Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Úsvit nového dne, díl 13.

Esme a Carlisle


Úsvit nového dne, díl 13.Tak sem dávám poslední kapitolku Úsvitu nového dne. Je mi moc líto, že jsem to ukončila, ale docházeli mi nápady. Lepší krátká povídka s dějem, než dlouhá bez něj, ne? Ale mám rozepsaný další dvě povídky, takže pokud jste si mě oblíbili, koukněte do shrnutí ;) Děkuju všem, kdo tuhle povídku četli :)

13

Edward

 

Seděl jsem na kameni a užíral jsem se. To snad ani není možný!

Praštil jsem do mé improvizované židle, ta se rozkřápla a rozpadla se.

„Sakra,“ zamumlal jsem.

„Klid, Edwarde, bude to dobrý,“ řekla Alice. Ani jsem si nevšiml, že tam je. Ukázala mi vizi, kterou měla před chvílí. Kvůli tomu přišla. Byla na ní Samantha. Jako upírka. Vypadala úchvatně, jak jinak. Ovšem ani tahle vize mě neuklidnila. Věděl jsem, že to přežije. Ale jak se s tím smíří?

Samantha zasténala. „Edwarde!“ vykřikla.

„Jsem tady, pššš…“ vzal jsem ji za ruku.

„Myslím, že už nebude krvácet, vezmeme ji domů, jo?“ řekla Alice a vyrazila napřed.

Vstal jsem, vzal jsem Samanthu do náručí a rozběhl jsem se za Alicí. Dohonil jsem ji a běžel souběžně s ní. Potřeboval jsem být u ní, kdyby měla další vizi.

Doběhli jsme domů. Už jen ze zvyku jsem se zhluboka nadechl a vstoupil dovnitř. Jasperovu stačil jediný pohled na mě a místnost se zalila klidem. „Děkuju,“ řekl jsem mu tiše a vzal jsem Samanthu ke mně do pokoje. Pozdě litovat, že jsem odmítal, aby mi Esmé koupila postel.

Položil jsem Samanthu na pohovku a sedl si k ní. Svíjela se v bolestech, občas vykřikla.

Odmítal jsem se od ní hnout celé tři dny. Musel jsem být s ní. Třetí den za mnou přišla Alice. „Edwarde, ven, musím jí obléknout do něčeho, co není od krve. Když dovolíš…“ odstrčila mě a já poslušně vyšel na chodbu.

Přišel Carlisle. „Už jenom chvíli, Edwarde. Za chvilku se probudí, uvidíš.“

„Už jen pár minut,“ ozvala se Alice. Po chvíli zavolala: „Můžete!“

Vešel jsem dovnitř a nestačil se divit. Alice ji oblékla do krásných tmavě modrých krátkých šatůa na nohy jí obula páskové boty na deseticentimetrovém podpatku.

Poslouchal jsem, jak její srdce bije šíleně rychle, jako vy chtělo vyhrát závod. Ale věděl jsem, že ho nevyhraje, to by s musel stát zázrak. A to nejde. A potom naposledy udeřilo a pak ztichlo.

Samantha se nadechla a otevřela oči. Vyděšeně se rozhlédla kolem a posadila se.

„Samantho,“ promluvil jsem na ni konejšivě.

Upřela na mě její červené oči.

„Víš, stala se taková nehoda,“ začal jsem vysvětlovat. „Vzal jsem tě na jednu loučku v lese, ale potom jsem ucítil jiného upíra. Šel jsem za ním, abych mu řekl, že tu nemá lovit. Bohužel mi utekl a kousl tě… Nedalo se s tím nic dělat… Promiň…“

Zírala na mě s vytřeštěnýma očima. „Cože? Já jsem upír?“

Přikývl jsem jí.

Rozhlédla se. „To je super!“

Tentokrát jsem zíral já na ní. Myslí to vážně? Vypadala docela upřímně.

„Au,“ řekla překvapeně, když se znovu nadýchla a položila si ruku na krk.

Usmál jsem se. „Co kdybychom si teď trošku zalovili?“ navrhl jsem a ona přikývla. Když se postavila, vytřeštila oči na své oblečení a bory. „Co to je?“

„Musela jsem tě obléknout. Sluší ti to,“ řekla Alice.

Samantha prokroutila oči a sundala si boty. „Nerada bych je zničila, nebo tak něco,“ řekla a podala je Alici. Potom na mě s úsměvem pohlédla a společně jsme vyrazili do lesa.

 

***

Josh

 

„Jdu ven!“ zavolal jsem na mamku a vyběhl jsem z domu. Nemohl jsem se dočkat, až poběžím lesem v podobě obrovského vlka.

Vběhl jsem do lesa a proměnil jsem se. Hned jsem uslyšel mysli ostatních. Byl tam Denny, Miki, Peter, Honza a Kryštof. Ostatní tři spali. Pravděpodobně.

Zabral jsem svaly a skoro jsem letě lesem. Neuvědomoval jsem si kam běžím, dokud mě Denny nezastavil. „Do Montréalu ne, Joshi!“

Smykem jsem zastavil. „Proč ne?“

„Mohl by tě někdo vidět.“

„A tady ne?“ zeptal jsem se ironicky.

„No dobře, ale drž se stranou od lidí,“ svolil nakonec Denny.

Kývl jsem a znovu jsem se rozběhl. Běžel jsem co nejrychleji jsem dokázal. Potřeboval jsem se ujistit, že ten pitomej upír Samantě nic neudělal. Najednou jsem ho ucítil. Byl tam on a ještě někdo neznámý. Šel jsem mu po stopě. Po chvíli jsem ho uviděl. A po boku mu stála…

Zakňučel jsem. To ne! Co jí to udělal?!! Lítost v mžiku vystřídala zuřivost.

„Joshi, ne!“ přišel povel od alfy, ale já ho skoro neslyšel. Nerozuměl jsem slovům. Věděl jsem jen, že chci roztrhat na kusy toho... upíra.

Zavrčel jsem.

Oni se otočili. Samantha se zatvářila překvapeně a možná trochu zaskočeně. Edward přimhouřil oči sledoval každý můj pohyb.

Znovu jsem zavrčel a vycenil jsem zuby. Pomalu jsem šel blíž. Nesledoval jsem, co se kolem mě děje, soustředil jsem se na kořist. Trhl jsem sebou. Samantha přece není kořist! Ale co je teda jiného… Taky ji musím zabít.

Přikrčil jsem se ke skoku. V tu chvíli se z křoví vyřítil Miki a srazil mě na zem. Bolestně jsem zavyl. Pak se tam objevili všichni ostatní. Denny mě chytil zuby za hřbet a táhl mě pryč. Nevšímal si toho, že kňučím bolestí, jen mě odtamtud chtěl dostat pryč. Moc dobře si uvědomoval, co by se stalo, kdybych zaútočil.

„Chtěl bych si s vámi potom promluvit. Není to jak si myslíte,“ řekl potichu krvežíznivec.

Denny se za ním ohlédl a kývl. Potom mě donutil přeměnit se zpátky na člověka.

Přečkal jsem jeho kázání s pomyšlením na můj nový plán. Nemůžu tady takhle žít. Samanthu jsem miloval. Nemůžu žít bez ní.

V noci jsem počkal, až budou všichni v domě spát, a vyběhl jsem ven. Stoupl jsem si k silnici a čekal jsem na to, co jsem potřeboval. Na to, co mi mohlo dát uklidnění. Jako jediné.

Slyšel jsem to. Kamion. Už vjížděl do zatáčky, za kterou jsem stál. Zhluboka jsem se nadechl a levou nohou jsem vstoupil do vozovky.

Ucítil jsem strašlivou bolest. Doufal jsem, že už brzy skončí. A potom mě pohltila tma.

***

Pomalu jsem otevřel oči a rozhlédl jsem se. Jsem doma. Zasténal jsem. Takže se mi to nepovedlo. Příště musím - … Nedokončil jsem myšlenku, protože jsem spatřil něco úžasného. Že bych byl přeci jenom v nebi? Že by to tam vypadalo jako u nás doma?

Viděl jsem anděla. Měla dlouhé blonďaté vlasy a krásné modré oči. Shlížela na mě a lehce se usmívala.

„Vítej zpátky,“ zašeptala a já poznal, že přesně s ní chci strávit zbytek svého dlouhého života.

 

KONEC


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Úsvit nového dne, díl 13.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!