Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upírů se nezbavíš - 3. kapitola

14.05.2013 (07:00) • Machy • FanFiction na pokračování • komentováno 28× • zobrazeno 3302×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

3. kapitola

Dalšího dne, když jsem zrovna připravovala kulečníkový stůl, objevil se tu zase Damon. Ne, že by třeba šel na bar, ale on si rovnou napochodoval přede mě.

„Dal bych si bourbon,“ řekl rovnou a bez pozdravu.

„Taky tě zdravím, ale řekni si o něj na baru. Já už mám padla,“ oznámila jsem mu.

„Tak co tady ještě děláš?“ zajímalo ho.

„Teď jsem tu za zábavou,“ vysvětlila jsem mu.

„Takže tě můžu pozvat na skleničku?“ zeptal se.

„A pak kdo se tady koho snaží sbalit. Bohužel musím tvoji štědrou nabídku odmítnout, už mám společnost,“ suverénně jsem mu řekla.

„Vážně? Že tu tvoji společnost nikde nevidím.“ Ušklíbl se.

„Slovní spojení jako pánské toalety ti asi nic neříká, viď?“ zasmečovala jsem.

„Myslím, že už jsem o tom někde slyšel. Většinou tam zažívám potěšení se svou společností.“ Vítězně se na mě usmál.

„S tvojí rukou?“ vysmála jsem ho. Toho jsem rozhodně musela využít.

Místo odpovědi se na mě zašklebil.

„Sakra, Bell, co tě to zase napadlo? Chvíli tě nechám bez dozoru a už tady flirtuješ s upírem? No tak,“ pronesl trochu teatrálně Jake, který se najednou objevil za Damonem.

Damon se na něj překvapeně otočil a okamžitě trochu vycenil zuby. Jake ho suverénně obešel a postavil se mírně přede mě. Co to, sakra, dělá? Nepotřebuji, aby mě ochraňoval a už vůbec ne před ním.

„Co kdybys odsud vypadnul a dal Belle pokoj? V opačném případě ti ven pomůžu sám,“ pohrozil mu Jake.

„Zahráváš si, chlapečku. Proti mně jsi bezmocný. A navíc ti tu chybí Měsíc,“ vysmál se mu Damon.

On ale asi nevěděl, že kromě vlkodlaků, kteří se mohou měnit jen za úplňku, existuji i jiní. Jake úplněk rozhodně nepotřeboval.

Jacob se pak na něj povýšenecky usmál a už mu hodlal něco říct, ale mně se nechtělo už nadále poslouchat tu jejich slovní přetahovanou, a tak jsem vpadla mezi ně a zapřela se jednou rukou do Jakeovy a druhou do Damonovy hrudě. Nutno dodat, že v obou případech bylo na co sáhnout.

„Tak dost,“ nakázala jsem jim.

„Ty, Jakeu, nám dojdi pro něco k pití a klidně začni už hrát a my dva, Damone, si zatím promluvíme venku,“ oznámila jsem jim bez smlouvání.

„Tak to ne, nikam s ním sama nepůjdeš,“ protestoval Jake.

„Nepotřebuju chůvu, dokážu se o sebe postarat sama a už jsem se musela vypořádávat s horšími, než je on. Ty to moc dobře víš. Věř mi.“ Pousmála jsem se na Jakea a pohledem ho uklidnila.

„Jdeme,“ rozkázala jsem Damonovi.

„Hned budu zpátky,“ řekla jsem ještě Jakeovi a už jsme s Damonem odcházeli.

„Ten tě poslouchá jako pejsek.“ Zasmál se svému vtipu Damon.

Jeho poznámku jsem radši přešla. Vyšli jsme ven a postavili se kousek bokem od vchodu, aby nás nikdo nemohl slyšet.

„Co tady zase děláš? To ti moje vyslovená nechuť nestačila? Doufala jsem, že po včerejšku se tu už neukážeš,“ vysvětlila jsem mu.

„Doufat jsi mohla, ale nemám ve zvyku dělat to, co po mně někdo jiný chce.“

„Že mě to nepřekvapuje.“

„Nedokončili jsme nás včerejší rozhovor,“ nadnesl.

„Není ani co dokončovat,“ namítla jsem.

„Je mi líto, ale jsem jiného názoru. Vlastně ne, není mi to líto,“ usmál se. „Chci ale vědět, od koho ses dozvěděla o upírech, jak je možný, že jsi spala s Původním a co tady, sakra, děláš s vlkodlakem.“

Bože, ten se rozjel. Vážně byl celý žhavý po informacích. To mě už ale vážně dokázalo naštvat.

„Je mi úplně jedno, co ty chceš, anebo nechceš vědět. Není mojí povinností se ti zpovídat,“ vyprskla jsem na něj.

„Už jsem ti to řekla včera. O upírech vím, protože jsem jednoho poznala a zjistila jsem sama, kdo, nebo spíše co je. Ano, spala jsem s Původním, a nic ti není do toho, proč nebo který z nich to byl. A k tvojí třetí otázce: Jacob vůbec není to, co si myslíš. Není to vlkodlak, alespoň ne v pravém slova smyslu. Je měnič, mění se v obrovského vlka a vůbec není závislý na Měsíci tak jako vlkodlaci a už vůbec není jako utržený ze řetězu. Dokáže kontrolovat, co dělá. Už se tak narodil a během jeho dospívání se to u něj projevilo. Pochází z kmene, který má tenhle gen v krvi. Je tady, protože je to můj nejlepší kamarád a přijel se na mě podívat a ani nezkoušej pomyslet na to, že bys ho zabil. Něco mu udělej a přísahám ti, že tentokrát neskončí tužka jen v tvých zádech,“ řekla jsem mu naprosto vytočeně a svou dlouhou řeč jsem zakončila dlouhým naštvaným pohledem přímo do jeho očí.

„Víš to, že jsi fakt sexy, když jsi naštvaná?“ Naprosto ignoroval moje slova.

„Jo, to vím, ale věř mi, že nechceš vidět, když se dostanu na nejvyšší úroveň svého naštvání. Mohlo by se ti pak snadno stát, že skončíš s kusem dřeva v srdci úplně bezdůvodně.“

„Ty vážně nemáš žádný pud sebezáchovy. Opravdu si myslíš, že můžeš vyhrožovat upírovi?“ zeptal se a vycenil na mě zuby. „A zcela bez následků?“ dodal ještě.

„Nemám ve zvyku se bát a už vůbec ne upírů. Přežila jsem už horší věci a před tebou se rozhodně neroztřesu. Teď, když mě omluvíš, čeká na mě můj kamarád,“ řekla jsem a už se otáčela k odchodu.

Něco mě ale zastavilo, Damon. Popadl mě za paže a zezadu se přitiskl k mému tělu. Cítila jsem na sobě doslova každou částečku jeho těla. Poznala jsem, že se sklonil k mému krku. Rty mi jemně přejel po tepně směrem nahoru a mně z toho přecházel mráz po zádech. Ten mráz a musím přiznat, že i elektřina, jiskry vystřelující mi do celého těla ale nepocházeli ze strachu, nýbrž ze vzrušení. Ano, vzrušilo mě to a náhle jsem pocítila obrovskou touhu.

Když se rty zastavil stále na mém krku, nakonec mě jimi políbil a mně z toho přecházeli oči vzrušením. Jakoby mi kůže na krku hořela. Měla jsem co dělat, abych se nerozklepala. Bylo těžké nedat na sobě nic znát, ale vím, že on to stejně poznal. Slyšel přece mé srdce, ale možná si myslel, že mám strach. Nevím, co by bylo horší: kdyby si myslel, že mám strach, nebo že mě vzrušuje. No, nevím.

Nakonec jsem ucítila jeho dech a pak i rty na mém uchu.

„Nevidíme se naposledy,“ zašeptal mi do něj.

Chtěla jsem něco říct, nějak ho uzemnit, ale v duchu jsem slyšela jen svá vlastní slova: To doufám., a to bych mu nikdy nepřiznala. Než jsem se stihla k něčemu rozhoupat, už jsem ho za sebou necítila. Zkrátka hezky po upírsku zmizel. Musela jsem přiznat, že tentokrát vyhrál on, opravdu mi to natřel. Prostě mě dostal na lopatky, nebo se mi spíš dostal za lopatky, ale to je fuk. Vážně jsem sama sebe zklamala a stav byl rázem 1:1. Měla jsem ho přece totálně odpálkovat tak, že by si ze mě, obyčejného člověka, naprosto sedl na zadek. Místo toho jsem se dočkala jen vzrušení. Navíc to vzrušení nechtělo odeznít, sakra už.

Ještě chvíli jsem se tam uklidňovala, až jsem se nakonec vrátila za Jakem dovnitř. No co, zítra je taky den a mám takové tušení, že tu opravdu nebyl dneska naposledy.

Tak co na tuhle kapitolu říkáte? Jsem ráda, že se vám povídka zatím líbí, a jsem vděčná za každou reakci. Doufám, že oceňujete, jak rychle přidávám kapitoly, protože je posílám ke schválení vždy po uveřejnění předchozí kapitoly.

Už teď vám mohu prozradit, že příště bude Damon hodně zvědavý. Machy

Autor: Machy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upírů se nezbavíš - 3. kapitola: