Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlkodlak a já - Epilog

30.10.2011 (18:45) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 21× • zobrazeno 4653×

Od svatby uběhly již dva roky a stalo se toho tolik, že mi z toho jde hlava kolem. Když byl Rose rok, už mluvila, chodila, běhala a rozdávala nám taková moudra, že jsme se z ní všichni váleli smíchy po zemi. Ostatní se váleli, jen já jsem zůstávala v záchvatu smíchu na pohovce. Byla jsem znovu těhotná, ale bylo to tak jiné, než u Rose. Těhotenství s ní trvalo jen několik týdnů, ale když jsem čekala Chrise, až po třech měsících na mně bylo poznat, že ve mně roste nový život. Těšila jsem se na normální těhotenství, ale v pátém měsíci to na mě přišlo a náš první syn se vyklubal na svět přesně v den Edwardových narozenin. Byla jsem z toho neskonale šťastná. Se jménem mého prvního syna jsem dělala tajnosti, ale nakonec jsem kápla božskou a všem prozradila, že se bude jmenovat Christopher Edward Cullen. Jeho malá sestřička z něj byla úplně paf a pořád se o něj starala. Někdy jsme měli problém jí od něj dostat pryč. Jedno ráno jsem se probudila a uviděla Rose, jak si potichu povídá s bratříčkem. Stála na stoličce, kterou jsem měla u postele a byla nakloněná přes ohrádku postýlky. Hladila ho po vláskách a šeptala mu, co se jí zdálo hezkého. Moje malá holčička tak rychle vyrostla. Její dlouhé bronzové vlásky se jí stáčely do jemných vlnek a pokaždé, když jsem se jí podívala do očí, jsem v nich viděla sebe.

V den jejích druhých narozenin jsme ji vzali na první společnou dovolenou. Jela s námi do Forks. Provedla jsem ji celým městem a ukázala jí dům, který mi pořád patřil. Byla z toho nadšená a každý rok mě nutila do dalších výletů. Chtěla jsem s ní jezdit, ale s malým Chrisem to bylo těžké. Chtěl být pořád se mnou a nikoho jiného k sobě nepouštěl. Kdykoliv si ho chtěla Rosalie nebo Esmé půjčit, začal tak vyvádět, že jsem měla co dělat, aby si od toho pláče neroztrhl pusinku. Nevěděla jsem, proč to tak je, ale když jsem si na krk připnula znak Cullenů, došlo mi to. Bál se toho velkého znaku, který měly na krku všechny členky klanu Cullenů. Když jsem Rosalii řekla, aby si sundala ten přívěšek, zmateně se na mě podívala, ale udělala to. Podala jsem jí malého Chrise a ona úžasem vydechla. Smál se na ni, tahal ji za zlaté vlasy a cucal jí prst. Byla z toho tak unešená, že jsme jednu postýlku přestěhovali do jejího a Emmettova pokoje. Když jsme chtěli být s Edwardem sami, tak jsme dali Chrise k tetičce a strýčkovi, kteří ho hrozně rozmazlovali. Kdykoliv jsem si pro něj ráno přišla, měl něco nového. Říkala jsem jim, aby toho nechali, ale byla jsem jim pro smích.

„Mami,“ křičela Rose a přiběhla ke mně. Vzala jsem si ji do náruče a pobídla ji, aby mluvila.

„Byla jsem se kouknout na brášku a kolem jeho postýlky se vznáší věci,“ řekla mi a zamyšleně se podrbala na bradě. Rychle jsem vstala a běžela nahoru do pokoje. A opravdu, kolem postýlky se vznášel medvídek, dětský pudr, plenka a moje ponožky na spaní. Byla jsem z toho zmatená, a tak jsem přešla k postýlce a podívala se do ní. Můj syn se soustředěně díval na medvídka a mezi očima se mu objevila malá vráska. Když mě uviděl, přestal se soustředit a usmál se na mě. Věci, které se vznášely ve vzduchu spadly a Chris po mně chmatal ručičkami. Vzala jsem si ho k sobě a políbila ho na čelíčko. Přičichla jsem si k jeho hnědým vláskům a začala přemýšlet. Rose uměla ochránit před nebezpečím, ukazovala nám svoje myšlenky a před nedávnem jsme přišli na to, že po hlubokém soustředění dokáže vzít ostatním jejich moci a sama je použít. Bylo to úžasné, ale fungovalo to jen chvilku. Můj syn uměl hýbat věcmi pouhou myšlenkou a bůh ví, co ještě dokáže. Byla jsem ráda, že se o sebe postarají sami, ale měla jsem hrozný strach, co bude umět můj druhý syn. Spojí se v něm všechny tyto moci a bude nekonečně silný? Nevěděla jsem, kdy se narodí, ale už teď jsem byla plná obav. Hladila jsem Chrise po zádíčkách a povídala si s Rose, která se držela mé nohy. Mému malému synovi se začala klížit očka a já jsem ho uložila do postýlky. Umyla jsem svou malou dcerku a oblékla ji do pyžámka se sluníčkem. Políbila jsem ji na čelo a poslala za ní Emmetta, který jí četl pohádky. Byl u ní každou noc a ona byla spokojená.

„Bello, pojď sem dolů,“ volala na mě Esmé a já jsem ji poslechla. Již od schodů jsem cítila tu úžasnou vůni, která se linula z kuchyně. Můj žaludek také reagoval na tu dokonalou vůni zakručením v břiše. Esmé se usmála a podala mi talíř plný těstovin a zeleniny. Vděčně jsem se na ni usmála a pustila se do jídla. Dávno jsem si zvykla, že normální jídlo tu jím jen já a Rose. Malý Chris byl na něj ještě malý a ostatní lidské jídlo nepotřebovali. Pochutnávala jsem si na tom dokonalém výtvoru a snad milionkrát jsem ho pochválila své druhé matce. Od svatby jí říkám mami a Carlieslovi říkám tati. Samovi a Emily se to moc nelíbilo, ale mně to bylo jedno. Cítila jsem to tak a jim dělalo radost, když jsem je tak oslovila.

„Mami, vážně ti moc děkuju. Bylo to výborný,“ pochválila jsem ji naposled a dala jí pusu na tvář. Popřála mi dobrou noc a sladké sny.

Šla jsem zrovna kolem koupelny v přízemí, když mě ledové ruce chytily kolem pasu a sladké rty se spojily s mými. Usmála jsem se a polibky mu oplácela. Vyzdvihl si mě na sebe a já mu nohy omotala kolem pasu. Jasně jsem cítila jeho vzrušení a chtíč z něj sálal na míle daleko. Ihned jsem se naladila na jeho vlnu a rukou mu zajela do bronzových vlasů. Odlepil se od mých rtů a podíval se mi do očí. Byly černé jako noc, ale byla v nich viditelná láska a chtíč. Prstem jsem ho pohladila po mramorových rtech a on po něm chňapl zuby. Provokativně jsem se usmála a slezla z něj. Ozvalo se naštvané zavrčení, ale já jsem si ho nevšímala. Pomalými pohyby jsem začala rozepínat červenou košili, kterou jsem měla na sobě. Nechala jsem si ji sklouznout z ramen a mé ruce se přemístily na zapínání podprsenky. Povolila jsem háčky a nechala ji spadnout na zem. Své ruce jsem položila na svá ňadra a za sebou jsem uslyšela zalapání po dechu. Spokojeně jsem se usmála a rukama si razila cestu ke svým teplákům. Povolila jsem šňůrku a látka spadla na podlahu. Vzala jsem mezi prsty tenkou látku kalhotek a sjela s nimi až ke kotníkům. Zvedla jsem se a otočila se.

 Edward stál u dveří a překvapeně na mě hleděl. Rychle si sundal triko, kalhoty a boxerky a líně se ke mně přibližoval. Ta jeho smyslná chůze mě dostávala do kolen. Jeho ruka se dotkla mého břicha a pokračovala na sever. Prsty se dotkl nejprve bradavek, potom celých prsou a nakonec pohladil můj krk. Druhou rukou se věnoval místu, které tak moc miloval. Jeho doteky byly dokonalé a příjemné. Nechala jsem se dovést na vrchol a poté jsem ho nechala, aby do mě vniknul. Té noci jsme zplodili Charlieho. Bylo mi teprve dvacet a už jsem čekala třetí dítě. Byla jsem mladá, ale spokojená. Těhotenství se potvrdilo až několik týdnů po naší společné noci, takže bylo jasné, že prožiji konečně normální těhotenství. Možná jsem divná, ale ranní nevolnosti a nechutenství jsem si užívala. Edward mi každé ráno pomáhal a užíval si třetí a poslední očekávání. Až se ten malý drobeček narodí, tak se nechám přeměnit. Nikdo kromě Alice to nevěděl, ale brzy se to dozví.

Po čtyřech měsících jsem se začínala zakulacovat a každé ráno jsme se pozorovala v zrcadle. Rose byla unešená z toho, že bude mít dalšího brášku a pokaždé, když jsem ji ukládala, tak vyprávěla mému bříšku, jak se celý den měla a jak se na něj těší. Dojatě jsem ji poslouchala a představovala si, až ona bude jednou matkou. Usmála jsem se, políbila ji na čelo a odešla. Vlezla jsem do druhých dveří a zkontrolovala Chrise. Jeho růst byl rychlejší než u Rose, takže už stál v postýlce a svým vysokým hláskem mě volal. Komické bylo, že mi neříkal mami, ale Bello. Tedy spíš Beo. Nešlo mu přes pusinku l, takže jsem byla Bea. Vzala jsem ho do náruče a několikrát se s ním zatočila. Jeho zvonivý smích naplnil celou místnost a já si užívala šťastných chvilek. V mé náruči usnul, a tak jsem ho položila do postýlky a odešla jsem. Otevřela jsem dveře do ložnice a vyčerpaně se protáhla. Začínala mě bolet záda a nohy jsem měla dvakrát větší, než u Rose.

„Víš, že jsi krásná? Takhle zakulacená jsi dokonalá,“ pošeptal mi do ucha Edward. Jeho ruce mě objaly kolem pasu a prsty začal jemně hladit našeho syna.

„Kdyby mi někdo na tom parkovišti u školy řekl, že si tě vezmu a budu mít s tebou děti, tak bych se mu vysmála,“ řekla jsem a on se zasmál.

„Kdyby mi někdo řekl, že si tě jednou vezmu a porodíš mi tři nádherné děti, vycucnul bych ho během pár vteřin,“ zasmál se můj manžel a já se k němu přidala.

***

Edward mi otíral zpocené čelo a šeptal mi slůvka lásky. Ještě jsem ani nezačala rodit a už jsem věděla, že tohle bude nejtěžší porod. Bolelo mě celé tělo, byla jsem se hrozně vysílená, a to jsem ještě ani nezačala rodit. Když mi Edwardův otec pokynul, abych začala tlačit, sebrala jsem poslední sílu, která ve mně zbyla a zatlačila jsem. Opakovala jsem to ještě třikrát a poté se pokojem rozlehl slabý dětský pláč. Z posledních sil jsem se usmála, ale pak mě pohltila obrovská bolest a já upadla do bezvědomí.

Bolest. Oheň. Smrt. Dokázala jsem myslet jen na tyto tři věci. Věděla jsem, že umřu. Celé tělo jsem měla v jednom ohni a nemyslela jsem na nic jiného, než na tu ohromnou bolest, která mnou prostupovala. Měla jsem chuť křičet, plakat, utéct, ale něco mě pevně drželo tam, kde jsem byla, a proto jsem mohla jen němě čekat na konec. Po několika hodinách začal oheň ustupovat z nohou, rukou, hlavy a břicha, ale nezmizel. Jen se přestěhoval k mému srdci. Pohltila mě ještě větší bolest, která mě zvedla z lůžka a já musela vykřiknout. Bolest zmizela, ale nahradila ji jiná. Umřela jsem. Co mé děti? Co Edward? Jak je možné, že slyším vše kolem sebe, když jsem mrtvá?

„Bello, slyšíš mě?“ Hlas mého muže byl jiný. Byl prosycený bolestí a vinou. Vinou? Páni, je ze mě upír, blesklo mi najednou hlavou. Proto se cítil vinen, protože mě proměnil. Bál se, že se budu zlobit a navždy ho budu nenávidět. Zvedla jsem se z postele a běžela jsem k němu. Objala jsem ho a řekla mu, že jsem šťastná a spokojená. Políbil mě, a tak začal náš nekonečný život.

Po několika letech

Ležela jsem před domem na Aljašce a pozorovala svět kolem sebe. Mé tvrdé a ledové kůži nevadil mráz ani všudypřítomný sníh, a proto jsem na zemi ležela bez deky. Slyšela jsem za sebou hlasy, ale neotočila jsem se. Pamatovala jsem si na ten sen.

„Mami, neuvěříš, co jsme právě viděli,“ řekla Rose a přiběhla ke mně. Usmála jsem se a otočila jsem se na ni.

„Moje fotky z dětství. Chrisi, taky se divím, že ze mě vyrostla taková krasavice. Jako malá jsem byla ošklivá,“ zasmála jsem se na svého syna, který se na mě zmateně díval.

„Jak víš, na co jsem se chtěl zeptat?“ Jeho otázka mě nepřekvapila, čekala jsem ji.

„Už jsem tu jednou byla,“ odpověděla jsem a zvedla se. Podívala jsem se do tváří mé rodiny a tetelila se štěstím. Chris mi byl tak neuvěřitelně podobný, jako byla Rose podobná svému otci. A Charlie? Ten byl spojením nás obou. Přešla jsem k Edwardovi, vzala ho za ruku, věnovala mu jeden polibek a vyznání lásky. Druhou rukou jsem pokynula svým dětem, aby ke mně přišli blíž. Objala jsem je všechny čtyři a užívala si ten dokonalý pocit lásky a štěstí.

„Miluju vás,“ řekla jsem a každému věnovala polibek na tvář. Pro každého z nich jsem obětovala kousek sebe, ale byla jsem šťastná. Zvedla jsem hlavu k nebi a tiše zašeptala děkuji.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlkodlak a já - Epilog: