Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlkodlak a já 6. kapitola

Carlisle a Esme tapeta by Alice


Vlkodlak a já 6. kapitolaBella se setká se svými rodiči. Co se dozví? Koho uvidí? Dostane úkol, který musí splnit. Co když ale nebojuje sama, ale musí chránit i někoho jiného? Vaše IsabelMasen

Věděla jsem, že brzy zemřu. Bolest byla tak veliká, že jsem nemohla ani myslet. Cítila jsem kolem sebe smrt. Lákala mě k sobě, toužila mě konečně dostat, ale já z posledních sil otevřela oči. Jasper a Emmett drželi Jamese za ruce a před obličejem mu zuřivě vrčel Edward. Takového jsem ho neznala. V očích měl nekonečnou bolest a zlobu. Ve chvíli, kdy má víčka klesla a já upadla do bezvědomí, jsem ještě uslyšela skřípění kovu a řev plný bolesti. Pak už mě pohltila tma a já s naprostou jistotou věděla, že jsem zemřela.

Zaprvé proto, že bolest polevila a zadruhé proto, že jsem se ocitla na louce. Všude kolem mě byly květiny, které hrály různými barvami. Nad hlavou mi poletovali ptáci a zpívali své překrásné árie. Usmála jsem se a utrhla jednu z tisíce květin, které rostly na louce. Přičichla jsem ke kvítku a cítila jeho. Sladká vůně svobody a lásky. Zavřela jsem oči a vzpomínala. Musí být zoufalý. Odešla jsem příliš brzo. Ani jsme neměli možnost být pár.

„Bello?“ Podívala jsem se vedle sebe, abych zjistila, kdo mě vyrušil. Květina mi vypadla z ruky a po tváři mi stekla slaná slza. Plná štěstí a lásky jsem skočila osobě přede mnou kolem krku a potichu vzlykala.

„Mami? Jsi to ty? Ach, věděla jsem, že se jednou sejdeme. Od chvíle, kdy jsem se dozvěděla pravdu, jsem věděla, že se jednou uvidíme. Miluju tě. Miluju tebe i tátu. Je mi hrozně líto, co se stalo. Ach, jsem tak šťastná, že tě vidím.“ Pevně mě objímala a její slzy dopadaly na má ramena. Odtrhla jsem se od ní a všimla si přicházejícího táty. Měl knírek, černé vlasy a plakal. Měl na tváři šťastný úsměv a natáhl ke mně ruce. Vyskočila jsem mu do náruče a on se se mnou několikrát zatočil. Jestli je tohle posmrtný život, tak ho beru. Být s mými pravými rodiči je to pravé štěstí. Když jsme se konečně pustili, chytla mě maminka za ruku a vážně se na mě podívala.

„Miláčku, jsem tak ráda, že tě vidím. Vyrostla z tebe krásná žena, jsem na tebe pyšná. Dnes jsi měla zemřít, ale rozhodli jsme se ti darovat život. Jsi mladá a krásná, máš život před sebou. Chlapec, který tě teď dole oplakává, tě opravdu miluje. Musíš se vrátit a splnit své poslání. Poslání zachránit své prarodiče. Bello, jsou v nebezpečí. Jedna upírská královská rodina je chce zabít a vzít jim moc. Broučku, jsi talentovaná žena s mocí takovou, že by si je dokázala zabít jediným pohledem,“ odmlčela se a dívala se mi do očí. Měla je hnědé, stejně jako já. Její hlas byl melodický, hladil duši a dělal mě šťastnou. Táta mě pohladil po paži a pokynul mi, abych se dívala. Ukázal na strom nedaleko nás a luskl prsty. Strom zmizel a místo něj na zemi zůstal jen popel. Dívala jsem se překvapeně a vyděšeně. Co to udělal? Jak je možné to, co jsem teď viděla? Mám i já takovou moc?

„Maminka má pravdu,“ řekl hlubokým melodickým hlasem, „jsi nadaná. Až se vrátíš na zem, splníš úkol a budeš žít spokojený, dlouhý život. Budeš mít rodinu, přátelé a dokonalého muže. Také tě potká štěstí v podobě syna a dvou dalších malých Swanů.“ Slza, která mi tekla po tváři, dopadla na má prsa a já se podívala dolů. Sáhla jsem si na ploché břicho a představovala si, jak v něm roste nový život. Jenže to už nebylo možné, kvůli té nehodě.

„Nemůžu mít děti. Měla jsem nehodu a nikdy ze mě nebude matka.“ Ucítila jsem na své tváři studený prst a podívala se do bledé tváře dívky přede mnou. Měla moje oči a Edwardovy vlasy. Usmívala se na mě a za ní stáli dva mladí muži. Všichni tři byli krásní a navzájem neskutečně podobní. Dívka měla na krku znak Cullenů a chlapci za ní ho měli připnutý na ruce, stejně jako Edward a Emmett.

„Budeš mít děti, ty tři osoby jsou toho důkazem,“ pošeptal mi táta do ucha a osoby přede mnou se usmály. Chtěla jsem se jich dotknout, ale zmizeli dřív, než jsem stačila zvednout ruku.

„Bello, teď ti řekneme, co musíš udělat, až se vrátíš zpátky do života,“ řekla mamka a dali mi přesné pokyny, co a jak mám provést. Přikyvovala jsem a pečlivě si informace ukládala do hlavy. Když skončili, naposledy mě objali a poslali mě k velkému dubu uprostřed louky.

„Uvidím vás ještě někdy?“ Vzlykla jsem a s nadějí čekala na odpověď.

„Když si to budeš přát, tvá moc ti pomůže. Kdykoliv budeš potřebovat pomoc, mysli na nás a my přijdeme. Milujeme tě, Isabelko, ty naše sluníčko milované.“

„Taky vás miluju, zatím nashle,“ utřela jsem si slzy a naposledy se na ně podívala. Došla jsem k dubu a třikrát pohladila kůru tak, jak mi řekla maminka, a náhle jsem se ocitla na zemi v tmavé místnosti. Cítila jsem bolest, ale už byla ve snesitelné míře. Ledová ruka mě hladila po tváři a celou místností se nesl zoufalý nářek. Edward. To on byl strůjce toho nářku a pláče.

„Edwarde, musíme jednat. Máme ještě možnost ji zachránit. Může být jednou z nás.“ Poznala jsem hlas Edwardova otce a najednou si něco uvědomila. Když jsem se loučila s maminkou, sáhla mi na břicho a řekla, že dcera se nosí hůř než chlapec. S Edwardem jsem se milovala teprve včera, to není možné. Nemohla sem být těhotná. Je to nemožné.

„Dobře, přeměním ji. Bude mě nenávidět, ale já to musím udělat. Nesmí odejít,“ šeptal zlomeně a vzal do rukou mé zápěstí. Něco uvnitř mě se pohnulo a já věděla, že dívka, kterou jsem viděla na té louce, je ve mně. Včera jsme ji zplodili a již dnes o sobě dává vědět. Najednou jako bych se probudila. Otevřela jsem oči a vytrhla svou ruku z jeho ocelového sevření a zvedla se ze země.

„Ne, Edwarde, musím ještě něco udělat. Musím najít své rodiče a prarodiče. Musím je zachránit. Nesmí se jim nic stát, ani mé malé holčičce, nemůžeš mě přeměnit,“ šeptala jsem potichu, ale věděla jsem, že mě slyšel. Díval se na mě překvapeně a poté vytřeštil oči a pohlédl na mé břicho. Mezi mými boky byla nepatrná vyboulenina. Byl to sice jen den, ale dítě s upířími a čarodějnickými schopnostmi bude na světě za krátkou dobu. Přešel ke mně a ruku položil na mé bříško. Dítě ve mně jako by pocítilo přítomnost otce, se pohnulo a dalo tak o sobě vědět. Nemohla jsem tu zůstat. Musela jsem zachránit Lily a Marka, mou babičku a mého dědu. Vysmekla jsem se mu a utekla. Běžela jsem několik metrů a tam se zastavila. Slyšela jsem kroky, a proto jsem luskla prsty. Během vteřiny jsem se octila v nějakém domě. Všude kolem mě byly starožitnosti, cenné věci a překrásný nábytek. Na sedačkách byly zlaté polštáře a na stolech byl drahý servis. Křik, který se ozval z vedlejší místnosti, mě vrátil zpátky do reality a já běžela ke dveřím, o kterých mi říkali rodiče. Povolila jsem zámek a dveře se samy otevřely. To, co jsem uviděla, mě šokovalo.

Dva muži odění do černých plášťů drželi pod krkem dvě starší osoby a černovlasý muž s papírově bílou kůží se smál a něco jim říkal. Lidé uvězněni čtyřmi silnými pažemi se snažili luskat prsty, ale nemohli. Upír za nimi je držel a drtil jim prsty. Nemohla jsem se na to dál dívat, a proto jsem vstoupila dovnitř a upoutala na sebe pozornost. Všichni se na mě překvapeně podívali a zalapali po dechu. Mí prarodiče se na mě dívali se smutkem v očích a upíři, kteří si užívali svou nadvládu, si mě měřili pobaveným pohledem.

„Tak tohle je ta vaše vnučka? Ach, jak smutné. Umře s vámi. Neměli jste ji volat, mohla dál žít. Vítej, Isabelo,“ řekl přeslazeným hlasem a pobaveně si mě měřil. Došla jsem k němu a podívala se mu do očí.

„Jediný, kdo dnes zemře, budeš ty,“ sykla jsem na něj a zvedla prsty. Už už jsem luskla, ale jeho ruka byla silnější. Zlomil mé prsty a já bolestě zasténala. Prsty byly zlomené několikrát, takže každý sebemenší pohyb bolel. Myslela jsem na rodiče. Přála jsem si je vidět. Přála jsem si, aby mi pomohli.

Prsty se srovnaly a já znovu cítila svou moc. Prostoupila celým mým tělem. Cítila jsem se silná a schopná zachránit mé jediné příbuzné. Luskla jsem prsty a událo se hned několik věcí najednou.

Všichni upíři, kteří ohrožovali mou rodinu, se stali prachem na čisté podlaze. Jen jediný zůstal živ a vyděšeně se na mě díval. Lily a Mark se chytli za ruce a něco říkali. Potichu šeptali nějaké zaklínadlo, které jsem neznala. Z posledního žijícího upíra zbyl jen černý plášť, který dopadl na zem.

„Isabelo? Jsi to ty?“ ptala se překvapeně má babička. Kývla jsem hlavou a znovu se radovala. Objímání, slzy, radost, vyprávění.

Když mi pověděli celý příběh o mé moci, byla jsem překvapená. Uměla jsem toho tolik a zatím jsem nic nedokázala. Pomohli mi vše vyzkoušet a vyprávěli mi o rodičích, Prý hrozně litovali toho, že se jich zřekli a nechali je odejít. O mně se dozvěděli až několik let po jejich smrti. Několik hodin jsem si s nimi povídala, ale nakonec jsem musela odejít. Nechala jsem Edwarda a jeho rodinu samotné, bez vysvětlení. Dítě v mém lůně o sobě dávalo vědět a já jsem tušila, že těhotenství nebude trvat moc dlouho. Vyboulenina mezi mými boky byla zřetelnější a tvrdší. Pohladila jsem své bříško a rozloučila se s babičkou a dědou. Slíbila jsem jim, že je někdy zase navštívím a řeknu jim o sobě všechno.

Luskla jsem prsty a ocitla se v domě Cullenových. Slyšela jsem několik hlasů, ale nejhlasitější byl Samův. Hlas mého adoptivního táty. Co tu dělal? Přišel si pro mě?

Vešla jsem do místnosti a deset párů očí se na mě překvapeně podívalo. Emily, Sam, Jasper, Emmett, Alice, Rose, Edward, Carlisle, Esmé a Jacob.

„Co tu všichni děláte? Myslela jsem, že jste se mě zřekli. Pokud vím, tak si dal příkaz alfy, tak nechápu, co tu chcete. Tohle je můj nový domov a já nestojím o další problémy. Myslím, že dneska jsem si jich užila dost.“

„Přišli jsme se ti omluvit a vzít tě zpátky domů,“ zašeptal táta. Už jsem se chystala, že jim dovolím, aby se znovu stali mými rodiči, ale jedna jediná věta, která vyšla z Jacobových úst, vše změnila.

„Same, ona nosí dítě upíra. Slyším rychlí tlukot srdíčka z jejího lůna,“ řekl a podíval se na mě. Během pár vteřin se událo hned několik věcí najednou. Edward zalapal po dechu, Jacob se na něho vrhl a místo mého táty přede mnou stál vlkodlak. Sam nevnímal nic kolem, jen nebezpečně vrčel na mé břicho. Připravoval se ke skoku a já měla jen jedinou možnost, jak přežít. Byl několik milimetrů ode mě, když jsem luskla prsty.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vlkodlak a já 6. kapitola:

 1
5. Kačka
09.11.2011 [11:34]

To mi chceš říct, že zabila vlastního otce? To snad ne Emoticon Emoticon Emoticon A moc mě zajímaají všechny její schopnosit Emoticon Emoticon Emoticon

4. Wera
31.10.2011 [19:48]

Wera Emoticon Emoticon

3. barys
18.10.2011 [23:37]

no teda, že se nestydíš takhle to utnout. Emoticon rachle pokráčko Emoticon

2. martty555
17.10.2011 [12:12]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. lelus
16.10.2011 [21:32]

Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!