Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Už věčnost jsem jiná 6. kapitola

10.12.2009 (20:45) • anazuzik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1361×

Už věčnost jsem jiná

6. kapitola

Jasper s Emmettem nedali jinak a já se musela jít učit řídit auto. Po hodině jsem to zvládala, i dálnici jsem projela bez jediné chybičky. Dojela jsem domů a už mě tahala Alice z auta.
,,Co se děje Alice?”
,,Jdeme na lov! A zítra už jdeš do školy. Copak bys chtěla vycucnout nějakého svého nového spolužáka ještě dřív, než ho poznáš?”
,,Ne. Půjdete někdo s námi?”
Nakonec naše výprava byla pětičlenná. Já, Alice, Emmett, Edward a Jasper. Emmett se hned po zastavení auta rozeběhl na medvědy. Stejně tak Jasper, prý kvůli jejich sázce. Alice se vydala na srnky. Já nevěděla na co mám chuť tak jsem vyrazila úplně jiným směrem než všichni ostatní. Po chvilce jsem ucítila hnědo-béžovou šelmu. Kousek od ní byl nějaký zajíc. Vrhla jsem se po šelmě, zlomíc jí vaz, aby moc netrpěla. Cítila jsem, že ještě něco bych měla ulovit. Ve vzduchu visela čerstvá vůně krve šelmy. Vydala jsem se po pachové stopě a uviděla jsem nejen pumu, ale i Edwarda, který se krmil. Proto ta čerstvá krev. Najednou jsem ucítila jakési ohromení. Chvíli jsem se zpamatovávala a pak jsem se rozeběhla pryč. Vyskočila jsem po třech minutách běhu na strom a začala přemýšlet.
Co to bylo za cit, který se u mě objevil? Nedokázala jsem to k ničemu v mém životě přirovnat. Přistihl mě naprosto nepřipravenou a ve zvláštní chvíli. Souviselo to s Edwardem? Cítím něco k němu? Svými city si jsem tak nejistá. Vždyť je můj bratr, a kdo by mě chtěl, mě, životem poznamenanou poloupírku, která jen přežívá. NE! Zastavila jsem myšlenky, které se ubíraly tímto směrem a radši jsem se rozeběhla směrem k místu, kde jsme měli sraz. Už tam byla Alice s Jasperem. Oba se na mě hned podívali a Jasperovi se na tváři usídlil jakýsi chápavý výraz. Zase ty moje emoce. Než jsem se nadála, obklopila mě vlna klidu a pohody. Vděčně jsem se usmála a šla se posadit na kámen než ostatní přijdou.
Jako poslední dorazil Emmett a místo trička měl jen cáry. Alice se tvářila jako Bůh pomsty. Všichni jsme se rozesmáli. Když jsme se dostatečně uklidnili, vyrazilo se domů.
Emmett mě přemluvil, abych se s ním dívala na televizi. Nevím, co na ní vidí, je to jen spousta různě barevných teček, které jsou poskládány do obrazů. Esme věděla, že po lovu nejím lidské jídlo, tak mi nic nedělala. Kolem desáté jsem se všem omluvila a šla do koupelny a následně spát.

Zdálo se mi o louce, kde jsem byla s Edwardem. Byla plná voňavých květů. S Edwardem jsme v nich leželi a vzájemně si dívali do očí. Najednou Edward utrhl květinu a začal s ní obkreslovat rysy mé tváře. Pod nosem mě strašně šimral, až jsem musela kýchnout.
S tím jsem se ze svého snu probudila a kýchnutím jsem se vymrštila do sedu. Na kraji postele jsem viděla smějícího se Emmetta s peříčkem v ruce. Ihned mi došlo, proč se mi zdálo o šimrání pod nosem. Ale proč tam byl Edward?
,,Tohle jsem chtěl dávno zkusit. Jen tady nikdy nikdo nespal. Je to zábava, jak jsi pořád kroutila nosem. Jo mimochodem dobré ráno. Máš jít dolů na snídani a pak tě bude mučit Alice, takže nemá cenu se do ničeho předem oblíkat.”
Jen to dořekl, zmizel z mého pokoje. Jen jsem musela zakroutit hlavou a protáhla jsem se. Podle jeho rady jsem si vzala jen župan a vydala se za vůní palačinek.
Jako všechna Esmeina jídla, byly i palačinky úžasné. Nestačila jsem ani poděkovat a už mě táhla Alice do jejího pokoje. Zahnala mě s kupičkou oblečení do koupelny, abych se převlékla. Bylo to šedá triko s dlouhým rukávem, černá vestička a černé upnuté kalhoty. Mohlo to být horší.
Vydala jsem se za Alicí zpět do pokoje, kde mě ihned čapla a začala mě upravovat. Nakonec mi donesla boty.
,,Alice, ne. V tomhle se zabiju.”
,,Nezabiješ, vždyť to jsou jen malé podpatky. K tomuhle to bude vypadat báječně.”
,,Už jsem řekla. Nechci se někde natáhnout.”
S mrmláním Alice odběhla zpět do šatny a přinesla mi černé baleríny s šedou mašlí.
,,Děkuju, tyhle jsou perfektní.” I když by to mohly být jen tenisky. To už jsem jí raději neříkala. Nevím, jestli bych to přežila.
,,Tak pojď, podívej se do zrcadla.” A už mě před něj tahala.
Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. V zrcadle byla nádherná dívka. Došlo mi, že jsem to já. Kouřové oči mi vytvářely kočičí pohled a moje pleť byla zářivější. Oblečení jen podtrhovalo moje křivky. Takhle vyjít ven v době kdy jsem žila jako člověk, považovali by mě za lehkou dívku. Teď jsem věděla, že to je naprosto normální.
,,Moc děkuju Alice.” Svoji sestřičku jsem objala.
,,V pořádku, teď jdi dolů a počkej na mě a na Rose. Musíme se upravit.”
Poslechla jsem ji a vydala se pomalu po schodech dolů. Jasper a Emmett se na mě ihned od televize otočili.
,,Páni Bello, kdybych neměl Rose, tak nevím, nevím.”
,,Moc ti to sluší.” Řekl Jasper když ucítil moje rozpaky nad Emmettovou poznámkou.
,,Děkuju.” Špitla jsem a šla si sednout k nim na sedačku. Z chvíli sešel dolů i Edward a já cítila jeho pohled. Koukla jsem se na něj a oněměla jsem. Nehorázně mu to slušelo. Ihned jsem sklopila oči.
To se už ale dolů řítila Alice s Rose.
,,Můžeme jet. Ještě musíme s Bellou do kanceláře.”
Nasedli jsme do aut, já jela s Alicí a Jasperem. Cesta netrvala ani deset minut a už se objevila cedule s názvem Střední škola Forks. Všechny zraky se přesunuly na naše auta. Alice zastavila a já věděla, že musím vystoupit. Jasper mi poslal vlnu klidu a vystoupil. Já se nakonec taky odhodlala. Ihned jsem uslyšela několikeré zalapání po dechu. Moje rodina se však usmívala.
,,Páni, kdo to je?”
,,Tu musím dostat!”
,,Zase nějaká namyšlená Cullenová.”
Všichni si vyměňovali názory na mou osobu. Alice mě čapla a donutila mě jít k budově, kde bylo napsáno Přijímací kancelář. Za pultem stála starší paní, na pohled místní drbna.
,,Dobrý den, oh ty jsi Isabella Cullenová, že? Je mi líto tvých rodičů. Tak tady máš rozvrh a plán školy. Myslím ale, že máš každou hodinu s někým z tvých sourozenců. Ať se ti tu líbí. A už jděte, ať nepřijděte pozdě.”
Ani jsem neměla kdy promluvit. Venku jsem se Alice musela na něco zeptat.
,,Alice, co myslela tím, že jí je líto mých rodičů?”
,,To je součást historky. Tvoje matka byla sestra Esme a měli autonehodu. Tak jsi se dostala k nám.” Zeširoka se na mě usmála. ,,První hodinu máš se mnou.”
Šla jsem za ní a ona mě vedla do budovy číslo 3. Celou cestu se na nás všichni dívali, mě to nebylo vůbec příjemné. Dorazily jsme do třídy a všichni okamžitě ztichli. S Alicí jsme se posadily do poslední lavice, to však našim spolužákům nezabránilo v neustálém okukování. Prostě se bez ostychu otočili dozadu. Vysvobodil mě jen učitel, který vešel se zvoněním do třídy.
,,Dobrý den třído. Á, slečna Cullenová. Vítám vás.”
Panu Masenovi stačilo jen toto. Nemusela jsem se nijak představovat. Bohužel během dne to většina učitelů chtěla. Před obědem jsem měla hodinu s Emmettem, který se mi smál za množství papírků s čísly v batohu. A taky za počet slovních nabídek na rande. Po hodině jsme se spolu vydali na oběd. Emmett se jen nad jídlem ušklíbl. Já si vzala plátek pizzi a vodu. Zatímco jsem jedla se na mě všichni dívali jako na mimozemšťana a své vlastní jídlo drobili na malinké kousíčky.
Další hodinu jsem měla mít s Edwardem. Učitel si mě ve třídě ani nevšiml a začal vykládat látku. Já si ale až moc byla vědoma Edwardovi přítomnosti. Celou hodinu jsem seděla strnule a vysvobodilo mě až zazvonění. Trhla jsem sebou a ucítila Edwardův zkoumavý pohled. Gentlemansky na mě počkal a spolu jsme šli k autu. Po cestě mě oslovil nějaký blonďák s mastnou pletí.
,,Ahoj, nechtěla by sis se mnou vyjít?”
,,Uhodl jsi, nechtěla!” Už jsem byla opravdu vytočená z jejich otravného zájmu, proto moje slova vyzněla velice ostře.
,,Toho budeš litovat.” Moje první reakce byla zaleknutí. Pak mě ale Edward uklidnil.

,,Neboj, vždyť ti nemůže ublížit, je to jen místní machýrek na kterého letí všechny.”
Dorazili jsme k autu a Emmett to nevydržel a začal se smát. Můj výraz ho však donutil přestat. V autě jsem jela zase s Alicí a Jasperem. Ihned mi Jasperova moc pomohla. Doma nikdo nebyl, takže jsem zalezla do pokoje a nasadila si sluchátka. Zavřela jsem oči a snažila se na chvilku vypnout. Neslyšela jsem přes muziku, že by někdo přišel, až když jsem cítila zatřesení mým ramenem. Otevřela jsem oči a byla tam Alice.
,,Ahoj, nechceš mi prosím pomoct s výzdobou domu?”
,,Výzdobou domu? Proč?”
,,No zítra napadne sníh a tak by se hodila zimní tématika.”
,,Dobře. Kde mám začít?”
Po třech hodinách vypadal dům jako z pohádky a já byla utahaná jako kotě. Málem mi hlava skončila v jídle. Emmett s Jasperem se mi za to smáli a Esme házela na Alici vyčítavé pohledy. Nakonec jsem podlehla spánku přímo u stolu, jen co mi Esme odnesla talíř. Poslední, co si pamatuji byly chladné ruce, nesoucí mě do mého pokoje.

Tak je tu oznámení. Od 12 do 19 prosince tu nebudu, tudíž ani moje povídka nebude přibývat. Moc se omlouvám, ale jsem na výměnném pobytu v Německu. Slibuju, že pak vám to vynahradím. Tak opravdu promiňte.

Autor: anazuzik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Už věčnost jsem jiná 6. kapitola: