Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Úsvit - 18. část

01.02.2010 (08:30) • looca • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1389×

VI. ZAČÍNÁM ZAS ŽÍT

Alicin pohled:

Po té vizi jsem zas dostala alespoň malou chuť žít. Už se mi nechtělo být dál od ostatních, proto jsem zůstala dole s Bellou a Edwardem, oba dva se usmívali, měli radost, že jsem konečně s nimi a ne zalezlá nahoře v jeho studovně. Ostatní byli na velkém lovu, ze kterého se měli vrátit už dnes odpoledne. Edward seděl u piana a hrál Bellinu ukolébavku, zavřela jsem oči a nechala se unášet tóny daleko odtud, daleko od své bolesti.

Ale také se mi vybavily nějaké vzpomínky spojené s touto ukolébavkou a v těch vzpomínkách byl on. Ne to musím zatrhnout, už nechci zase do toho spadnout. Sotva jsem se z toho dostala. Otevřela jsem oči a podívala se na Edwarda, přikyvoval mi. Nikdo z naší rodiny neměl rád, když se někdo trápí.

Náhle někdo Edwardovi zavolal. Kdo to mohl být? Vždyť všichni ostatní byli na lovu a tak tedy ti to být nemohli. A Nessie to taky být nemohla, protože byla u Denaliových i Jacobem a kdyby něco chtěla, tak by přiběhla domů.

„Teď nemůžu mluvit, je tu, zavolám ti za chvíli, domluveno?“ tak tohle jsem ještě víc nechápala. Kdo mu mohl volat, že by nemohl mluvit před námi? Bella byla také překvapená.

„Edwarde, kdo to byl?“ zeptala jsem se.

„Ale nikdo,“ řekl vyhýbavě.

„Když nikdo, tak co mělo znamenat to: „Nemůžu mluvit, je tu?“

„Alice, já ti to nemůžu říct, promiň.“

„Ani mě to neřekneš?“ začala teď Bella. Sklopil hlavu a zakroutil s ní.

„Edwarde, od kdy mezi sebou máme tajemství?“ žalostně se na ní podíval a pak na mě.

„Řeknu ti to, ale až někdy jindy.“ Jak bych si teď přála mít Edwardův dar, věděla bych, o koho se jedná. Byla jsem zklamaná, myslela jsem, že si Edwardem důvěřujeme.

„Alice,“ slyšela jsem Edwarda, ale ignorovala jsem ho. Zvedla jsem se a šla zase do studovny. Tedy chtěla jsem jít, ale Edward mě chytil za zápěstí a odmítal mě pustit.

Jasperův pohled:

Běželi jsme ke mně domů. U domu jsem se zastavil a počkal na ně. Když přiběhli, Lily nemohla uvěřit vlastním očím.

„On pořád ještě stojí.“

„Za tu dobu, co tu jsem, jsem to tu zrekonstruoval, takže se nelekni, že to vevnitř vypadá jinak.“

Vešli jsme Lily se zastavil dech. Zvenčí dům vypadal jako stará barabizna, ale vevnitř to bylo něco jiného. Úplně jsem to tu předělal. Nechal jsem původní trámy, ale omítku jsem obložil sádrokartonem, takže to vypadalo velice hezky. To jsem udělal ve všech místnostech. Takže to tu bylo velice moderní.

Přešli jsem do obývacího pokoje a usadili se. Já jsem si sedl do křesla a Lily s Lucasem na pohovku.

„Tak kdo začne s vyprávěním?“ zeptal jsem se.

„Ty už jsi svůj příběh nakousl, takže pokračuj,“ pobídl mě Lucas.

„No, jak jsem odešel s Peterem a Charlotte, tak se mé deprese pořád nezlepšovaly, myslel jsem, že když budu mít od bojů pokoj, tak se to zlepší, ale mýlil jsem se. Deprese nepřestávaly. Peter si všiml, že se to horší, když se vracím z lovu. Všiml jsem si toho i já, ale nějak jsem si to nepřipouštěl. Potom mezi mnou a Peterem se vytvořilo nějaké napětí a já už jsem ho nechtěl dál snášet a odešel jsem i od nich. toulal jsem se všude různě po Severní americe, ale jihu jsem se vyhýbal. A potom se něco stalo.

Byl jsem ve Philadephii a byla bouřka. Byl jsem venku a na to jsem nebyl zvyklý, našel jsem poloprázdný bufet a schoval se v něm, abych nebyl moc nápadný.

Potkal jsem tam jednu upírku, jmenuje se …Alice.“ To jméno mi šlo těžce vyslovit, oni si toho všimli. „Čekala tam na mě. Přišla ke mně a řekla mi „Nechal jsi mě dlouho čekat,“ cítil jsem se docela provinile a tak jsem jí řekl „Promiňte, slečno.“

Potom natáhla ke mně ruku a já jsem ji za ní chytil. Nevím, proč jsem to udělal, ale když jsem to udělal, tak jsem pocítil naději, poprvé za století jsem pocítil něco tak krásného.

Odtáhla mě z bufetu, bylo jí jasné, že musím být ve velikém pokušení, protože jsem měl oči úplně černé. Došli jsme k jejímu bytu. Tam mi vyprávěla o sobě, o Cullenových a o lovu zvířat.

Její příběh mě velice zaujal, protože ona se probrala a nic si nepamatovala. Jen díky jejímu daru se z ní, jak to říkala, nestala divoška. Alice vidí budoucnost. Viděla mě a také Cullenovi. Vydali jsme se je spolu hledat, hledali jsme je asi dva roky. Mezitím jsme se Alicí dali dohromady.

Cullenovi jsme našli a oni nás mezi sebe vzali. Bylo nás teď celkem sedm. A já, Alice a ještě jeden z nich jsme byli telentovaní. Ten další se jmenuje Edward a umí číst myšlenky.

Potom tam byli ještě další dva muži a dvě ženy.

Hlavy rodiny byli Carlisle a Esme, byli něco jako naši rodiče. Dále pak tu byli další moji „sourozenci“ Emmett a jeho žena Rosalie.

Všichni jsme byli vegetariáni, takže jsme pro menší podezření chodili do školy a Carlisle dělal v nemocnici. Já a Rose jsme se vydávali za dvojčata, protože jsme si velice podobní.

S Cullenovými jsme se velice dobře sžili, tam jsme se také s Alicí vzali. Čas šel a my jsme se každých sedm let stěhovali. Na Aljašce v Denali jsme objevili další rodinu vegetariánů.

Před několika lety jsme se přestěhovali do městečka Forks. Byli jsme tam dva roky a potom přijela nová holka. Jmenovala se Bella. Edward se do ní zamiloval a začli spolu chodit. Jednou jsme ji vzali, aby se šla podívat, jak hrajeme baseball. Jenže,co se nestalo. Objevili se tam další upíři a začali jít po Belle. Jeden z nich znal mou Alici z dřívějška, to jsme se dozvěděli na pásce, kterou s Bellou natočil, před tím než ji chtěl zabít. Nepovedlo se mu to, protože jsme tam přišli a zničili ho. O pár měsíců později jsme slavili Belly osmnácté narozeniny, ona se tam řízla a já jsem na ní zaútočil, ale nezabil jsem jí. Rodina mi to nedovolila.

Vyvedli mě a Alice se mě snažila utěšit, že se to mohlo stát každému. Nevydržel jsem to tam a odešel na chvíli, Alice byla celou dobu se mnou a snažila se mě přesvědčit, abych alespoň šel do Denali. Šel jsem tam a tam jsme taky zůstali, později přijela celá rodina i Edward ovšem bez Belly, opustil jí.

Potom jsme se přestěhovali do L.A. a tam jsem začal zase studovat. Alice se rozhodla pro průzkum svého života a tak vystopovala ústav pro duševně choré, kde strávila poslední léta svého lidského života. Pořád nad tím uvažovala. A pořád se mě ptala na to, jak s ní můžu být po tom všem. Vždy jsem jí odpověděl to samé. Po čase už to nechala plavat.

Jednou dostala vizi. Viděla, jak Bella skočila z útesu a nevynořila se. Naskočila do letadla a vyrazila do Forks. Rose mezitím našla Edwarda a řekla mu, co Alice viděla. Ten se hned rozjel do Volterry a chtěla žádat o smrt.

Alice to viděl a rozjela se za ním i s Bellou. Chtěl jsem jet za ní, ale ona mi to nedovolila. Byli tam sice jen chvíli, ale měl jsem o ní děsný strach. Přijeli všichni v pořádku. Přestěhovali jsme se zpátky do Forks a Alice, Bella a Edward odmaturovali.

Bella se měla stát upírkou hned po maturitě, jenže se to nějak odložilo. Mezitím nás napadli novorození. Jedna upírka se chtěla pomstit Edwardovi, že jí zabil druha a tak chtěla Bellu. V tom jsme jí zabránili. S novorozenými jsme si poradili s pomocí našich nepřátel vlkodlaků.

Potom asi v polovině srpna se Bella vdala za Edwarda. Odjeli spolu na líbánky. Všechno bylo v pořádku než Alice ztratila Belly budoucnost. Nechápala to a tak hned zavolala Edwardovi. O několik hodin později přijeli domů a splnilo se to, co si všichni mysleli. Bella byla těhotná. Nechala si ho a to dítě v ni rostlo velice rychle. Mezitím jsme zase měli problém s vlkodlaky, ale měli jsme tak trochu štěstí, protože tři ze smečky se postavili na naší stranu a chránili nás.

Belly termín se velice rychle blížil. Alice během těhotenství trpěla bolestmi hlavy a když Bella začla rodit, tak musela držet Rose dál od Belly, protože byla velice žíznivá, já jsem byl mezitím na lovu s ostatními.

Edward Bellu přeměnil. Když se probrala, byla sice dezorientovaná, ale uměla se ovládat. To jsem ještě nikdy neviděl. Její dítě mezitím velice rostlo. Říkali jsme jí Nessie, protože její jméno, které jí vymyslela Bella, šlo těžce říkat.

Nicméně Nessie stále rychle rostla. Chtěli jsme odjet do Jižní Ameriky a hledat tam nějaké informace, jenže jedna z Denali uviděla Nessií a myslela si, že to je nesmrtelné dítě. Nahlásila to Volturiovým a ti se nás vydali zničit. Alice to viděla měsíc předem takže jsme měli čas se připravit, chtěl jsem s ostatními diskutovat, ale Alice měla jiné plány. Popadla mě za ruku a tahala pryč odtamtud. Nechápal jsem to, ale šel jsem za ní. Přešli jsme hranice, které jsme měli vymezené s vlkodlaky. Ale ještě před tím Alice běžela k Edwardovi a Belle domů a nechala tam Belle vzkaz. Tedy spíš adresu na padělatele dokladů. Potom jsme přeplavali do Jižní Ameriky. Našli jsme Petera a Chartlotte a poslali je za Cullenovými. Alice mi během cesty vysvětlila, co chce dělat. Chtěla najít amazoňanky a potom nějaké důkazy o poloupířích dětech. Měli jsme štěstí. Jedno jsme našli. Byl to muž a jeho teta. Řekli jsme jim o tom, proč jsme je našli a oni přislíbili svou pomoc. Vydali jsme se tedy zpátky do Forks.

Doběhli jsme právě včas Volturiovi už hlasovali. Díky našim svědkům se spor vyvrbil v náš prospěch a Volturiovi odešli bez boje.

Byli jsme rádi, že se nedostalo na boj. Esme byla strašně šťastná, že mě a Alici vidí. Doma bylo veselí, ale mělo to i černou stránku. Denaliovi přišli o tu upírku, která nás nahlásila Volturiovým. Caius ji spálil.

Asi o rok později jsem se rozhodl, že pojedu do Texasu. Jel se mnou i jeden vlkodlak. Jmenoval se Seth.

Na jihu jsme byli asi týden. Ale potom jsme musili odjet, protože sem přišel Carl a nechal mi tu vzkaz.“ Ani jsem nemusel jim vyprávět dál, co se dělo. Lucas pochopil ihned a pocítil jsem z něho strach o Lily. Protože jestli se Carl dozví, že Lucas taky pomáhal, tak půjde Carl i po Lily.

„A jak to teda dopadlo? Je Alice v pořádku?“ zeptala se Lily.

„Ano je v pořádku. Carl sice na nás zaútočil ale nedostal se k ní. Ovládl mě a poštval proti Alici, jenže se něco stalo. Nějak jsem zase začal vnímat a na Alici jsem nezaútočil. Carl vzal nohy na ramena a Alice taky. Bála se mě. Proto jsem ji opustil. Vím, že se Carl vrátí za mnou, a proto. Ještě předtím než jsem to udělal, tak jsem musel slíbit Edwardovi, že mu budu každé dva měsíce volat, jinak by mě nepustil.“

„Jazzi, je mi moc líto, co se stalo mezi tebou a Alicí. Je to i částečně moje vina. Měl jsem Carla zničit, když jsem ho opouštěl a ne jenom zranit,“ sklopil hlavu Lucas. To si snad dělá srandu ne? On se bude obviňovat za něco, za co vůbec nemůže?

< Shrnutí >

Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Úsvit - 18. část: