Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 26. kapitola

21.03.2011 (21:45) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4015×

Tři bratři a tři sestry… kdo s koho – 26. kapitola

Bella:

Jeho slova mi vzala dech. Napolovic jsem lapala po vzduchu a zkoušela jsem se opět dostat do normálního stavu. Co si budeme namlouvat, šlo to velice těžce. Jeho hladké ruce se mi omotaly kolem pasu, jeho pohled jsem měla jen kousek od svého – dělila nás jen mezera mezi nosy.

„Odpověz,“ dorážel na mě. Co jsem mu, sakra, měla odpovědět? Že bych byla a s radostí? Jsi naivní, Bello, tohle nikdy nemůže být pravda, pomyslela jsem si a odstrčila ho. Když jeho svalnaté tělo couvalo ode mě, díra, kterou tam on vytvořil, se prohlubovala. Chyběl mi, chyběl mému srdci. Z toho plynulo jen jedno.

Láska…

Zákeřný cit, kterému se za každou cenu chci vyvarovat. Jestli se naše přátelství bude prohlubovat, nedopadne to nejlépe. Po tom incidentu jsem si něco slíbila a chci to dodržet.

„Edwarde, neber si to ve zlém, ale podle mě to byla jen slova, která jsi plácnul do vzduchu, abys ulevil situaci, nic jiného v tom nehledám, a ty bys taky neměl.“ Mluvila jsem něco jiného, něco jiného jsem cítila. Abych pravdivost slov potvrdila, na kratičký moment jsem pohlédla do jeho jantarových očí, ale hned jsem se stáhla do škatulky.

Nešlo to! Jako by do mě vypaloval díru, snažil se ze mě něco vyčíst, ale měla jsem natažený štít, takže měl smůlu. Pohladila jsem po hřbetě ruky a odtáhla se.

„Měl bys jít, je pozdě,“ upozornila jsem ho. Tvářil se zaskočeně. Můj názor byl ten, že to hrál, nikdy by mi nenabídl sňatek, pokud by mě neznal. Upíří láska je silnější než jakákoli jiná, je potřeba, aby se protějšky poznaly, a každý věděl o tom druhém co nejvíce. Edward o mně zdaleka neví nic. A nerada si to přiznávám, ale já o něm také nic nevím. Zkrátka k sobě nepatříme, to je celá věda.

Poodstoupil ještě dál a zadíval se do země.

„Myslel jsem si, že to divadélko v kině nebylo hrané, že bys mě opravdu mohla mít ráda. Mýlil jsem se, ani nevíš jak moc,“ zašeptal a odešel, ale zanechal mi něco. Díru na duši, znovu oživené srdce, které se pod jeho pohledem a dotekem zahřálo, a v poslední řadě, mrazivost a zklamání z jeho slov. To bolelo více, než fyzická bolest.

Ještě chvíli jsem tam postávala, koukala na jeho mohutná vzdalující se záda a v duchu si nadávala, že jsem se vyjádřila nepřesně. Nebyla to pravda, co jsem mu řekla, alespoň z části ne.

Dveře se zabouchly, motor naskočil a za stříbrným Volvem se nesl jen kouř z výfuku. Povzdechla jsem si a otočila se ke dveřím. Do teď jsem si neuvědomila, že je tu nějaké ticho. Alice není doma? Sáhla jsem pod rohožku, nahmatala klíč a s roztřesenýma rukama jsem je otevřela. Nevím, z čeho se mi tak klepaly, zřejmě z toho všeho, co jsem dnes zažila. A že toho nebylo málo.

Zula jsem si boty a zamířila do obývacího pokoje. V televizi začínal znovu stejný film a v kuchyni bylo rozsvíceno. Alice doma je, ale není tu sama. V nose mě začala štípat sladká vůně. Tělem mi projel šok. Takovou vůni měl jenom on.

Hodila jsem kabelku na zem a vyletěla do horního patra. Jestli se Alice něco stalo, jestli jí ten šmejd ublížil, na místě z něho udělám popel, nadávala jsem v duchu. Potichu jsem našlapovala po krůčcích a snažila se rozpoznat pachy, které jsem cítila. Zbytečně jsem se snažila. Bylo jich tu mnoho. Jako by se jeden mísil s druhým, nezanechával po sobě stopu, jen slabý odér.

„Alice,“ šeptla jsem do prázdné chodby. Nikdo se neozval. Stanula jsem před dveřmi jejího pokoje a čekala, kdy seberu odvahu, abych dveře otevřela. Bála jsem se toho, kdybych mu pohlédla do tváře, jaký boj se ve mně odehraje. Bála jsem se toho, že bych se zhroutila a nikdy nepostavila na své nohy zpět.

Nakonec jsem si dodala odvahy a sáhla jsem na kliku. V duchu jsem si odpočítala pět sekund a vlezla dovnitř. Zahlédla jsem svršek trička, pár ponožek a spodní prádlo. Místnost halila tma, ale můj rozostřený zrak se hned zotavil. S otevřenou pusou jsem si prohlížela dva zlaté středy pokoje, které zářily nejen svou barvou – bílou kůží -, ale i poutem, které ty dva spojovalo.

Nechutný, bolestivý, tolik postrádající… láska.

„Proboha,“ vylezlo ze mě pouhé slovíčko. Kdyby se Alice mohla červenat, zřejmě by měly barvu raka. Její rozježené vlasy trčely všemi směry, měla nad prsa vytaženou deku a v očích překvapující výraz. Chvíli na to se zpod deky vynořil Jasper. Jeho lví hříva byla rozcuchaná a přes hruď se mu táhly škrábance od Aliciných nehtů.

Spolkla jsem tlustý knedlík a sklopila hlavu. Tak takovou návštěvu jsem nečekala a už vůbec ne takový incident.

„Promiňte,“ šeptla jsem a ztratila se z jejich dohledu. Cítila jsem se… vlastně ani nevím jak. Zrazená, ublížená, smutná, uražená, odmítnutá, nepochopená… Zkrátka jsem nevěděla, k jakému pocitu bych měla věnovat nejvíce pozornosti.

S hlavou plných nesmyslných myšlenek jsem se zavřela do svého pokoje a posadila se na postel. Tma, prázdnota, ticho, šepot stromů. Každá věc v mém dosahu mi dělala společnost, ale ta věc – osoba -, kterou bych tu chtěla mít, aby mě objala, aby mi zašeptala slova, která by mě uklidnila. Prahla jsem po jeho pohlazení a silném objetí. Chyběly mi jeho studené ruce, které se vždy usídlily na bocích.

Opřela jsem se o pelest postele a sklopila hlavu. Kolena jsem přimkla k bradě a objala je. Byla jsem tak sama… Jak je možné, že jsem cítila něčí pach, zrovna jeho. Vždyť by měl být mrtvý, neměl vy mezi námi být. Sama jsem se o tom tenkrát přesvědčila, to není možné.

S dochvilnou bolestí jsem sáhla po deníku v zásuvce a rozsvítila si lampičku. Nastal čas, kdy se hrot mého pera dotkne starého deníku. Opět po padesáti letech. Naposledy, to bylo po té nevydařené svatbě, kdy jsem v sobě měla tolik žalu, že to moje tělo nebylo schopné snést a musela jsem se podělit i s papírem. Ten den nastal znovu. Opět se cítím tak ublížená a sama…

Alice:

Za Bellou se zavřely dveře a já ležela opřená na boku s Jasperem za zády. Po zádech mi běhal mráz, cítila jsem, jak mi jeho hubené prsty obkreslují linie páteře. Lehce mě pošimral a za chvíli se mi na zátylku objevily motýlí polibky. Zamžourala jsem očima a krátce zapředla jako kočka.

Jasper se usmál a svou rukou se blížil níž, až dorazil ke stehnu, kde mě začal hladit.

„Myslím, že bychom toho měli nechat,“ upozornila jsem ho. Jasper se škodolibě usmál a uvěznil mé ruce nad hlavou v těsném sevření. Tyčil se nade mnou jako majestátný vlk. Z ramen mu sjela deka a já měla výhled na jeho hruď. Večerní světlo měsíce mi dodalo světlo a jeho mramorová kůže byla osvětlená. Musela jsem se pousmát. Byl to na něj pohled.

„Sama víš, že bys to chtěla znovu,“ řekl mi jízlivě. Horlivě jsem přikyvovala. Když jsem si uvědomila, co jsme za poslední dobu zažili, chtěla jsem to zažít zas, ale uvnitř mě se hlodal červíček pochybnosti na povrch a měla jsem výčitky z toho, jak se cítí Bella. Nemohla jsem snést její umučený výraz. Nemohla jsem se na ni koukat, byla to moje mladší sestra. Byla to moje krev a ona trpěla… Já jsem trpěla.

„Proč jsi plná smutku?“ zeptal se a pomalu si lehl vedle mě. V očích mě pálily slzy. Kdyby jim mohla dovolit, aby se vyplavily ven. Kdybych je mohla pobídnout, aby se odkutálely jinam.

„Alice, lásko, prosím, řekni mi,“ napomenul mě Jasper a dotknul se mé tváře. Ucukla jsem. Jeho dotek mě opět vrátil do reality a připomněl mi, že tu nejsem sama.

„Jde o Bellu.“ Znělo to jako konstatování, ne otázka. Objal mě a přitiskl na svoje tělo. Najednou jsem se cítila tak chráněná a zamilovaná. Celým mým tělem prostupovala láska. Obrátila jsem se čelem k Jasperovi, prohrábla mu rozcuchané vlasy a jemně se přitiskla na jeho rty. Neotálel dlouho. Připojil se a jemně třel své rty o mé.

Byla jsem z toho všeho trochu vedle, všechny pocity, co jsem doposud cítila, jsem vynaložila na polibek. Všechno jsem do něj dala. Náruživost, vztek, lítost, zoufalství, strach… Jasper se odtáhl a pohladil mě po čelisti. Jeho elektrizující dotek ve mně vzbudil chtíč, ale dokázala jsem se kontrolovat natolik, abych po něm neskočila.

„Nechci, abys v našich chvilkách myslela na někoho jiného. Řekni mi, co tě trápí, cítím to,“ upozornil mě. Během dnešní noci mi toho mezi milováním řekl o sobě hodně. Dost na to, abych si o něm udělala obrázek a kouzelným klíčkem otevřela zrezivělou bránu, která za svými mřížemi skrývá srdíčko plné lásky. Srdíčko, jež čeká na vysvobození a oživení.

„Je sama, vypadá to, že na tom není nejlépe. Přeci měla být s Edwardem, proč jim to nevyšlo, proč? Mám obavy, že se to mezi nimi nikdy nezlepší. Určitě v tom má prsty Tanya, určitě zase něco provedla.“ Jasper mi dal prst na rty a tím mi zablokoval proud slov.

„Tanya s Edwardem už dávno nežije. Nejde o Tanyu, jde vztah mezi nimi. Bella se staví proti lásce, kterou k Edwardovi cítí. A když viděla nás, jak jsme tu spolu – nazí -, zmocnilo se jí zoufalství a samota,“ vyvedl mě z omylu. Tupě jsem na něj zírala a snažila se pochopit jeho slova. Naše Bella a slabá?

„Takže… Tanya s vám nebydlí?“ zeptala jsem se pomateně. Jasper zakroutil hlavou a pošimral mě na nose. Jemně jsem se zasmála, ale další problém byl zde… Co Bella a Edward?

„Co s nimi bude?“ zeptala jsem se ho a otočila se celým tělem na něj. Pokrčil rameny a vyplnil prostor mezi námi, nebyla tu ani škvírka, kterou by proudil vzduchu okolo nás. Cítila jsem na sobě jen jeho kůži a doteky.

„Není na nás, abychom je dávali dohromady! Je to jen na nich, jestli si k sobě najdou cestu. Podívej se na nás… Nedávno bychom se zastřelili na místě, a kde jsme teď?“ Natáhl se pro polibek, ale místo pusy jsem mu dala dlaň na pusu.

„Takhle by to nešlo. Bella je moje sestra, moje opravdová sestra, a pokud ona bude trpět, já budu trpět s ní,“ namítla jsem. Ve tváři jsem mu viděla zklamání ale i pochopení. Povzdychl si a posadil se. Viděla jsem jeho ohromná záda, kde se třpytily na měsíčním světle jizvy, a dodávala jeho tělu jistý respekt. Odhodlala jsem se zvednout jeden prst a lehce jsem po jedné z nich přejela.

„Jedno je jisté. Bez tebe prostě žít už nedokážu a nechci, abys byla smutná. Chci, aby ses na mě vždy usmívala a těšila se z toho, že se znovu potkáme. Chci, abys po mém objetí lačnila a já lačnil po tobě.“ Podíval se mi do očí a já ztuhla. Bylo v nich tolik odhodlání a pravdivosti, že jsem mu vše, co mi teď řekl, věřila. Chytil mě za ruku a přisunul si mě blíž.

„Zkusím s tím něco udělat, zkusím si s Edwardem promluvit a zjistit, co se mezi nimi stalo, ale neručím za to, co se ještě stane.“ Zaplavila mě vlna radosti. Vymrštila jsem se z postele, oběhla ji a vrhla se Jasperovi do náruče. Instinktivně si mě přisunul blíže k tělu a hladil mě po zádech.

„Jsi tak štědrý, krásný, milý a… Miluji tě,“ řekla jsem a podívala se do jeho očí. Najednou začaly zářit, šlo z nich takové teplo, které zahřálo i mě.

„Nezasloužím si tě, jsi na mě až moc dobrá, ale já si nemůžu pomoc,“ řekl a políbil mě. Sice jsem mu to dovolila, ale na dlouho. Odtáhla jsem se a zaškaredila. Čekala jsem, že mi taky řekne ta dvě slůvka, trochu mě zklamal.

„Děje se něco?“ tázal se tupě. Pokrčila jsem rameny a hrála si s jeho prsty na pravé ruce.

„Už asi vím,“ zašeptal. Chytil mou bradu do rukou a nastavil si mou hlavu tak, že jsem se koukala jen do jeho očí. Jen do zlatých, jantarových diamantů, které pro mě v tuto chvíli znamenaly nejvíce.

„I když jsem ti to neřekl, neznamená, že to necítím. Jde o to, že kdybych ti řekl ‚miluji tě‘, nebude to mít takovou váhu slov, jakou bych si přál, aby to mělo. Chci, aby to bylo něco víc, mám takový pocit, že si nezasloužíš jen takové malé vyznání lásky.“ Zesmutněla jsem. Taková slova jsem nečekala. „Avšak pokud to pro tebe bude krásný zážitek a já tě tím učiním šťastnou, pak tedy… Miluji tě, Alice Brandon,“ zašeptal. Ale já to slyšela zřetelně dost jasně.

Usmála jsem se na něho. Sice jsem upír, mám srdce z kamene a nejsem dívka, která by toho zažila málo, ale pořád mám svoje priority ohledně lásky.

„Je na čase, abys šel, do hodiny tu budou naši,“ upozornila jsem ho, když jsem viděla vizi. Jasper si smutně povzdychl a pustil mě. Vzala jsem si župánek, bačkory a podala mu kalhoty, které zakrývaly to nejdůležitější. Tedy v rámci možností. Košili jsem ani nenašla a omluvně jsem se na něho podívala.

„Tak nic, uvidí mě půlka ženského osazenstva z Forks,“ zavtipkoval. I když jsem to pochopila, z hrdla se mi vydralo zavrčení. Jasper se usmál, omotal paže kolem mého pasu a přitáhl si mě na své tělo.

„I kdyby po mně koukaly ženy sebekrásnější, ty jsi pro mě ta jasná hvězda v celé galaxii,“ řekl mi. Usmála jsem se, chytila ho za ruku a společně jsme proběhli do předsíně. Otevřela jsem dveře, zkontrolovala jsem terén a naposledy jsem se podívala na Jaspera.

„Zítra přijdu, slibuju a něco vymyslíme.“ Přikývla jsem a políbila ho. Kdyby mi v tu chvíli někdo neklepal na rameno, asi bych se od Jaspera neodtáhla. Za jeho polibky bych byla schopná zabíjet!

Rosalie:

Emmetta jsem na každém kroku zastavila a náruživě políbila. Než jsme došli k nám domů, měl ode mě celý obličej od rtěnky, ale nevadilo mu to. Naopak, ještě si mě vychutnával víc, když mě mohl trápit a nechtěl se ke mně přilnout. Vždy jsem se zuby nehty držela, aby to nevypadlo, že jsem tu já ta slabá, ale stačil jeden pohled na jeho rty, a bylo to.

„Rosalie, nechceš si něco nechat na později?“ zeptal se Emmett se smíchem. Zakroutila jsem hlavou a přitáhl si ho blíž k sobě. Emmett sice podlehl, ale po chvíli se ode mě odtáhl a zadržel mi ruku, která mi putovala po jeho svalech a mířila k rozkroku.

Našpulila jsem pusu a zaraženě jsem si ho prohlížela, ale Emmett mávnul rukou ke dveřím a já spatřila naši terasu a Alice s Jasperem. Byli na sebe namáčknutí jako sardinky a líbali se. Vypadali rozkošně a já jsem z toho měla radost. Potutelně jsem se usmála a spletla moji ruku s Emmettovou.

Lehce jsem ji stiskla, usmála se na něj a spolu jsme se vydali k nim. Ani jeden z nich se na nás neotočil. Byli do toho tak zabraní, že si nevšimli přítomnosti. Napřáhla jsem ruku a sáhla Alice na rameno. Trhla sebou a vyděšeně se na mě podívala. Samozřejmě, hned jí padl pohled na naše ruce a můj veselý úsměv. Šibalsky jí cukaly koutky a Jasper se jen zašklebil.

„Je vidět, že sis našel krasavici,“ pronesl mírně Jasper. Trochu jsem se zastyděla a natiskla se více na Emmetta. Ten mě instinktivně více objal – až jsem na své mramorové kůži cítila jeho svaly, po kterých jsem tak toužila.

„Taky jsi nezahálel, milý bratře,“ oplatil mu stejným tónem Emmett. Jasper se usmíval, jakoby právě Emmett zahnul do špatné uličky, ale neřešila jsem to. Alice na mě upřela zoufalý pohled a já se snažila rozluštit, co se stalo.

„Jazzi, prosím, zkus si doma promluvit s Edwardem,“ začala Alice a našpulila pusu. Jasper přikývl a políbil ji.

„Co se děje?“ zeptal se Emmett překvapeně. Alice se odtáhla, utřela si koutky a chytla Jaspera kolem pasu.

„Bella se nám nějak pohádala s Edwardem a našla nás… v posteli. Zkrátka, přijde mi to blbé, když se my dvě máme dobře a Bella trpí, je to moje krev a nechci, aby trpěla. Musíme si o tom promluvit a dohnat Edwarda k Belle, když uvidí, že i Rosalie se dala dohromady s tebou, tak…“ Nedokončila větu.

Už mi bylo jasné, co tím myslí. Emmett se tvářil, jakoby přemýšlel. Trochu poodstoupil a podíval se na alej stromů.

„Je na čase, abychom vyrazili domů,“ řekl nevrle. Jasper přikývl, naposledy se přiblížil k Alice a políbil ji tak, že skoro zapomněla dýchat. Chtěla jsem něco namítnout, ale mě si přitáhl Emmett a otočil se čelem ke mně.

„Přijdu za tebou večer,“ zašeptal. Jeho rty putovaly po mém krku až na dekolt. S radostí bych souhlasila, ale zaslechla jsem vzlyky z Bellina pokoje a hned mě to trklo. Zakroutila jsem hlavou, i když mě stálo mnoho úsilí.

„Ne, Emme, Bella potřebuje podporu a my dvě jsme jediné, které jí tu podporu můžeme dát. Uvidíme se zítra a něco vymyslíme, jak je dáme dohromady. Je potřeba, abyste proklepli Edwarda, a my se zaměříme na Bellu. Hodně štěstí, medvídku.“ Políbila jsem ho a odtáhla se od něj. Emmett nesouhlasně zamručel, ale Jasper ho chytil za rukáv a už ho tahal do lesa. Ještě mi poslal vzdušný polibek a sáhl si na srdce. Já jsem se tetelila blahem a držela se také na levé straně.

„Brzy se uvidíme,“ zašeptala jsem a otočila se na Alice. Ta jen přikývla.

„Je v pokoji,“ zamumlala. Chopila jsem se situace, čapla Alice za zápěstí a vytratily jsme se do útrob domu, za jediným účelem - promluvit si s Bellou!

Vím, trvalo mi to dlouho, ani bych se nedivila, kdybyste na mě zapomněli, ale musela jsem si chytnout tu správnou múzu. Teď alespoň vím, jak pokračovat dál, a jak to bude končit.

° Doufám, že zanecháte komentář. Chtěla bych znát vaše názory na Alice & Jaspera.

° V další kapitole budeme řešit malé spiknutí s…

Děkuji za komentáře k minulé kapitole!

KQC → 27. kapitola

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 26. kapitola :