ti, pretože bez teba, by som sa možno nikdy nedokopala ani písať a ani prečítať tvoje srdcom písané a úžasne fantasticky krásne poviedky. Bolo to skvele vystihnuté a ani neviem, čo k tomu mám povedať. Prečítala som to všeto jedným dychom a priznám sa, úplne mi to vyrazilo dych. Vtedy som bola "trochu" mimo a nie vo svojej koži, ale ako tak si to čítam teraz chorá, zo zapálenými mandľami, je to tak či tak stále lepšie a lepšie.

Ty veľmi dobre vieš, že poviedky typov Alec/Bella je tu žalostne málo a som nesmierne vďačná autorom, ktoré ich píšu. A ty si jedným z nich. A aj vieš, ako tento pár milujem. Aj keby to bolo bez toho páru, tak či tak, snaha sa cení a čítala by som to a neustále komentovala. Pretože píšeš krásne, famózne, fantisticky nádherne, nech už to je poézia, poviedky na pokračovanie, jednorázovky, paródie alebo hocičo iné. Čítala som to, čítam a vždy budem čítať. Pocity boli skvele a nádherne vystihnuté. Niekedy ani neviem, čo k tomu povedať. Bolo písané srdcom a nie štýlom "pišem-čo-ma-hneď-napadne." Pevne dúfam, že nikdy neprestaneš takto fantasticky písať a bude to takto aj naďalej. Ďakujem za venovanie a áno videla som ťa tam. :D

Totálne mimo, BellaDemetri. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12.02.2013 [9:40]

AliceSofiaCullenJsem moc ráda, že mám tu čest okomentoval to jako první, takže... bylo to nádherné, a nápad s hozením do jezera, to bylo vždycky moje. Pár Bella a Ale byl dokonalý, takže... tleskám, kláním se a kulím oči! Emoticon Emoticon Emoticon

1. Jana
12.02.2013 [9:40]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!