Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tři bratři, tři sestry. To bude zajímavé 3 - 2. kapitola

22.03.2011 (08:00) • Kajushqa1 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3112×

Bella

„Neslýchané, naprosto neslýchané. Pít alkohol na školním pozemku, no to jsem ještě neviděl,“ mluvil ředitel a přecházel po pracovně.

Podívala jsem se na Esmé, abych zjistila, jak moc je naštvaná.  Její výraz mluvil za vše. Kdyby tady nebyl ředitel, asi by se mě pokusila uškrtit.

„Můžete mi k tomu ještě něco říct, slečno Evensonová?“ zeptal se mě ředitel.

„Jen to, že mě to opravdu mrzí a už se to nebude opakovat,“ řekla jsem provinile.

„No to si pište, že se to nebude opakovat, protože jste oficiálně vyloučena z naší školy,“ řekl ředitel naštvaně a já vyděšeně vzhlédla. Nemůže mě přece jen tak vyhodit, to nejde. Já musím zůstat na střední, nechci se nikam stěhovat.

Když jsem se zamyslela nad stěhováním, něco mě napadlo. Něco, co by vyřešilo můj problém s Edwardem, už bych s ním nemusela být pod jednou střechou. Pak jsem ale tu myšlenku vypustila, protože Esmé se snažila ředitele přemluvit.

„Pane Smithe, vím, že moje dcera vážně porušila školní řád a že si zaslouží potrestat, ale nemohli bychom to vyřešit trochu jinak?“ zeptala se ho mile.

„Možná by tu bylo jedno řešení. Dám vaší dceři podmínečné vyloučení, pokud začne doučovat v našem doučovacím centru,“ řekl ředitel.

„Vážně?“ zeptala jsem se s nadějí.

„Ano, i přes vaše výtržnosti máte pořád skvělé výsledky, dalo by se říci, že jste jedna z nejlepších, a my máme v naší škole mnoho žáků, které nemáme možnost doučit tolik, jak bychom chtěli. Počet doučovatelů je žalostně malý,“ řekl ředitel.

„Tak dobře, pokud mě díky tomu nevyhodíte ze školy,“ řekla jsem a usmála se.

„Výborně,“ řekl ředitel a vyprovodil nás ze své kanceláře.

„Je ti doufám jasné, že tohle je naposledy, co jsem kvůli tobě strčila ruku do ohně,“ řekla Esmé.

„Jasně, že je, mami. Děkuju,“ řekla jsem a dala jí pusu na tvář.

„Tak dobře. Já už musím jít zpátky do práce a ty máš určitě vyučování, takže se uvidíme večer,“ řekla Esmé a usmála se.

„Mami, vlastně je tady jedna důležitá věc, kterou potřebuju probrat s tebou a s Carlislem. Nechci to ale řešit doma, můžeme se sejít, až budete mít po práci, v nějaké kavárně?“ zeptala jsem se Esmé.

„Dobře,“ řekla překvapeně Esmé.

„Tak se uvidíme večer,“ řekla jsem a otevřela dveře do třídy, ve které jsem měla zrovna hodinu. Všechny oči zvídavých spolužáků se na mě otočily. Asi budu mít co vysvětlovat. Alespoň, že jsem tuhle hodinu měla s Alicí, a tak jsem se nemusela bát, že bych se nudila.

„Ale, slečna Evensonová. No, posaďte se. Zvláštní, že vás ještě nevyhodili,“ řekl profesor trpce.

„No, to víte, pane profesore, asi to bude mým přirozeným šarmem, který vy očividně postrádáte,“ řekla jsem a celá třída se zasmála, kromě profesora.

„Aby vám ten váš přirozený šarm k něčemu byl, až příště navštívíte ředitele, kvůli nějakému průšvihu, co jste provedla, Evensonová,“ řekl jedovatě profesor a já se posadila vedle Alice.

„Nechci být otravná, jako tady pan profesor, ale jak je možné, že tě ještě nevylili?“ zeptala se mě Alice, sotva jsem dosedla na místo.

„Esmé se s ředitelem nakonec nějak domluvila, takže jsem vyvázla s podmínečným vyloučením a budu muset doučovat, ale lepší než být vyhozená,“ řekla jsem potichu, aby si profesor nevšiml, že si povídáme.

„Ty máš fakt štěstí,“ poznamenala Alice.

„Pokud za štěstí považuješ naši úžasnou maminku, tak jo,“ řekla jsem a usmála se.

„Řekla jsem ti vůbec, co se stalo mezi mnou a Jasperem?“ zeptala se mě Alice po chvilce.

„Ne, povídej, přeháněj,“ řekla jsem zvědavě.

„Potom, co jsme včera vypadli ze školy a strávili spolu celej den, mi řekl, že mě miluje,“ řekla Alice.

„Cože? To si děláš srandu,“ řekla jsem zaskočeně.

„Vypadám snad jako, že žertuju?“ zeptala se mě Alice vážně.

„Ne. Co bylo dál?“ zeptala jsem se.

„Řekla jsem mu, že chci být na nějaký čas sama a že od něj neočekávám, že počká,“ řekla.

„To jako vážně? Nebyl žádný důležitý romantický moment, kdy mu řekneš, že ho taky miluješ?“ zeptala jsem se.

„Ne, kdyby byl, asi by ses včera nedostala do mého pokoje, myslím, že by tě ani nenapadlo tam jít," řekla spiklenecky Alice.

„A co ti řekl na to, že od něj neočekáváš, že počká?“

„Řekl, že za mě to stojí,“ řekla Alice šťastně.

„Vážně? To je fakt krásný a romantický,“ řekla jsem, ale cítila jsem se ještě víc osamělá než předtím. Zamlouvala se mi představa, že by Edward řekl něco takového mně.

„Promiň, Bello, vím, že po té věci s Edwardem to k tobě nebylo moc ohleduplný. Omlouvám se,“ řekla Alice sklesle.

„To je v pohodě. Musím se s tím smířit, ne?“

„Já vím, ale i tak se omlouvám.“

„A co máš vůbec v plánu dělat jako nezadaná?“ zeptala jsem se.

„Tak se na to podívejme. Dostala jsem nabídku jako kapitánka roztleskávaček, také jako prezidentka studentské rady a nakonec ještě jako královna školy. To poslední je samozřejmě neoficiální,“ řekla Alice.

„Vždycky jsme si tyhle posty rozdělovaly,“ zavzpomínala jsem na staré časy.

„Jo, většinou jsme se střídaly,“ řekla Alice.

„Máš v plánu vzít to všechno?“ zeptala jsem se.

„Přemýšlela jsem nad tím, ale nevím, nezdá se mi to správné vůči tobě a Rose, ale post kapitánky roztleskávaček už jsem vzala.“

„Alice, s tím si nedělej hlavu, navíc myslím, že na téhle škole už na mě nikdo není zvědavej. A co se týče Rose, tak ta má teď úplně jiné starosti, nebo spíš radosti,“ řekla jsem.

„Pokud jde o Rose, tak to máš pravdu. Co se týče tebe, nemyslím si, že už na tebe nikdo není zvědavej. Pořád jsi to ty, Bella Evensonová, krásná a chytrá holka, která má velké předpoklady stát se první prezidentkou,“ řekla Alice a já se potichu zasmála.

„Až na to, že předtím jsem nebyla poznamenaná láskou,“ řekla jsem.

„To nevadí, stejně jsi pořád rozená vůdkyně, jenom ne zrovna v tuhle chvíli,“ řekla Alice.

Usmála jsem se na ni a zbytek hodiny jsem jí pomáhala vymyslet pár věcí ohledně jejích staronových zájmů.

(…)

Po pár hodinách jsme měli obědovou přestávku. Přišla jsem do jídelny a opět se ke mně stočily zraky všech lidí v místnosti. Ze zkušenosti jsem věděla, že každý skandál po chvíli vyprchá, je to jenom o tom zatnout zuby a vydržet.

Šla jsem si pro nějaké jídlo a sedla si k obvyklému stolu. Za chvíli dorazili i ostatní, kromě Edwarda, díky bohu.

„Tak to vypadá, že tady ještě chvíli zůstaneš, viď, sestřičko,“ řekl Emmett a zasmál se.

„Samozřejmě, velký bratře, přece bych tě nemohla opustit,“ oplatila jsem mu to a všichni u stolu jsme se zasmáli.

Pak k nám ale došel Edward a nebyl sám. Vedle něj se usmívala nějaká hnědovláska.

„Ahoj, lidi, tohle je Emily,“ představil nám Edward tu hnědovlásku.

„Emily, tohle jsou moji sourozenci. Rosalie, Emmett, Alice, Jasper a Bella.“

Tak tohle už na mě bylo moc. Ještě včera mě prosí, abych nejezdila s nikým na rande, protože mu na mně zálež,í a dneska mě představí jako svou sestru. Cítila jsem, jak se ze mě dere zavrčení, a tak jsem rychle zareagovala.

„Omluvte mě, prosím, právě jsem ztratila chuť k jídlu,“ řekla jsem a prudce vstala ze židle.

Pak jsem se snažila co nejrychleji, tak, aby nebylo poznat, že se snažím utéct od toho obrázku Edwarda a té Emmy, nebo jak se jmenuje, odejít.

Když jsem vyšla z jídelny, rozběhla jsem se směrem k holčičímu WC na konci chodby. Jakmile jsem se tam dostala a zavřela za sebou dveře, rozbrečela jsem se.

Nechápala jsem, jak se Edward mohl takhle zachovat. Po tom všem jsem doufala, že si zachová alespoň trochu slušnosti, ale on ne. Přinutí mě zesměšnit se a přede všemi představí svoji novou přítelkyni, nebo bůhvíco ta holka byla zač. Bylo to jako pořádná dýka do zad, ale tahle se jen tak vytáhnout nedala.

(…)

Poté, co jsem se trochu uklidnila, jsem si začala smývat už tak rozmazané stíny. Poté jsem znovu nanesla tužku na oči a lesk na rty, abych vypadala aspoň trochu k světu. Vyšla jsem na chodbu, ale všichni byli ještě na obědě, alespoň trochu štěstí za tenhle podělanej den.

Loudavým krokem jsem se vydala na tělocvik. Alice říkala něco o tom, že bude dneska dělat konkurz na nové roztleskávačky. No, proč to nezkusit, třeba se trochu odreaguju.

V šatně jsem si oblíkla šortky a tričko s krátkým rukávem. Šla jsem si vyzkoušet staré kroky do tělocvičny, a pak jsem se vrátila zpátky do šatny, která už byla plná holek. Většina z nich se chtěla ucházet o místo roztleskávačky.  Co mi Alice prozradila, byla volná jenom dvě místa. Byla jsem si jistá, že jedno z nich zaplním já, byla jsem zvědavá, kdo to druhé.

„Tak jo, vzhledem k tomu, že jsem nová kapitánka a kvůli novým sestavám potřebujeme zaplnit dvě místa, uspořádala jsem tento konkurz. Vybereme nejlepší z vás, tak se snažte. Předtím vám chci ale ukázat pár věcí, které jestli nejste schopny udělat, můžete jít rovnou domů,“ řekla Alice a udělala salto dopředu, pak pár otoček a nakonec kompletní šňůru.

Většina holek vydechla údivem, ale pak svěsily ramena a odešly. Zbylo nás asi deset.  A mezi těma deseti holkama jsem spatřila i Emmu, nebo jak se jmenuje.

Tak jo, holka, jsi mrtvá, rozdrtím tě a ani se přitom nezapotím, pomyslela jsem si.

„Začneme saltama a šňůrama,“ řekla Alice a my začaly.

Překvapilo mě, že Emma byla docela dobrá. Na mě ale neměla.

„Super, Emily,“ řekla jí nějaká holka.

Tak Emily se jmenuje, no aspoň že vím její jméno. Když jsme dodělaly ty pro mě jednodušší věci, začaly jsme spolupracovat s klukama, kteří do týmu taky patřili. Šlo o to, že bez nich bychom se nedostaly do vzduchu a nemohly bychom dělat různé složité piruety.

Jak šel čas, postupně většina holek vypadávala, až jsme tam zůstaly jen tři, já, nějaká holka, kterou jsem neznala, a k mojí nelibosti i Emily.

„Teď si zkusíme jednoduchou sestavu, ty dvě, které jí zvládnou nejlíp, jsou v týmu.

Hned jak jsme začaly, tak mi došlo, že ta druhá, která se dostane do týmu, bude Emily. Sakra, musí to jít i jinak. Pak mě ale napadl spásný nápad.

„Rosalie, doufám, že mě slyšíš, a jestli jsi s Emmettem, tak toho na chvíli nechte a pojď mi pomoct. Musíš se dostat do týmu, aby nezbylo místo pro Emily. Prosím, přijď,“ řekla jsem a doufala, že to vyjde.

Naštěstí Rose byla asi někde poblíž a rozhodla se mi pomoct.

„Promiň, že jdu pozdě, Alice, ale měla jsem neodkladnou záležitost,“ řekla Rosalie, když vběhla do tělocvičny.

„V pohodě, konkurz ještě neskončil,“ řekla Alice.

„Tak to teda ne, to není fér, já tady byla od začátku a pečlivě dělala všechno, ona si sem příjde skoro ke konci a čeká, že jí dáme šanci,“ ozvala se Emily.

„My jí dáme šanci? Promiň Emily, ale nejsi v týmu, takže žádný my není, a navíc, jestli jsi tak dobrá, jak jsi mi říkala u oběda, tak by pro tebe neměl být problém porazit Rosalie,“ řekla Alice trochu rozladěně.

„Fajn,“ odsekla Emily a zaujmula pozici.

„Takže znovu,“ řekla Alice, když Rosalie udělala všechno, co jsme předtím dělaly my.

Sestřička samozřejmě nezklamala a závěrečnou sestavu zvládla dokonce i lépe než já.

„Takže máme jasno. Do týmu bereme Bellu a Rose,“ řekla Alice šťastně.

„Tak to neberu, já mám být v týmu, ne ony. Vzala jsi je jenom kvůli tomu, že jsou to tvoje sestry,“ začala se vztekat Emily.

„Pokud pochybuješ o mém rozhodnutí, můžeš se zeptat ostatních lidí v týmu, ale všichni ti řeknou to stejné, jako já,“ řekla Alice.

Emily se na nás jenom nenávistně zadívala a pak vyšla z tělocvičny.

„Díky, Rose,“ řekla jsem naráz s Alice.

„Není zač, ta holka je fakt děsná. Navíc bude fajn strávit nějaký čas se svými sestřičkami,“ řekla Rose a usmála se.

Pak pro ni přišel Emmett, pogratuloval nám, že jsme se zbavily té fúrie, mně řekl, že Edward je idiot, pokud dal té holce přednost přede mnou, a pak s Rose odešli.

Zavolala mi Esmé, kvůli tomu, kde se máme sejít.  Řekla jsem jí jméno jedné kavárny v centru a vydala se na parkoviště. Tam byl k mojí smůle zrovna Edward s tou svojí Emily a utěšoval ji, protože se nedostala do týmu. Měla jsem chuť jemu i Emily zakroutit krkem, ale ovládla jsem se.

Zahlédla jsem jeho pohled, který ovšem nic neprozrazoval. Jenom jsem nevinně pokrčila rameny a nasedla do auta.

(…)

Esmé s Carlislem už na mě čekali. Přisedla jsem si k nim ke stolu.

„Ahoj,“ řekla jsem, protože jsem nevěděla, jak začít.

„Esmé říkala, že s námi nutně potřebuješ mluvit. Co se děje?“ zeptal se mě starostlivě Carlisle.

„V poslední době se snažím vyřešit pár věcí. Věcí, které musím vyřešit sama. No a vzhledem k tomu, co se poslední dobou děje u nás doma,“ začala jsem.

„Co máš na srdci, zlatíčko?“ zeptala se mě Esmé.

Nadechla jsem se, abych měla sílu říct následující slova.

„Myslím, že se chci odstěhovat.“

Autor: Kajushqa1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tři bratři, tři sestry. To bude zajímavé 3 - 2. kapitola: