Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 34. kapitola

28.06.2011 (17:00) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 19× • zobrazeno 3085×

Tři bratři a tři sestry… kdo s koho – 34. kapitola

Bella:

Znehybněla jsem a stejně tak i Derek. Tváře mi hořely studem, ačkoli na venek jsem nejevila žádné známky cudnosti. Svírala jsem jeho mohutné paže, jež oplývaly svaly, a v koutku oka mě pálily slzy, které nikdy nevyjdou na povrch. Cítila jsem se zahanbeně, špinavě a hlavně jako děvka, která se snažila svést muže jen pro potěšení.

Nemohla jsem ani pohnout mimickými svaly, ležela jsem naznak a Derek mezi mými stehny. Zakroutila jsem hlavou a tlačila dlaněmi proti jeho hrudi. Chtěla jsem, aby ze mě ihned slezl, protože jsme se oba nacházeli v dosti trapné situaci.

V průběhu celého zmatku jsem ztuhla a vytřeštila oči. Sama jsem nemohla uvěřit tomu, co jsem právě vyslovila. Jeho jméno, které se mi ve změti pocitů dralo na jazyk. Ani jsem nepomyslela na to, proč jsem ho volala a až po velmi tiché atmosféře mi došlo, že na mě Derek kouká s přimhouřeným obočím. Jako by zkoumal můj obličej a nenalézal v něm žádné uspokojivé informace.

Prsty, které jsem pevně zatínala do hradeb svalnatých paží, jsem povolila a ruce samovolně dopadly na postel podél těla. Rytmické pohyby jeho boků ustaly a mezi našimi pohledy panovalo jen chaotické dorozumívání, z čehož ani jeden neměl nic.

Já sama jsem nevěděla, proč jsem si v tuto chvíli vzpomněla na Edwarda. Možná je to tím, že jeho doteky, jeho polibky a atmosféra s ním při milování byla jiná a o hodně vzrušující než s Derekem. Ano, toužila jsem po jeho těle a opět ve mně vyvolával nepoznatelné pocity chtíče, které jsem dlouho nepocítila, ale to jen proto, že jsem se s ním kdysi vázala, kdežto s Edwardem to bylo všechno jiné. Navíc já sama jsem byla proti tomu, aby se mé tělo odevzdalo jemu.

„Edwarde?“ zeptal se pochybovačně a slezl ze mě. Uchopila jsem cíp peřiny a zamuchlala jsem si do něj celý obličej. Jeho mohutná paže se objevila na mé a ladnými pohyby ji hladila. Neotočila jsem se na něj, bála jsem se toho, co v jeho očích spatřím. Zlobu, nenávist, výsměch… Nevím, a neodvážila jsem se to zjistit.

Jeho prsty putovaly po mé nahé pokožce, až se zastavil těsně u obličeje. Pozvedl mi bradu a podíval se mi do očí. Snažila jsem se vzdorovat, ale jeho síla je o mnohem větší než ta má. Se zahanbením jsem se na něj podívala a bylo mi ho najednou líto. Teď jsem to byla já… Ta, co ho využila jen proto, aby sobě udělala dobře. A tenkrát jsem ho odsoudila. Nedala jsem mu šanci, aby mi vše vysvětlil, ačkoli na to měl jisté právo.

„Povíš mi, kdo je ten Edward?“ zeptal se jemný hlasem. Zavrtěla jsem hlavou a uhnula jsem pohledem, což mi bylo k ničemu. Derek držel můj obličej v těsném sevření a díval se mi zpříma do očí. Nechtěl mě pustit do té doby, než se nedozví, oč žádá. A že on to umí.

„Soudě podle jména - je to chlap,“ konstatoval s klidem a zamyšleně. Podívala jsem se mu do očí, ale nic jsem nevyčetla. Jako by všechny své pocity zavřel v hloubi svého těla a nevypouštěl je na povrch. „Podle toho, co cítím, je to i upír.“ Vykulila jsem na něj oči.

„Jak to, proboha, víš?“ zeptala jsem se ohromeně a ještě více se schovala pod deku, aby neměl ani tu sebemenší šanci, že by na mě pohlédl. Pohladil mě po tváři a zastrčil neposlušný pramen zpět za ucho. Chvíli tápal a přemýšlel, až se mi podíval opět do očí. Ignoroval mou otázku a pokračoval dál.

„A jediný muž, který splňuje tyto podmínky, je Edward Cullen,“ zakončil své uvažování a já jsem jen hleděla na jeho obličej s otevřenou pusou dokořán. To není možné, pomyslela jsem si. Už jsem se chtěla zeptat, jak to všechno ví, ale jal se vysvětlování bez otázek.

„Věřím, že chytrá ženská, jako jsi ty, by se nikdy nezapletla s mužem lidské rasy. Přeci víš, že ti nejsou hodni a ani by neuspokojili tvoje potřeby, o čemž si se sama přesvědčila,“ zazubil se. „A co se týče toho jména – ten tvůj Romeo je známý v celém našem světě, obzvlášť po té neshodě s jeho první ženskou. Tanya si dala sakra záležet, aby ho pošpinila, ale terčem posměchu se stala jedině ona. Navíc Edward je můj letitý přítel, se kterým jsem se často setkával, když setrvával v New Yorku. Nečkal bych, že se zaplete zrovna s tebou,“ konstatoval s úsměvem. Kdežto já jsem byla jako na jehlách. Byla to vážná situace, napětí se mezi námi dalo krájet, ale on si z toho dělal ještě legraci. Za tohle jsem jeho optimismus mnohokrát obdivovala.

„Myslíš, že jsem chytrá, když se dopouštím jedné chyby za druhou?“ nevěřícně jsem vykřikla. Derek se na mě podíval s pokrčeným obočím, čímž chtěl naznačit, ať pokračuju ve vysvětlování, do kterého jsem se nehrnula. Pustil mou ruku, přehodil si přes boky deku, aby přede mnou nebyl odhalený. Vzal mi deku z ruky, zabalil mě do ní jako malé dítě a dal si mě na klín. Ležela jsem mu na vypracovaném těle a cítila jsem se nesvá.

„Věděl jsem, že tě něco trápí,“ řekl po chvíli přemýšlení.

„Když jsem přišel, tvoje oči, rty, tělo… Všechno, co je tvé, očekávalo někoho jiného, ne mě, teď už vím koho.“ Usmál se na mě, ale jeho oči byly rázem smutné a jiskřičky se vytratily.

„Ale stále jsem byl přesvědčen, že se tvé tělo plete, neboť jsi zklamaná z mé nevěry, kterou jsem ti kdysi provedl.“ Na chvíli se odmlčel, podíval se na zapadající slunce a zpět na mě.

„Myslel jsem si, že klameš sebe, své tělo i mě. Proto jsem k tobě šel a nechal tě, abys mě svedla. Nechal jsem se dotáhnout do tvé postele, kde jsme skončili takhle.

Abych pravdu řekl, nelituju toho, jsem rád, že jsem měl tu příležitost tě znovu vidět, ale zjistil jsem jednu věc, která mě, popravdě, překvapila. Žil jsem v domnění, že jsem byl, jsem a budu jediným mužem ve tvém srdci, ale zatímco já jsem se potloukal po světě, ty ses –“

„Zamilovala do Edwarda,“ dokončila jsem za něj větu a sklopila zrak. Derek se na mě usmál a chytil mě za zápěstí. Políbil jej a s něhou mi opětoval pohled.

„Bello, není to nic, za co by ses měla stydět. Abych se přiznal, také jsem se zamiloval a musím říct, že jsi to bohužel nebyla ty, která si ukradla mé srdce a doposud jej drží v hrsti.“ Sklopil zrak a chvíli provrtával deku pohledem. Uchopila jsem jeho ruku, abych jej pobídla. Když dokázal vyslechnout i moje trápení, je na mně, abych vyslechla já jeho, ačkoli mi činí trápení, že to nejsem zrovna já, kdo má jeho srdce. Nedokážu si odpovědět na otázku proč, ale vím jedno – Derek byl první chlap, který si ze mě kousek ukradl, a to se nikdy nezmění. Palčivá touha držet ho v náruči a nepustit se mě zmocňovala.

„Její krásné oči, jimž se nevyrovná ani nejkrásnější západ slunce. Její plavé vlasy, které na slunci svítí a ještě více vábí. Její krásný úsměv, který mě zbavuje kontroly a ta její chůze… Dalo by se říct, že jsem totálně ztracený a nevím, jak se z toho dostat.“ Stiskl pevněji mou ruku a pokračoval. „Vešel jsem do našeho domu a uviděl ji tam, jak mě podvádí. Před mýma očima jsem viděl, jak ten frajer leží mezi jejími stehny a pěkně si to užívá. A víš, co na tom bylo nejlepší? Když jsem tam vešel, jen se na mě otočil, podíval se mi do očí, posměšně se ušklíbl a pokračoval dál v rytmickém narážení boků, jako bych tam vůbec nebyl.“ Cítila jsem s ním. Věděla jsem, jaká je to bolest a věděla jsem, jak bolí zrada od člověka, kterého ho milujete.

„Vzpomněl jsem si na sebe.“ Usmál se pro sebe.

„V tu chvíli jsem si dokázal představit, jak ses asi cítila ty, když jsi byla v mé kůži. Nevěděl jsem, že by to upírovi činilo takovou bolest, ale mýlil jsem se.“ Nevěděla jsem, co mu na to odpovědět. Vypadal tak zranitelně, sklesle, přesně jsem věděla, co se v něm odehrává, ale na tohle lék neexistuje. Tímhle si každý musí projít sám a jediným lékem je další láska…

„Proto jsem přijel sem. Chtěl jsem tě vidět a naivně jsem doufal, že bychom se k sobě mohli vrátit, kdybych tě poprosil o odpuštění, ale i ty máš někoho, koho miluješ víc jak mě. Nemůžu se na tebe zlobit i já bych nebyl schopen na ni zapomenout, nemůžu. Miluju ji, ona je ta pravá a jiná to nebude, jsem zamilovaný blázen. Navíc si myslím, že je pro tebe Cullen vhodná partie, není opotřebované zboží a není tak zkažený, jako jsem já.“ Na to jsem slova neměla. V podstatě jsem se cítila uvnitř stejně jako on – nešťastně zamilovaně, bolestně a naštvaně.

Edward a zkažený? Proboha, on se svou minulostí je čistý jako lilie, přičemž bych do upíra takového vzhledu tipovala úplně jiný charakter. Nejenže by využíval své krásy, ale taky charisma a zkušených taktik.

Stiskla jsem jeho ruku a pohladila jej po tváři. Jeho blond vlasy jsem projela rukou a chvíli se jimi přehrabovala.

„V jednom se spolu shodujeme,“ narušila jsem hrobové ticho, „jsem naivní a bláhová. Kdybych si nenamlouvala, že všechno stojí jen za nevěrou a pomluvami, mohla jsem v tuto chvíli stát v bílých šatech před oltářem po boku osoby, která si vzala celé srdce i duši s sebou. Kde jsem teď? Sedím tu nahá v náruči svého bývalého, mám to ale štěstí, co?“ zachraptěla jsem a schovala se do jeho náruče. Všechno jsem si pokazila a měla bych si za to nést vinu.

Co asi dělá on? Možná, že si někde užívá s nějakou jinou dívkou, zatímco já si tu házím bobek na hlavu. Celým tělem mi procházela žárlivost, když jsem si kohokoliv představila vedle Edwarda. Nemohla jsem si pomoc, nejraději bych trhala, kousala, jen aby byl můj a ničí jiný. Všimla jsem si, že křečovitě svírám prostěradlo a zatínám do něj nehty.

„Děje se něco?“ zeptal se Derek a pohladil mě po tváři. Zakroutila jsem hlavou a v ruce si sevřela hustý pramen vlasů. Byla jsem zoufalá a dokonce schopná si zabalit a jet za ním, i kdyby to mělo trvat celou věčnost. Měla jsem pocit, jako by mi štěstí po krůčku utíkalo a já neměla šanci jej zastavit.

„Chtěla bych ho znovu vidět… Chtěla bych se ho dotýkat a slyšet ta slova, která mi tak chybí,“ přiznala jsem. Sice to bylo divné, že jsem se svěřovala Derekovi, ale on byl jediný, kdo mi mohl porozumět.

Odkryl deku a začal se pomalu soukat do kalhot. Zřejmě na čase, aby odtud odešel. Nebylo by dobré, kdyby ho tu našel Damon s Mary. Tichými kroky se dostal k oknu, kde se díval na západ slunce a v jeho černých očích se nacházel odraz.

Se zaujatým pohledem jsem jej pozorovala, když se mu napjaly svaly na břiše a ruce zaťal v pěst. Vypadal, jako by usilovně přemýšlel. Náhle se otočil ke mně a podíval se mi do očí. Jeho pohled studil, ale zároveň mě dokázal znovu dostat do reality.

„Začni si balit, máme dlouhou cestu před sebou,“ zašeptal do ticha pokoje.

Edward:

Sluneční paprsky se odrážely od mé kůže a dopadaly na rozbouřenou hladinu moře. Chvíli jsem jej pozoroval a snažil se zahnat myšlenky na ni, ale neuspěl jsem. Stále jsem před očima vídal její tělo, které mě svádělo lascivními pohyby, její smyslné rty, oči a hlavně úsměv, který vždy dokázal uvést mé srdíčko opět do pohybu.

Na ostrově jsme jeden den a pár hodin, ale neustále na ni myslím. Nejednou jsem si začal vyčítat, že jsem ji nechal samotnou ve Forks a bůh ví, co se jí může stát, ale pak jsem si řekl, že je to lepší pro nás pro oba. Já jsem teď sám a musím si vše uspořádat v hlavě, ona je sama a také má spoustu času na to, aby si vše promyslela. Potřebujeme to oba…

Rozvázal jsem tkaničky u plavek a svlékl si je. Byl jsem na druhé straně ostrova, kam nikdo nechodil, kde bylo pouze mé soukromé místečko. Našel jsem si jej v době, kdy jsem byl v minulosti hodně zoufalý z toho všeho, co se odehrálo s mým životem. Když jsem spatřil zchátralý altánek a dlouhé sloupy, na kterých se pnul břečťan, vzpomněl jsem si na svoje trápení. Přísahal bych, že to, co teď prožívám, je mnohem horší a citově náročnější.

Zanedlouho jsem do ruky uchopil bílý písek, kluzká zrníčka se skrz dírky dostala z mé dlaně a dopadla zpět na zem. Stál jsem před rozbouřeným mořem tak, jak mě Bůh stvořil, chtěl jsem si užít plavání v nahotě a být zas sám a svobodný, jaký jsem kdysi býval.

Udělal jsem jeden váhavý krok a na nahá chodidla narazila vlna. Nezachvěl jsem se, ani jsem se nepohnul. V podstatě jsem nic necítil, byl jsem z kamene, nechoval jsem city, neměl jsem srdce a neuměl jsem milovat…

První krok, podíval jsem se kolem sebe, zda jsem tu opravdu sám.

Druhý krok, zadíval jsem se na horizont a obdivoval, jak ladně pluje po nebi a svou krásu schovává za obzory modrých mraků.

Třetí krok, už jsem na nic nečekal. Natáhl jsem ruce a skočil ladnou šipku do moře, ve kterém jsem se ztratil. Ihned jsem pod vodou otevřel oči a s obdivem si prohlížel přírodu kolem mě. Byla nádherná… Jiné slovo neexistovalo. Barevné korály, ryby všech barev a tvarů, sice jsem si je neprohlédl všechny, neboť můj vpád pod mořskou hladinu způsobil, že každý živý tvor se ode mě vzdaloval. Byl jsem pro ně predátor, který nahání strach a přináší s sebou nebezpečí.

Udělal jsem dvě tempa a nachomýtl jsem se u maličkého delfína. Nejdříve jsem si myslel, že přede mnou bude prchat, ale on ke mně ještě připlul a dožadoval se pohlazení. Byl přítulný a milý. Pohladila jsem jej po hřbetě a vynořil se nad hladinu. Chvíli jsem se ho držel a nechal se vést po hladině, ale po chvíli jsem uslyšel podivné zvuky a po delfínovi jakoby se slehla zem. Byl pryč.

Stál jsem ve vodě jen po pas a prohlížel si třpytící hladinu. Stál jsem přímo v ní a nemohl se vynadívat na tu krásu. Dokonce jsem přemýšlel o tom, že bych tu nějaký čas zůstal. Jasper s Emmettem se budou chtít vrátit, aby si začali pomaličku stavět svůj vlastní dům, kdežto já budu rád, když budu mít záminku tu ještě chvíli setrvat.

„Pozoruješ západ slunce?“ zeptal se mě něžný hlas, ale neotočil jsem se. Poznal jsem ji. Uslyšel jsem tření látky o tělo, praskání gumičky a poté, jak se její chodidla dotýkají vody. Udělala pár kroků a ocitl se těsně za mnou, načež jsem zpozorněl a otočil na levou stranu hlavu.

„Jak ses sem dostala?“ zeptal jsem se podezíravě. Nikdy ještě neobjevoval moje místečko na ostrově, nikdo, ani mí bratři. Její chladná ruka se objevila na mém rameně a já jsem sebou trhl. Nesnášel jsem její doteky. Snažila se více, ale doteď jsem se snažil unikat.

„Sledovala jsem stopu,“ zašeptala mi do ucha a jemně jej skousla. Otočil jsem se k ní, chytil ji za zápěstí, abych zabránil dalším dotekům, a tvrdě ji zpražil pohledem.

„Sledovala jsi mě, je to tak?“ vyjel jsem na ni zostra. Fakt, že jsem byl sledován na místo, které není nikomu zasvěceno, mě naštval a byl jsem schopný to Kate pěkně vytmavit. Zakroutila hlavou a protočila oči.

„Nesledovala jsem tě, jen jsem s tebou chtěla mluvit, ale tys mi utekl. Nechtěla jsem rozebírat tvůj stav před ostatníma,“ omlouvala se, ale její falešný úsměv, který na mě poslala, se nedal přehlédnout. Pevněji jsem ji sevřel a přitáhl se k ní.

„Tak mě bedlivě poslouchej,“ zavrčel jsem skrz stažené hrdlo, „já nejsem nikdo, s kým by sis mohla zahrávat. Absolutně se nehodím k tvým vysněným partiím a už vůbec bych se ti nesvěřoval, co mě trápí. Moc dobře víš, že my dva se zrovna v lásce nemáme a to, že patříš takřka do mojí rodiny, neznamená, že se k tobě budu chovat hezky. Už jsem ti to říkal před pár lety a říkám ti to znovu, Kate.“ Její jméno jsem pouze zavrčel a z mého pohledu čišela pouhá nenávist. Nebyl jsem hrubý na ženy, ale její povaha mi lezla nepříčetně na nervy. Upír, který se snaží mermomocí dostat někomu pod kůži, je u mě od začátku kaput.

Zatvářila se jako neviňátko a hodila po mně psím pohledem. „Mohl bys mě, prosím, pustit? To zápěstí bolí,“ kuňkla lenivě a pohodila hlavou. To ve mně akorát vyvolalo další salvu vzteku a zápěstí jsem sevřel ještě pevněji.

„Vím, že tě něco trápí. Taky jsem nedávno měla menší krizi, ale můžu ti říct, že takový stav se nejlépe léčí jediným – extází.“ Svůdně se na mě usmála a zakroutila se.

„Edwarde, jsi přeci chlap jako každý jiný, neříkej mi, že by sis nedal říct.“ Přejela rukou po nahé hrudi bez chloupků a zastavila se mi rukou nad rozkrokem.

„Určitě bys rád držel v náruči tak dravou ženu, jako jsem já, a díval se v tu pravou chvíli do jejích očí, jak se jí zmocňují vlny rozkoše, že?“ Lákavá nabídka. Od té doby, co jsem poznal Tanyu, jsem byl chlap jako každý jiný. Míval jsem ženy, které se mi zalíbily, ale jediná, kterou miluju a pro kterou bych skočil do ohně, tu není a ani nebude. Jedině ona ve mně dokáže vzbudit touhu, kterou nejsem schopen potlačit ani já.

V očích se mi mihlo krátké zaváhání a Kate už si byla jistá, že mě zlomila. Začala se mi vinout kolem krku, ale zadržel jsem ji v ten pravý moment. Strhl jsem ji ze svého těla, chytil ji za zátylek a vytvořil mezi našimi těly prostor.

„I kdybys byla poslední ženská na světě, nikdy bych na tebe nesáhl. Rozumíš mi?! Jsi pro mě ženská, která nemá ani trošku studu. Vlezeš do postele s každým a to já odsuzuju. To, že jdeš za svědka Emmettovi a Jasperovi, neznamená, že jsi dostala mě. Na to máš moc krátké drápky, tak se nesnaž,“ plivl jsem na ni ta slova a pustil jsem ji.

Rychle jsem se přemístil na břeh, obmotal jsem si kolem pasu ručník a ani se na ni nepodíval. Už bylo na čase, abych si zalovil a převlékl si. Zanedlouho budu mít švagrové a budu jediný Cullen, co si doposud nenašel druhou polovičku.

Další, trochu delší, kapitolka je za námi a před námi už jen 35. kapitola + epilog.

Čekali jste dlouho, ale snad jsem vám to alespoň trochu vynahradila.

Záhadná otázka; tipnete si, kdo je záhadná žena, co vzala Derekovi srdce?

Uvítám vaše názory a byla bych ráda, kdybyste mi dali najevo, zda se vám povídka líbí, nebo ne. Chtěla bych naposledy vidět u této povídky, zda má své věrné čtenáře, ačkoli doufám v opak. Proto se ptám - je možnost, že bych opět viděla více jak 30 komentářů? 

Děkuju za předešlé komentáře, potěšily mě, KQC.

» 35. kapitola + epilog

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 34. kapitola :