Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volterra? No to snad ne! - 10. kapitola - 2. část

09.02.2014 (07:00) • Irtemed • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 3618×

Pohled Felixe

Stál jsem s Demetrim v temné uličce a přemýšlel nad Bellou.

„Pořád myslí na něj, co?“

Nebyla to otázka, ale konstatování.

„Jo, ale to jí nebrání, aby se mnou každý den spala. Jsem prostě neodolatelný.“

„Vidíš, už jsem skoro jako ty,“ zasmál jsem se.

„Tak k tomu máš ještě hodně, hodně daleko. Stejně od tebe uteče, jakmile se tu Edward objeví.“

„Jo, já vím.“ Zoufalost v mém hlase šlo jen těžko přehlídnout.

„Felixi, nesmíš si ji pouštět tolik k tělu, vidím, jak se ti za ty dva týdny dostala pod kůži." Jen jsem si povzdechl. „Ty ses do ní zamiloval?!" podíval se mi Demetri zpříma do očí.

Přikývl jsem.

„Tak to jsi v hajzlu."

„Myslíš, že to nevím?! Já tohle nechtěl. Já… chtěl jen partnerku, ani by mě nemusela milovat. Mně by úplně stačilo, že budu mít pravidelně sex a nebude mě na každým rohu podvádět. Doufal jsem, že ona bude vhodná.“

„To všechno, sex, poslušné chování, dělá jen kvůli Edwardovi, vždyť je tak strašně průhledná. Divím se, že sis toho nevšiml.“

Tak tohle byla od Demetriho rána pod pás, jenomže pravdivá. Co jsem si myslel, že spolu zůstaneme, že mé city bude opětovat. Jsem naivnější než ona.

„Felixi, musel by se stát zázrak, aby s tebou zůstala. Je mi to líto, ale nedělej si naděje v něco, co se nemůže splnit, akorát si tím ubližuješ, věř mi.“ Nikdy bych něco takového od Demetriho nečekal, vždycky jsme se bavili jenom jako kolegové. Nepouštěl si lidi k tělu a já taky ne, ale prostě tady to jinak nejde, někomu uvěříš a on tě vzápětí podrazí nebo využije.

„Tak jak je, taťko?“ zazubil se na mě právě příchozí Alec.

„Nech ho, Alecu,“ mírnil ho Demetri.

„No, na nastávajícího otce se netváří moc nadšeně.“

„Co to meleš za blbosti...“

„Zrovna od tebe bych to nečekal.“ Jasně, jen si ze mě všichni utahujte.

„Žádný blbosti, kámo, Bella je určitě těhotná, a když pomineme neposkvrněné početí, jediným adeptem jsi ty.“ Ani jsem ho neopravoval.

„To není možný, Alecu, upíři děti mít nemůžou.“

„Upírky ne, ale my, chlapi,“ ukázal na sebe, aby zdůraznil, že se počítá mezi ně i sebe a nechal větu vyznít do ztracena.

„Už podle Jane pěkně kope.“

„Fakt?“  Pořád jsem tomu nechtěl věřit, že Bela nosí pod srdcem moje dítě. To znamená…

„Víš, co to znamená, Demetri?“ Objal jsem ho, no spíš mu skočil kolem krku.

„Jen běž, ty Casanovo,“ odháněl mě se smíchem

„Hlavně ať to s tebou nesekne jako s Bellou,“ volal za mnou Alec.

Utíkal jsem do svého, tedy našeho pokoje, kde ležela Bella v bezvědomí.

„Jenom omdlela,“ ujišťovala mě Jane, která tam byla s ní.

„Nechám vás o samotě… a Felixi, blahopřeju ti,“ dodala mezi futry. Takhle srdečnou Jane neznám. Je to zvláštní, jak může být všechno na nic a v zápětí naprosto dokonalé.

Bella se pomalu probírala.

„Je to pravda?“ vypálil jsem ze sebe. Ona mě místo odpovědi vzala za ruku a položila si ji na bříško. To malé o sobě dalo vědět sotva znatelným kopnutím, jenže já to cítil víc než zřetelně.

Ale Bella je těhotná sotva dva týdny, je to opravdu moje? Když jsem tuto myšlenku vyslovil nahlas, Bella začala křičet, potom hned plakat. To bude tím těhotenstvím. Teda aspoň doufám. Objal jsem ji, což se jí moc nelíbilo, a políbil ji do vlasů. Musel jsem ji uklidnit, aby se nerozčilovala kvůli miminku.

„Nemyslel jsem, že to je možné. Že bych někdy mohl být táta,“ plácl jsem první, co mě napadlo. Byl jsem tak šťastnej, jako nikdy v životě.

„Děkuju. Udělala jsi ze mě toho nejšťastnějšího chlapa na světě.“

„Opravdu?“ zřejmě tomu nechtěla uvěřit.

„Opravdu,“ potvrdil jsem svá slova. Po té se na mě doslova vrhla a začala mě líbat. Konečně to byla ona, kdo po mně toužil. A tentokrát jsem si mohl být jistý, že to není kvůli Edwardovi. Chtěl jsem ji tak moc, ale zároveň jsem nechtěl, aby se stalo něco miminku. Avšak Bella mě ujistila, že se nic nestane a navíc mě začala hladit po hrudníku. A když sjela rukou ještě níž, nedokázal jsem se bránit a oddal se své touze. Poslední myšlenka byla, že mě Bella dostala mými vlastními zbraněmi, potvůrka moje šikovná.

Dnešní noc spala klidně, občas něco sice zamumlala, ale jeho jméno dnes nevyslovila, naopak párkrát zaznělo z jejích rtů to moje, což samozřejmě lichotilo mému egu. Když se ráno probudila, byla překvapená mou přítomností. Aro chtěl, abych se o ni postaral, tak jsem nemusel na stráž. Podal jsem jí krev, kterou jsem měl pro ni nachystanou. Napřed si ji vzít nechtěla, ale udělala to asi pro miminko. Nejistě si k ní přivoněla a trochu upila, poté zahodila brčko a téměř upíří rychlostí zbytek vypila. Když dopila poslední kapku, zatvářila se, zklamaně?

„Víc toho nemáš?“ ptala se a vykouzlila krásný úsměv.

„Ne, ale dojdu ti někoho ulovit,“  neodolal jsem.

Vyděšeně se na mě podívala.

„Neboj, tahle je kupovaná, nikdo kvůli ní neumřel, jestli tě trápí toto,“ uklidňoval jsem ji se smíchem. Zatvářila se naštvaně a hodila po mě polštář, jenže minula a schytal to Demetri, jenž právě přišel.

„Pěkně tu vítáte návštěvy,“ řekl a podával mi polštář.

„Jen ty, co nemají základy slušného chování a chodí k nám do pokoje bez klepání.“ Bella byla v ráži, a to se mi líbilo. Přitáhla si deku blíž k sobě, aby ji Demetri neočumoval, jako bych to dovolil. Vymlátil bych mu oči z důlků.

 „Dva nula pro Bellu,“ dostal jsem ze sebe v záchvatu smíchu.

„A když už tu jsi, “ ukázala na Demetriho, „dones mi ještě krev a hejbni zadkem, ať to je ještě dnes.“  To už jsem nevydržel a sesunul jsem se na zem. Mezi záchvaty smíchu, se mi podařilo, napodobit Bellin hlas a rozhodl jsem se Demetriho naštvat ještě víc.

„Slyšel jsi, Demíku, hejbni prdelkou, Belluška má žízeň.“

 „Vy dva se k sobě fakt hodíte,“ prsknul Demetri a šel Belle pro to pití.

Poté, co se Bella najedla a napila, jsem jí nabídl masáž, z čehož byla nadšená. Masíroval jsem jí záda, a když jsem se dostal k její sexy prdelce, stáhla mě pod sebe.

„Dneska jsi nějak při chuti, drahá“ řekl jsem laškovně.

„A to vadí, drahý?“ vrátila mi to stejným tónem.

„Jistě, že ne, ba naopak…“

„A mimo to, nejsem jediná,“ kývla směrem k mému mužství, které to nenechávalo v klidu.

„Neprovokuj, nebo…“

„Nebo co?!“  Ona mě normálně svádí. Rychlostí doslova nadupíří jsem si ji překulil na sebe.

Těšil jsem se vidinou příjemně stráveného odpoledne s Bellou, jenže to bych nesměl být takový smolař. Demetriho jsem uslyšel, až když byl před pokojem.  Přikryl jsem Bellu a chtěl ho vyhodit, ale tvářil se vážně.

„Nerad ruším, ale máme problém.“

„Co se děje?“ ptala se zmateně Bella.

Podíval se na mě a já věděl, co to znamená. Edward si přišel pro moji Bellu! Přikývl jsem, aby Demetri informoval i Bellu.

Ta měla vyděšenej výraz, ale já už se rozhodl. Nedovolím mu, aby mi ji a to malé vzal, i kdybych měl pozabíjet všechny upíry mimo Volterru.

Autor: Irtemed (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Volterra? No to snad ne! - 10. kapitola - 2. část: