Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 24. kapitola

26.02.2011 (16:45) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3379×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Tři bratři a tři sestry… kdo s koho – 24. kapitola

Emmett:

Škodolibý úsměv mi hrál na rtech, když jsem viděl Edwarda, jak odjíždí do Seattlu s plánky. Esmé sice požádala jako prvního mě, ale vymluvil jsem se na to, že bych potřeboval na lov a mohl bych ztratit kontrolu nad sebou. To Esmé pochopila a dala mi za pravdu.

Ano, pravda byla, že jsem potřeboval na lov, moje oči nabraly barvy černého uhlí a moje hrdlo se škvařilo v plamenech, ale nebyla pravda to, že bych se neovládl. Dokonce bych si troufal říct, že mám nejlepší ovládání v rodině, kromě Carlislea.

Vyběhl jsem schody do pokoje a hodil na sebe tepláky a mikinu. Vyskočil jsem z okna a běžel do lesa, kde už na dálku zpívala medvědí krev, jež lenivě proudila ve šťavnaté tepně. Byl jsem opravdu hladový. Už na dálku se mi zbíhaly sliny. Když jsem doběhl na stráň, kde jsem spatřil malé medvídě a jeho maminku, tak jsem se s nimi v duchu loučil a dával jim sbohem. Pochybuji, že jeden z nich přežije.

Už jsem byl připravený, že vyskočím a podám si je, když se z houští vynořila temná postava a medvídě mi ukradla. Zlostně jsem zavrčel, ale postava v kápi se na mě jen otočila a pousmála se. Viděl jsem jen vyceněné, bílé zuby a červené oči.

Chystal jsem se vyběhnout za ním, ale z nenadání mi zmizel. Chtěl jsem se za ním rozeběhnout a chytit ho, ale něčí ruka mě stáhla za křoví a neběžel jsem nikam.

„Čekáš tu na mě?“ zeptala se zvědavě Rosalie. Z donucení jsem se usmál, ale její doteky mi opět snížily hladinu ‚tlaku‘. Pohladil jsem ji po tváři a políbil na rty. Hned toho mrška využila a dobývala se jazykem. Stál bych o to, ale vadilo mi jednak prostředí a pocit, že nás někdo pozoruje, mě neopouštěl. Zřejmě do našeho městečka zavítal další upír.

„Ještě si musím skočit pro plavky,“ řekl jsem nervózně, nechtěl jsem, aby o tom Rose nevěděla, že mi utekl. Propadl bych se hanbou.

„A nemohla bych jít s tebou?“ zeptala se laškovně. Věděl jsem, co by pak následovalo. Nejdříve by to byl nevinný polibek a skončili bychom na posteli pod dekou nazí. Zrovna v tuto chvíli jsem na tuto činnost neměl ani pomyšlení. Rosalie se ode mě nechtěla odtáhnout, tak jsem to udělal za ní.

„Promiň, ale myslel jsem to vážně! Dojdu si pro věci a sejdeme se u bazénu.“ Políbil jsem ji na čelo -  na rty ne, vím, že bych se neodtáhl – a rychle běžel domů. Byl jsem pořád hladový a pěkně vynervovaný. Zajímalo by mě, kdo ten upír byl. Co tu pohledával?

S takovými myšlenkami jsem doputoval do kuchyně, kde to zelo prázdnotou. Vzal jsem si termosku s krví a vyprázdnil ji do kapičky. Pořád mi to nestačilo, ale pro dnešek si budu muset počkat. Není nad čerstvého medvěda, pomyslel jsem si a došel si pro batoh, kde jsem měl plavky a ručník.

Když jsem si v mysli vzpomněl na Rosalie a představil si ji v plavkách, rázem jsem byl vzrušený jak ta bomba na odpal. Spolknul jsem sliny jedu, co se mi utvořil v puse, a vydal se do garáže pro mého miláčka. Nesmí tam Rosalie čekat dlouho…

Rosalie stála u hlavních dveří s mini taštičkou značky Puma. Vystoupil jsem z auta a usmál se na ni, ale ona se jen zamračila a odešla dovnitř. Úsměv mi na tváři rázem ztvrdl. Zřejmě jsem to podělal, pomyslel jsem si a zamknul si auto.

Rosalie už byla pryč, když jsem vešel do hlavní haly. Koupil jsem si lístek a odešel do šaten. Přemýšlel jsem, co jsem udělal špatně, ale hned jsem si vzpomněl na toho nevítaného upíra a bylo mi to jasné. Urazila se, protože jsem ji odmítl. Sakra! Jako bych za to mohl.

Stála u schůdků do velkého bazénu jen v plavkách, které zakrývaly to potřebné, ale stačil by malý, nepatrné pohyb, a viděl bych ji celou. Její mramorovou kůži, její ňadra, nohy, zadeček… ach můj Bože, pomoz mi, volal jsem v duchu.

Přistoupil jsem k ní blíž a jemně ji chytl za pas. Ani sebou necukla, pouze zvedla hlavu, otočila se na mě a odfrkla si. Ani slovíčko mi neřekla a skočila do bazénu. Bez jakékoli známky o mě, se vypařila pod vodou a plavala dál, jako bych tu vůbec nebyl.

Dostal jsem vztek. To přehnala mě takhle ignorovat, ještě uvidí, co je Emmett Culen zač…

Bella:

Neustále jsem sledovala hodinky na mobilu a sama sebe jsem se ptala, kde Edward je. Trčela jsem na lavičce hodinu, ještě se mi nestalo, aby upír přišel pozdě. Dost mě to naštvalo, tak jsem se na něho těšila, i když bych neměla. Mrzelo mě to, připadala jsem si odstrčená a sama. Je možné, že by se na mě vykašlal a byl raději s Tanyou?

V poslední době jsem ji vůbec neviděla, možná se rozešli, ale on není povinen mi vše hlásit. Jistě, určitě s ní někam jel a mě nechal čekat na lavičce a naivně si myslet, že mi vystřelí růži na pouti. Sakra, co jsem si to myslela, když jsem s tím souhlasila? Mohla jsem tušit, že si ze mě jen střílí, protože on se nikdy nedokáže zamilovat…

Zakroutila jsem hlavou, abych zahnala ty hrozné myšlenky a řekla si, že počkám ještě půl hodinky, pak odejdu. Jestli to stihne, ještě bych mu to prominula, ale pokud mě tu nechá déle, budu si myslet své, ať je pravda jakákoli.

*Po hodině*

„Tak, a už toho mám dost!“ řekla jsem nahlas a vstala. Jako opuštěné dítě jsem koukala na přicházející páry a tišila se tím, že tam půjdu taky ruku v ruce s Edwardem, a jak to dopadlo? Čekám tu sama. Jenom na něj…

Oprášila jsem si kalhoty, sáhla po kabelce a vypravila se stinnou cestičkou kolem lesa domů. Alespoň si pustím nějaký film s Alice a budeme si povídat. Já se dokážu kontrolovat, dokonce i zabavit sama, ale ať chlapeček nepočítá, že mu to odpustím. Možná… možná, pokud se mi omluví, ale bude se muset hodně moc snažit.

Šlapala jsem chodník a připadala si jako levná dívka. Šla jsem s kabelkou, kalhoty bílé, koženou bundu, boty na podpatku… musela to být na mě podívaná. Než jsem se nadála, stříbrné auto mi zatarasilo cestu jít dál. Trochu jsem se zamračila a podívala se na řidiče. Neviděla jsem nikoho, skla byla kouřová, zřejmě si tu někdo potrpí na soukromí.

Dveře se otevřely a z auta vystoupil… Edward.

Vlasy měl rozházené, košili rozepnutou a v ruce držel žluté růže. Kytice byla nádherná, ale ten pocit, že se mi jde omlouvat, ve mně zvýšil ještě větší zlost a já se chystala ho seřvat jako malé děcko.

„Co si o sobě myslíš?“ vypálila jsem. Edward se na mě podíval jako zmučené štěně.

„Bello, je mi to líto, ale musel jsem Esmé odvézt plánky do Seattlu, bylo to nečekané,“ hájil se. To mně bylo, víte kde. Nezajímalo mě to, pořád tu byl ten fakt, že mě nechal čekat na něho, byla to ostuda. Vypadala jsem jako puberťačka, která se na svého kluka klepe jako na sladké, to nebyla pravda… Já se na něj klepala jako na krev!

„Myslíš si, že ti na to skočím,“ řekla jsem ironicky. Zavřel dveře auta a popošel ke mně.

„Prosím, odpusť mi,“ zaskuhral a podal mi růže. Žlutá barva, žlutá barva… Ne!

„Nechci tvoje růže! Nech si je,“ štěkla jsem a shodila je na zem. Přidala jsem v chůzi a utíkala od něj. Edward se mnou srovnal krok a snažil se mě chytit za ruku.

„Bells, no tak, nemůžu za to,“ šeptal mi do ouška. Zastavila jsem se a hněvivě si ho prohlédla.

„Edwarde, nechal si mě na tebe čekat takovou dobu, ani jsem nešla na pouť, protože jsem čekala a tebe. Ty pak přijdeš s květinou, že se mi omlouváš, a chceš, abych ti hned odpustila? Nemluvě o tom, že žluté růže jsou barva nevěry,“ řekla jsem přiškrceně.

Edward se usmál a lapil mě po ruce. Přitáhl si mě na své tělo a náruživě se zmocnil mých rtů. Dobýval je. Snažil se, abych mu neuhnula. Když jsem sebou zmítala více, přemístil se na mou šíji a začal jí okupovat sladkými polibky. Tlumeně jsem vzdychla a snažila se bránit, ale když mě chytil za pas a přirazil na kapotu auta, zachvěla jsem se.

„Ni… nikdy bych tě nepodvedl,“ dýchal zhluboka a pořád mě svými rty pobízel ke spolupráci. Nečinně jsem stála a nechala se laskat. Jeho ruce putovaly pod tričko, když jsem ho zastavila a odtáhla se.

„Nehraješ férově,“ vyčetla jsem mu. Moje tělo bylo jako v ohni. Abych se trochu zotavila, zavřela jsem oči a vdechovala čistý vzduch z okolí. Po chvíli jsem nasála vzduch, který měl nádech sladkého.

Opět se mi okolo pasu omotaly silné paže, avšak neotevřela jsem oči. Nechala jsem je zavřený a představovala si nás o samotě. Bože, to by to dopadlo, pomyslela jsem si.

„Možná hraju nefér, ale tobě se to líbí. Cítím to. A pokud se mýlím, tak mi to dokaž,“ zašeptal mi do ucha. Ochutnával moje rty, slíbal každý kousíček mého obličeje, nevynechal ani místečko za ouškem.

„Jak?“ zachraptěla jsem. Koordinovala jsem svůj hlas, ale přeskakoval mi.

„Zastav mě,“ zavrněl. Řekl to tak lehce a jednoduše, ale šlo to? Mohla jsem se nechat ochudit o jeho polibky a nechat ho jít? Ne! Nemohla! Byla jsem až příliš sobecká.

Přitáhla jsem si ho na sebe a vyhledala jeho rty. Zmocnila jsem se jich tak hrubě, až Edward povytáhl koutky. Cítila jsem jeho napětí a moje tělo pod ním pulzovalo. Byla jsem kousek od vybuchnutí. Vařil se ve mně vztek, který pomalu dozníval, ale s ním jsem po něm toužila ještě víc. Chtěla jsem ho. Hned!

Hrubě jsem ho přirazila na kapotu auta a strhla lem trička. Dlaněmi jsem mířila po břiše až nahoru ke krku, kde jsem ho políbila. Každé místo jsem políbila a vydechla na něj.

Edward tlumeně zasténal, ale když jsem se dostávala k opasku, strhl moje ruce ze svého těla a rázem stál u stromu opodál.

Byl ohnutý v pase a snažil se svůj dech srovnat. Byl rozrušený.

„Odpuštěno?“ zeptal se bez jakéhokoli tónu. Potřásla jsem hlavou a chtěla se vydat za ním. Edward ustoupil.

„Nechci, abychom se dali dohromady jen proto, že si na mě chceš vybít vztek. Já to chci udělat tak, jak se to patří… Já…“

„Proč to všechno děláš?“ zeptala jsem se přiškrceně. Sklopil hlavu a studoval zem, jako by tam měl najít odpověď na mou otázku.

„Nevím… Prostě se v tvé přítomnosti cítím sám sebou, jsem s tebou rád. Ale nedokážu ten pocit popsat. Neumím to,“ zamumlal. To ani já ne. Všechno, co cítí on, cítím i já. Také mi jeho přítomnost dělá dobře. Chci, aby byl se mnou, ale pořád mám podezření, že jsem jen náhražka za někoho jiného.

„Pověz mi pravdu. Kde je Tanya?“ Posmutněl. Zatnul ruce v pěst a zuby mu zaskřípaly. Zřejmě měl na jazyce dost nepříjemnou poznámku, soudě podle jeho chování, ale spolknul ji.

„Rozešli jsme se,“ vypustil do větru. „Přišel jsem domů a nechal ji jít. Zklamali jsme se navzájem, nemělo cenu, abychom se trápili,“ řekl monotónně.

„Hm,“ zabručela jsem. Zdálo se mi, že dnešní večer bude jen o přiznávání. Popošla jsem blíže k Edwardovi a pohladila ho po tváři, ač se mi ruka chvěla jako by mi byla ukrutná zima.

„Nejlepší bude, když půjdeme každý svou cestou, alespoň dnes,“ šeptla jsem. Políbila jsem ho na rty – jemně, nezávazně. Popruh kabelky jsem stiskla více a otočila se, za cílem, že půjdu domů pěšky. To se mi to dnešek vydařil přesně podle plánu, posteskla jsem si.

Nedošla jsem ani na kraj silnice, jeho ruce mě stáhly opět na jeho tělo. Přidržel si můj obličej u svého.

„Ne! Nepůjdeš nikam, dneska chci být jen s tebou,“ zaskuhral a políbil mě. „Prosím, pojď se mnou do kina, nebo někam, kde budeme jen my dva, prosím, Bells.“ Upřel na mě svůj pronikavý pohled. Chtěla jsem odmítnout, ale nemohla jsem ignorovat jeho ruku, která mi putovala po těle. Zastavila jsem ho silou vůle… zatraceně velkou silou vůle.

„Dobře, půjdeme,“ hlesla jsem a omotala se kolem jeho paže. Edward si mě přitáhl blíž a pomohl mi do auta. Než za mnou zavřel dveře, otočil se.

„Uděláš pro mě něco?“ zeptal se laškovaně. Nepřítomně jsem přikývla. Nic jiného už neřekl, přilepil se na moje rty a tím mě podráždil. Omotala jsem se kolem něho a nechtěla ho pustit… On mě tak snadno přečte.

Rosalie:

Vyhýbala jsem se Emmettovi pod vodou. Vždy jsem doplavala k němu, pohladila ho po nějaké části těla, a vytratila se. Emmett z toho byl celý pryč. Když už jsem to udělala potřetí, strhl mě za ruku a tiskl své tělo na mé. Vzhledem k tomu, že jsem na sobě měla jen titěrné plavky a on kraťasy, cítila jsem každý jeho záškub.

„Nehraj si se mnou,“ řekl na oko vážně. Držel mě za ramena a tvrdě mi hleděl do očí.

„Proč to nevyřešíme jako muž se ženou?“ zeptal se. Pokrčila jsem rameny a zadívala se na něj svůdně. Cítila jsem, jak se napjal a odtáhl se, abych necítila jeho nádobíčko. V duchu jsem se usmála a vystrčila dekolt. Emmett si toho všiml.

„Nemuč mě,“ zavrčel. Vyprostila jsem se z jeho objetí a vyběhla do vířivky. Když jsem tam dorazila, opíral se o schůdky tmavší chlapec. Zřejmě Španěl, stál by za hřích, pomyslela jsem si a skousla si ret.

Nahodila jsem svůdný úsměv a posadila se vedle něho. Ukázal mi bělostné zuby a krásnou postavu, ale na Emmetta neměl, to jsem musela přiznat. Když jsem ho zahlédla, jak jde k nám, rychle jsem zareagovala. Skočila jsem Španělovi do náruče a rty přitiskla na jeho. Byl v šoku. Jeho tělo bylo ztuhlé. Ani proud elektřiny jsem necítila, vůbec nic. Suchar jeden.

„Rose,“ vydechl Emmett a zkoprněl na místě. Letmo jsem se usmála a věnovala se mému…

„Jak se jmenuješ, fešáku?“ zeptala jsem se zdvořile.

„Jsem Justin, krasavice,“ řekl hrubým hlasem. Jediné, co na něm bylo pěkné, byla jeho postava a hlas; přízvuk románských jazyků. Emmett našpulil pusu a zmizel mi z dohledu. Pokukovala jsem po něm, ale zahlédla jsem jeho zatraceně sexy zadek, než zmizel ve vodě.

Trochu ho potrápíme, než si s ním znovu začnu, řekla jsem si. Omotala jsem ruce kolem Justinova krku a usmála se.

*Po hodině*

Už mě to tu nebavilo. Cílem bylo poškádlit Emmetta, ne se nudit a poslouchat kecy o tom, z čeho se skládá savo. Ten kluk, vlastně Justin, byl docela pěkný, ale moc do řeči s ním nebylo. Mluvil jen o chemických přípravcích. Měla jsem chuť m něco říct, když jsem zahlédla blondýnu s umělými prsy, jak krouží okolo Emmetta.

V tu ránu jsem byla jako na trní. Vadila mi představa, že se ho ona dotýká. Jezdila mu dlaní po břišních svalech a usmívala se. Emmett se také usmíval a držel ji kolem pasu. Bez rozmýšlení jsem vyběhla z vířivky a cupitala k nim. Každý krok, co jsem udělala, byl napuštěn ještě větší zlostí a hněvem, než ten předchozí.

Došla jsem k nim a vztáhla ruku naproti barbie, která se mi věsila na mého kluka. Ano, byl to můj kluk, a já si ho nenechám pláchnout, ani náhodou.

„Co si jako myslíš, že děláš?“ křikla jsem. Její šedivé oči se na mě podívaly a výsměšně si mě měřily. Emmett ji stiskl více pas a přitáhl k sobě.

„Co tobě je do toho?“ štěkla stejným tónem jako já.

„Mně do toho je hodně, pokud se nemýlím, Emmett je můj!“ Poslední slova jsem křikla a výhružně zašeptala. Pustila Emmettovu ruku a stoupla si proti mně. Byla o hlavu vyšší, umělé prsa a pusu nafouklou jako Dolly. Kurva jedna, blesklo mi hlavou.

Emmett se usmál a opřel se o sloup. Bylo mi jedno, že se chovám jako žárlivá přítelkyně, ale nikdy jsem si nenechala někoho pláchnout, a už vůbec ne, aby mi ho vzala taková umělá panna.

„Vypadni odtud, nebo z tebe udělám hromádku neštěstí, zmije,“ řekla mi do očí.

„Netušíš, s kým máš tu čest,“ řekla jsem poněkud klidně, ale byla otázka času, než začnu být hrubá. Ustoupila o pár kroků a ušklíbla se. Prohlížela si svoje gelové nehty a hlodala si je, můra. Pak se zčistajasna napřáhla a chtěla mě uhodit. Než se mě dotkla, uhnula jsem a stála za ní. Chytila jsem ji pod krkem a stahovala její chabé hrdlo.

Moje oči se změnily v zelené a cítila v nich škubání. Cítila jsem úzkost, nechybělo mnoho, a mohla jsem ji zabít, kdyby…

Znenadání jsem stála opřená o stěnu a barbie se povalovala na zemi lapajíc po dechu. Na krku měla otisk mé ruky. V druhé ruce jsem svírala chomáč blonďatých vlasů s odrostlými konečky. Emmett mi drtil zápěstí, v obličeji už tak pobavený výraz neměl, věděl, jaká dokážu být, když nad sebou ztratím kontrolu, a mezi námi, nebyla jsem k tomu daleko.

Zhluboka jsem dýchala, a snažila jsem se opět získat kontrolu nad tělem, ale nekontrolovatelně se třáslo. Zuby jsem o sebe cvakala.

„Pusť mě!“ zavrčela jsem. Emmett nesouhlasně zavrtěl hlavou a stiskl mě ještě víc. Držel mě tak dlouho, dokud jsem se nepřestala třást. Poté se na mě podíval s obavami v očích a pustil mě. Jen co jsem měla volné ruce, utekla jsem do šaten. Musela jsem na lov, a to co nejrychleji!

Chápu, pokud mě tu seřvete, protože jsem to totálně zvorala, ale kvůli soutěži a škole nemám moc múzy, proto mi to, prosím, odpusťte!

¤ Budete-li tak hodní, prosím, napiště komentář, buddu Vám za to moc vděčná.

¤ V další kapitole bude i Alice s Jasperem.

¤ Netuším, kdy bude další kapitola, mám teď menší přestávku.

Děkuji předem.

KQC → 25. kapitola

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 24. kapitola :