Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věř na lásku - 34. kapitola

19.09.2012 (17:45) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 19× • zobrazeno 3001×

„Lásko,“ křikl Edward, který se objevil ve dveřích. Usmála jsem se na něj, natáhla dlaň a spokojeně vydechla, když mě objal. Cítila jsem bezpečí, lásku a klid, který jsem postrádala. Rozhovor s Calem byl najednou vedlejší, všechno bylo teď na druhé koleji. V tento okamžik jsem myslela jen na Edwarda a miminko, které jsem ještě neviděla.

„Měl jsem o tebe takový strach,“ zašeptal mi do ucha a políbil na tvář. Přitáhla jsem si ho blíž k sobě a políbila ho na rty. Potřebovala jsem cítit, že jsem to pořád já. Se vším všudy. Sevřela jsem v dlaních jeho hebké vlasy a ponořila se do polibku, který jsem sama začala. Edward se nebránil, ba naopak. Dával pozor na to, aby se mě nedotýkal na bolavých místech, ale jinak byl stejně vášnivý jako vždy. Bral si to, co jsem mu dávala a on mi naopak dávala mnohem víc.

„Podívej se na to. Před pár hodinami byla na umření a teď se tu muchluje s tvým tatínkem,“ ozvalo se ode dveří a já se odtáhla od svého snoubence. Vydýchávala jsem náš dlouhý polibek a znovu cítila tupou bolest na prsou. Když jsem pohledem zavadila o maminku držící mé dítě, bolest byla vedlejší. S Edwardovou pomocí jsem se posadila a natáhla se k ní. Podala mi malý bílý uzlíček a usmála se. Byla na ní viditelná únava, ale přesto se usmívala a vítala se se mnou. Když jsem sevřela své děťátko, všechno kolem najednou přestalo existovat. Byla jsem jen já a uzlíček, který sebou zavrtěl.

V životě jsem viděla hodně miminek, ale žádné nebylo tak krásné jako to, které jsem porodila já. Bylo mi jasné, že tohle si musí říkat každá maminka, ale já si tím byla jistá. Malá oválná tvářička byla lehce zarudlá, na tvářičkách byly viditelné stopy po slzičkách. Rtíky byly rudé, lehce našpulené. Oči barvy jantaru mě pozorovaly se zájmem a zmatením. Byla jsem neznámá tvář, za dnešní dopoledne asi několikátá. Vlásky byly hnědé, ale na temeni hlavičky jsem zahlédla pár bronzových pramínků. Pohladila jsem miminko po čelíčku a přejela prstem po tvářičce až k malé baculaté ručičce, na které bylo napsáno jméno. Cullenová. Podívala jsem se na Edwarda a usmála se.

„Nevěděl jsem, jaké příjmení napsat, ale tohle mi přišlo jako ideální. Zanedlouho ho budeš nosit i ty,“ prozradil mi a okouzleně nás pozoroval. Maminka plakala, pyšně na mě hleděla a já pocítila jakési teplo, které mě donutilo se usmát.

„Už jste jí dali jméno?“ zeptala jsem se a znovu pohlédla na krasavici, kterou jsem držela v náruči.

„Ne, čekali jsme na to, až se probudíš,“ vydechla maminka a posadila se k nám na postel. Edward udělal to samé z druhé strany a já se zasmála.

„Jsi ta nejkrásnější holčička na světě,“ zašeptala jsem k mé dcerce a políbila ji na čelíčko. Ten tam byly jména, která jsem pracně vymýšlela. Pohlédla jsem do jejích jantarových očíček a ihned věděla, jaké jméno jí dát.

„Marie,“ zašeptala jsem a přivinula si ji k sobě blíž. Instinktivně se přisála k mému prsu, který byl schovaný za nemocniční košilkou. Zasmála jsem se a maminka se decentně vypařila. Edward si sedl blíž ke mně, pohladil naši dcerku po vláskách a políbil mě na tvář. Rozvázal uzlík na mém krku a košilka se svezla k mým prsům. Malá ihned pochopila, že se jí otevřela cesta k potravě a přisála se k mé bradavce. Byl to zvláštní pocit. Cítila jsem, jak polyká a ručičkou si pomáhá. Její teplé rtíky mě rozechvívaly a já se musela zasmát. Když se má hruď pohnula, malá se na mě zvědavě podívala a hledala zdroj toho, co ji vyrušilo v papání.

Během dne se u nás vystřídali snad všichni. Byla za mnou Alice, která se nemohla dívat na to, jak je malá oblečená a s její asistencí jsem na ní natáhla růžové dupačky, které jí padly jako ulité. Když se spolu s Emmettem a Rose zeptali na jméno, podívala jsem se na maminku sedící u okna a usmála se.

„Jmenuje se Marie. Je to druhé jméno mé matky i moje, takže volba byla jasná. Ale když se tak na ní dívám, připadá mi pro ni moc tvrdé a chladné,“ přemýšlela jsem nahlas a povzdychla si. Alice k nám pomalu došla, pohladila malou po čelíčku a usmála se.

„Marry,“ zašeptala a já na ni pohlédla. Vděčně jsme na ni mrkla a zasmála se.

Až do našeho propuštění se ke mně nedostal nikdo jiný než Edward a rodiče. Malá byla z těch mnoha tváří zmatená a kdykoliv si ji někdo chtěl pochovat, začala povzlykávat a mrskat sebou. Jen u mě, Edwarda a maminky nic nedělala. Jako kdyby věděla, že u nás je v bezpečí. My jsme ji milovali a ona to zdá se vycítila. Po několika dnech si zvykla i na svého dědečka a já na něm viděla, jak je pyšný. Vždy si přál vnuka, aby z něj vychoval nového starostu, ale když k ní promlouval a sděloval jí své plány, nebylo na něm vidět jakékoliv zklamání.

Byl pátek a my se chystali domů. Oblékla jsem se do šatů, které mi přinesla Alice a divila se tomu, že jsem skoro stejně hubená jako před tím, než jsem otěhotněla. Jako kdyby se všechny kila vypařila. Jen v oblasti hrudníku se toho hodně změnilo. Nahnula jsem se nad postýlku a usmála se na svoje zlatíčko.

„Tak, Marry, dnes pojedeš domů,“ oznámila jsem jí nadšeně a pohladila ji po tvářičce. Trochu se zavrtěla a kýchla. Zasmála jsem se a uložila ji do autosedačky. Když jsem dopínala pás, ve dveřích se objevil Edward spolu s doktorem.

„Tak, slečno Swanová, všechno se zdá být v pořádku. Doufám, že se malé bude dařit dobře a za týden se uvidíme,“ řekl a rozloučil se se mnou. Dostala jsem knížečku o tom, jak se starat o kojence, ale nechala jsem ji v čekárně pro někoho, kdo to bude opravdu potřebovat. Já jsem toho věděla dost a byla jsem připravená na praxi. Když jsme šli chodbou, Edward mě chytil za dlaň a usmál se.

„Ani nevíš, jak jsem rád, že už jedeme domů,“ vydechl a více se na mě natiskl. Usmála jsem se na něj a políbila ho na tvář. Došli jsme k autu, malou jsme uložili na zadní sedačku a já si sedla vedle ní. Chytila jsem ji za drobnou dlaň a sledovala její unavenou tvářičku.

„Jak to tak vidím, tak si nový pokojík prohlédne až zítra,“ oznámila jsem Edwardovi, když se její rtíky zkroutily do tvaru písmene O.

„Na tom nezáleží, hlavní je, že bude doma,“ odpověděl a nastartoval. Cestou jsem pozorovala okolí, najednou se všechno zdálo jiné. Čistější a hezčí. Jako kdyby se s mojí náladou a mým přáním změnilo všechno kolem. Jako kdyby stromy začaly kvést díky tomu, že jsem na to jen pomyslela. Zasmála jsem se nad svou myšlenkou a věnovala pozornost naší malé holčičce. Ležela, ručičkou si překryla očíčko a z pusinky jí vytekla slina. Utřela jsem ji plínou, která byla položená vedle ní, a když se znovu podívala z okna, už jsme byly na místě. Pomalu jsem vystoupila, odpoutala malou a spolu se sedačkou ji vyndala z auta. Než jsem se stihla otočit, už mi ji Edward bral z rukou a do dlaně mi vložil klíčky od auta. Zamkla jsem ho, zkontrolovala, zda mám všechno a šla do bytu. Když jsem byla ve třetím patře, otevřely se dveře bytu číslo pět a já pohlédla do tváře paní Tobbové, staré sousedce.

„Ach, Bello,“ křikla a podívala se na mé ploché bříško. Spráskla ruce a usmála se.

„Dobrý den,“ pozdravila jsem ji a pohladila ji po rameni. Za tu dobu, co tu žijeme, jsem si ji oblíbila a byla ráda, když jsem ji potkala u schránky a mohla si s ní popovídat.

„Tak už se vám to narodilo?“ zeptala se se zájmem a já kývla hlavou. Z kapsy bundy, kterou jsem měla na sobě, jsem vyndala náramek s kartičkou, kterou měla malá na ručičce a podala jí sousedce. Měla dobrý zrak, takže bez brýlí přečetla jméno, váhu i výšku. Zaleskly se jí oči a dojatě na mě pohlédla.

„Tak moc vám to přeji. Snad ji co nejdříve poznám,“ pronesla toužebným hlasem a já jí slíbila, že to bude co nejdříve. Došla jsem do našeho bytu, nadechla se a cítila jisté uspokojení z toho, že jsem konečně tady. Já, Edward a Marry. Došla jsem k dětskému pokojíčku a všimla si Edwarda, který sál u okna a svíral svoji malou dcerku v náruči. Díval se z okna a levou rukou jí ukazoval, co bude vídat několik dalších let.

„Tamhle je obchod, kam hned zítra půjdeme, abys tady měla všechno, co budeš potřebovat. Vedle něj je hřiště, kam se také půjdeme podívat, ale teď je na to ještě brzy. Až budeš větší, budu ti pomáhat dostat se na klouzačku a budu tě hlídat, aby sis neublížila,“ šeptal jí do ucha a já se usmála. Pomalu jsem k němu došla a pohladila Marry po nožičce. Řekla bych, že spala, ale Edwardovi to bylo jedno. Povídal jí dál a já ho objala kolem pasu. Jeho oči se setkaly s těmi mými a já v nich uviděla lásku, štěstí a radost. Přesně to, co se zračilo ve tváři mě. Políbila jsem ho na tvář a povzdychla si.

„Děkuji,“ zašeptal a více se na mě natiskl.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Věř na lásku - 34. kapitola :