Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Úsvit - 4. část

17.11.2009 (12:30) • looca • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1332×

Alicin pohled:

„Alice, máš už všechno sbaleno?“ zeptal se mě nečekaně Jazz.

„Mám, proč se ptáš?“ udivilo mě, že se ptal zrovna na to jestli mám už všechny věci sbalené, většinou se na to neptal.

„Už nám zbývají jen tři dny, lásko, a já bych je chtěl strávit s tebou bez nějakého odbíhání,“ chytil mě za pas a něžně se na mě usmál. Teď mi dávalo smysl proč se ptá, chápala jsem ho. Taky jsem s ním chtěla strávit ty poslední dny, které nám zbývají do odjezdu. Úsměv jsem mu oplatila a znovu se k němu přitulila. Jazz mě začal hladit po zádech a já si užívala tu chvíli s ním. Po nějaké době se ode mě odtáhl a já se na něho zmateně podívala. Usmál se: „ Nepůjdeme ještě na chvíli ven? Nechci aby nás zase rušil Emmett.“ Přikývla jsem, Jazz mě vzal za ruku a vedl oknem ven. Nebyla jsem si moc jistá, proč mě vede oknem, ale myslela jsem si, že to je kvůli Emmettovi. Potom jsme se rozběhli upíří rychlostí do lesa. Já jsem běžela, jak nejrychleji jsem mohla. Jasper běžel vedle mě stejnou rychlostí jakou já.

Běželi jsme hustým lesem, který na mě působil trochu  tísnivě, ale potom jsme se dostali na nějaký palouček. Z jedné strany toho paloučku byl ten hustý les, přes který jsme sem přišli a z druhé strany byl sráz a dole byl ještě jeden palouček, který se mi už tak nelíbil. Z tohoto paloučku byl krásný výhled na daleké kopce a stromy. Ten druhý palouček byl dobře schovaný, protože z jedné strany byl sráz a z druhé pokračoval ten hustý les. Tam by se dalo dobře schovat před Emmette, pomyslela jsem si. Jazz se mezitím posadil na jeden z kamenů, které tu byly.

 Šla jsem za ním, sedla jsem si vedle něj a chytla ho za ruku. Podíval se na mě a usmál se, pak ale pustil mou ruku,nevěděla jsem, co si mám o tom myslet, pak si mě ale vyzvedl do náručí a posadil na klín. Položila jsem si hlavu na jeho rameno, Jazz mě políbil na čelo, potom si přitáhl můj obličej ke svému a políbil mě na rty.

Jeho polibek byl něco tak nádherného, bylo v něm toho tolik. Byl smyslný, toužebný, lehce vášnivý, ale nejvíc něžný, Jazz byl vždycky takový. Vždy se mnou tak jednal, byl hrozně něžný a opatrný na mě, jako kdybych byla z nejrozbitějšího porcelánu.

Ani nevím, jak dlouho jsme se líbali, ale když jsme se od sebe odtáhli, tak už začínal západ slunce. Na ten jsme tu zůstali.

Bylo to něco nádherného, byli jsme spolu objetí a pozorovali západ slunce.

Jasperův pohled:

„Alice, máš už všechno sbaleno?“ zeptal jsem se jí, podle emocí, jsem poznal, že ji má otázka trochu zaskočila.

„Mám, proč se ptáš?“ odpověděla mi na mou otázku otázkou.

„Už nám zbývají jen tři dny, lásko, a já bych je chtěl strávit s tebou bez nějakého odbíhání,“ přešel jsem k ní a chytnul ji za pas. Alice, můj andílek, se na mě usmála a znovu se mi zavrtala do hrudi. Začal jsem ji hladit po zádech a z jejích emocí jsem mohl poznat, jak moc je šťastná. Po chvilce jsem se odtáhl. Byla zmatená z toho, že jsem přerušil tuhle krásnou chvilku.

„Nepůjdeme ještě na chvíli ven? Nechci aby nás zase rušil Emmett,“ usmál jsem se na ní a moje malinkatá Alice přikývla. Vzal jsem ji za ruku a společně jsme vyskočili oknem, nechtělo se mi jít okolo obývacího pokoje, protože tam je stoprocentně Emmett a on by nás hned sledoval. Potom jsme se rozběhli naší upíří rychlostí, můj andílek běžel tou nevětší rychlostí jakou mohl a já se jí přizpůsoboval. Vedl jsem nás na jeden palouček, který jsem objevil nedávno, když jsem byl na lovu. Je to uprostřed hustého lesa poblíž Seattlu. Ten palouček je rozdělen ještě na dva menší. Jeden je z jedné strany ohraničen tím hustým lesem a z druhé strany je sráz, odkud je překrásný výhled na krajinu. Druhý palouček je pod tím srázem a také je z druhé strany ohraničen hustým lesem. Na tomto dolním paloučku je dobré místo na schování.

Byl jsem si skoro jistý, že se ten celý palouček bude mému andílkovi líbit a měl jsem pravdu, když jsme tam doběhli, tak Alice byla tím paloučkem opravdu okouzlena. Nechal jsem ji ať se tu porozhlédne. Mezitím jsem si šel na jeden z kamenů, co tu byly.

Po chvilince si ke mně přišla sednout a chytla mě za ruku. Ač nerad tak jsem její ruku pustil, protože jsem měl v úmyslu něco jiného. Byla zmatená, když jsem pustil její ruku a tak tedy jsem si ji rychle vzal do náruče a posadil na klín. Moje Alice si položila svou hlavičku na moje rameno a já ji políbil do jejích nádherně vonících vlásků. Už mi to začínalo být trochu málo a tak jsem si přitáhli její obličej ke svému a políbil jsem jí na rty.

Její rty byly tak hebké a křehké. Z jejích emocí jsem cítil, že doslova tetelí štěstím.

Ani nevím, jak dlouho jsme se líbali, ale když jsme se od sebe odtáhli, tak začínal západ slunce. I na ten jsme zůstali. Svíral jsem ji v náručí a ona se ke mně tiskla. A přitom jsme pozorovali nádherný západ slunce.

 Alicin a Jasperův pohled:

Ty zbývající dny nám utekly jako voda, než jsme se nadáli, byl tu čas odjezdu. Naposledy jsem ji políbil na její božské rty a objal ve svém náručí. Potom jsme oba se rozdělili a každý jsme šli na svůj let. Naposledy mě objal v náručí, než jsme každý odešel do svého letadla. Zamířili jsme na své lety, já do Jacksonu a já zase do Austinu se Sethem.

< Shrnutí >

Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Úsvit - 4. část: