Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlkodlačí máma - 12. Vánoce s upíry?

Ty se netřpytíš?!


Vlkodlačí máma - 12. Vánoce s upíry?Filip souhlasí s Vánocemi u Cullenů, takže večer vyráží... PS: Kapitola byla psaná celkem narychlo, takže kvalita nic moc... taky se tu zrovna moc věcí neděje, ale to napravím v další kapitole, kde se Bella konečně ukáže v pravém upírském světle... xD

 

VÁNOCE S UPÍRY?
(Filip)

 

„Ahoj mami,“ přivítal jsem ji doma, když za sebou zavřela domovní dveře. Vypadala šťastně a já byl šťastný s ní. Ihned jsem ji nadšeně objal.
„Ahoj. Jak ses měl?“ zeptala se mě se smíchem, když jsem ji pustil.
„Dobře,“ uculil jsem se. „Skoro celou noc jsem strávil v lesích.“
„A spánek ti nic neříká?“ zamračila se na mě.
„Ne, tobě snad jo?“ uchechtl jsem se.
„Co já bych dala za chvilku spánku,“ povzdychla si zasněně.
„Není o co stát. Akorát tím marním spoustu času,“ zavrtěl jsem nechápavě hlavou.
„No dobře,“ zasmála se. „Co si dáš k jídlu?“
„Vlastně jsem už jedl,“ uculil jsem se.
„A co?“ pokrčila zvědavě obočí.
„Srnku,“ nervózně jsem se ošil. Za to ona se na mě zamračila.
„Copak ti to syrové maso vážně chutná?“ ptala se nevěřícně.
„No, jasně že moc ne, ale je zadarmo,“ pokrčil jsem rameny.
„Tak s tímhle okamžitě přestaneš! Už žádné syrové maso, rozumíš? Na jídlo snad peníze máme, ne?“ mračila se na mě vražedně, takže jsem raději přikývl a myslel si své.

„Takže už nemáš hlad?“ ptala se a zamířila do kuchyně.
„No, ještě něco bych slupl,“ přiznal jsem se. Odpovědí mi byl její uvolněný smích a otevření ledničky. Stáhla ze sebe tu starou iluzi a vypadala zase krásně, zdravě a mladě. Tohle byla moje máma. Doufám, že už jim konečně řekne, že je taky upír.

„A jak bylo ve škole? Našel sis nějaké kamarády?“ vyzvídala při vaření.
„Normálka. No a spřátelil jsem se s Culleny a ti se od ostatních drží dál,“ pokrčil jsem rameny.
„Měl by sis najít i normální přátele,“ zamračila se.
„A na co? Jsou tam jen samí puberťáci, kteří si ničeho neváží, jsou drzí a peníze rozhazují jako odpadky. Zajímají se jen o sebe a z druhých si jen utahují, nebo je pomlouvají. O to já nestojím. Navíc se stejně brzy budeme muset zase stěhovat,“ prskal jsem.
„Tak dobře, jen jsem se ptala,“ zvedla ruce v obraném gestu.
„Promiň, ale oni mě vážně štvou. Berou ohledy jen na sebe a vůbec si neváží života,“ povzdychl jsem si.
„Takoví už puberťáci jsou,“ pokrčila rameny. „To jen tobě se puberta nějak vyhla,“ zasmála se.
„Taky dobře,“ zamumlal jsem.

„Oběd,“ řekla máma v kuchyni, ale já ji svými vlkodlačím smyslům dokonale slyšel. Vypnul jsem televizi a šel se naobědvat. Máma už v kuchyni nebyla, jen na stole jsem měl velký talíř plný míchaných vajíček a tři krajíce chleba. S chutí jsem se na to vrhl a začal do sebe házet to výborné jídlo.
„Filipe?“ ozvalo se nejistě ode dveří.
„Jo?“ zamumlal jsem s plnou pusou. Máma přešla v teplákové soupravě ke stolu a sedla si naproti mně.
„Víš, zítra v noci zase sloužím v nemocnici, takže Vánoce budeme mít už dneska,“ řekla.
„Já vím, vždycky to tak je,“ namítl jsem.
„No, Cullenovi nás pozvali na Vánoce k nim,“ vysypala ze sebe. Překvapeně jsem se na ni podíval, jestli to myslí vážně.
„To jako vážně?“ zeptal jsem se pro jistotu.
„Jo, to jako vážně,“ přitakala nervózně.
„A půjdeme?“ ptal jsem se. Lezlo to z ní jak z chlupaté deky.
„Na to jsem se chtěla zeptat já tebe,“ nadhodila.
„No, já nejsem proti,“ pokrčil jsem rameny a nabral si další sousto.
„Vážně by ti to nevadilo?“ ptala se zvědavě.
„Ne, proč by mělo?“ odpověděl jsem klidně. Vlastně mi ten jejich transylvánský spolek připadal docela fajn, teda když se mě nevyptávali na mámu a minulost. To jsem je stejně vždycky odbil, že je to mámina věc. Navíc, mamka s nimi byla šťastná, tak proč ne?
„No, tak dobře,“ usmála se. „Tak tam večer zajedeme.“
„A co dárky?“ napadlo mě. Mámě se na čelo utvořila menší vráska, jak přemýšlela.
„Víš, napadlo mě jim jako dáreček dát pravdu. Co ty na to?“ ptala se nesměle.
„Rozhodně souhlasím,“ přitakal jsem. Bylo načase, konečně jim nebudu muset nic tajit.
„Tak dobře,“ povzdychla si a pak se krásně usmála. Její dobrá nálada vykouzlila úsměv na tváři i mně a já spokojeně schroupal svůj oběd.

Odpoledne jsme s mámou nachystali svoje dárky to tašky a vylovili všechny schované fotky a alba. Docela jsem se těšil na jejich obličeje, až se dozví, že máma není žádná křehká stařena, ale krásná, mladá a silná upírka. Přiznávám, tu stařenu jsem trochu přehnal…

„Kdy pojedeme?“ zeptal jsem se jí a prohrabával skříň, abych našel něco slušného na sebe.
„Nevím, vlastně bychom měli zavolat, že přijedeme,“ zasmála se z vedlejšího pokoje. Taky si chystala oblečení.
„Aha,“ zakroutil jsem hlavou. „Tak já jim brnknu.“ Vzal jsem telefon a vytočil Alicino číslo. Byla na upírku docela fajn.

„Bello?“ ozve se, sotva zazní vyzváněcí tón.
„To jsem já, Filip,“ zasmál jsem se.
„Aha,“ zamručela. „Nevidím budoucnost jen vás dvou, takže jsem první tipovala Bellu,“ vysvětlila.
„Chápu. Chci ti jen říct, že s mámou dnes přijedeme. Ale rovnou ti říkám, dárky nemáme.“
„Jooo! Já to věděla. Kdy přijedete? Neměla bych vás obléct? Nebo ne, oblečení vám dám až tady. Ty budeš mít asi Emmettovu velikost…“ začala nadšeně švitořit.
„Alice, klid. Obléct se zvládneme sami, ano? A kdy přijedeme, na to jsem se tě chtěl zeptat já,“ krotil jsem ji.
„Tak fajn,“ zabrblala. „Přijeďte hned,“ řekla a típla telefon. Jen jsem nad ní zakroutil hlavou.

„Mami, máme přijet hned!“ pronesl jsem nezaujatě a rychle v šatníku vyhrabal bílou košili, která se snad hodí k těm černým jeansům, které jsem na sebe natáhl už předtím.
„Dobře,“ odpověděla.

Když jsem sešel dolů, máma akorát dávala naše alba do igelitek k dárkům. Když mě uviděla, usmála se na mě. Musel jsem přiznat, že jí to sluší. Měla na sobě rudé šaty bez ramínek s bílým kožíškem kolem jejich lemů. Na nohou pak červeno-bílé podkolenky a boty na podpatku. Na rukou měla natáhnuté síťované rukavičky po loket a v ruce připravenou santovskou čepici. Obdivně jsem hvízdnul a hrdě prohlásil: „Moje máma je vážně kočka.“

„Alice ze mě bude mít určitě radost,“ zasmála se a sjela se pohledem.
„Copak Alice, ale mužská část Cullenů… Doufám, že budou mít po ruce grintáčky,“ rozesmál jsem se.
„Přeháníš,“ uzemnila mě.
„Neřekl bych,“ odporoval jsem. „Viděla ses v zrcadle?“
„No, vlastně ne,“ nervózně se ošila. „To bych pak neměla odvahu v tom jít.“
„To tam jako přijdeš takhle? Jako upírka?“ vyzvídal jsem.
„Ne,“ zakroutila hlavou. Na chvíli se odmlčela a pak mávla rukou. „Uvidíš,“ zasmála se zákeřně.
„Už se těším,“ řekl jsem šibalsky. Dnes to bude zábava.

Máma si přes ty šaty oblékla dlouhý kabát, takže z jejího modelu nebylo nic vidět. Santovskou čepici si strčila do kapsy a vyjeli jsme mým opelem ke Cullenům. Sice jsme nevěděli, kde bydlí, ale máma to zvládla po čichu. Už v autě zase nahodila lidskou iluzi. Cesta uběhla rychle, když jsem celou dobu pozoroval vločky dopadající na zem, které hned na to roztávaly. Bylo okolo páté hodiny večer a pomalu, ale jistě, se začínalo stmívat…

 

 


 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vlkodlačí máma - 12. Vánoce s upíry?:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!