Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Úsvit - 2. část

Bella and Edward


Úsvit - 2. částAhojky, tak tady je další díl úsvitu. Hezky si počtěte.

Alicin pohled:

 

V jeho objetí je tak krásně a bezpečně, zvláště teď když má odjet a ani jeden nevíme na jak dlouho. Já se ani nemohu podívat do budoucnosti, jak dlouho tam bude, jelikož jede Seth, ale na druhou stranu jsem ráda, že tam s ním jede. Protože aspoň můžu vědět přibližně, co dělají.

Doufám, že se mu tam nic nestane, nepřežila bych, kdyby jo. Byla bych radši, kdybych mohla jet s ním, ale vím, že on mi to nedovolí. Nechce, aby se mi tam něco stalo. Až příliš se o mne bojí, i když ví, že se o sebe dokážu postarat sama, ale ať mu to říkám sebevíc, on to pořád dělá. Byla jsem přitisknutá k němu, jak to jen šlo, ale pořád mi to bylo málo. Proto jsem se k němu přitulila o trošinku více a začala jsem vdechovat jeho omamující vůni.

Po chvíli někdo zaklepal na dveře studovny, Jasper se na mě podíval mučednickým pohledem a vyzval toho, kdo nás vyrušil, aby vstoupil. Ten kdo nás vyrušil, byl Edward.

 "Omlouvám se, že vás ruším, Jazzi, ale je tu Seth. Prý se chce domluvit ještě na něčem,“ podíval se na mou lásku Edward.

Cože? Vždyť před chvilkou spolu mluvili, pomyslela jsem si.

„Ne, nevrátil ses před chvilkou, jsi doma už osm hodin.“ Pousmál se Edward. Šokovaně pohlédla jsem na Jazze. To ten čas opravdu tolik letí. Vždyť on mi odjede už ani ne za čtyři dny.  Jasper se na mě podíval a povzdechl si. Edward mezitím odešel dolů. Jazz mě políbil na čelo a řekl: „Musím jít za ním.“ Znovu mě políbit na čelo a šel dolů za Sethem.

Já jsem šla potom do našeho pokoje, který je hned vedle Jasperovy studovny. Přemýšlela jsem, co budu tady dělat, až tu nebude.

Možná bych mohla zajet do Biloxi, pomyslela jsem si, mohla bych třeba zjistit, co tam se mnou tehdy dělali.

Mezitím co jsem přemýšlela tak jsem začala uklízet náš pokoj, když byl už perfektně uklizený ale to bych nebyla já, kdybych tu aspoň dvakrát za den neuklízela.

 

Jasperův pohled:

 

Svírat ji v náruči bylo něco tak nádherného. Nevím jestli to bez vydržím takovou dobu. Sice každý rok jezdíme v květnu na třítýdenní lov ale toto je něco jiného. Teďka jedu na jih nevím, jestli se za mnou nerozjede, kdyby náhodou viděla, že se mi něco stalo. Na jihu je to pro ni nebezpečný. Je  tolik drobounká a křehká. Na jihu by se ji mohlo něco stát a já bych to nepřežil. Proto jsem tak trochu rád že jede se mnou Seth, protože mě nemůže vidět i kdyby se mi něco stalo.

Ale stejně mě bude mít pořád tak trochu pod kontrolou, protože chce, abych jí každý den zavolal, uvidím, jestli to dodržím.

Jaspere, něco jsi ji slíbil a sliby se mají dodržovat, okřikl jsem se.

Alice se ke mně trochu víc přitiskla a já ji objal pevněji. Po chvíli však někdo zaklepal na dveře mé.

Zmučeně jsem se podíval na svého andílka a vyzval rušícího, aby vstoupil. Ten kdo rušil, byl Edward, trochu jsem se podivil, že to je on. Obvykle nás totiž ruší Emmett.

„Omlouvám se, že vás ruším, Jazzi, ale je tu Seth. Prý se chce domluvit ještě na něčem,“ podíval se na mě Edward.

Cože? Vždy´t jsem od něj přišel teprve před chviličkou, pomyslel jsem si.

Edward se usmál: „ ne, nevrátil ses před chvilkou, jsi doma už osm hodin.“ Z Alice jsem cítil malý šok, asi proto, že si taky nevnímala čas. Nemohl jsem uvěřit že svou malou Alici opustím už ani ne za čtyři dny, Edward mezitím odešel a nechal nám zas soukromí. Povzdechl jsem si a podíval se do očí svého anděla. Políbil jsem ji na čelo a zašeptal jsem jí: „Musím jít za ním.“  Znovu jsem jí políbil na její božskou hlavičku a šel za Sethem.

Seth na mě čekal v obývacím pokoji.

„Sethe, co ještě potřebuješ?“ zeptal jsem se ho.

„No já jen, že jsme se zapomněli domluvit jak budem cestovat. Jestli do Texasu pojedem autem nebo poběžíme.“

Aha, na tohle jsem nepomyslel, do Texasu je to dálka a autem by to trvalo hodně dlouho a běžet se mi moc nechce, ale když zase poletíme letadlem tak budu ve velkém pokušení, pomyslel jsem si.

Nakonec jsem se rozhodl že poletíme letadlem. Cesta tam trvá asi jen tři hodiny to snad vydržím a čím dřív tam budeme tak tím dřív se dostanu zpátky ke svému anděly.

„Poletíme letadlem cestu platím já.“ Řekl jsem po chvíli.

„Ale, Jazzi, to nemůžeš myslet vážně. Přece mi nebudeš platit cestu. Už tak to bude pro tebe nákladná cesta,“ začal mi oponovat.

„Ne, Sethe, prostě to platim já a hotovo, ber to jako odměnu za tu věc, co jsi mi slíbil,“ řekl jsem mu už už  chtěl něco namítnout ale já jsem ho umlčel zdvihem ruky.  

„Teď když mě omluvíš, chtěl bych si jít něco dobalit,“ přikývl, mávl mi na pozdrav a odešel.

< Shrnutí >



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Úsvit - 2. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!