Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlčí duše - 5. kapitola

gsg


Vlčí duše - 5. kapitolaNedokážu přesně určit, co to všechno mělo znamenat, ale nějak se mi to začínalo líbit.

Příjemné čtení přeje Kacennnka a Pegas99.

Cizinci

Alex:

Dům už dávno utichl. Vlci se odebrali do svých ložnic a upíři odešli na lov. Všichni předpokládali, že se ostatní uložili ke spánku. Všichni ale ne. Ovinula jsem okolo sebe deku a bosá vyšla na terasu, kterou jsme měly společnou s Charlie. Tiše - spíš kvůli mému lidství - jsem otevřela prosklené dveře a protáhla se jimi ven. Nakoukla jsem k Charlie do pokoje, kde jsem viděla světlo. Když jsem pořádně zaostřila na její postel, všimla jsem si, že akorát usnula při čtení knížky. Deku jsem hodila na jedno z křesel a popošla ke dveřím do jejího pokoje, kterými jsem vklouzla dovnitř. Po špičkách jsem došla až k její posteli, osvobodila knihu z jejího sevření, odložila ji na noční stolek a zhasla lampičku. O tomhle se Char ale nikdy nedozví.

Když jsem se zase ocitla na terase, zabalila jsem se do deky a opřela se o zábradlí. Na Londýn byla překvapivě suchá noc. Neustálá podzimní vlhkost, která se neustále snášela okolo nás, úplně zmizela. Čas od času trochu zafoukalo, ale ne tak, aby mi byla zima.

Noc byla úplně tichá, kromě občasného šelestění listí. Měsíc házel bledou zář na vše, co mu přišlo do cesty, a byl skoro v úplňku. Kdybych nebyla tak líná, došla bych si do kuchyně a uvařila si čaj, ale nechtěla jsem vydávat víc zvuků než je mé mělké dýchání a porušit tím tento klid a ticho. Nakonec jsem to nebyla já, kdo jej přerušil.

„Nemůžeš spát?“ zeptal se mě Seth. Zavrtěla jsem hlavou.

„Nechci,“ odpověděla jsem mu tiše.

„Nechceš? To nechápu,“ zamumlal.

„Asi si neuvědomuješ, jak je výjimečné, když v tomhle baráku může někdo myslet na co chce, bez toho, aniž by mu někdo četl myšlenky,“ odsekla jsem mu.

„O čem přemýšlíš?“ ptal se a nevšímal si mého tónu. Povzdechla jsem si.

„Nemůžu přijít na to, proč si na tebe nepamatuju,“ zašeptala jsem.

„Byla jsi malá, když jsi mě naposledy viděla,“ odpověděl klidně. Stále jsem hleděla před sebe do lesů. Dřív mi vadila ta zeleň, která ze všech stran obklopovala náš dům, ale teď bych si to bez ní nedokázala představit. Lepší tohle, než bydlet někde ve městě, kde máte zahradu bez jediného stromu.

„To to snad omlouvá?“ vyštěkla jsem.

„Nemůžeš za to!“ odpověděl mi stejným tónem.

„Nezapomínám na lidi, které mám ráda!“ zaječela jsem na něj. „Promiň,“ zamumlala jsem.

„Ehm… lidi, je sice hezký, že se máte rádi, ale ztlumte to, jo?“ přerušila nás Charlie. Bylo na ní vidět, jak je unavená, a netvářila se zrovna přátelsky - vlastně v mojí přítomnosti se tvářila vždy přesně takhle.

„Jasně, sorry,“ zamumlala jsem a chystala se odejít, ale Seth mě zastavil.

„Lidi normálně zapomínají,“ řekl mi. Měla jsem v úmyslu něco mu odseknout, protože jsem byla šíleně vytočená, i když ani pořádně nevím proč. Nemám důvod se vztekat. Už vůbec ne kvůli takovéhle věci, ale nedokázala jsem si pomoct. Napadlo mě snad milion věcí, které bych mu na to mohla říct, ale nedostala jsem šanci.

„Sethe, potřebuju s tebou mluvit,“ přerušil ho táta. Seth pustil mou ruku a přikývl jeho směrem. „Alex, jsou dvě v noci a zítra jdeš do školy. Padej do postele. Ty taky, Char,“ dodal a zmizel se Sethem v závěsu.

„Dobrou,“ zamumlala Charlie a zmizela v pokoji.

„Brou,“ zabručela jsem a zalehla do postele. Moje už dost mizerná nálada se stala ještě mizernější, než byla.

***

Vůbec jsem nedokázala postřehnout cokoliv, co jsme probírali ve škole. Pamatuji si jen to, jak jsem nastoupila k Emmettovi do auta, oběd a to, jak jsem zase nastupovala. A nejen to, takhle se to se mnou táhlo už několik dní. Byla jsem totálně mimo a nevěděla jsem, proč vlastně. Náladu jsem měla mizernou a vůbec jsem nedokázala nic jiného, než na někoho vždy něco vyštěknout a pokračovat dál svou vlastní cestou. Člověk, kterému jsem to dávala nejvíc sežrat - a ani nevím proč - byl Seth. Jsem si jistá, že jsou mnohem hezčí pohledy na někoho, kdo je šťastný, než na Sethovy psí oči, které vždy udělá, když mu řeknu něco neúplně hezkého, ale prostě si nedokážu pomoct!

„Paul ti vzkazuje, že máš jít do postele,“ oznámil mi Seth, když jsem zase v noci stála na terase.

„To mu děláš poslíčka?“ vyštěkla jsem na něj.

„Ne! Sakra, Alex, to tě to tak baví pořád okolo sebe kopat!?“ vyjel na mě.

„Třeba ne!“

„Tak proč toho nenecháš, sakra!? Všichni se ti tu už vyhýbají obloukem!“ křičel na mě. Píchlo mě u srdce. Nikdy na mě přece nekřičel. Ne Seth. Všimnul si mého výrazu a jeho zlost trochu povolila. Všimla jsem si jeho dokonalého sebeovládání. Za celou dobu, co na mě křičel, se ani trochu neroztřásl. „Promiň,“ zamumlal.

„To máš jedno,“ odpověděla jsem mu a vydala se ke dveřím do svého pokoje.

„Není to jedno,“ zastavil mě, „nechtěl jsem na tebe bejt husnej. Záleží mi na tobě a chci, abys zase byla v pohodě, ale nijak mi k tomu nepomáháš.“

Pokrčila jsem rameny. „Teď už je to jedno, nech to plavat,“ odpověděla jsem mu a zase se otočila.

Než jsem stačila cokoliv zaregistrovat, stál u mě. Přitáhl si mě k sobě a políbil. Něco ve mně pohnulo. Něco, co blokovalo to, abych byla jako dřív. Abych byla snesitelnější. Abych zase byla Alex. Bylo to směšné. Seth není první kluk, který mě políbil, ale reakce na něho byla úplně jiná, než jsem očekávala. Byla jsem… zmatená. Nevěděla jsem, jestli ho mám nechat, nebo se odtáhnout. Rozum jsem nedokázala polapit a mé tělo si zatím dělalo, co chce. Ruku jsem mu ponořila do vlasů a vytáhla se na špičky, aby se nemusel tolik shýbat. Rukou mě pevně objímal okolo pasu a druhou mě něžně držel  na zátylku. Trochu jsem pootevřela rty, aby se z toho strohého polibku mohlo stát něco víc. Na můj pohyb zareagoval stejně a jazykem mi lehce přejel po spodním rtu. To mě přimělo k tomu, abych si ho k sobě přitáhla ještě blíž.

Hlas rozumu v mé hlavě na mě křičel, abych toho okamžitě nechala, ale já ho neposlouchala. Rozumná jsem nikdy nebyla a tohle mi nepřišla jako správná chvíle na to, abych s tím začala. Jemně jsem ho kousla do spodního rtu a rukou jsem mu sjela po vypracovaném těle až ke spodnímu lemu jeho trička, a když jsem se chystala dostat pod něj, chytil mě za zápěstí a odtáhl se.

Byla jsem zadýchanější, než jsem si myslela a věděla jsem, že on taky, i když se to snažil skrývat.

„Měla bys jít do postele, dobrou,“ zamumlal a odešel. Než se otočil, v jeho očích jsem viděla, že nechce odejít. Že by klidně dál pokračoval, ale asi mu to nepřišlo správné. Jistě, vždyť je o patnáct let starší, zamumlala jsem. Na malou chvíli jsem si dovolila přemýšlet nad tím, co na to asi řeknou naši - protože se to určitě dozví -, ale hned jsem zpátky upadla do minulosti a stále znovu a znovu si v hlavě přehrávala to, co se stalo na terase.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí duše - 5. kapitola:

 1
6. Ceola
31.03.2012 [1:54]

Skvělá kapitolka...těším se na další!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Lesslie
09.07.2011 [21:52]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Aleky
09.07.2011 [21:52]

Emoticon Emoticon Emoticon

29.06.2011 [21:12]

Sundancehm.. to je supééér :d ne fakt, a já bych prosila, prosím, rychle další :-) budu čekat :)

2. Leli
29.06.2011 [18:59]

Skvělá kapča! Emoticon Emoticon Prosííím, rychle další. Začíná to být docela napínavý Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. marfii
29.06.2011 [17:22]

krása rychle další
Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!