Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vítej v reality show! - 16. kapitola

01.10.2011 (07:00) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 32× • zobrazeno 4201×

S Alice byla sranda. Celý večer nám vyprávěla o Jasperovi. Jak se nám svěřila, tak jsou manželé. Překvapilo mě, že je vdaná v tak mladém věku, ale jí to nevadilo. Milovala ho. Milovala ho tak moc, že by pro něj byla ochotná zemřít.

„A co potom?“ vyzvídala Dara.

„Znovu mě požádal o ruku,“ pochlubila se a tím u mě vyvolala ještě větší závist. Mně a ještě určitě spousty holkám se nepoštěstila ani jedna svatba a Alice už má za sebou dvě a ještě k tomu s jedním klukem.

Netrvalo dlouho a všechny jsme usnuly…

Prásk! Za okny byla vidět záře blesků a silné dešťové kapky narážely do oken.

„Taky nemůžete spát?“ zahlásila Mia.

„Ale já se aspoň snažím, takže co? Zmlkni!“ zašeptala naštvaně Berta.

Asi po hodině koukání do stropu vzdala spánek i Berta, tak Dara navrhla návrat.

„Klidně můžeš, ale já v bouřce na moře nevyjedu,“ zašklebila se.

„A já mám svůj život ráda!“ přidala se Mia.

„To všechny moc dobře víme,“ odsekla jí a opět nastalo hrobové ticho.

***

„Chcete pomoct s přípravou?“ ptala se nás Alice, když jsme vycházely po schodech do svých pokojů.

„Už tak máme zpoždění, takže tvoje pomoc bude nutná,“ ozvala jsem se.

Všechny jsme se naskládaly do jednoho pokoje a Alice skákala sem a tam. Jedné česala vlasy do složitého účesu, další pomáhala do šatů, poučovala, jak se máme nalíčit… Jedním slovem se to dalo nazvat chaos.

„Tak jo… Nádech a výdech… Byla to slušná makačka,“ vzdychala Alice. Plácla sebou do křesla a vychutnávala si chvilku, než dorazí Jasper. Opřela si hlavu a zavřela oči. V tu chvíli vypadala jako mrtvá. Její bledá kůže tomu dodávala na věrohodnosti. Bylo opravdu těžké neudělat krok dopředu, nešťouchnout do ní a nezkusit, jestli náhodou není opravdu mrtvá. Na to se z ničeho nic prudce zvedla a vyděšeně na mě koukala.

„Už-“ přerušil jí Jasperův hlas ode dveří.

„Můžeme jít?“

„Jo,“ odpověděly jsme mu všechny naráz a vyrazily opět po cestičce růží, která vedla ode dveří. Bylo mi jasné, že vedla opět k altánu jako minule. Bylo až neuvěřitelné, jak se mi žaludek stáhl strachem a nervozitou. Připadalo mi, že mám srdce v krku a že se za chvilku neudržím na nohou.

„V pořádku?“ přicupitala ke mně Alice a zašeptala mi do ucha. Jen jsem němě přikývla a soustředila se na každý svůj krok.

Už z dálky k nám doléhala romantická hudba ze sterea, které bylo postaveno kousek od Edwarda. Jasper nám opět dal instrukce, kam si stoupnout a s očekáváním jsem vyhledala Edwardův pohled. Nikdy jsem nebyla dobrá ve vycítění pocitů těch druhých, ale teď jsem to z části poznala. Strach, nervozita, zvědavost… Jasně mu srčelo z očí. Jako první jsem přerušila náš oční kontakt sklopením hlavy.

„Jsem rád, že jsme se tu opět sešli, i když bez Jessicy,“ poznamenal smutně. Tentokrát on sklopil hlavu a vyhýbal se pohledu do očí každé z nás. Rychle se otočil a ukázal nám tím svá záda. Přisunul si blíže vázu s růžemi a uchopil první. Do ruky vzal také malou krabičku a opět se k nám otočil.

Přešel doprostřed altánku a rozhlížel se kolem dokola. Bylo vidět, že váhal ke komu jít jako první nebo ke komu vůbec? Asi po minutě se znovu rozešel. Jeho kroky směřovaly k Mie.

„Rád tě ještě uvidím… Přijmeš, prosím, moji růži a malý dárek?“ zeptal se, váhavě se na ni usmál a pohladil ji po tváři. Bylo to zvláštní. Tělem mi projela žárlivost a hlavně smutek. Opravdu jsem byla tak naivní, že jsem si myslela, že bych mohla vyhrát? Že by se do mě kouzelný Edward Cullen mohl zamilovat? Proboha, Bello! Ty tupá náno… Měla by ses probrat! nadávalo mi mé druhé a chytřejší já. Poté se opět vrátil ke stolku, uchopil do dlaně druhou krabičku, růži a vydal se k Bertě. Opět se jí zeptal, jestli přijme růži a odešel. Aspoň, že ji nepohladil…

„Bello? Daro? Můžete jít prosím ke mně?“ zeptal se. Obě jsme vyrazily. Stouply jsme si do středu a chytly se za ruce. Proč cítím smutek a strach, že možná pojedu domu? Vždyť jsem se sem hlásila jen tak. O nic mi nešlo a dokonce jsem chtěla vypadnout jako první! Proč teď ne?

Před námi stál Edward s mírným úšklebkem. Rty stáhnul do úzké linky a vypadalo to, že se brání opravdu velkému návalu smíchu.

„Tuto růži věnuji dívce-“ nestihl doříct.

„Edwarde!“ vykřikla Alice. On se na ni otočil. Rychle položil růži a krabičku na stolek a utekl společně s Jasperem.

„Co?“ zeptala jsem se s Darou nastejno.

„Holky… Já… Zítra se za vámi stavíme a řekneme vám, kdo pojede domů, ale… Musím už jít,“ vzlykla a utíkala pryč. I my jsme se rozešly k vile a cestou vymýšlely různé komentáře, proč zmizely. Mohlo by to být proto, že se chtěl Edward vyhnout vyloučení? Chtěl ještě nějaký čas na rozmyšlenou? Ale to mohl říct rovnou…

„Kašlete na to, holky, aspoň si užijete luxusu o den dřív.“ Mia se nás snažila utěšit, ale moc jí to nešlo. Raději jsem zalezla do pokoje a chtěla toto všechno zaspat.

Všem vám moc děkuji za vaše hlasy! Tuto povídku věnuji těm, kdo mi dal svůj hlásek. Děkuji...

Příští kapitola bude delší... Slibuji.

Který pohled byste chtěli? Napište do komentářů. ;)

Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vítej v reality show! - 16. kapitola: