Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Valčík za úplňku - 6. kapitola

18.12.2009 (09:30) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3018×

Pohled nikoho:

 
Vlk zavrčel a popošel o pár kroků blíže, pak se ozvalo další zavrčení…
„Bello, Bello prosím. Vzpomeň si na mě,“ prosil ji Edward i když věděl, že na to už je pozdě.

Ale zvíře na tohle jméno nereagovalo, nemohlo, tohle nebyla Bella.
Zvíře podobné vlku zavrčelo ještě jednou a popošlo o pár kroků.
Vycenilo sněhově bílé zuby, které se nebezpečně zaleskly ve svitu úplňku.
 
Dítě měsíce je nebezpečné a nevyzpytatelné zvíře. Nikdo nedokáže určit jaký pohyb udělá následující vteřinu. Dokonce ani Edward – upír, který čte myšlenky, je škoda, že Bella má tak dobře chráněnou mysl. Prohlédnout si myšlenky vlkodlaka by bylo určitě fascinující. 

Zvíře se nebezpečně přibližovalo. I přes jeho velikost našlapovalo tak tiše, tak ladně až to bylo nepřirozené. Dva nebezpeční tvorové, kdo myslíte, že by při souboji přežil?
Ano, těžká volba, že? A tady se k boji schylovalo.
Upír proti dítěti měsíce, byl by to vyrovnaný souboj, kdyby tu ovšem nebyla jedna jediná maličkost. Maličkost jménem láska. Upír miloval dívku, byl by za ni položil vlastní život,  tu dívku, kterou ovládl netvor, netvor, který v sobě žádnou lásku neměl, ten by ho zabil. Ale upír ví, že někde uvnitř je jeho láska, kdyby zabil netvora, zabil by s ním i ji. To
nemohl dovolit.
Už by to nebyl tak vyrovnaný souboj, nemyslíte?
 
Zvíře bylo ani ne metr od Edwarda stále vrčelo. Chytalo se na přímý a tvrdý útok.
Vlk se nadechl a podíval se na Edwarda, hleděli si navzájem do očí.

„Bello?“ zeptal se potichu.
Zvíře se nepohnulo jen se dívalo do topazově zlatých očí. Kdo ví na co právě myslí.
Znovu nasálo Edwardovu vůni.
Vrčení utichlo a zvíře stáhlo uši dozadu. Udělalo jeden opatrný krok vzad a umučeně kňuklo.
Vypadalo jako velké smutné štěně. Tomu smutnému pohledu by nikdo neodolal.
 
„Bello?“ zeptal se znova šedého tvora, ten, ale zareagoval tím, že se rozběhl a utíkal daleko, daleko na sever.
 
Zvíře utíkalo dál a dál, mělo namířeno de menší vesnice. Zvíře mělo hlad.
To už bylo, ale obklíčení sedmi upíry, kteří nemohli dovolit, aby zabila nevinného člověka.
Když je vlk ucítil změnil směr. Tentokrát vběhlo do lesa. To, že nemůže ulovit lidskou bytost neznamená, že by se
jeho hlad zmenšil.
Už bylo nedaleko stáda srn, které se páslo na lesním palouku. Zvíře se zastavilo, přikrčilo se a vyčkávalo na vhodnou
příležitost k útoků.
Bylo tiše přikrčené, nevydávalo žádné zvuky, někdo by řekl, že snad ani nedýchá.
A pak… kdy někdo mrkl, celé by mu to uteklo. Zvíře vyběhlo tak rychle, až to vypadalo jako pouhá šmouha.

 
Útok byl přesný jako kousnutí hada. Celé se to odehrálo jen ve zlomku vteřiny.
Zvíře vyskočilo do vzduchu, když dopadlo na zem strhlo s sebou mohutnou srnu. Ještě než se jeho tlapy dotkly země, zakouslo se do krku, do krční tepny a trhnutím zvířeti zlomilo vaz.
Jakmile už mrtvá srna ležela na zemi, vlk mohutnýma tlapala roztrhl zvířeti kůži a začal se krmit. Po chvilce si ke své
oběti lehl a okousával poslední zbytky masa od kostí.
Když bylo se svou prací hotovo, vstalo a podívalo se na měsíc.  Poté hlasitě zavyla a s čenichem a předními tlapami od krve, utíkala pryč.

 
Pryč do La push… a tím to všem upírům velmi, velmi zkomplikovala.
Skupinka sedmi upírů ji následovala, ale nemohli jí zabránit běžet tam kam chtěla ona.
Vlastně by mohli, ale oni jí nechtěli ublížit. Zvíře běželo pořád dál a dál, přes lesy kolem Forks až se dostalo na hranici – hranici mezi měniči a upíry.

 
Nezaváhalo ani na vteřinu a proběhlo ji. Všech šest upírů se zastavilo, jen Edward ne.
„Edwarde, to nemůžeš. Pamatuj na smlouvu,“ zašeptala k němu Alice a chytla ho za ruku.
„Alice. Já tam musím. Bella má hlad, využije toho, že tam nejsme. Nakrmí se lidmi.“
„Edwarde…“ zašeptala znova, stále držíc jeho ruku.
„Oni ji najdou, víš co by se stalo, kdyby ji našla smečka? Ne to jim nemůžu dovolit, nemůžou ji zabít. Musím jít za ní,“
řekl a zasmekl se. Rychle se rozběhl po silné pachové stopě.
„Čekejte podél hranice!“ zavolal ještě za sebou a zmizel.

 
Bylo málo času a zvíře už bylo na okraji vesnice, vyčkávalo v lese.
Zachytilo pach své kořisti, napřímilo se a chtělo zaútočit, když se za ní ozvalo zavrčení několika vlků, kteří se ale svou velikostí nemohli rovnat Belle.
Bellin instinkt ochránit svou kořist zvítězil a rychle se otočila. Přikrčila se do útočného postavení a zuřivě zavrčela. Odhrnula pysky a tím ukázala své zářivě bíle zuby, ostřejší než břitva.
Vlci se kolem ní rozestoupili do dokonalého kruhu a pomalu kolem ní kroužili.
Potom alfa smečky, černý vlk, udělal výpad ze strany, vlci kruh opět uzavřeli a zmenšili.
Bella Samův útok bez problémů odrazila a černý vlk skončil bez mála o třicet metrů dál.

 
„Prosím ne! Neubližujte jí!“ zakřičel Edward, který se zde najednou objevil.
‚Tohle je naše území pijavice, vypadni nebo přijdeš k úrazu!‘ zakřičel na něj v myšlenkách Sam.
„Půjdu, jen jí neubližujte.“ řekl zmučeně Edward. Celá smečka nasadila nechápavý pohled.
‚Snažilo se to napadnout lidi, copak to není jasné? A ty to ještě chráníš,‘ řval na něj Jacob m myšlenkou a zuřivě vrčel.
„Nechápete to, tohle… ehm, zvíře. To je Bella.“ řekl a není pohledy všech vlků byly ještě zmatenější.
„Odejdu, jen ji neubližujte. Už má jen pár minut,“ řekl potichu a když mu alfa kývnul rozběhl se zpět za svou rodinou. Rychle prokličkoval mezi stromy, když se k nim dostal, neřekl jediné slovo. Pouze se smutným výrazem v obličeji, ještě smutnějším v očích vyčkával příchodu zabijáckého zvířete.

 
Uběhlo již několik minut a on tam stál bez jediného pohybu stejně jako jeho rodina.
Po pár vteřinách uslyšeli z dálky hlasité zavytí, všichni zpozorněli a v zápětí se kolem nich prohnalo obrovské zvíře, kterému už zbývalo jen pár minut do konce jeho řádění.
Několik metrů za ním běželo deset vlků, kteří se těsně před hranicí zastavili.
„Děkuju,“ zašeptal k nim Edward, všichni vlci mu sborově kývli a Edward se rozběhl za svou rodinou, za Bellou.

 
Zvíře obratně vyskočilo do otevřeného okna Bellina pokoje, Edward ho následoval.
Když tam vyskočil, už to nebyl ten netvor, už to byla Bella.
Bella, která spokojeně oddechovala, ležela nahá na zemi, s hlavou položenou na rukou od krve…

Myslím, že si díl zaslouží alespoň jeden delší komentík :D

<< Shrnutí >>

Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Valčík za úplňku - 6. kapitola: