Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vášnivý vjem - Kapitola 5.

03.06.2011 (21:15) • Roxana • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 2348×

Vášnivý vjem – Kapitola 5.

(Nešikovnost)

„Tak bude to?“ zeptal se netrpělivě.

„Co bude?“ opakovala po něm nejistě.

„Ty klíče!“ připomněl jí taktním poklepáním na spánek. „Dejte mi ty klíče, nebo zmrznete.“ Bella se hlasitě zajíkla.

„Nechala jsem je v domě…“ Pomalu si uvědomovala, co vlastně provedla. „Zabouchla jsem dveře, aby tam nešel mráz.“ Edward zakroutil hlavou a vztekle se na ni podíval.

Edward nervózně zakroutil hlavou. Stoupl si na schody u domovních dveří a zkusil zalomcovat klikou, ale bez úspěchu. Dveře nepovolily. Bella zavřela oči a čekala, až se na ni snese Edwardův hněv. Co s ní udělá? Zabije ji? Vysaje ji? Vzpomněla si, jak jí onehdy strašlivě vynadal její šéf, redaktor Newton, a mimoděk se zachvěla. Ve srovnání s tím, co teď uslyší od Edwarda, to ale asi bylo jen mírné napomenutí.

Bella byla vždy klidná a výkonná, vždy měla pravdu a vždy si věřila, ale teď poprvé v životě měla blízko k zoufalství. Byla si jistá, že ji bude chtít Edward uškrtit, možná i něco víc. Když se ale nic nedělo, pohlédla na Edwarda a překvapením otevřela pusu.

Vůbec si jí nevšímal. Svlékal si právě kožich, jako kdyby to byla ta nejpřirozenější činnost v mrazivém zimní noci. Rozepínal si knoflíčky u kožichu a Bella jen němě zírala na tu krásu, která se před ní rýsovala. Nepatrně povytáhl lem kožichu víc, než bylo potřeba.

„Sundejte si svetr,“ rozkázal jí.

Bella na něho vytřeštila pohled. „Proč?“ podivila se. Edward se nemínil zdržovat vysvětlováním. Šlo tu o zdraví.

„Jen to hezky rychle udělejte,“ řekl netrpělivě, „nebo tu budeme mrznout celou noc.“ Bella si po krátkém zaváhání svlékla svetr a Edward si ho oblékl. Podal jí svůj kožich.

„Vezměte si ho zatím. Nemůžu v něm šplhat nahoru, ale vás tady dole alespoň zahřeje.“

„Tady dole?“ mumlala Bella drkotajícími zuby. „A kam budete šplhat? Nemůžete prostě rozbít okno v přízemí?“ Zakroutila hlavou. V obličeji měl vepsaný nepřístupný výraz.

„Tabulky jsou z nerozbitného skla.“ I když ne tak docela, pomyslel si, ale před Bellou to nahlas neřekl. „A všechny kličky jsou zamčené.“

Bella vybuchla. „Jak dobře se staráte o bezpečnost!“ Hořkost z jejího tónu byla cítit na míle daleko.

„Totéž mohu říct i já o vás,“ odsekl nevrle. Tak on se jí tu snažil zachránit před zmrznutím a ona ho ještě obviňuje? Za co to má? „S tím rozdílem, že vy zabraňujete v přístupu do domu i mně.“ Bella stiskla rty a poprvé v životě se omluvně začervenala.

„Je mi to líto,“ zamumlala tiše. Edward se koukal na její rozkošný ruměnec a nemohl si pomoc, aby ji nepopichoval. Nemohl se vynadívat na její červenající se tváře, jak se zbarvují do červena a její oči, které hledí s pokorou do země.

Pozor se na ni zahleděl. „Myslím, že si zasloužíte vytahat za uši.“ Bella ucítila, jak se v ní zvedá vztek. Sice se velmi styděla, co provedla, ale nemínila se nechat ponižovat od takové vraha a podvodníka, jakým byl Edward Cullen.

„Neměla jsem vůbec v úmyslu sem jít,“ zaječela hystericky. „To vy jste mě sem přitáhl proti mé vůli. Mrzí mě, že jsem zabouchla dveře, ale všechno je vaše vina. Neměl jste tak křičet, vyděsilo mě to!“

„To bylo ode mě neuvážené!“ pronesl sarkasticky. „Za všechno, co jste provedla, můžu jenom já, protože jsem zařval, je to tak? Liso, vy mě jen udivuješ,“ řekl jí ironicky.

Bella se na něj podívala a potlačovala nutkání mu pěkně od plic vynadat. Sice to je její chyba, ale za všechno může on. Kdyby se sem nemusela kvůli němu vláčet, nemusela by mrznout venku a snášet jeho urážky na její adresu.

„Přesně tak!“ přitakala stroze, „a nevím, proč chcete v noci šplhat po domě jako nějaký pomatený akrobat. Snad se můžeme vyspat ve stáji a zítra zavolat zámečníka,“ navrhla. Edward se na ni podíval s mírně rozhořčeným výrazem.

„A jak si asi myslíte, že ho přivoláme, hm?“ odsekl. „Ledaže byste zapálila stodolu a vysílala kouřové signály.“ Zvyšoval na ni hlas. Ačkoli to neměl v plánu, Lisa v něm dokázala probudit takový hněv, až se divit, kde se to v něm vzalo. Chtěl ji zachránit před zimou, nakrmit ji a možná se pokusit o něco víc, přeci jenom tu dost dlouho neměl ženskou návštěvu, ale takhle si tedy dnešní noc nepředstavoval.

Přistoupil blíž k Belle a hrozivě se na ni zadíval. „Tak co?“ štěkl na ni, „zdá se mi, že jste si zapomněla vzít zapalovač.“ Bella se načepýřila a nepříčetností zrudla. Už to nevydržela a ruka jí samovolně vyletěla do vzduchu. Svištění dlaně proťalo noční vzduch a přistála Edwardovi na obličeji. Nečekanou reakcí se jeho hlava zakymácelo a odvrátil pohled od Belly.

Bella se po svém rychlém manévru chytila za pusu, aby nevykřikla. V tu chvíli ji ovál taková vztek, že nebyla schopna ho potlačit. Měla chuť mu jednu ubalit takovou, že by se nezvedl, ale už jen fakt, že se ho dotkla a udeřila ho, jí způsobil chvění žaludku.

Edward si třel pochroumaná tvář a hleděl na ni s takovou nenávistí, až to Bellu samotnou zaskočilo. Čekala, že ji nakonec udeří taky, když zvedal ruku, ale zjistila, že se chtěl jen podrbat ve vlasech.

„Já… já,“ zakoktávala se Bella. Hledala slova omluvy, ale ne a ne je nalézt. Možná, že osud chtěl, aby ho udeřila. Už si o to koledoval a byla jen otázkou času, kdy jí samotné dojde trpělivost a odhodlá se k tomu riskantnímu kroku. Najednou udělal to, co by ani ve zlém snu nikdy nečekala. Myslela si, že ho dokázala vykolejit natolik, aby se na ni zlobil, ale on se choval nad její očekávání.

Podíval se na ni s takovou náhlou změnou pohledu, natáhl ruku a vzal mezi prsty pramen jejích vlas. „I když představa, že se spolu válíme na seně ve stáji, je docela lákavá,“ podotkl hořce. Styděla se za svůj náhlý úder, ale ještě měla tolik soudnosti, aby mu takové zvrhlé doteky zakázala.

Vytrhla mu pramen hnědých vlasů z ruky a rozzuřila se. „To se tam radši budu válet s nějakým prašivým kocourem!“ odsekla podrážděně a mile se usmál.

„To jsem si mohl myslet,“ odpověděl Edward. Upravil si svetr, naposledy se podíval na Bellu a vydal se nahoru. Bella bez dechu pozorovala, jak šplhá nahoru po okapové rouře. Byla ze železa a při svém stáří už byla pěkně zrezivělá. Edward zrovna nevypadal na lehkou váhu, alespoň podle jeho svalů ne. Bella bezděky obdivovala lehkost, s jakou šplhal. Nejenže byl až bolestně krásný, ale mrštný a při šplhání dokonce sexy.

Přidržoval se při tom břečťanu, kterým byl dům porostlý. Zatímco se Bella zbývala jeho postavou – hlavně zadkem, a že byl k nakousnutí -, Edward už byl skoro nahoře a chtěl se dostat na malý, kamenný parapet, z něhož dosáhnul na okno, aby mohl otočit kličkou a vejít do vlastního domu, který jsem tak nešikovně zavřela.

A právě v tom se to stalo. Horní kus roury povolil a kov hlasitě zaskřípal. Edward se chytil břečťanu, ale ten se, jako na mrchu, odtrhl od zdi. Jeho tělo ladně povlávalo ve větru a on se neměl čeho chytit. Na krátký okamžik visel Edward na rouře, ale pak spadl dolů. Ozvala se rána, jako by se bořily skály.

„Můj bože!“ křikla Bella a rychle k němu dobíhala.

Pokračování příště...

Co se Edwardovi stalo? Zranil se?

Roxana → Kapitola 6.

Autor: Roxana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vášnivý vjem - Kapitola 5. :