Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upíří chůva - 18. kapitola

01.08.2012 (21:00) • kajka007, DarkFireflies • FanFiction na pokračování • komentováno 29× • zobrazeno 3561×

„Otevři,“ ozvalo se hned, jak jsem zabouchla dveře. „Nemůžeš se chovat takhle a potom říct tohle,“ chroptil za dveřmi. Na chvíli jsem pocítila lítost, ale když se ozvalo další naštvané zabouchání, došlo mi, že ten rozmazlený Edward je zpátky a že si tak zaslouží pořádnou lekci. V životě se bude muset o věci prát a já jako správná chůva jej k tomu musím vést.

„Ale já myslím, že můžu,“ odvětila jsem s ledovým klidem a snažila se skrýt své pobavení. Odstoupila jsem ode dveří a nechala je odemčené. Poté jsem se přemístila k posteli, jak dlouhá, tak široká se na ní natáhla a ruce si pohodlně položila na břicho. Měla jsem to na háku.

„Otevři ti říkám!“ zabručel a tentokrát při svém dobývání se do mého království použil i spodní končetiny. Zase marně.

„Co mám otevřít?“ povzdychla jsem si jakoby nic a polštářem tlumila svůj smích.

„Dveře!“ zaječel a já div nespadla z postele. Tahle situace mě bavila, ale evidentně jsem byla jediná. Ale potřeboval vytrestat, nic víc, nic míň.

„To asi nepůjde,“ řekla jsem hlasem s náznakem smutku, samozřejmě ironického.

„A důvod?“

„Edwarde, Edwarde… Jen těžko otevřeš něco, co nikdy nebylo zavřené. To je prostá fyzika,“ pokrčila jsem si pro sebe rameny a v duchu s úsměvem odpočítávala sekundy, kdy nastane ten moment a mu to dojde.

Byl o vteřinu rychlejší, než jsem očekávala. Bod k dobru. Jako bůh pomsty vletěl o pokoje a se zlostí v očích si měřil mé klidné tělo na posteli.

„A políbit někoho a zdrhnout je co? Chemie?!“ Vypadal vážně vykolejeně, ale já už s ním mám nějakej ten pátek zkušenost a jedno vím dobře – je výborný herec. Ostatně stejně jako celá jeho rodina. Tou malou mrškou Rose počínaje a povedeným tatínkem konče.

„Ne, nazvala bych to spíš občanskou výchovou,“ rozesmála jsem a viděla, že Edwarda to pobavilo taky. Ale samozřejmě jako správně ješitný chlap to na sobě nedal znát a svůj smích tak okamžitě změnil v ironický posměch.

„Jsi dneska snídala vtipnou kaši nebo co?“

„To já vždycky,“ usmála jsem se a vyplázla na něj jazyk. Netušila jsem, co udělá, ale k mému překvapení zavřel dveře. „Co to děláš?“ řekla jsem o kapičku vážnějším tónem.

„Nechci mít svědky, kdybych se náhodou rozhodl něco ti udělat,“ vrátil mi ironickým hlasem.

„Stejně tu nikdo není,“ ignorovala jsem jeho tón. V jeho očích se zablýsklo a já tak bezděky protočila ty svoje. Jen ať sní dál.

„To mi ovšem hraje do karet,“ promluvil a já si nebyla jistá, jestli stále mluví o svědcích při zraňování mě.

„Nepovídej.“ Pro jistotu jsem si sedla a ruce si omotala kolem kolen. Jsem sice upír, ale člověk nikdy neví.

„Proč jsi mě políbila a pak mě tam nechala stát jak tvrdý Y?“ změnil téma a nasadil tak trochu zkroušený hlas.

„Protože nic v životě nedostaneš úplně zadarmo,“ odpověděla jsem v klidu a sledovala, jak se jeho tělo pomalu blíží k malé stoličce. Vzal ji do ruky, postavil ji kousek od postele a sedl si.

„Víš, kolik stály ty kytky?“ řekl naštvaně a začal mě propalovat očima.

„Osm liber?“

„Sedm,“ zavrčel a až následně mu došlo, že bych mu odpustila, kdyby si zrovna tuhle informaci nechal pro sebe. „Ale stejně… Myslíš, že jsem už nějaké holce kupoval kytku? Ne, nekupoval. Dokážeš si představit, jak je ponižující, když se tě ta prodavačka zeptá, jestli tam chceš nějaké ozdobičky či travičku?“ na konci nasadil ženský hlas a rukama předváděl dámské gesta. Nezapomněl u toho vypadat úplně směšně.

„Nedokážu, uznávám,“ smála jsem se a sledovala jeho uražený pohled.

„Tak vidíš. A k tomu jsem pořád poslouchal Emmettovy poznámky o tom, že ta půjčka nebude jen tak, že mu to budu muset splatit i s úroky,“ kroutil hlavou a já se přestala smát.

„Takže to bylo ještě k tomu Emmettových sedm liber…“ zauvažovala jsem a namířila na něj ukazováčkem.

„Zpět k tématu,“ zamručel a narovnal si záda.

„Najednou. Tak o čem jsme to mluvili?“

„Že nic nedostanu zadarmo.“

„Pravda,“ potvrdila jsem. Chvilku jsme byli zticha, když Edward najednou prudce vstal.

„Proč zrovna ty?“ mumlal potichu a rozešel se po pokoji. „Jediná holka, o kterou stojím, a taky jediná, která evidentně nestojí o mě…“ Podezíravě jsem si ho měřila a snažila si přinutit svůj výkonný mozek, aby vyhodnotil situaci. Je to upřímné nebo zase využívá svých hereckých schopností?

„Co to mumláš?“ přerušila jsem ho a taky se vyhoupla na nohy.

„Ale nic,“ řekl zkroušeně a kecnul sebou na postel. Hlavu si položil do dlaní.

Založila jsem si ruce na hrudí a nevěřícně ho pozorovala. Trošku jsem se k němu naklonila, abych se ujistila, že třeba nebrečí nebo se nesměje. „Jsi v pohodě?“ šťouchla jsem ho do ramene. Než jsem stihla ruku vrátit zpátky, držel ji pevně svou.

„Dej mi šanci,“ zašeptal tak potichu, že jako člověk bych neměla nejmenší šanci něco zaslechnout.

„Edwarde,“ oslovila jsem jej a druhou ruku mu položila na tvář. On pomalu zvedl hlavu a vpil své zelené oči do těch mých.

„Mm?“ zamručel a bez mrknutí mě dál pozoroval.

V tu chvíli jsem vůbec netušila, co jsem mu předtím chtěla říct. Edward už se nadechoval, že něco řekne, když jsem si podřepla a přiblížila své rty k těm jeho. Asi nemusím popisovat svůj stav, byla jsem prostě úplně mimo realitu.

„Neutečeš?“ vzdychl mi do obličeje a rukou mi zajel do vlasů.

Záporně jsem zakroutila hlavou. „To se uvidí,“ oplatila jsem mu stejně roztřepaným tónem hlasu. Postřehla jsem, jak se Edward usmál a lehce pokrčil rameny.

„Ten risk za to stojí,“ šeptl a rychlým pohybem přilepil své teplé rty na ty mé ledové.

Vzdychl mi do úst a já je tak bezděky otevřela a vyšla mu vstříc. Bylo to něco až nepřirozeně přirozeného. Děsilo mě to, ale podařilo se mi pochybnosti vytěsnit a věnovat se už jen jeho rtům.

Jeho ruce se najednou přesunuly na můj pas a stáhly mě na postel. Nevím, jak se mu to povedlo, ale najednou jsem ležela pod ním. Usmála jsem se a přitáhla si ho k sobě ještě blíž. Rukou jsem mu přejela po linii páteře a cítila, jak se zachvěl.

Po chvilce se ode mě odklonil a zase se mi podíval do očí. „Asi tě m…“

„Neříkej to,“ přerušila jsem ho a položila mu ukazováček na ústa.

„Jak chceš,“ řekl s úsměvem a rty mi přitiskl na čelo. Pak se převalil na bok vedle mě a bedlivě sledoval každý můj pohyb. Zdál se nervózní.

„Tak se zeptej,“ pobídla jsem ho se smíchem a otočila se na bok k němu.

„Líbám dobře?“ Pozvedl jedno obočí a nedočkavě do mě šťouchl.

„Pravdivou nebo společensky přijatelnou odpověď?“ řekla jsem na oko vážně a přiblížila se k němu.

„Jsi děsná, víš…“ zamumlal, ale já ho přerušila dalším polibkem.

Odtáhl se. „Beru to jako ano.“

„Jsi hrozně samolibý,“ poznamenala jsem a nechala se znovu políbit. Z tohohle bude průser, prozradilo mi mé racionálnější já. 

Aby bylo mezi námi jasno, romantické scény psát neumím, takže podle to i tak vypadá. Nicméně doufám, že budete spokojení, jelikož jsme právě překonali první schůdky k jejich vztahu. :D

A teď už vážně... 

Hrozně, hrozně moc vám děkujeme za hlasy v Nej povídce... Už je to nějaká doba, co se tam tahle povídka drží a nás to hrozně těší. Opravdu, děkujeme! Je to až šílená motivace. 

Autor: kajka007 (Shrnutí povídek), DarkFireflies, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří chůva - 18. kapitola: