Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Twins up for grabs - 3. kapitola

01.07.2010 (17:00) • Han • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1548×

Potom jsme se vydaly zpátky k autu. Jak jsme tak šly, zpozorovaly jsme, že vedle nás zaparkovalo stříbrné Volvo. Okolo něho byla skupinka pěti lidí.

„Mrkni na to Volvo,“ drkla do mě Ella.

Koukla jsem na Volvo a na kapotě se opíraly dvě holky. První byla menší a měla krátké hnědé vlasy do všech stran. Byla velmi pěkně oblečená, měla bílé šaty a černé bolerko. Druhá měla blonďaté vlasy až po pas a na sobě měla tyrkysové šaty a kytku ve vlasech. Obě byly překrásné jako obrázek.

Své oči jsem nasměrovala na tři kluky, kteří stáli okolo nich. Jeden se otočil a usmál se na mě. Měl bronzově zbarvené vlasy a zlaté oči. Nikdy v životě jsem neviděla takové oči, přímo mě hypnotizovaly. Na sobě měl kostkovanou košili a džíny.

„Má docela styl,“ řekla jsem si pro sebe.

Jak sem byla z něj mimo, nevšímala jsem si těch zbylých kluků, ale určitě byli taky pěkní.

S Ellou jsme si šly sednout na lavičku a povídaly si.

„Mají nádherný auto,“ komentovala Ella.

„Jo to jo. Ale všimla sis, kdo v něm přijel,“ zeptala jsem se.

Ella otočila hlavu směrem k nim a zůstala s pusou otevřenou. Zajímalo by mě, co se jí honí v hlavě.

Ta malá hnědovláska šla  směrem k nám a za ní šli ostatní. Ella se mezitím zase rozkoukala.

„Ahoj, já jsem Alice,“ pozdravila nás s úsměvem.

„Moc nás těší Alice, já jsem Bella a tohle je Ella,“ řekla jsem.

Potom nám Alice představila i ostatní. Edward, tak se jmenuje ten kluk, co se na mě usmál. Vypadal jako anděl, ochranný anděl. Všiml si, že na něho zírám a usmál se.

Měla jsem co dělat, abych neomdlela. Potom jsme si začali povídat.

„Proč jste si tak strašně podobný,“ zeptal se Emmett.

Všichni se na něho otočili. Moc mě překvapilo, že takový hromotluk neví různé věci.

„No, jsme prostě jednovaječná dvojčata,“ řekla jsem.

„A máte rádi sport?“ zeptal se Edward.

Ella se jen ušklíbla.

„Takže na sporty moc nejste, že?“ ptala se Rosalie.

„Ani baseball,“ vyhrknul Emmett nechápavě.

„Bohužel, já vůbec nemusím baseball ani jiné sporty,“ odpověděla mu Ella.

„A co ty? Eeehm… jak že se to jmenuješ? Bella,“ zeptal se Emmett.

Bože, ten je jak malý, ani jméno si nepamatuje.

„Ano, Bella. Já taky baseball nemusím, ale s Char- chci říct s tátou někdy koukám,“ odpověděla jsem mu.

I když to bylo jenom včera, ale to nevadí. Hlavní je, že bude mít odpověď.

„No, myslím, že by se mělo jít do školy,“ pronesl Jasper.

Z nějakého důvodu, mi Jasper připadal velmi zajímavý, ale nevím v čem.

„A co máte první hodinu,“ zeptala se Alice.

„No, každá máme jinou, já mám biologii a Ella, ta má matematiku.“

„Hurá,“ zakřičel Emmett až jsem sebou škubla.

„Co mu je?“ ptala jsem se Alice.

„Ále má radost, že s ním konečně bude někdo sedět na matice.“

Chudák Ella, bylo mi jí líto. Emmett je takový, no, rozhodně se chová jako malý.

„Jo, a ty Bello půjdeš tady s Edwardem. On má taky biologii.“

A do prkýnka. Proč zrovna s ním? Kdykoli se na něho podívám, hypnotizuje mě těma jeho očima.

„OK,“ řekla jsem „Sejdeme se u auta, Ello.“

A potom jsem vedle Edwarda směřovala na biologii.

Chvilku bylo ticho, ale pak jsme si začali povídat.

„A odkud jste se přistěhovaly?“ zeptal se.

„Z Phoenixu, bydlely jsme tam s mamkou Reneé.“

„Aha, a jak se ti tu zatím líbí?“

„No, těžko říct, ale začíná to dobře.“

Už jsme byli před třídou, kde na Edwarda začala křičet nějaká holka. Nejdřív sem si myslela, že je to jeho přítelkyně. Jenže on ji jednoduše odpálkoval.

Sedli jsme si do jedné lavice a čekali na hodinu.

„Kdo byla ta holka?“ zeptala jsem se Edwarda, který listoval učebnicí.

Odložil učebnici a otočil se ke mně.

„To byla Jessica Stanleyová, místní drbna. A myslí si, že se mi líbí, ale mýlí se.“

Napadlo mě proč mi říkal, že si myslí že se mu líbí. Je pravda, že Edward je velmi pěkný.

V tu chvíli co jsem přemýšlela, přišel do třídy učitel.

„Dobrý den, studenti. Rád bych vám představil Isabellu Swanovou,“ dořekl a ukázal na mě.

Já jsem vstala a donesla mu papír na podpisy.

„Jsem pan učitel Banner, těší mě,“ řekl a potřásl si se mnou rukou.

Šla jsem zpět na své místo. Najednou vidím na svém sešitě papírek, vezmu ho do ruky a čtu.

<- / ->