Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vládnoucí coven 11

bhjbk


Vládnoucí coven 11Jedenáctou část pro Vás napsala Sarach





Do čeho jdete? Shrnutí

Cesta do Austrálie, jako by trvala nesnesitelně dlouho. Bylo to snad schválně. Konečně si dodala odvahy a zeptala se. „My s nimi jdeme bojovat?“

Eric se ušklíbl a odpověděl. „Nejdříve vyjednávat, ale stejně to bojem skončí.“ Zasmál se.

Bella, jen polkla, více snad raději vědět nechtěla. Klepali se jí ruce, měla strach, co vlastně zmůže, sama bez Edwarda, bez Tristana anebo Alexe. Nejspíše zhola nic.
Krajina se okolo nich měnila, až dorazili k moři. Nevěděla, jak se přes něj chtějí dostat, ale garda a Eric svírající jí v nadloktí jí nasměrovali do přístavu k jedné z lodí.


***

Utíkal netušíc jak dlouho. Zastavil se na chvíli v Paříži. Možná Volturiovým na chvíli zmizel. Skryl se ve starém kostele. Bouchli dveře, zarazil závoru alespoň malé zdržení a jak to udělal uslyšel jsem za sebou posměšný hlas.

„Tak přeci jenom se opět vidíme, Thomasi.“

Věděl kdo to je, Demetri pověstný stopař. Thomas zaváhal, no ano měli spolu s Demetrim nevyřízené účty, tenkrát bojovali téměř na život a na smrt a teď je to tu zase. Neodpovídal.

„Mohlo nás to napadnout, že Jane, půjde za tebou.“ Pokračoval Demetri jako by nic. Začal kolem Thomase obcházet, jako lovec okolo zvěře.

„No to nemohlo, nevíte nic!“ Odporoval mu Thomas, snažil se tím dát Jane, čas. Čas aby se dostala co nejdál. Věděl, že ho to bude stát život, ale nevyčítal si to, co udělal.

Demetri, se nerozpakoval a zaútočil. Rána střídala ránu. Potom, přišel zlom. Demetrimu se povedlo Thomase natlačit na zeď.

„Kde je Jane?“ cedil skrz zuby na Thomase.

„Co, já vím.“ To Demetriho naštvalo. Zasadil Thomasovi ránu, ten zaúpěl i přesto, že je upír tak tohle byla rána pořádná.

„Vzdáváš to?“ Thomas jen zavrtěl hlavou. Cítil, Demetriho ruce na svém krků. Myslel, že bude konec, ale tmu prořízl známí hlas. „Myslím, že hledáš mě.“

Za Demetrim se objevila, Jane. Nezaváhala, použila svojí schopnost. Demetri se v tom, okamžiku svíjel na zemi v bolestech. Thomas, se svezl podél zdi, pomalu namáhavě vstával. Jakoby toho už nebylo málo, rozrazily se dveře a vběhla desítka upírů.

Zbytek jednotky, které velel Demetri, jenž už také stál na nohou. „To si odpykáš!“ vrčel na Jane. Mávl, na svojí malou gardu a začali útočit. I když, Jane měla svůj dar, byl jí a Thomasovi k ničemu. V jednu chvíli už je svírali mezi sebou dva upíři.

„Tak, jak se těšíte do ztraceného domova?“ ušklíbl se Demetri a společně se začali vracet do Itálie. Thomas se pořád snažil vzepřít, až si vysloužil ránu. Netušil co se s ním, stalo, ale na jednou o sobě nevěděl.


***


„Abi?“ díval se na ní nevěřícně. Pomalu se odkulil do trávy a dívali se na nebe. „Musel, jsem se z toho nedostatku krve zbláznit.“ Pověděl si spíš tak pro sebe. Abi se k němu naklonila, poznala ho už předtím, ale jako by se i ona potřebovala ujistit. „Alecu?“

Pomalu otočil hlavu. Pak se znenadání vymrštil na druhou stranu louky. Abi, och vzpomínky ho uhodili do tváře jako facka. Bylo to sotva dva roky, kdy ona byla ve Volteře a on snad porušil všechny zákony, co měla, když byl s ní.

Měl by zmizet. Neměla by ho vůbec vidět. To všechno věděl. Zopakovala svůj dotaz. „Alecu?“
„Jo, jsem to já.“

„To si mě hledal?“ zadíval se na ní, se zdviženým obočím. Hledal? Co vlastně hledal? Zavrtěl hlavou.

„No, to ne, já jsem na útěku.“ Přidušeně se zasmál a pěsti zarýval do sebe. Každé písmeno, které vyslovoval ho bolelo. Jeho žízeň se probudila k životu.

***

Trvalo, to hrozně dlouho ta jízda lodí, přes moře. Mohl se užírat ničivými myšlenkami, na to co Volturiovi udělají s Bellou. Měl o ní téměř ničivý strach. Loď konečně doplula do přístavu. V něm se Edward přeptal jednoho z mužů, kde bydlí Cullenovi. Zasmál se a ukázal na hrad nad městem. Ještě dodal. „Je, to tam prý škola nebo, co.“

Škola, Edward dost dobře nechápal. Ale vydal se k hradu. Ani v nejmenším to nepřipomínalo Volterru. Tenhle hrad působil přátelsky. Ne jako nedobytná pevnost. Použil upíří rychlost. A během pár minut stál před mohutnou bránou, která se znenadání otevřela. V ní stála černovlasá upírka, s přátelským výrazem.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vládnoucí coven 11:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!