Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 20. kapitola

25.01.2011 (08:15) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 3993×

Tři bratři a tři sestry… kdo s koho – 20. kapitola

Edward:

Z dálky jsme sledovali, jak se Emmett pere s Rosalie. Opravdu v tom byl až po uši, jeho mysl byla zahalená jen její vůní, nemluvě o tom, že už dlouhou dobu drží ‚celibát‘ kvůli Rosalie. Se smíchem jsem se vydal k Emmovi a nechal Jaspera za sebou, ten zbožně vyhlížel Alice, v domnění, že je pořád někde na parkovišti. Věděl jsem, že se dávno ztratila v budově školy, ale nechal jsem ho v tom. On na to dříve či později přijde.

„Koukal jsi na to? Zaručeně po mně jede,“ křikl na mě Emmnett. Na tváři mi tkvěl úsměv. Chudák, ten ještě neví, co si pro něj Rose připraví, myslím, že nebude zrovna nadšený.

„Měl by ses dostavit do třídy, za chvíli zvoní,“ rýpl si do mě. Mávl jsem nad tím rukou a ztratil se v útrobách školní budovy. Všude bylo rušno. Studenti se plížili do učeben, profesoři doháněli opožděné snídaně a zbytek se netrpělivě přehraboval ve skříňkách. Což mi připomnělo, že bych se taky měl vydat do skříňky, mám tam učebnice biologie, která je hned první hodinu.

Zamířil jsem doprava a naskytl se mi ‚krásný‘ pohled na Bellu a… Rudnul jsem vzteky. Mike se opíral o zábradlí, jednu ruku omotanou kolem pasu a oči mohl nechat na Belle. Bella zabloudila pohledem ke mně, směle se usmála a přisála se na jeho rty. Jejich horkost jsem cítil až sem. Vískala ho ve vlasech a hladila na krku. Měl jsem sto chutí se mu do toho krku zakousnout, teď a tady.

Mé tělo se trochu probralo, když se ozvalo druhé zvonění. Asi bych se měl dostavit do třídy. S Bellou si promluvím později, tohle mi bude muset vysvětlit. Vyndal jsem učebnici mineralogie a loudavě se vydal k učebně. Na zádech jsem cítil Bellin pohled, neotočil jsem se. Však já budu mít možnost si s ní popovídat, o to se postarám.

Vešel jsem do třídy těsně před profesorem, akorát jsem se posadil do lavice, která zela prázdnotou. Jako obvykle, vypadá to, že zůstanu po celý rok v lavici sám. Než se učitel posadil, do třídy vešla Bella. Kabelku pevně přidržovala u těla, na obličeji úsměv od ucha k uchu, a svůdný pohled. Sakra, těžší to být nemůže?!

„Omlouvám se, ale byla jsem na záchodě,“ omluvila se. Profesor jen kývl. Až teď jsem si uvědomil, že jediné volné místo je u mě. Bude muset snášet moji společnost a já tu její. Výhra v loterii, pomyslel jsem si. Odvrátil jsem pohled od ní a koukal na šutry, které si byly čím dál tím víc podobné. Znal jsem jejich složení, značky, ale nezajímalo mě to.

Do nosu mě praštila vůně, která patřila Belle. Židle vedle mě zavrzala. Měl jsem nutkání otočit hlavu, ale celá třída na nás spočinula pohledem. Raději jsem to nechal plavat, zatím…

„Nějaký ticho tu je,“ poznamenala Bella a přiblížila se ke mně. Polknul jsem tlustý knedlík, který mi uvízl v útrobách, a snažil se racionálně přemýšlet.

„Ani mi to nepřijde,“ zašeptal jsem. Možná bych se soustředil na výklad profesora, jenž si pozornost třídy doslova vynucoval, ale mou pozornost upoutala ruka, která mi putovala od kolena po stehno a putovala by dál, kdybych ji nezastavil. Smetl jsem ji dolů a vyděšeně na Bellu pohlédl. Měla v očích ďábelské hvězdy a usmívala se.

„Nelíbí?“ pronesla uraženě. Aniž bych si to uvědomil, zavrčel jsem. Bella se přidušeně zasmála a natáhla se ke mně. „Nech si to na jindy, tady si to nevychutnám.“ Její hlas byl jako med, její oči jako karamel, její tělo jako sněženka a její vlasy jako kašmír. Omámila mě i svou vůní, nemohl jsem se jí nabažit.

„Co měl znamenat ten výstup s Newtonem?“ vypálil jsem otázku, která mě dráždila nejvíc. Pálila mě na jazyku a já si nemohl odpustit to, abych se nezeptal, když jsem hořel zvědavostí. Visel jsem na slovech, které se takovou lehkostí linuly z úst.

„Vadilo ti to?“ tázala se nesměle. Měl bych se jí přiznat? Měl bych jí říct, že bych nejraději držel já ji a líbal na krku? Ne! To bych opravdu nemohl.

„Ne, jen jste předvedli dokonalé divadlo, líp bych to nesvedl.“ Lež! Lež, jež mě pálila na jazyku.

„Hm, vadilo by ti, kdybys byl na jeho místě?“ škádlila mě. Rozhodně by mi to nevadilo, popravdě je to účel, abych si tě získal, pomyslel jsem si. Zvedl jsem koutky úst a chtěl něco chytrého říct, ale profesor mě zrovna vyvolal.

„Pane Cullene, je mi jasné, že se rád bavíte v ženské společnosti, očividně vás i zaujala slečna Brandon, ale buďte té lásky a soustřeďte se na učivo, bude se vám to hodit.“ Zaškaredil se. Jasně, budu potřebovat složení zemské kůry, určitě se mi to života hodí.

Zbytek hodiny jsem poslouchal myšlenky okolo. Byly nemožné. Buďto jedna třetina holek koukala na učitelův zadek, druhá třetina koukala na mě a ta třetí si stěžovala, proč nesedí vedle mě. Blázinec.

„Na co myslíš?“ vyrušila mě Bella.

„Na nic,“ odvětil jsem příkře. Do hlasu se mi dostávala nervozita, už abych byl mimo dosah Belly, myslím, že její společnost mi nedělá moc dobře. To bude ještě těžký. Už vidím posměšné obličeje kluků.

„Mně to můžeš pošeptat.“ Byla tak blízko mého ucha, až jsem se zajíkl. Její plné rty mě políbily na ucho a lehce ho olízly. Strnul jsem. Třída byla plná a ona si dovolí tohle? Tak to je divoška, prolétla mi hlavou myšlenka.

„Jsi nějaký napjatý, měl by ses uvolnit. Jestli je to ze mě, sednu si zpět.“ Jak řekla, tak udělala. Odtáhla se na druhou stranu lavice, dělila nás mezera, která mi v tuto chvíli připadala dlouhá… moc dlouhá. Chtěl jsem ji požádat, ať nikam nejde, ať to zopakuje, ale neměl jsem tu příležitost. Krásný okamžik přerušil ohavný zvonek. Přísahám bohu, že já tu školu jednou odstřelím, už mi leze krkem, celých sto let. Už mě to přestává bavit.

„Uvidíme se později.“ Prošla kolem mě a ztratila se v davu. To jsem to pěkně podělal. Ani jsem ji neoslovil, nepozval nikam, prostě nic. Dokonce jsem jí nevynadal za to divadélko na chodbě, opravdu se mě dotklo. Moje mysl si ji chtěla bránit, jako by byla jen moje. Už jsem pociťoval majetnický vztah, což není moc dobré, začínám se na ni upínat.

„Edwarde, jdeš na další hodinu?“ vyrušila mě dívka s ofinou na stranu. Měla modré oči a docela pěkný úsměv.

„Eh… jo,“ zakašlal jsem. Jediná ona na mě počkala. Celá třída byla prázdná. Vzal jsem do ruky tašku a po boku té dívky se vydal na další hodinu, kupodivu věděla, kam mám teď namířeno, měla hodinu se mnou. Cestou jsem se o ní toho moc nedozvěděl, byla zamlklá. Sem tam se usmála, ale jinak ani slovo.

„Jak se jmenuješ?“ vypustil jsem první větu, která mě napadla, aby řeč nestála. Začervenala se a sklopila zrak. Tak se chovají všechny lidské dívky?

„Lilian, jsem Lilian,“ zaskřehotala. Nebýt upír, nic jsem neslyšel.

„Hezké jméno,“ sklonil jsem jí poklonu, aby nebyla pořád v takovém rozpoložení. Myslím, že jsem tomu ještě přitížil, zapletly se jí nohy a málem se natáhla, kdybych ji nezachytil. Obličejem jsem byl jen pár centimetrů od ní. Měla opravdu krásné oči jako moře.

Zavětřil jsem dost známou vůni. Bella se na nás koukala se zaujetím, bylo vidět, že jí to není moc příjemné. Toho jsem musel využít, lehce jsem políbil Lilian rty a po koutku se kouknul na Bellu. Oči měla vytřeštěné a pusu dokořán. Musel jsem se usmát, nebyl jsem jí lhostejný. Už byla jednou nohou vpřed, že by k nám přišla, ale pak se zastavila, stáhla si dolů tričko a otočila se od nás. Kráčela si pomalu pryč. Tak tohle jsem nedomyslel.

Sakra, měla vydržet ještě chvíli. Lilian se nemohla vzpamatovat. Oči se jí protáčely v sloup. Musel jsem s ní zatřást.

„Lily, jsi v pohodě?“ zeptal jsem se zabarveným tónem. Ani mě nezajímalo, jestli je v pohodě. Potřeboval jsem ji jen využít, abych vyvedl Bellu z míry, což se mi dokonale povedlo. Vím, je to ode mě sobecké, chovat se takhle ošklivě, ale já si nemohl pomoc. Musel jsem jí to oplatit. Navíc ten obličej mi za to stál.

Poslední dobou jsem se hodně změnil. Vůbec jsem nebral ohled na city ostatních. Využíval jsem je, to by bylo výstižnější. Za všechno může Tanya, tím jsem si jistý…

„J-o, jen… Co jsi to provedl?“ Rád bych ti řekl pravdu, ale ta se ti líbit nebude.

„Měli bychom jít,“ zašeptal jsem a táhl ji za ruku do třídy. Všichni se na mě koukli. Asi to nebylo obvyklé, aby se tu drželi za ruce, tedy ne pokud to brali v jiném slova smyslu. Posadil jsem se do lavice a pustil Lily. Ta se jen otřepala a posadila se za mě. Doufal jsem, že se na mě nebude teď lepit, ještě aby mi za zadkem lítala dívka, kterou jsem nechtěně políbil. Vlastně tomu se ani polibek říkat nedá.

„Když už líbáš na potkání, mohla bych se zařadit do řady?“ zazněl mi hrubý hlas u ucha. S obličejem, na kterém se nejspíše objevily vrásky zvědavosti, jsem se otočil a kulil oči. Místní drbna…

Jessica na mě vystrčila dekolt, div jsem ho neměl na obličeji, vlasy si přehodila na pravé rameno a mrkla na mě. Je vidět, že ta slepice neumí držet pusu, příště si dám pozor a radši políbím sloup. Ten nic nevypustí do světa, aniž bych ho o to požádal.

Koukl jsem na Lily, krčila se pod lavicí a byla červená až na zadku.

„Jessico, já…“

„Nemusíme zůstat jen u toho, můžeme pokročit dál.“ Ona se mi nabízela?

„Jessico, řeknu ti to jednou a nebudu se opakovat! Já o nikoho nestojím, a už vůbec ne o tebe, jasný?! A pokud si budu chtít někoho najít, ať už do postele, nebo jen na pohlazení, budeš poslední, kterou bych o to žádal. Kdo by chtěl použitý zboží, které je už skoro na vrakoviště? Proč čekat na staré, když si můžu koupit nové a bude mě to stát méně úsilí? Doufám, že jsem ti to dost stručně vysvětlil.“

Takovou reakci asi nečekala, zaškaredila se a odkráčela do své lavice. Samozřejmě se po nás všichni koukali, až teď jsem si uvědomil, že jsem byl možná až trochu hrubý a hlučný. Ale říkala si o to!

„Třído, než začneme hodinu, mám za úkol vám oznámit, že zítra máte všichni plavecký výcvik v Seattlu. To znamená, že škola se nekoná. Nemusím vám snad říkat, co si s sebou vzít, nejste malé děti.“

„A co když ano?“ zeptal se Mike, čímž si vykoledoval velký potlesk od třídy a nepříjemný pohled od učitele.

„Jestli jste opravdu tak blbý, pane Newtone, tak se za mnou zastavte po hodině, sepíšeme spolu seznam, co si s sebou vezmete, ano?!“ Jeho obličej zrudl. Teď bylo do smíchu mně.

*****

Celá škola myslela na to, jak si zítra obleče plavky a bude moct se ukázat všem v pravém světle. Mně to moc radosti nedělalo, nejenže se budu muset nasoukat do plavek, ale celou tu dobu budu mít na očích Bellu pouze v bikinkách, které budou zastírat pouhou osminu dokonalého těla. Docela jsem se obával, abych neměl erekci, což může být možné. Sakra!

„Nazdar, brácha, na co myslíš?“ poplácal mě po rameni Emmett. Jeho úsměv byl překvapující, jako by měl za sebou nejkrásnější den.

„Jak se zítra znemožníme,“ prozradil jsem.

„Jo tak,“ blýskl zuby, „myslíš, jak si budeme moc prohlížet ty buchty v plavkách? Já se moc těším.“ O tom nepochybuji, Emmette. Zahleděl se na strop a představoval si Rosalie s rozevlátými vlasy, mini plavkami a krásnými ňadry. Přistoupil k ní a začal je hladit…

„Emmette, tohle je nechutná představa, prosím tě, přestaň,“ prosil jsem ho. Kalhoty mi začaly být těsné, jen co jsem zahlédl Bellu, jak kroutí boky a míří si to po schodech do jídelny.

„Hm, já mám přestat a tobě se hlásí voják,“ zasmál se. Měl jsem sto chutí mu jednu vrazit, ruku mi zadržel Jasper.

„Přeci se nebudete prát ve škole, nechte si to na doma.“ Měl jsem na jazyku dost ostrou poznámku, ale spolknul jsem ji. Zatnul jsem ruce, až mi zbělely klouby, a vydal se do jídelny, kde budu moct mít výhled na Bellu, popřípadě jejího přítele…

Emmett:

Je vidět, že Edward se nám hezky rozjíždí. Slyšel jsem o jeho výstupu o přestávce a nestačil se divit. Je pravda, že to nejspíš dělá kvůli Belle, ale pokud tak stojí o vítězství, tak by to udělal jinak. Že by v tom bylo něco víc?

„Emme, pojď, zaberou nám stůl,“ zařval Jasper. Nasadil jsem úsměv ‚Já idol‘ a štrádoval si to za ním. Jídelna byla velká, prostorná a… hrozně to tu smrdělo. Oni tu snad vaří prasata zaživa. Když jsem se nadechnul, málem jsem vypustil toho lahodného medvěda, co jsem měl včera večer.

„Tohle mám jako jíst?“ nakrčil Jasper nos.

„Mluvíš mi z duše, bratře.“ Zastavil jsem přísun kyslíku a vydal se ke stolu, kde seděl Edward a zbožně si prohlížel bledý stůl před sebou. On se snad dočista zbláznil.

„Co tak civíš?“ zeptal jsem se a posadil se naproti němu. Na obličeji se mu objevila vráska.

„Dneska jsem urazil Jessciu, místní drbnu. Ne, že bych toho nějak litoval, ale připadá mi, jako bych se měnil k horšímu. Nikdy jsem nebyl hrubý na ženy, nikdy jsem se k nim nechoval tak hnusně.“ Sklopil hlavu. Bože, on má fakt výčitky?

„Děláš si ze mě srandu?“ Přisunul jsem si židli blíž k němu. „Poslouchej mě, jestli budeš zdrcený z takové kraviny, jako je tahle, tak ti garantuju, že u Belly neobstojíš. To není holka, co by chtěla měkoty. Chlape, vzchop se! Nechtěj, abych na tebe přehodnotil názor, který jsem si o tobě udělal. Tanye můžu děkovat za to, že tě tak převychovala, myslím, že je to jediná věc, která se jí za celý její život povedla.“ Usmál se. To je náš Edward.

Hrozně moc se změnil, ale jen k lepšímu. Nikdy není dobré, když je chlap měkký a chová se ke všem slečnám citlivě a ohleduplně. Navíc Jessica si to jedině zaslouží.

„Nic lepšího nebylo,“ vyrušil Jasper a sedl si s tácem plných ‚dobrot‘. Nejlepší bude, když budu jen uždibovat, nepotřebuji se tady pozvracet.

„Je tu volno?“ zazpíval ženský hlas u mého ucha. Po celém těle se mi postavily chlupy a nejen to…

Pohlédl jsem do zlatých očí a měl prohráno. Rosalie stála těsně u mě a koukala mi zpříma do očí. Co jsem komu udělal? Její tělo se málem nalepilo na to mé. Edward se uculoval a smál se mým myšlenkám.

Chtěl bych tě vidět, kdyby se k tobě tiskla Bella, vemeno!

Jasper se už tolik nesmál, Alice se posadila vedle něj a měla úsměv na tváři.

„Budu to brát jako ano,“ prohlásila Bella, která se znenadání objevila Edwardovi za uchem. Nalepila se na Edwarda, přehodila si vlasy na druhou stranu, čímž tady roznesla svou vůni, dala nohu přes nohu, až kůže kozaček vydala zvuk, a vložila si do úst červenou třešni. Edward polknul tlustý knedlík a zbělal. Tak ta to zahrála dobře.

„Výborně, kam si sednu já? Asi půjdu jinam,“ otočila se a chtěla si sednout ke stolu, kde se vytahoval Mike se svými svaly, které bych strčil dopr- do studny.

„Ne,“ vykřikl jsem a následně si nadával, že jsem blbý, „sedni si k nám, třeba na mě,“ mrkl jsem. Rosalie se usmála a v očích jí zajiskřilo. Začala se jí mísit zelená barva se zlatou. Trochu jsem sebou škubl. Položila tác na stůl, vrazila nohu mezi moje nohy a posadila se na pravou nohu. Jen lehce nasedla.

Na čele mi vystoupal pot, měl jsem ten dojem, že jsem v ohni. Musel jsem si nohy dát k sobě, jinak by poznali, že mi jsou kalhoty těsné, přesněji v rozkroku. Edward sebou mlátil o stůl, když viděl v jakém jsem rozpoložení, ale Bella neotálela a pohladila ho na vnější straně stehen. Úsměv mu zamrzl.

„Sakra, to je tak nepohodlný,“ zaječela Rosalie a více se přisunula k mému tělu. Zadečkem si sedla přesně na trojúhelník mých nohou a jemně se ošila. Na to jsem zareagoval. Rosalie se naklonila a zasmála se.

„Je ti dobře?“ škádlila mě. Přikývl jsem. Zatnul jsem zuby a nehty zarýval do židle. Myslím, že jej za chvíli rozbiju.

„Děláte dnes večer nějakou akci?“ zeptala se Alice. Edward s Jasperem odpověděli, já jsem jen záporně zakýval hlavou, Rosalie si trochu roztáhla nohy a prohrábla vlasy.

Já chci na svobodu, chci na svobodu! křičel malý Emm.

„A vy?“ oplatil jí otázku Edward. Alice už chtěla zakroutit hlavou, ale slovo si vzala Bella.

„Máme,“ pronesla nadšeně.

„To je pravda a už se nemůžu dočkat,“ zaúpěla Rose, slyšel jsem její sten, zřejmě ucítila mojí chloubu, sakra!

„Eh… myslím, že…“ začal jsem, ale větu nějak nedokončil.

„Doufáme, že nám nedáte košem, jinak bychom byly samy v baru, kde není radno chodit bez mužského doprovodu. Budete moci?“ zeptala se Alice a upřela zrak na Jaspera. Ten se usmál a horlivě přikyvoval, aniž by se nás zeptal.

Už to dlouho nevydržím, buď vypadnu z té židle a nechám ji tu sedět samotnou, nebo se zblázním a vezmu si ji tady! zavrčel jsem.

Už to nemůžu vydržet. Pořád sebou šila, nemohla si udělat místo a tím opakovaně probouzela mého kamaráda k životu, to je na palici!

„Emmette,“ zavrčeli Edward s Jasperem společně. Teď už to začíná být horké. Více jsem se zapřel do židle, odstrčil jsem se trochu od Rosalie a zhluboka dýchal. Nepomohlo!

„Asi bychom měly jít, že Rose?“ blýskla se zuby Bella. Rose se tiše usmála, zvedla se a já pocítil opojný pocit svobody, teda ne doslova. Mohl jsem se trochu natočit tak, aby nikdo neviděl bouli, která byla nepřehlédnutelná.

„Tak večer, brouku.“ Sehnula se ke mně, cítil jsem její dech na svém těle. Přísahal bych, že se mi natočila tak, abych měl krásný výhled do výstřihu, který ukazoval své. Lehce se otřela svými rty o ty mé a přejela je jazykem. Zadržel jsem dech a málem zkolaboval.

„Víc toho nevydržíš?“ Zasmála se a sexy krokem se odebrala pryč z jídelny. Mám takový pocit, že se vrcholu dočkám večer…

Konec je useknutý schválně, měla jsem tam ještě něco napsaného, ale přidala jsem to do další kapitoly. Myslím, že tohle vám jako začátek sázky stačilo. ;-)

Byly to kulatiny, takže doufám, že jsem tolik nezklamala.

Komentáře vítám všeho druhu. KQC

shrnutí → 21. kapitola

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 20. kapitola :