Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upíří chůva - 22. kapitola


Upíří chůva - 22. kapitolaLet's fight and then repent.

„Jaktože jsi tak ledová, vždyť je tady hrozný vedro…“ Nechápavě zakroutil hlavou.

Skousla jsem si ret a přemýšlela, co mu na to mám říct. „Ani nevím, na chodbě byla docela zima,“ breptla jsem a pokrčila rameny.

„Bello,“ řekl naštvaně a prudce se posadil. „Nelži mi,studená jsi pořád, nejsem tak blbej, abych si toho nevšiml. Jsi nemocná?“ zeptal se starostlivě. Jen jsem zakroutila hlavou a taky si sedla. „Nejsi, jo? A proč jsem tě pomalu nikdy neviděl jíst? A nedávno jsem k tobě přišel v noci a tys tam nebyla a ani nikde jinde v domě. Možná si to nemyslíš, ale fakt si umím dát pět a pět dohromady,“ zamručel vyčítavě.

„A jak souvisí to, že jsem nebyla v domě, s tím, jestli jsem nebo nejsem nemocná?“ Pozvedla jsem obočí.

„Co já vím, třeba se ti udělalo špatně a byla jsi v nemocnici.“

Když o tom tak mluvil, z jeho pohledu to opravdu znělo vcelku logicky. Nevěděla jsem, co mu na to mám říct. Jedním jsme si ale byla jistá – na pravdu ještě není ani jeden z nás připraven.

„Edwarde,“ oslovila jsem ho tiše, ale naléhavě, „můžeš být úplně v klidu, dobře? Nejsem nemocná, přísahám,“ pokusila jsem se o úsměv, ale nebyla jsem si jistá, jestli se mi podařil. Edward na mě zkoumavě hleděl a krčil při tom čelo.

Položila jsem mu ruku a tvář, ale on ji setřásl. „A proč jsi teda nebyla v pokoji a proč jsem ti nikdy neviděl jíst?“ zahučel. Ztrápeně jsem si povzdechla a položila si ruce do klína.

„Vzhledem k tomu, že jsi mě ještě před pár dny okázale ignoroval,“ řekla jsem, „nemůžeš říct, že nejím. Já jím, možná trochu míň než ostatní, ale…“ Přerušil mě.

„Máš anorexii?“ zeptal se vážně a kousek se odtáhl, aby na mě dobře viděl. Sjel mě od hlavy až k patě a zatvářil se trochu pochybovačně. Jsem sice štíhlá, ale upíří jed při proměně dokonale vyplnil mé boky a hruď. Rozhodně jsem nevypadala nezdravě, tedy aspoň doufám.

„Blbost,“ zamručela jsem a protočila při tom očima. „Vážně mi nic není, dokážeš to pochopit?“ nasadila jsem už o něco ostřejší tón a vstala z postele, abych nad ním měla navrch. On mě ale následoval a založil si ruce v bok.

„Nedokážu, ale asi jsem úplnej debil, což si o mně musíš stoprocentně myslet i ty, když doufáš, že ti tohle žeru,“ zavrčel a namířil na mě ukazovák.

Naštvaně jsem si odfrkla. „Vůbec, ale vůbec nic ti do toho není,“ vrátila jsem mu stejně nevraživě a o pár kroků ustoupila. Přísahala bych, že mě v tu chvíli začalo bolet u srdce. Bylo mi líto, že jsem na něj protivná, že jsem řekla, co jsem řekla, a že řeknu, co říct musím. Bylo mi líto, že nejsem pro něj dost dobrá a že jsem si to neuvědomila dřív. „Bude nejlepší, když toho necháme. Všeho,“ upřesnila jsem. „Jsi ještě kluk, máš před sebou maturitu. A já jsem tvoje chůva, tohle se nikdy, nikdy nemělo stát, rozumíš?“ mluvila jsem a pozorovala, jak se s každým mým slovem mění Edwardův naštvaný výraz na smutný, zničený, lítostivý.

Přiložila jsem si ruku na hruď a snažila se na sobě nedat znát, že poprvé za téměř sto let cítím opravdovou bolest.

„Takže to je všechno?“ zamumlal potichu Edward. Neodpověděla jsem. Z posledních sil jsem zvedla bradu a rychle se dostala ke dveřím. Ještě než jsem vyšla ven, zaslechla jsem za sebou: „Takže teď prostě odejdeš? A kdo je tu ještě dítě, mm?“

Zatřepala jsem hlavou a seběhla dolů do obývacího pokoje, kde si hrál Emmett s Rose. Oba se po mě nechápavě podívali, když jsem se kolem nich prohnala jako uragán. Vyšla jsem z hlavních dveří a lidskou rychlostí se rozeběhla.

Za pár desítek vteřin mě Emmett dohonil. Věděla jsem, že přijde, a taky mi bylo jasné, že vůbec nemá cenu ho přesvědčovat, aby mě nechal být.

„Je mi to líto,“ řekl, chytil mě za loket a trhnul jím tak silně, že mě to donutilo zastavit.

Podívala jsem se mu do očí a objala ho okolo krku. Hlavu jsem si položila na jeho rameno a rozvzlykala jsem se. Omotal mi ruce kolem pasu a zvedl mě tak, že jsem se vůbec nedotýkala země. Bez dalšího slova mě nesl dál, až do odlehlého kraje parku, který se nacházel hned před domem Masenových.

Posadil se se mnou na klíně na lavičku a hladil mě po vlasech.

„Jsem,“ vzlyk, „hrozně blbá.“ Vzlyk. Zvedla jsem k němu oči a hrozně si přála, aby v těch mých viděl slzy, abych je já cítila. Vždycky jsem si myslela, že by slzy mohly smutek odplavit.

„Bells, ty nejsi blbá, vždyť to víš,“ mumlal mi do vlasů. „Jsi nejlepší člověk, lomeno stvoření na světě. Kdybych nevěděl, že měl v té vaší hádce tak trochu svou pravdu, už by byl dávno bez hlavy. Tobě nikdo ubližovat nesmí, jasný? A pokud nechceš, aby se o tebe staral on, já budu, to přece víš…“ I přestože tohle byla asi jedna ze dvou situací, kdy jsem Emmetta slyšela mluvit vážně, cítila jsem v jeho hlase úsměv.

„Jsi nejlepší brácha, lomeno bývalej na světě,“ pousmála jsem se. „Ale vůbec nevím, co mám dělat,“ řekla jsem znovu zkroušeným hlasem a přitáhla si kolena k hrudi.

„Řekl bych ti, ať posloucháš srdce, ale to není můj styl, víš jak,“ zazubil se a já se chtíc nechtíc musela zasmát.

„A nějakou konkrétnější radu bys neměl?“ Našpulila jsem rty.

„To záleží na tom, jak moc ho máš ráda,“ usmál se a pohladil mě po tváři. Položila jsem si hlavu do jeho dlaně a na chvíli zavřela oči. „Usmíváš se,“ poznamenal. Poplašeně jsem otevřela oči a uvědomila si, že jsem si v mysli promítla všechny místa, kde jsme se líbali.

„Mám ho ráda, až to bolí. Vážně… Tady,“ položila jsem mu ruku na srdce.

„No ne, ty jsi mi ale romantik,“ smál se mi. Ublíženě jsem se od něj odtáhla.

„Ty to vůbec nechápeš!“ Znělo to jako obvinění.

Emmett zvážněl. „To nemůžeš vědět.“ Sklopil zrak.

Nechápavě jsem pozvedla obočí a šťouchla do něj, čímž jsem ho donutila, aby se na mě znova podíval. „Co tím myslíš? Je něco, co nevím?“

Oba jsme zároveň stáhli obočí. „Byla doba, kdy jsem tě měl fakt hodně, hodně rád,“ přiznal a koukal kamsi za mě.

„Aha,“ řekla jsem jen a usilovně se snažila najít něco, čím tuhle konverzaci vrátit zpátky k bezpečným tématům.

„Už je to pryč,“ řekl rychle, když viděl můj vyděšený výraz.

„A jak dlouho to trvalo?“ zamumlala jsem už o poznání klidněji.

„Co já vím, pět, šest let,“ pokrčil rameny.

Rozkašlala jsem se. „Š-šest let?“ vykoktala jsem a vstala z jeho klína.

Emm na mě hodil podivný pohled. „Neměl jsem ti to říkat. Vyděsil jsem tě,“ poškrábal se na hlavě.

Opatrně jsem si sedla vedle něj a pohladila ho po paži. „Promiň. Já jen že… asi to tak dlouho nevydržím.“

Emmett na mě pobaveně koukl a shovívavě se usmál. „Ale v mým případě to ta druhá strana neopětovala. Ale ten kluk je z tebe úplně mimo. Kouká na tebe, jako by rok nejedl a tys byla velkej párek v rohlíku,“ začal se smát.

Přidala jsem se k němu a nechápavě zakroutila hlavou nad jeho přirovnáním. „Abych tak na něj náhodou nedívala já. Moje sebeovládání se docela bortí,“ přiznala jsem už vážněji.

„Kecy, vždyť ty už jsi na tom jako Carlisle. Uznávám sice, že voní slušně, ale jsem si jistej, že tohle pro tebe není problém.“

„Myslíš?“ zamumlala jsem skepticky. „Už ses někdy líbal s člověkem?“

„Jenom jako člověk,“ roztáhl ústa do úsměvu a protočil očima.

„Tak vidíš,“ povzdechla jsem si. „Nemá to cenu. Je dobře, že jsem to skončila…“ přesvědčovala jsem spíš samu sebe než jeho.

„Takže předpokládám, že teď se budeš tvářit, jakože je ti to úplně volný, že ti na něm nezáleží…? To je nápad, Cullenová, gratuluju!“ pronesl s hraným nadšením a tlesk rukama o sebe.

„Přesně to mám v plánu. A teď už musím zpátky, musím se s Rosalie učit matiku,“ změnila jsem téma a smetla si z džínsů neviditelnou špínu.

„Myslíš tu matiku, co jsem jí už dávno vysvětlil?“ Nadzvedl obočí.

„Přesně tu,“ zašklebila jsem se. „A taky musím uvařit večeři,“ vzdychla jsem, když jsem si vzpomněla, jak moc mi vaření nejde. „A naplánovat, jak se vyhýbat Edwardovi,“ zamumlala jsem si pro sebe a ignorovala Emmettovo pohrdavé odfrknutí.

S Emmem v zádech jsem za pár minut došla domů. Celou cestu jsem se přesvědčovala, že to zvládnu, že si budu před Edwardem stát za tím, co jsem řekla – že už nechci, aby to pokračovalo. Cítila jsem se hrozně a zbaběle k tomu. On mi v podstatě nedal dobrý důvod, abych se k němu takhle chovala, ale bylo to pro něj lepší. Nejsem pro něj jak dost dobrá, tak dost bezpečná. Určitě by to uznal i on sám, kdyby mě znal.

Okamžitě jsem zamířila do kuchyně. Slyšela jsem jeho nepravidelný dech v pokoji a doufala jsem, že můj příchod nezaznamenal.

Pustila jsem se do přípravy večeře. Neustále jsem pobíhala od kuchařky k plotně a neodpustila jsem si pár nadávek, když začala zelenina nabírat černou barvu. Když už nic, aspoň to bude křupat, pokrčila jsem rameny.

S potěšením jsem si uvědomila, že se mi povedlo na něj chvilku nemyslet.

Přičichla jsem si k zapékací míse. Páchlo to, tedy mně určitě.

„Rose?“ zavolala jsem. Slyšela jsem, jak horlivě o čemsi přesvědčuje Emmetta v obýváku. Myslím, že se ho snažila přinutit, aby hrál jejím barbínám Kena.

„Co je zas?“ zaječela na mě zpátky. Sevřela jsem vařečku, kterou jsem míchala polévku, tak silně, že se zlomila v půlce.

„Mohla bys jít sem?“ řekla jsem co nejvíce milým hlasem.

Cosi otráveně zamumlala, ale poslušně došla až do kuchyně. Na malý talířek jsem jí dala kousek jídla a se zlomenou vařečkou za zády jí ho podala a donutila ji, aby to zkusila. Její pohled jasně říkal, že jí to chutná, ale nakonec prohlásila: „No… doufám, že jsi nad tím nestrávila moc času.“

Protočila jsem očima. „Tak zavolej ostatní, ať jdou jíst.“

Hodila po mně dalším znuděným pohledem, ale k mému překvapení mě zase poslechla. Něco mi napovídalo, že v té její pasivitě má prsty Emmett, ale stěžovat jsem si rozhodně nemohla. Za chvíli do kuchyně dorazila Elizabeth s panem Masenem v zádech.

Slyšela jsem, jak Rose o patro výš přemlouvá Edwarda, aby se šel dolů najíst. Edward ale jen zabouchl dveře s tím, ať ho nechá být. Emmett dunivými kroky došel k Edwardovu pokoji a zabouchal. „Pojď jíst, chlape! Hlad ještě nikdy nikomu nepomohl,“ řekl a znovu bouchnul do dveří.

Nemám hlad,“ odsekl.

„To mě nezajímá, makej,“ zavrčel. Dveře se opravdu otevřely a po schodech dolů už šly dva páry nohou.

Mezitím jsem dala jídlo na stůl a posadila se ke stolu.

„Vy nebudete jíst?“ zeptal se překvapeně pan Masen s pohledem upřeným na prázdné místo přede mnou. Vtom do místnosti vešel Edward a Emmett s Rosalie v náručí za ním. „Vždyť to tak nádherně voní,“ přiblížil nos k polévce a spokojeně přivřel oči.

„My už jsme s Emmettem jedli venku, viď?“ pohlédla jsem na něj a omylem zavadila pohledem o Edwarda, který si nevěřícně odfrknul a protočil oči.

Emmett jen něco zahučel a s žuchnutím dosedl vedle mě. Jeho ruka pod stolem vyhledala mou a pevně stiskla. S mírným, smířeným úsměvem jsem se na něj otočila a ústy naznačila: „Díky.“ Nejen za to, že se mě snaží podpořit, ale za to, že jsem se mu mohla vyplakat na rameni a že mě i v takovém stavu dokázal rozesmát.

„Dobrou chuť,“ řekla Elizabeth a všichni kromě Edwarda to po ní zopakovali.


Ani nevím, co říct. Pokud se opravdu stalo, že tohle někdo čte, umírám blahem. :)

Nejsem si jista, jestli se vám kapitola líbila, vyšla jsem ze cviku a to, že byla kapitola zlomová, mi moc nepomohlo. 

Budu hrozně, neskutečně moc ráda za jakýkoli komentář. :) Doufám, že vám povídka chyběla tak jako mně. 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Upíří chůva - 22. kapitola:

 1 2 3   Další »
26. Pegi
03.09.2013 [20:35]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

25. Lenka
03.09.2013 [11:06]

Už jsem ani nečekala, že to dopíšeš, ale jsem moc ráda. Už se těším na další kapitolu. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24. Peta
02.09.2013 [21:37]

áno, chyběla :) určitě pokračuj, budu se těšit :)

02.09.2013 [16:50]

rosaliCno jasně že chyběla...... doufám že budeš kapitoly přidávat rychleji Emoticon ale jinak žádné výhrady nemám....... Supr kapča a rychle další!!!!!!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

22. Eleonor
02.09.2013 [13:17]

Chyběla a to hodně! :D Emoticon Emoticon Emoticon

21. 1ajjka1
01.09.2013 [22:12]

skvelá kapitola Emoticon Emoticon Emoticon som rada, že si pridala ďalšiu Emoticon teším sa na pokračovanie Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

20. ---Veronika---
01.09.2013 [18:02]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

01.09.2013 [16:30]

HCullenTuhle povídku jsem četla několikrát až teď je zase o jeden díl delší
Emoticon Strašně se mi líbí a dost jsem se na ní těšila. Doufám, že tu bude další díl co nejdřív.. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

18. SimaRCullen
01.09.2013 [15:57]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17. kikilove
01.09.2013 [15:34]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!