Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Úsvit - 38. část

23.09.2010 (14:30) • looca • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1171×

Alicin pohled:

Lily sklopila hned pohled, ale Lucas k ní přišel a nadzvedl jí obličej, aby se dívali do očí.

„Lily, nemusíš nic říkat, Jasper mi to už vysvětlil,“ řekl jí jemně.

„Bála jsem se ti to říct, styděla jsem se za to,“ řekla tiše.

„Nemáš za co, ty za nic nemůžeš. Lily, buď ráda, že máš takového bratra, jako je Jazz, já jsem takové neměl,“ pousmál se na ni Lucas.

„Já vím, nesmírně si toho vážím, bez něj nevím, jak bych dopadla,“ přiznala.

„Bavíte se o mně, jako bych tady nebyl,“ usmál se Jasper ode dveří.

„Nemáš rád komplimenty?“ zasmál se Lucas. Jazz se jen pousmál a pokrčil rameny.

„Lucasi, mohu ještě změnit odpověď na tvoji otázku?“ zeptala se nesměle Lily.

„A jak bys ji změnila?“ usmál se nadějně Lucas.

„Že si tě vezmu a ráda,“ podívala se mu do očí. Lucas zazářil štěstím, vzal její tvář do dlaní a políbil ji.

Jasper se šťastně umíval, když se od sebe Lily s Lucasem odtáhli, přešel k nim a pogratuloval jim. Také já jsem jim pogratulovala. Lily s Lucasem odešli a já s Jasperem jsme znovu osaměli.

„Tak to vypadá, že tu bude další zařizování svatby,“ pousmál se na mě Jasper, zavřel dveře a šel si sednout ke mně na postel. Byla jsem ráda, že to takhle dopadlo.

„Jsi rád, že se zasnoubili?“ zeptala jsem se ho.

„Ano, jsem. Lucas a Lily jsou pro sebe jako stvoření, Lily Lucase zná dlouho, ví, že by jí nikdy neublížil,“ přikývl s úsměvem.

Vzal mě kolem ramen a přitiskl si mě k sobě.

„Vzpomínáš na naše zasnoubení a svatbu?“ zeptal se a já v jeho otázce cítila úsměv.

„Jak bych na to mohla zapomenout, těmihle momenty jsem si tě k sobě připoutala.“ Jasper se zasmál a políbil mě do vlasů. Najednou někdo zaklepal. Vyzvala jsem dotyčného, aby šel dál.

Byla to Lily s Lucasem.

„Promiňte, že rušíme, ale já jsem se chtěla na něco zeptat,“ řekla Lily.

„Tak se ptej, sestřičko,“ usmál se Jasper.

„Alice, prosím tě, nemohla bys mi pomoci zařídit svatbu a nešla mi za svědka?“ zeptala se mě nesměle Lily, byla jsem překvapena, protože jsem myslela, že Lily bude chtít za svědka Jaspera.

„Ráda ti pomůžu a budu tvůj svědek,“ usmála jsem se na ni.

„Já jsem se tě také, Jazzi, chtěl zeptat, jestli mi nepůjdeš za svědka,“ zeptal se Lucas Jazze.

„Půjdu a rád,“ přikývl, „ale teď bychom měli jít, Lucasi, protože, jak znám sestřičku a Alici, tak už budou plánovat, že?“

Lily se na mě podívala a já přikývla. Jasper se podíval na Lucase a oba vyšli z našeho pokoje. Lily si sedla ke mně na postel a začala mi vyprávět, jak by si svou svatbu představovala. S většinou jejích návrhů jsem souhlasila a některé jsme spolu pozměnily. Řešily jsme to už asi tři hodiny, když se k nám připojila Rose.

„Co tu řešíte?“ zeptala se.

„Já a Lucas jsme se zasnoubili,“ oznámila radostně Lily Rose, „řešíme tu svatbu.“ Rose vypískla a hned objala Lily.

„Můžu vám pomoct?“ zeptala se zájmem. Lily se usmála a přikývla, potom jsme Rose řekly, co už jsme spolu vyřešily, a ona s námi kupodivu souhlasila.

„Kdy vlastně chcete mít svatbu?“ zeptala se po hodině Rose.

„S Lucasem jsme se dohodli, že budeme mít svatbu 20. října. To datum je pro mne hodně důležité,“ usmála se záhadně Lily.

„Proč je pro tebe tak důležité?“ Rose hned na to reagovala.

„V ten den s narodil jeden moc pro mě důležitý člověk,“ odpověděla Lily s úsměvem.

„Lucas?“ Lily zavrtěla hlavou a významně se na mě podívala. Hned mi docvaklo, že je to Jasper. Rose to ale nepochopila.

„Tak kdo?“

„Můj bratr, hodněkrát mi pomohl z průšvihu, chci mít svatbu na jeho narozeniny, snad nám to přinese štěstí,“ řekla Lily.

„Ty máš Jazze hodně ráda, co?“ zeptala se Rose.

„Ano, máš pravdu, on mi vždy hodně pomohl, když jsem byla na dně, vytáhl mě z něj. Vždy mě ochraňoval a byl tu pro mne,“ usmála se Lily, „ale teď mám Lucase a on sice nenahradil místo Jazze, ale je tu pro mne stejně jako dříve Jasper. On je tu teď pro tebe, Alice.“

Lily měla pravdu, Jazz tu byl pro mě vždy, když jsem ho potřebovala, a ochraňoval mě, i když někdy až moc. Postupem času jsem ale zjistila, že tu není jenom pro mne, ale je tu i pro ostatní, například pro Lily, se kterou měl velmi silné pouto, nebo Lucase, kterého bral jako bratra.

„Takže svatba bude za dva měsíce, myslíte, že to všechno stihneme?“ zeptala se po chvíli Lily.

„Neboj se, času je dost,“ mávla rukou Rose a odešla za Emmettem. Hned jak odešla, dostala jsem nutkání se Lily na něco zeptat. Lil si toho na neštěstí všimla.

„Chceš se na něco zeptat, Alice, že jo? Vidím ti to na očích,“ pousmála se na mě.

„Jaký byl vlastně Jasper jako člověk?“

„Byl v podstatě stejný jako teď, starostlivý, ochotný a chránil mě,“ pokrčila rameny Lily.

„O kolik let jste vlastně od sebe? Pokud se nemýlím, ty jsi mladší než Jazz.“

„Ano, jsem mladší než on. Já jsem se narodila, když mu byly tři roky a byla jsem přeměněna rok po něm.“

„Takže tobě je osmnáct?“

„Ano, je mi navždy osmnáct, kolik je vlastně tobě?“

„Je mi devatenáct a byla jsem přeměněna roku 1920.“

„Takže oproti mně jsi pěkný prcek,“ zasmála se Lily a já jsem se naoko urazila.

„Kdo je vlastně v rodině nejstarší?“ zeptala se po chvilce.

„Carlisle a potom je asi Jazz, ne?“

„Myslím, že ne, protože Lucas byl přeměněn dřív než Jasper,“ zavrtěla hlavou Lily.

„To máš pravdu, sestřičko,“ vešel do pokoje Jasper s Lucasem, „Lucas je asi o třicet let starší než my dva.“

Lily se podívala na Lucase a vyčkávala, co řekne.

„Byl jsem přeměněn roku 1836, Carl vycítil, že budu mít mocný dar,“ řekl Lucas potichu, „i když myslím, že je naprosto zbytečný.“

„Zbytečný? Několikrát nám zachránil život,“ řekl nevěřícně Jazz.

„Pro mě byl tenkrát na jihu přítěží, protože Carl po mně pořád chtěl, abych četl ostatním myšlenky a posílal mu je,“ odfrkl si Lucas, „nebo jsem musel krotit ostatní novorozené, když se vzepřeli Carlovu daru.“

„On to někdo dokázal?“ podivil se Jasper.

„Občas, když bylo moc novorozených, tak se mu někteří vzepřeli, ale když ovládnul jen jednoho, nevzepřel se mu, vy dva jste měli docela štěstí, protože Jasper je jediný, komu se to podařilo. Podle mě to bude sílou vaší lásky a tohle byla docela drsná zkouška, ale vy jste to překonali,“ řekl obdivně Lucas. Zaraženě jsme se na sebe s Jazzem podívali.

„Jak moc se liší tvůj dar od toho Carlova?“ zeptala jsem se Lucase.

„Když na tebe použil Carl dar, nic sis potom nepamatovala, tedy pokud ses mu nevzepřela, u mě si pamatuješ vše, co jsi dělala, když jsem tě ovládnul. Navíc na mě Carlův dar nepůsobil a mohl jsem chránit před jeho darem i ostatní. Carl tohle neuměl a ani neuměl ovládnout jen napůl, já jsem se to naučil až později, ale bylo to výhodné,“ vysvětlil mi Lucas a Jasper tomu přikyvoval, bylo na něm vidět, že tohle všechno zakusil.

„Změní se oči toho, kterého ovládneš úplně?“

„Ne, ale Carl to také myslím nedokázal.“

„Dokázal, když nás napadl a ovládnul Jaspera, jeho oči se změnily na rudé,“ řekla jsem tiše, protože se mi před očima promítly Jazzovy rudé oči plné nenávisti. Trochu jsem se otřásla, Jasper si toho všimnul a hned na mě použil svůj dar. Pohlédla jsem na něj, vypadal velice zmučeně a jeho oči měly nepřítomný výraz. Po chvilce se Jasper probral a vypadal už normálně, ale pod jeho klidnou maskou jsem viděla jeho zmučený výraz. Lucas mu dal ruku na rameno a podíval se mu do očí, nechápala jsem to a doufala, že mi to potom Jazz vysvětlí. Lily nevypadala překvapeně, podívala se na mě a tiše mi to vysvětlila: „Lucas se napojil na Jazze a povídají si v myšlenkách.“

Hned jsem pochopila, Jasper se na mě podíval a já hned poznala jeho omluvný pohled, který používal velice často. Bylo mi jasné, že se mlčky omlouvá za to, co se stalo před čtyřmi roky.

Jasperův pohled:

Vstoupili jsme do pokoje a uviděli Lily s Alicí, jak sedí na posteli a povídají si. Jen co nás zpozorovaly, Lily hned sklopila pohled. Lucas k ní přešel. Vzal ji za ruku, postavil se a potom ji přiměl, aby se na něj podívala.

„Lily, nemusíš nic říkat, Jasper mi to už vysvětlil,“ řekl jí velice jemně. Lily se topila v jeho očích.

„Bála jsem se ti to říct, styděla jsem se na to,“ řekla tiše.

„Nemáš za co, ty za nic nemůžeš. Lily, buď ráda, že máš takového bratra, jako je Jazz, já jsem takové neměl,“ pousmál se na ni. Ucítil jsem z Lily radost, že se na ni nezlobí.

„Já vím, nesmírně si toho vážím, bez něj nevím, jak bych dopadla,“ přiznala.

„Bavíte se o mně, jako bych tady nebyl,“ zasmál jsem se ode dveří.

„Nemáš rád komplimenty?“ zeptal se mě Lucas. Má pravdu, nemám, ale nedal jsem na sobě nic znát. Jenom jsem se pousmál a pokrčil rameny.

„Lucasi, mohu ještě změnit odpověď na tvoji otázku?“ zeptala se tiše a nesměle Lily. Ucítil jsem z Lucase naději.

„A jak bys ji změnila?“ zeptal se.

„Že si tě vezmu a ráda.“ Lily se Lucasovi podívala do očí a já jsem z obou cítil neskutečné štěstí. Lucas vzal Lilyin obličej do rukou a políbil ji. Byl jsem šťastný, protože moje malá sestřička konečně poznala i dobré zkušenosti se zasnoubením. Alice se také usmívala.

Když se od sebe odtáhli, přešel jsem k nim a pogratuloval jsem jim. Alice se také zvedla z postele a pogratulovala jim. Lily s Lucasem se potom vypařili a já s Alicí jsme si sedli na postel.

„Tak to vypadá, že tu bude další zařizování svatby,“ pousmál jsem se na svého andílka.

„Jsi rád, že se zasnoubili?“ zeptala se mě. „Ano, jsem. Lucas a Lily jsou pro sebe jako stvoření, Lily Lucase zná dlouho, ví, že by jí nikdy neublížil,“ přikývl jsem s úsměvem, který nešel z mé tváře smazat.

„Vzpomínáš na naše zasnoubení a svatbu?“ vzal jsem ji kolem ramen a zavzpomínal se.

„Jak bych na to mohla zapomenout, těmihle momenty jsem si tě k sobě připoutala,“ odpověděla mi. Já jsem se jen zasmál a políbil ji do vlasů. Po chvilce někdo zaklepal. Alice vyzvala dotyčného, aby vešel. Takže k nám do pokoje vešli Lily a Lucas.

„Promiňte, že rušíme, ale já jsem se chtěla na něco zeptat,“ řekla Lily omluvně, když viděla, jak je Alice ke mně natisklá.

„Tak se ptej, sestřičko,“ odpověděl jsem jí.

„Alice, prosím tě, nemohla bys mi pomoci zařídit svatbu a nešla mi za svědka?“ zeptala se Lily nesměle.

„Ráda ti pomůžu a budu tvůj svědek,“ přikývla Alice s úsměvem a překvapením.

„Já jsem se tě také, Jazzi, chtěl zeptat, jestli mi nepůjdeš za svědka,“ zeptal se Lucas tentokrát mě.

„Půjdu a rád,“ přikývl jsem s úsměvem, „ale teď bychom měli jít, Lucasi, protože jak znám sestřičku a Alici, tak už budou plánovat, že?“

Vstal jsem a s Lucasem jsme opustili pokoj.

„Jazzi, nepůjdeš se mnou na lov? Vidím, že už to oba potřebujeme,“ zeptal se mě Lucas cestou do přízemí. Měl pravdu, už jsem byl docela vyžíznivělý, takže jsem mu přikývl.

Vyšli jsme z domu a hned jsme se rozběhli do lesa. Našli jsme tam dva medvědy, takže jsme se krásně pobavili, navzájem jsme je provokovali, takže nevěděli na koho zaútočit nejprve. Potom nás to ale přestalo bavit a skončili jsme to hraní. Byli jsme od domu asi dvacet mil, ale nechtělo se nám běžet, proto jsme šli lidskou chůzí. Cestou jsme si povídali o všem možném.

Byli jsme asi v půli cesty, když jsem se rozhodnul zeptat.

„Lucasi, kdy vlastně chystáte svatbu?“

„Lily si prosadila 20. říjen, ale neřekla mi, proč to chce tak,“ pokrčil rameny. Ale já jsem věděl moc dobře, co toto datum znamená.

„Ty jsi s tím souhlasil?“

„Tak proč ne? Je to za dva měsíce a to je na svatbu tak akorát. Nebo ty s tím datem nesouhlasíš?“

„Jo, je to dobré datum, jen jsem se ptal,“ vykrucoval jsem se.

„Nemyslím si, protože v hlavě máš pěkný zmatek,“ pokrčil rameny.

Nemusíš se mi pořád hrabat v hlavě, řekl jsem mu v myšlenkách. Nahlas nemělo cenu mluvit, když stejně ví, co se mi honí hlavou.

Promiň, ale myslel jsem si, že se dozvím trochu víc, pokrčil rameny.

A co, dozvěděl ses něco?

Ne, ty si své myšlenky hlídáš, zavrtěl hlavou.

Trénink od Edwarda, ušklíbnul jsem se.

Řekneš mi tedy o tom datu něco, nebo ne?

A co ti Lily řekla?

Že je pro ni velice důležité, nic víc mi neřekla. Má to nějakou spojitost s tebou? Já jen, že jsi byl hodně překvapený.

Ano, má a velkou.

A jakou mi neřekneš, co?

20. října jsem se narodil, stačí?

Aha, tak proto je pro ni tak důležité. A ano, stačí mi to, přikývl s úsměvem.

Povzdechl jsem si a rozběhl se domů. Lucas mi byl hned v patách.

Ty jsi na Lily naštvaný? zeptal se mě, když jsme doběhli domů.

Ne, nejsem. Jen mě to překvapilo, zavrtěl jsem hlavou a šel do pokoje. Zaslechli jsme tam rozhovor o našem stáří. Podívali jsme se s Lucasem na sebe a vešli jsme.

„To máš pravdu, sestřičko, Lucas je asi o třicet let starší než my dva,“ řekl jsem, když jsme vešli. Divil jsem se, že to neví.

Moc se na mou minulost neptala, vysvětlil mi Lucas v myšlenkách.

„Byl jsem přeměněn roku 1836, Carl vycítil, že budu mít mocný dar,“ řekl Lucas potichu, „i když myslím, že je naprosto zbytečný.“

„Zbytečný? Několikrát nám zachránil život,“ řekl jsem nevěřícně.

„Pro mě byl tenkrát na jihu přítěží, protože Carl po mně pořád chtěl, abych četl ostatním myšlenky a posílal mu je,“ odfrkl si Lucas a přehrál mi několik vzpomínek na jih, „nebo jsem musel krotit ostatní novorozené, když se vzepřeli Carlovu daru.“

„On to někdo dokázal?“ podivil jsem se, když to dořekl a ukázal mi vzpomínky.

„Občas, když bylo moc novorozených, tak se mu někteří vzepřeli, ale když ovládnul jen jednoho, nevzepřel se mu, vy dva jste měli docela štěstí, protože Jasper je jediný, komu se to podařilo. Podle mě to bude sílou vaší lásky a tohle byla docela drsná zkouška, ale vy jste to překonali,“ řekl mně a Alici opatrně Lucas. S Alicí jsme se na sebe udiveně podívali. Před očima se mi znovu mihla vzpomínka na Carla. Lucas se na mě v rychlosti podíval.

„Jak moc se liší tvůj dar od toho Carlova?“ zeptala se Alice. Já jsem to ani moc vědět nemusel, protože jsem to zažil na vlastní kůži. Carl mě několikrát ovládnul, ale já jsem si to nepamatoval, tedy až na to poslední. U Lucase jsem si všechno pamatoval.

„Když na tebe použil Carl dar, nic sis potom nepamatovala, tedy pokud ses mu nevzepřela, u mě si pamatuješ vše, co jsi dělala, když jsem tě ovládnul. Navíc na mě Carlův dar nepůsobil a mohl jsem chránit před jeho darem i ostatní. Carl tohle neuměl a ani neuměl ovládnout jen napůl, já jsem se to naučil až později, ale bylo to výhodné,“ vysvětlil jí Lucas. Alice vypadala velice zamyšleně.

Lucasi, prosím tě, mohl by ses napojit i na Alici a ukázat mi, na co myslí? zeptal jsem se.

Už jsem na ni napojený, ale neboj, ukážu ti to, souhlasil.

„Změní se oči toho, kterého ovládneš úplně?“ zeptala se Alice tiše. Nechápal jsem její otázku, ale Lucas zjevně také ne.

„Ne, ale Carl to také myslím nedokázal,“ zavrtěl hlavou.

„Dokázal, když nás napadl a ovládnul Jaspera, jeho oči se změnily na rudé,“ zašeptala Alice a já jsem uviděl sebe s rudýma očima, které byly plné nenávisti. Lucas mi tuto vzpomínku promítl z Aliciných myšlenek.

Ukážeš mi prosím tvou vzpomínku na ten útok? Jen to, když tě Carl ovládnul, poprosil mě Lucas. Ukázal jsem mu tu vzpomínku a společně s ním jsem prožíval ty pocity, které jsem z něj přitom cítil. Já jsem si zas začal vyčítat svou chybu. Lucas mi položil ruku na rameno a podíval se mi do očí.

Nemysli na to, ty za nic nemůžeš. Já bych pro bezpečí Lily udělal to samé co ty.

Jenže ty jsi imunní proti jeho daru, namítl jsem.

To je jedno. I kdybych nebyl, udělal bych to.

Během našeho rozhovoru Alice na nás koukala dost nechápavě, ale po chvilce jí Lily něco pošeptala a na tváři se jí usadil chápavý výraz.

Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Úsvit - 38. část: