Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V zapomnění - 2. kapitola

honeymoon


V zapomnění - 2. kapitolaTato kapitola je o tom, jak se Aro plánuje pomstít... Hezké čtení přeje Pegas99.

 

Ráno jsem si hned uvědomila, kde jsem. Nevím, jestli za to mohl fakt, že mi do okna svítilo jasné světlo, anebo protože jsem spala na starodávné posteli v pokoji s vysokým stropem, kterému dominovala překrásná mozaika. Podle mých vědomostí bych mohla soudit, že je tak z poloviny sedmnáctého století.

Jisté bylo to, že jsem na stole přímo naproti posteli měla vázu plnou rudých růží a u ní vzkaz. Vstala jsem z postele, zívla jsem si a protáhla jsem se. Potom jsem klopýtala ke stolu, kde jsem popadla bílý papír a četla jsem: Drahá Renesmé, prosím přijď ve dvanáct hodin do vstupní haly. Ty i tvoje rodina jste pozvaní na společný lov (samozřejmě ve vašem stylu), Aro.


Podívala jsem se na hodiny. Bylo půl jedenácté. To jsem měla tak akorát. Rychle jsem provířila ke kufru a vyndala jsem si taštičku s hygienickými potřebami a velký kufřík se šminkami, který jsem dostala od Alice, což jeho velikost vysvětluje.


Oboje jsem si nesla do koupelny, kterou jsem měla v pokoji. Zaklapla jsem za sebou dveře a věci jsem si odložila na malý stolek vedle velké pozlacené vany na nožkách. Přihodila jsem k nim i své čerstvě svlečené oblečení a ponořila jsem se do horké vody ve vaně. Neměla jsem čas si koupel vychutnat, protože jsem pospíchala. Musela jsem se upravit, abych nevypadala tak... lidsky. Byla jsem si jistá, že Ara by to mohlo dráždit. Umyla jsem si hlavu a rychle jsem vyskočila z vany. Začala jsem se fénovat a potom jsem si vyčistila zuby. Vyběhla jsem z koupelny a šla jsem ke kufru. Vzala jsem z něj moje pohodlné staré džíny a nějaké fialové tričko s límečkem. Rychle jsem hodila pohledem po hodinách. Půl dvanácté. Vykulila jsem oči a poklusem jsem se vydala zpátky do koupelny.


Tam jsem se rychle oblékla a už jsem se malovala. Namalovala jsem si jen linky a řasy jsem rychle přejela řasenkou. Potom jsem ještě přidala perleťový lesk na rty. Vše jsem po sobě uklidila. To už jsem za sebou zabouchla dveřmi a běžela jsem do haly. Šlo to lehce - stačilo jít po mém vlastním pachu.


V hale na mě čekal prapodivný upír, kterého jsem neznala.


„Renesmé Cullen? Mám vás odvést za vaší rodinou!" řekl a usmál se na mě. Galantně mi nabídl rámě. Přijala jsem a tak jsme šli.

 

Aro Volturi

°° 10:43 - Arova pracovna °°

„Pane?" zeptal se Felix zpoza dveří.


„Pojď dál," řekl jsem a vzhlédl jsem od knížky. Felix vstoupil do dveří a za ním dva muži. Byli si nápadně podobní. Oba dva byli vysocí a krásní. Jejich rudé oči divoce žhnuly. Jejich ústa se ve stejnou chvíli zkřivila do úšklebku. Jejich vlasy měly stejný podivně černo-modrý odstín. Oba dva měli temně šedé pláště.


„Ach! To jsou Samuel a Patrick!" zaradoval jsem se. Byli bratři a ne ledajací. I na upíry byli zvláštní. Samuel měl pozoruhodný dar - nutil upíra dělat to, co chtěl, ale ten upír si myslel, že to dělá dobrovolně. A Patrick měl ještě lepší dar - uměl upíra donutit zapomenout a to úplně všechno, co chtěl. A také uměl poupravit paměť. Byli to mocní upíři.


„Ano, jsme to my, Aro," potvrdil Patrick.


„Tak mohu vám říct váš úkol? Felixi, ty taky poslouchej - rozdáš pokyny ostatním. A dej si pozor, aby ses nedostal do blízkosti Edwarda!" řekl jsem.


Všichni přikývli a já jsem se spokojeně zašklebil.


„Felixi, nechal jsi včera u nich v pokojích ty květiny a vzkazy?" zajímal jsem se.


„Jasně… chci říct - ano, pane!" řekl Felix rozladěně.


„Dobře, a tak začneme od začátku. Samueli, ty se půjdeš projít po křídle, kde naši hosti teď bydlí, a donutíš Edwarda, aby četl myšlenky jen Carlisleovi. Alice donutíš, aby se nepokoušela koukat do budoucnosti, a Jasperovi nařídíš, aby se vůbec nesoustředil na emoce v okolí. Pochopils?" řekl jsem směrem k němu. Přikývl a ještě čekal, co budu povídat dál.


„Potom půjdeš čekat do haly na tu Renesmé. Dej jí nějaký důvod, aby se tebou šla a ty ses jí dotýkal - potom bude tvůj dar silnější. Potom jí dáš rozkaz, aby už v životě nechtěla vidět svou rodinu. Přikážeš jí, aby chtěla zůstat ve Volteře a aby se přidala ke gardě," řekl jsem a počkal jsem, až to pochopí. „Potom ji v klidu odveď na pokoj - ona už všechno provede sama. Teď jdi a až to doděláš, tak se vrať!" řekl jsem mu.


„Felixi, řekni Die, aby vzala Esmé, Rose a Alice do obchodního centra v Římě - ony neodolají," pokračoval jsem v rozdávání rozkazů. „Sám zabav Emmetta a Jaspera tím, že je vyzveš na souboj v šachu. Klidně si s nimi dej páku... Alecovi vyřiď, že má vzít Carlislea, Edwarda a Isabellu do místní knihovny. Pochopil jsi to?" zeptal jsem se. 
„Ano, pane. Pochopil jsem to. Mám už to jí vyřídit?" řekl.


„Ano, běž." A tak Felix vyběhl ze dveří těsně následovaný Samuelem.


„A ty Patriku. Zatím nebudeš dělat nic. Jenom čekat. Až Cullenovi odjedou zpátky do Forks, tak Renesmé vymažeš paměť. Zařídíš, aby zapomněla, kdo jsou Cullenovi. Kde je Forks. Prostě všechno z jejího života do té doby, než se rozhodla vstoupit do gardy. Zvlášť důležité je, aby zapomněla, kdo je to Jacob Black. Pokusí se jí kontaktovat a to už si ho nesmí pamatovat. Musí si myslet, že já jsem její otec," řekl jsem mu přísně. Potom jsem se uvolněně zasmál.


„Co bys řekl partičce šachů?" zeptal jsem se a sledoval jsem, jak se mu na tváři rozlil úsměv.


„Dobře, ale mám bílé."

Renesmé Cullen

°° 12:07 - kdesi ve Volterském hradě °°

 

„Ty jsi opravdu biologická dcera Isabelly?" zeptal se mě Samuel.


„Ano, a biologická dcera Edwarda. Proč?" zeptala jsem se.


Nadechl se. Prudce a trhavě. Ruku mi stisknul pevněji.


„Promiň, Nessie. Opravdu upřímně mě to mrzí," zašeptal do ticha. Podívala jsem se na něj - zdálo se, že to myslí vážně.


„Ale co tě mrzí?" zeptala jsem se. V duchu už jsem viděla, jak mě vraždí. Otřásla jsem se.


„Přikazuji ti, aby ses už nechtěla vrátit domů do Forks. Přikazuji ti, abys nenáviděla celou svou rodinu. Přikazuji ti, aby ses chtěla přidat do Arovi gardy. Přikazuji ti, abys chtěla bydlet ve Volteře. Přikazuji ti, abys nenáviděla i Jacoba Blacka," zašeptal. A já jsem zjišťovala, že s každým jeho slovem se nořím do tmy. Hned jak dořekl poslední slovo, jsem se propadla hluboko do tmy. Potom jsem usnula úplně.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek V zapomnění - 2. kapitola:

 1
2.
Smazat | Upravit | 02.08.2011 [10:15]

krásne, teším sa na pokračko Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

31.07.2011 [1:19]

RoxanaAhoj,
článek jsem Ti opravila, ale dávej si pozor na:

* Čárky;
* Překlepy;
* Ji/jí; krátce ve 4. pádě;
* Skloňování jména Carlisle;
1. Carlisle
2. Carlislea
3. Carlisleovi
4. Carlislea
5. Carlisle!
6. Carlisleovi
7. s Carlislem;

Příště si dávej, prosím, pozor.
Děkuji...

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!