Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upíří chůva - 10. kapitola

wewew


Upíří chůva - 10. kapitolaDalší kapitolka je tu. Tentokrát se podíváme na zoubek paní Masenové. Ono totiž stačí pár skleniček alkoholu a člověk hned poví i to, co nechce... Přejeme příjemné počtení. :)

10. kapitola

Auto se skřípěním zastavilo před ohromnou bílou budovou, na které se nacházel nevkusně velký a zeleně zbarvený nápis Fitness club. S povytaženým obočím jsem vystoupila z auta a společně s Elisabeth se vydala ke dveřím.

Hudba uvnitř byla puštěná tak nahlas, že jsem se divila, že se budova v jejím návalu nezhroutí. Já osobně jsem měla sto chutí zacpat si uši, ale věděla jsem, že mému dokonale vyvinutému sluchu bych tím nepomohla.

Hudba ale nebyla jedinou věcí, která mi v té ohromné místnosti vyrazila dech… Což samozřejmě nemyslím doslova.

Cvičební úbor paní Masenové totiž nebyl ani zdaleka nejhorším oblečkem, který se mi v místnosti povedlo zahlédnout, pravdou ale bylo, že se tomu jejímu většinou dost podobaly a to především střihem. Když jsem jedním okem přelétla přes celý okruh sálu, připadalo mi to stejné, jako bych se dívala na krabičku rozsypaných lentilek. Zelená, červená, fialová… Fuj.

Nejvíce mě ale pobavila žena, která právě cvičila na rotopedu… Nebo se o to tedy minimálně snažila. Vlasy měla stažené oranžovou gumičkou a ofinu na temeni hlavy upevnila nechutně zelenou sponou, kterou nejspíše našla někde na dně bažiny.

To by samo o sobě asi nebylo tak hrozné, kdyby… Kdyby na sobě neměla téměř stejnou sportovní podprsenku jako Elisabeth, akorát ve velikosti, která byla asi tak o dvě čísla menší, než jakou by potřebovala. Svojí „překrásnou“ kombinaci zakončila fialovými tepláky, jaké bych si na sebe nevzala ani při čištění záchodu, a černými balerínami.

Zakroutila jsem hlavou a vydala se za paní Masenovou, která již taneční chůzi kráčela k jednomu z trenérů.

„Dobré odpoledne,“ zašveholila směrem k němu a nahodila andělský úsměv. Její zuby, u kterých jsem si byla na sto procent jistá, že je má vybělené, div neházely prasátka po okolních zdech, které byly natřeny na černo. Možná jsem byla upír, ale tohle přišlo i mně silně nevkusné.

„Dobré, Elisabeth,“ odvětil jí a úsměv, i když poněkud vynucený, jí oplatil. Poté sklouzl pohledem ke mně a vykulil oči. Typický chlap, pomyslela jsem si otráveně, zatímco onen neznámý sklouzl svým pohledem od mého obličeju poněkud níže.

„Tohle je Isabella, nová chůva mých dětí,“ vysvětlila Elisabeth, když si všimla pohledu, kterým mě onen trenér přímo rentgenoval. Ten jako by se v té chvíli probral z transu a překvapeně se na ni podíval.

„Vážně?“ zeptal se mě. „Na takovou práci je vás škoda,“ prohodil a zazubil se na mě. Já jsem jen protočila oči a doufala jsem, že nebude dál rozebírat, jaké povolání by pro mě podle něj bylo vyhovující. Měla jsem obavy z toho, že bych se o sobě mohla dozvědět dost zajímavé věci.

„Nemyslím si. Tahle práce mě baví,“ odvětila jsem se strojeným úsměvem, i když jsem si již sama nebyla jistá tím, že je to vlastně pravda. Děti jsem sice měla ráda, ale některým – jako například Rosalie – bych se nejraději obloukem vyhnula.

Pokrčil rameny a naposledy po mně líně přejel pohledem. Poté se otočil zpět k Elisabeth a i jí věnoval jeden ze svých úsměvů, který sice nejspíše považoval za neodolatelný, na mě ale takový dojem rozhodně neudělal.

„Vy jste sem ale nepřišly debatovat, že? Tak pustíme se do toho?“ zeptal se a pokynul rukou k obrovské tělocvičně plné nejrozmanitějších cvičebních strojů, činek a podobných věcí, které jsem já od své proměny považovala za absolutně zbytečné.

Celou následující hodinu jsem strávila zdviháním závaží a myslela na to, že ho za žádnou cenu nesmím rozdrtit, protože by to ke mně přilákalo hodně nechtěné pozornosti. Rozhodně jsem ale pro jednou byla ráda za to, že tohle fitko navštěvuje převážně ženská část populace, zvídavých pohledů jsem si užila dost i doma... Tedy, v domě Masenových.

I ta šíleně nudná hodina ale nakonec skončila a já s veselým vědomím, že se teď konečně zavřu ve svém pokoji a zavolám Alice, vesele pospíchala k šatnám, kde jsem na sebe v umyvadle vychrstla studenou vodu. Po hodině v posilovně totiž bývá převážná většina lidí zpocených a to u mě vážně nehrozilo.

Když jsem se otočila, dolovala právě Elisabeth ze své tašky černé triko, které mělo u krku bílou krajku.

Nechápavě jsem se na ni podívala. To jako cestu sem zvládla v tom svém směšném úboru a na tu zpáteční se musí převléct?

Všimla si mého tázavého pohledu a široce se usmála. „No, Isabello, myslela jsem, že bychom se ještě mohly stavit někde na skleničku. Přece jen, ještě jsme neměly příležitost se pořádně poznat a vzhledem k tomu, že spolu budeme v příštích týdnech a možná i měsících sdílet jeden dům, měly bychom se alespoň trochu poznat.“

Dělá si snad ze mě legraci? Ne sice, že bych Elisabeth přímo nesnášela, to ne, ale trávit s ní svůj volný čas, to jsem také v plánu neměla. Navíc, sice jsem si již zvykla na její chování a přetvařování se, ale i tak mi ta její dnešní přívětivost připadala poněkud podezřelá.

„Ale… Děti jsou doma pouze s vaším manželem a ten na ně jistě nemá čas. Měly bychom se raději vrátit hned,“ plácla jsem bez rozmyslu.

„Neblázněte. Edward se doma učí, Rosalie si jistě v klidu hraje a můj manžel snad bude schopný na ně alespoň přes jedno pitomé odpoledne dohlédnout. Přinejhorším tam stále je i naše hospodyně.“

Úsměv jí z tváře nezmizel, ale tenhle nepatřil k těm jejím typickým, u kterých si člověk byl stoprocentně jistý, že ač se tváří jinak, v hlouby duše s člověkem opovrhuje. Spíše se mnou mluvila jako s malým dítětem, které právě přišlo o pejska. Nechápala jsem to.

„Když myslíte,“ rezignovala jsem s povzdechem a ze své tašky vytáhla šaty, které jsem na sobě měla ráno. Oproti jejímu značkovému oblečení vypadaly opravdu dost nemístně a obyčejně, ale já při ranním výběru oblečení vážně nepočítala s tím, že se ve svém oblečení budu prezentovat někde na veřejnosti.

Bleskově jsem ze sebe sundala oblečení, ve kterém jsem cvičila, a přetáhla jsme si šaty přes hlavu. Poté jsem se již s prachbídným nadšením vydala za Elisabeth, která s každou vteřinou vypadala snad ještě veseleji. Očividně se jí dneska její hraný optimismus držel.

Auto i se šoférem stále poslušně stálo před fitkem.

Tak v téhle rodině bych chtěla dělat řidiče, pomyslela jsem si a potlačila pohrdavé odfrknutí. I když, dělat chůvu, to nebylo o nic moc lepší. Řidiče totiž alespoň nešikanoval rozmazlený a egoistický puberťák a dokonce ani namyšlený a poněkud protivný ďáblík, který, což na tom bylo nejhorší, měl absolutně andělskou tvářičku.

Ale… V téhle rodině člověk nikdy neví.

Ani bych se nedivila, kdyby se Rosalie ve svých pěti letech nechala vozit v luxusním autě i na dětské hřiště.

Rozmrzele jsem nastoupila do auta vedle Elisabeth a složila jsem si ruce na hrudi. Celou cestu v autě panovalo absolutní hrobové ticho a já za to byla ráda.

Nezaujatě jsme vyhlížela z okna. Auto zastavilo u dost luxusně vypadajícího podniku. Budova byla vlastně minimálně ze dvou třetin prosklená, takže člověk viděl lidem, kteří uvnitř právě jedli, až do žaludku.

„Tohle je má vůbec nejoblíbenější restaurace,“ pověděla mi Elisabeth a usmála se na mě. „Nejen že tu výborně vaří, ale mají tu i výborné víno… A také velice sympatickou obsluhu.“ Její úsměv se změnil, vycenila zuby, jako by snad právě řekla nějaký skvělý vtip.

Zazubila jsem se na ni a vydala se za ní dovnitř. Během několika vteřin nás číšník, který opravdu vypadal velice pohledně, usadil u jednoho ze stolů. Elisabeth ihned objednala láhev vína a, k mému nepřílišnému nadšení, i dietní zeleninový salát pro nás obě.

„Isabello, řekněte mi, co vás vlastně lákalo na práci chůvy? Já si neumím představit, že bych se musela celé dny točit kolem dětí. Asi bych se zbláznila,“ pronesla po třetí skleničce. Fakt, že právě ona by se o děti starat měla, když si je pořídila, jsem si raději nechala pro sebe.

„Mám ráda děti, věděla jsem, že mě práce s nimi baví. Musím ale přiznat, že s vašimi dětmi je to někdy poněkud… složitější,“ dostala jsem ze sebe s povzdechem a ona jen chápavě pokývala hlavou.

„Ano, to je pravda. Rosalie se již povedlo z našeho domu vypudit pěknou řadu dívek, které ji hlídaly. Je to s ní těžké, ale nemůžete se jí divit.“ Natáhla se po své skleničce a celý její obsah do sebe vylila najednou.

Alkohol s ní očividně dělal divy. Byla čím dál tím otevřenější, ale já za to byla snad i docela ráda. Alespoň pro jednou jsem se nemusela pídit po tom, co z toho, co říká, je pravda a co si vlastně pouze přibarvuje.

„Nemůžu se jí divit?“ zopakovala jsem po ní a vidličkou popostrčila po talíři kousek listového salátu.

„Ono se sice může zdát, že jak Rosalie, tak i Edward, mají bezchybné dětství, ale někdy mě samotnou šíleně mrzí, že to tak není,“ řekla sklesle a já vykulila oči. Nikdy bych nevěřila, že z jejích úst něco takového vyjde, a to dokonce ani ve chvíli, kdy jí k pravdomluvnosti pomohl alkohol.

„Manžel jim sice splní vše, o co si řeknou, žijí si v přepychu, ale lásky se od něj nikdy nedočkají. Někdy mám pocit, že jak já, tak i děti, jsme mu spíše na obtíž.“ Odmlčela se a já strnule sledovala, jak jí po tváři sklouzla jedna ohromná slaná slza. „Vlastně už ho ani nepoznávám. Nepoznávám muže, kterého jsme si vzala. Nikdy bych nevěřila, že budu po nocích přemýšlet o tom, v jakém hotelu a s jakou ze svých sekretářek zase skončil.“ Odvrátila ode mě pohled, ale ani tak jsem se nedokázala zbavit pocitu tísně, který mě zaplavil.

Paní Masenovou jsem od samého začátku nesnášela, považovala jsme jí za ženu, která myslí jenom sama na sebe. Ale až teď mi začalo docházet, že tohle její chování je vlastně jenom póza, díky které si drží odstup od ostatních a která jí pomáhá držet bolest uvnitř jí samotné.

„To je mi líto,“ zamumlala jsem, protože jsem netušila, co jiného bych mohla říct.

„A víte, co je na tom nejhorší?“ zeptala se, ale na odpověď nečekala. „Tohle všechno začalo až tehdy, když se nám narodil Edward. Když byl malý, nemohla jsem se zbavit pocitu, že za všechny problémy mezi námi vlastně může on. Já vím, je to strašné, ale kvůli tomu jsem si k němu hrozně dlouho nedokázala najít cestu. Vlastě ani dnes, po všech těch letech, se občas nedokážu ubránit pocitu, že kdyby se nikdy nenarodil, všechno by bylo jinak.“

Měla pravdu, bylo to strašné. Nedokázala jsem pochopit, jak někdo může vlastní dítě považovat za vetřelce, který mu narušil rodinu.

Najednou už jsem raději nechtěla vůbec nic slyšet. Možná, že to bylo způsobeno tím, že já sama bych za dítě dala snad úplně cokoliv, každopádně... Rodina Masenových pro mě byla po celou dobu jen odporným hmyzem a já nechtěla, aby se na tom něco změnilo tím, že snad začnu tu jejich rodinu litovat.

„Elisabeth,“ oslovila jsem ji tiše,“ pojďte domů.“ Věděla jsem, že dostat ji tam v tomhle stavu nebude nejsnazší, ale měla jsem pocit, že kdybych zůstala, riskovala bych mnohem víc.

 


Další kapitolka je za námi a my opět děkujeme za komentáře, které jste zanechaly u té minulé. Doufáme, že i tato vám bude stát za pár písmenek nebo za nějakého smajlíka. :) To vaše komentáře nás ženou dál.

Slavíme první kulatiny, takže bychom byly rády, kdybyste vyjádřily názor na tuto povídku. Je něco, co vám na ní vadí, co byste na ní změnily? Každý názor je určitě vítán. :) ;)


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Upíří chůva - 10. kapitola:

 1 2 3   Další »
29. PCullen
13.09.2012 [6:44]

Hezké! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

28. martty555
26.05.2012 [16:37]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

27. LoveUfo
24.05.2012 [21:59]

Emoticon

24.05.2012 [12:48]

alicecullenhale2 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
naozaj úžasná kapča... Emoticon
no som zvedavá ako sa začne Bella chovať k deckám po tomto... Emoticon
už sa strašne teším na pokračovanie... Emoticon Emoticon Emoticon

25. Ceola
24.05.2012 [5:58]

Super kapča...je mi celkem líto Elisabeth :/ Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23.05.2012 [22:19]

AfroditaAliceCullenHolky, musím říct, že to bylo opět jako vždy úžasné!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Jen bych velmi ocenila, kdyby jste brzy udělali kapitolku s Edwardem, miluju totiž jak provokuje Bellu. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Takže tfuj, tfuj, tfuj do další desítky!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23. lili
23.05.2012 [21:19]

nádherná poviedka, krásne napísané a už sa nemôžem dočkať dalšieho dielu. Som veľmi zvedavá ako sa bude vyvíjať vzťah medzi Edwardom a Bellou. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

22. Rena16
23.05.2012 [21:03]

Rena16skvělé Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon mohl by Bellu navštívit Emmett Emoticon Emoticon hodně by mě zajímala reakce Masenových.už aby byl další díl Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

21. Terushka
23.05.2012 [20:24]

krásná a originální :)) moc se těším na další dílek... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

20. Verru
23.05.2012 [20:18]

Verru Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!