Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Útěk do Volterry - 24. kapitola

Rose


Útěk do Volterry - 24. kapitolaSvatba dělá ze dvou životů jeden celý.
Bella se svatbou nakonec souhlasí. Na scéně se ale objeví někdo, kdo nebude mít potěšující zprávy...

Moc se omlouvám za to, že kapitola přibyla poměrně pozdě i přesto, že jste limit splnili téměř okamžitě. Nějak jsem nestíhala... Taky mě doufám neuškrtíte za délku a kvalitu, v tuhle chvíli by ze mě asi nic lepšího nevypadlo.

Znovu dávám limit 10 komentářů, pokud jich tu tolik nebude, kapitola přibude o dost později (a to jen v tom lepším případě). ;)

 


Jedna. Dvě. Tři. Čtyři. Pět sekund…

Trvalo tak dlouho, než odpověděla. Celou dobu jsem měl pocit, jako by se mi cizí ruka snažila vyrvat srdce z hrudi. A co teprve až mě odmítne…

Bral jsem to jako hotovou věc, ani mě nenapadlo, že by se svatbou nemusela souhlasit. Nejvíc jsem se bál reakce Charlieho. Když mě poprvé viděl, netvářil se moc mile. Po večeru stráveném u baseballového zápasu na mě očividně změnil názor, ale pořád jsem si nebyl jistý, jestli bude souhlasit se svatbou. Jistý jsem si byl jen Bellinou odpovědí.

A teď jsem před ní klečel a ona se k té odpovědi neměla. Možná jsem se spletl. Možná celou dobu udržovala vztah s Felixem. Možná o mě prostě nestála. Což by samozřejmě nebylo nic neočekávaného. Byla výjimečná již jako člověk a jako upírka mohla mít prakticky kohokoli. Proč by se zahazovala s někým, kdo si ji díky své žárlivosti ani nezaslouží?

Až po těch dlouhých pěti sekundách se její mimické svaly pohnuly. A k mému překvapení to nebyl výraz plný lítosti, ale šťastný úsměv, který se objevil na její tváři.

„Moc ráda se stanu tvou ženou, Demetri,“ vydechla a vrhla se mi kolem krku.

Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co vlastně řekla, ale přesně o šestnáctinu sekundy později jsem ji už pevně svíral v náručí.

„Au! Deme, myslíš, že bys mě mohl pustit?“

„Promiň,“ šeptl jsem a něžně ji políbil.

„Počkej, na něco se tě ale musím zeptat,“ zamumlala a odtáhla se ode mě. Ztuhnul jsem.

„Na co?“ Znělo to dost přiškrceně, já byl ale rád i jen za to, že jsem dokázal promluvit.

„Proč jsi mi neřekl o těch vinicích?“

Úlevně jsem se zasmál a nechal se unášet tím ohromným pocitem, který prostoupil celým mým tělem. Ona si mě vezme…

***

Stiskl jsem Bellinu dlaň, abych jí pomohl překonat spalující plameny v jejím hrdle. Potřebovala to. Seděli jsme už dvě hodiny v letadle plném voňavých lidí. I já měl problémy se ovládnout, a to nejsem novorozený. Nestačil jsem žasnout nad tím, jak silné její ovládání je.

I tak jsem si ale nebyl jistý, jestli vydržíme v tomhle pekle ještě dalších několik hodin. Seděli jsme sice v první třídě, ale lidí tu stejně bylo celkem dost. Rozhodně to nebylo jako u Charlieho doma, kde bydlel jen on. Už po pár hodinách našeho tamního pobytu jsme jeho pach ani neregistrovali, protože se smísil s tím naším. Tady jsme takové podmínky bohužel neměli. Musel jsem si přiznat, že se mi dokonce stýskalo po Forks. Nevadili by mi ani ti smradlaví psi, hlavní by bylo, že Bella netrpí. Alespoň ne moc.

Když jsme nastoupili do letadla, svěřila se mi, že nedůvěřivost měničů jí trochu irituje. Moc jsem se jí nedivil, vážně mi totiž nepřipadalo normální, že nám v autech dělali eskortu až na letiště. Kdyby nebyli cítit až k nám do auta a na svých kapotách měli vlaječky, připadal bych si jako americký prezident. I když oni nechránili mě a Bellu, ale ty lidi kolem, jak se vyjádřili.

Bella prudce vydechla. Překvapeně jsem se na ni podíval a zvedl obočí.

„Něco je špatně,“ sykla a rozhlédla se kolem, jestli to někdo neslyšel. Jak bláhové… Ani já jsem nechápal, o čem mluví, jak by to mohli pochopit cizí lidé?

„Jak špatně? Co se děje?“

„Nevím… Mám jen takový špatný pocit,“ přiznala zachmuřeně.

V duchu jsem si oddechl – taky jsem z té vší vůně kolem neměl zrovna nejlepší pocit, a kdybych měl vždycky poslouchat ženskou se špatnými pocity, asi bych se z toho zbláznil. Nebo bych byl natolik frustrovaný, že bych porušil mou dietu.

„Všechno bude v pořádku,“ pošeptal jsem jí do ucha a chlácholivě ji pohladil po paži. Když jsem spustil ruku a ta ležérně dopadla do jejího klína, tiše se zahihňala.

Po zbytek letu jsme se k tomu tématu už nevrátili. Oba jsme klidně seděli, letmo se dotýkali a hlavně jsme se snažili ignorovat spalující plameny v krku. Jakmile jsme ale dojeli do Volterry, došlo nám, že něco opravdu špatně je.

Vždycky v ulicích hlídal někdo z nás, teď tam ale nikdo nebyl. Spěchali jsme s Bellou do hradu, abychom se dozvěděli, co se stalo. Začínal jsem mít neblahé tušení, že Bellin špatný pocit nebyl jen obyčejný špatný pocit, ale něco víc.

„Konečně,“ vydechl Felix úlevně, když jsme vešli do věže, a pustil drobnou upírku, kterou držel pod krkem. Kdo to sakra je?

 


< Předchozí - Následující >



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Útěk do Volterry - 24. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!