Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vládce upírů - 12. Smůla

Vládce upírů - 12. SmůlaDívka s Victorií je Bella. Edward jí hodlá vše vysvětlit, ale sourozenci ho zastaví. Vydají se tam až další den, ale...

SMŮLA
(Edward)

 

 

„Edwarde, no tak! Prober se!“ mávala mi před obličejem Alice.
„Alice? Viděla jsi ji také?“ nebyl jsem si už ničím jistý.
„Jo, je to Bella,“ řekla smutně Alice. „Myslíš, že nám odpustí?“ zeptala se s nadějí v hlase.
„Já nevím, Alice,“ odpověděl jsem jí pravdivě a vydal se na první hodinu. Bella Victorii odtáhla do kanceláře.
Jako první hodinu jsem měl španělštinu, tu umím perfektně a naštěstí to ví i profesorka, takže mě ani jednou nevyvolala. Já jsem zatím prozkoumával mysl všech sourozenců a pak jsem chtěl pokračovat i na spolužáky. Ale u Jaspera jsem se zastavil, Bella seděla vedle něj a naprosto ho ignorovala. Poslouchala učitele a Jasper z ní cítil jen klid, pohodu a štěstí. Celou hodinu ji pozoroval a sním i já. Bella si ho nevšímala a se zvoněním vystřelila ven. Skrze Jaspera jsem viděl jen její mizící záda.
Pak jsem ji celý den pozoroval přes myšlenky spolužáků, měla všechny hodiny s tou mrchou. Ona ji snad měla i ráda. Bohužel Victorii jsem myšlenky číst nemohl a ony seděly až vzadu. Sice se po nich sem tam někdo podíval, ale jen sem tam.
Na vlastní oči jsem ji viděl až na obědě. Přikráčela si tam s Victorií a vypadala, že nad něčím přemýšlí. Měla zase tu vrásku na čele. Musím se jí omluvit, to je jasné. Musím ji vše vysvětlit! Ty dvě si vzaly něco k jídlu a sedly si na druhý konec jídelny, co nejdál od nás. O něčem se bavily, ale ani my jsme je neslyšeli. My jsme měli ještě dvě hodiny, ale Bella a Victorie už odjížděly. Dnes za ní půjdu a všechno ji vysvětlím. Klidně se před ní budu plazit po kolenou, když to bude nutné.
„Jdu za ní,“ oznámil jsem sourozencům. Carlisle s Esme byli v Los Angeles, Esme tam měla nějakou práci.
„Edwarde, já tě chápu, ale nepustíme tě tam,“ řekl klidně Jasper.
„Cože?!?“ zeptal jsem se nevěřícně.
„Můžou být nebezpečné a po tom, co jsme jim oběma udělali, nemůžeme vědět, jak se zachovají,“ oznámil mi Jasper jako nic.
„Já tam prostě jdu a vás se ptát nebudu!“ rozkřičel jsem se na ně. To už mě Jasper i Emmett drželi, abych se jim nevysmekl.
„To nemyslíte vážně!“ zařval jsem na ně.
„Edwarde, nevidím její budoucnost. Bude lepší zajít tam, až se vrátí Carlisle s Esme,“ navrhla Alice. „Mimochodem, zítra do školy nejdeme, svítí slunce,“ povzdychla si.
„Půjdeme tam zítra v poledne, to už budou naši doma,“ uzavřel debatu Jasper a podle jejich myšlenek jsem poznal, že to myslí naprosto vážně. Jen jsem si povzdechl a zalezl do pokoje. Alice neustále kontrolovala moji budoucnost, jestli nechystám útěk. Já jsem však jen přemýšlel, jak jí to mám říct. Já jsem ji lhal, opustil ji a sebral ji svoji rodinu, kterou milovala. To vše, aby žila normální život. Nemohl jsem jí vzít duši. Trápil jsem nás oba. A teď? Stalo se jí to, co jsem nechtěl. To, kvůli čemu jsem nám oběma ublížil. Kdybych ji raději proměnil sám, žili bychom si teď šťastně spolu a nic by nám nechybělo. Jenže takhle trpím a ona se kamarádíčkuje s tou, která ji chtěla zabít a přeměnila ji na monstrum a nás nenávidí. A tímhle směrem se ubírali mé myšlenky celý den i noc a vytrhl jsem se z nich, až když někdo otevřel dveře mého pokoje.
„Edwarde?“ zeptal se opatrně Carlisle.
„Ano?“
„Tvoji sourozenci mi už vše řekli, moc mě to mrzí,“ zašeptal Carlisle. I mu to bylo líto, bral ji jako svoji dceru.
„Udělal jsem velkou chybu, tu nejhorší, jakou jsem mohl, je to všechno moje vina,“ mumlal jsem.
„Co se stalo, stalo se. Nesmíš se trápit minulostí, musíš řešit přítomnost,“ odpověděl.
„Děkuju,“ zašeptal jsem směrem k němu a spolu jsme se vydali do obýváku za ostatními. Bylo deset hodin odpoledne a my jsme se domluvili, že v jedenáct vyrazíme. Esme ještě našla na internetu jejich adresu.
„Bydlí na druhé straně města, v lese. Jsou tu zapsány jako sestry Morrisonovi,“ oznámila nám Esme. Alice si odfrkla. Bella měla být její sestra. Strašně si vyčítala, že mě před rokem nezastavila. Ano, jak ironické. Je to přesně rok, co jsem ji opustil.
Hodiny se táhly strašně pomalu, měl jsem chuť jim trochu pomoct. Jasper pořád řešil, jestli mají nějaké schopnosti.
Konečně jedenáct.
„Jedeme!“ zahulákal Emmett zvenku. Seděl v autě už půlhodiny dopředu. „Jedeme si pro mou malou sestřičku,“ dodal tiše Emmett. Rychle jsem nasedl do Volva. Jel se mnou Carlisle a Esme. Ostatní jeli Jeepem s Emmettem. Jel jsem jako šílenec, už jsem tam chtěl být. Přitom jsem se strašně bál, jak na nás bude reagovat. Přece jen nebyl dobrý nápad jet takhle hromadně. No co už. Přijeli jsme před dům a já málem dostal infarkt…

 


     



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vládce upírů - 12. Smůla:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!