Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Válka je tu! 2. kapitola

02.08.2010 (16:45) • Bellaaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1040×

„Nebuď zbabělec, jdeme!“ Nebo ne? Mám se otočit a jít pryč?

„Když myslíš, že je to dobrý nápad…“ Alice šla pomalu vedle mě. Obě dvě jsme byly na pozoru, protože jsme byly na nepřátelském území. Možná, že to byl špatný nápad sem jezdit. Měla jsem Alice poslechnout a raději jít žádat o pomoc někoho jiného.

Nevěděla jsem, co mám dělat, a tak jsem zaklepala na domovní dveře. Bylo to trochu divné, ale nevěděla jsem, jak se mám s nimi seznámit. Nemůžu přece vtrhnout jen tak do jejich domu a chtít po nich, aby nám pomohli. Třeba s námi ani nebudou chtít mluvit.

Dveře otevřel černovlasý upír, který si nás bedlivě prohlížel. Musel vědět, že jsme upíři. Dlouho nic neříkal a tak jsem se rozhodla promluvit jako první.

„Vy jste Carlisle?“

„A kdo jste vy?“

„Já se ptala první.“

„Já nejsem Carlisle. Jsem Eleazar a tohle je moje území, takže vám radím, abyste se se svojí přítelkyní raději vzdálil.“ Cože? Takže tady Carlisle nebydlí. Mám tomuhle Eleazarovi věřit a říct mu, proč sháním Cullenovi? Ale co když je to past, kterou nastražil Lucas a jeho přívrženci?

Podívala jsem se pochybovačně na Alice a ta kývla na souhlas, abych mu řekla pravdu. Bylo to riskantní, ale jestli chceme najít Culleny, tak mu musíme říct pravdu. Očividně nám nevěří, ale já na jeho místě bych taky nikomu nevěřila.

„Nechceme vás obtěžovat, jen hledáme Cullenovi. Potřebujeme si s nimi nutně promluvit. Musíte nám pomoci, prosím, je to otázka života a smrti. Z naší strany vám žádné nebezpečí nehrozí, takže se nemusíte bát.“

„Řeknu vám, kde je můžete najít, když mi řeknete, proč je hledáte.“

„Myslím, že by to bylo lepší říci uvnitř. Je to soukromá záležitost a byly bychom nerady, kdyby to vyslechl někdo cizí.“

„Dobře, pojďte dál.“ Zavřel za námi dveře a mi s Alice jsme si prohlédly dům. Nebyl nijak velký, ale přesto měl v sobě jisté kouzlo. Naproti nám stály čtyři upírky, které se na nás přívětivě usmály. Opatrně jsem šla blíž k nim a představila jim sebe a Alice. Byly opravdu moc milé a já se k nim taky chovala mile. I když jsem se pořád bála, aby na nás odněkud nevyskočil Lucas se svojí smečkou. Alice ale vůbec nervózní nebyla. Padla si do oka s Irinou, která jí začala něco vyprávět.

Carmen, Kate a Tanya na mě působily trochu odtažitě, ale to bylo jen proto, že jsme se znaly sotva pět minut.

Alice se pořád smála s Irinou nějakému vtipu. Trochu jsem si odkašlala, abych jí upozornila, že to není zrovna moc vhodné.

„Alice, ovládej se trochu. Jsme tu jen hosté,“ zašeptala jsem jí, když jsme byly stranou od ostatních. Nechtěla jsem, aby na ně působila jako nějaká… raději to nechám nedokončené.

„Nemusíme se jich bát, Bello. Je od nich moc milé, že nás přijali mezi sebe. Tak se konečně trochu uvolni, prosím tě.“

„Nesmíme jim tolik věřit, dokud je neznáme. Pořád si pamatuj, že sebemenší chyba nás může zabít, Alice.“

„Dobře, budu mlčet.“

„Díky.“ Usmála jsem se na Eleazara a sedla si vedle něho. On se na mě taky usmál a stisknul Carmen ruku. Už se mě nebál a já jsem mu za to byla vděčná. Nebýt jeho, tak bychom nikdy neměly šanci Cullenovi najít.

„Jistě chápete, jak je pro mě těžké vám věřit. Vím, že není důvod, abych se vás bála, ale až vám povím náš příběh, tak mě jistě pochopíte.“

„Tak tedy začněte.“

„Dobře, takže jak jistě víte, já a Alice jsme sestry. Maria a Curt, naši upíří rodiče, se nás dvou ujali a my je opravdu moc milovaly. Jenže byli v rozepři s Lucasem a jeho rodinou, takže to nám nedovolovalo žít s nimi moc dlouho. Asi před osmi dny Lucas a jeho rodina vyvraždili tu naší. Alice a mě se podařilo schovat, takže jsme to přežili, ale Lucas nás hledá. Nedá si pokoj, dokud nás nezabije a neumlčí nás. Já a Alice totiž víme něco, co si nepřeje, aby se ostatní upíři dozvěděli. Chceme to všem říct, ale k tomu potřebujeme Cullenovi a odteď i vás. Ještě vám nemůžu říct, co je to tajemství, ale brzy se to dozvíte. Věřím, že se přidáte na naši stranu, až zjistíte, co Lucas a pár ostatních upírů chystají. Ale musíme to všem říct nejpozději do dvou měsíců. Potom už bude moc pozdě, takže proto potřebujeme tak rychle najít Culleny. Eleazare, ty a tvoje rodina nám můžete jako jediní pomoci. Vím, že když jsme tu s vámi, tak ohrožujeme tebe a tvojí rodinu, ale jiný způsob není. Musíte nám prostě věřit. Ale největší problém je, že nemůžeme být na žádném místě dlouho, aby nás Lucas nenašel. On ještě neví, že víme jeho tajemství, ale až se to dozví, tak po nás půjde ještě horoucněji, než teď. Proto tě žádám o pomoc.“

„Udělám, co budu moci, abych tobě a Alice pomohl. Já Lucase sice neznám, ale možná že ho budou znát Cullenovi. Mohl bych jim zavolat, aby co nejdříve přijeli. Ale slyšel jsem, že Emmett s Rosalie jsou na líbánkách, takže asi nepřijedou hned. A Emmetta bychom mohli potřebovat kvůli jeho síle, takže je nutné, aby přijel.“

„Jsem ti moc vděčná.“

„Jsem si jistý, že by to pro vás udělal každý upír, který by byl aspoň trochu laskavý. Ale ještě nikdy jsem neviděl tak mladou upírku, jako je Alice. Hádal bych jí tak šestnáct, ale něco v jejím obličeji prozrazuje, že je ještě mladá. Kolik že jí je?“

„Patnáct. Ale od její přeměny uběhl teprve měsíc, takže si ještě nezvykla. Vede si opravdu skvěle, co se týče sebeovládání.“

„Konec tlachání. Jdu zavolat Carlisleovi.“ Eleazar vytáhl z kapsy mobil a vytočil Carlisleovo číslo. Chvíli to vyzvánělo, ale potom se ozval příjemný tichý hlas.

„Haló?“

„Ahoj Carlisle. Jakpak se máš?“

„Ne moc skvěle. Musíme s rodinou přestěhovat, protože si lidé už začínají všímat našeho věku. Je to škoda, protože se nám tu opravdu líbilo. Jasper je z nás hrozně zmatený. Všechny ty pocity na něho hrozně doléhají. Emmett s Rosalie jsou na líbánkách a mají se vrátit až za dva dny, takže na ně musíme počkat, než se odstěhujeme.“

„A kam se budete stěhovat?“ Carmen šťouchla do Eleazara, aby šel konečně k věci. Ten jen naznačil rty tiché promiň. Taky jsem nechápala, proč mu neřekne hned, aby přijeli. Povídat si přeci můžou, až přijedou.

„Přemýšleli jsme o Londýně, ale Esme se to moc nezamlouvá. Ještě uvidíme. Děje se něco, že mi voláš?“

„No, víš…“

„Tak už mu to řekni, nebo to udělám sama!“ zakřičela na něj Carmen nervózně a praštila ho pořádně do ruky. Musela jsem se tomu zasmát.

„Ano, volám ti, protože máme nečekanou návštěvu.“

„Volturiovi?“ Ozvalo se vystrašeně.

„Ne, Volturiovi ne. Pochybuji, že je znáte. Jmenují se -“ Zavrtěla jsem hlavou, ať mu naše jména neříká. Takhle přes telefon to není bezpečné.

„Jmenují se Alex a Jack. Říkají, že vás viděli kdysi na jednom včírku a chtěli by se s vámi seznámit. Jsou opravdu milí.“ To se mi snad zdá. On vůbec neumí lhát. Pochybuji, že by někdy přijeli kvůli někomu, kdo by se s nimi chtěl jen tak seznámit. To bych odmítla i já sama. Přece mu na to Carlisle neskočí.

„Nikdy jsem o nich neslyšel. Jsi si jistý, že jim můžeš věřit? Nevím, jestli to od tebe není trochu nezodpovědné, Eleazare.“

„Jim můžu naprosto důvěřovat. Vážně musíte přijet co nejdříve sem. Chtějí se s vámi hrozně seznámit. Alex o vás pořád mluví.“

„Asi máš pravdu. Nějakou dobu u vás zůstaneme a potom se rozhodneme, kam se přestěhujeme. Ale počkáme na Emmetta a Rosalie. Určitě se s nimi budou chtít taky seznámit. Takže se uvidíme za čtyři dny?“

„Ano, to je perfektní. Budeme se na vás těšit.“

„Tak zatím ahoj,“ řekl Carlisle bezvýrazně, jako by pochyboval o Eleazarově duševním zdraví.

„Tak tohle se ti povedlo. Mohl sis vymyslet trochu lepší historku. Co sis myslel, lásko, když jsi mu řekl, že tu na něj čekají nějací fanoušci? Určitě nepřijedou všichni, to by byli blázni, kdyby ano. Mohl jsi jim namluvit, že tu třeba opravdu jsou Volturiovi. Takhle musí Bella a Alice čekat, než přijedou. Příště to raději vyřídím já, než ty,“ řekla mu nahněvaně Carmen a já se v duchu musela smát.

Jestli má být někdo přesvědčivý a donutit Cullenovi, aby hned přijeli, tak to rozhodně není Eleazar. Teď je úplně zastrašil.

No, uvidíme, co nám další dny přinesou, co myslíte?

Další

Autor: Bellaaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Válka je tu! 2. kapitola: