Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 16. kapitola

30.11.2010 (13:30) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 4451×

Tři bratři a tři sestry… kdo s koho – 16. kapitola

Emmett:

K celému incidentu jsem se v duchu smál. Celé to bylo trapné, vystupování před Damonem a Mary, Tanyi narážky, chování a potom ta přednáška v pracovně, jako kdybychom byli malé děti, které dospívají, rodiče je připravují na dospělý život a vysvětlují jim, jak to chodí mezi ženou a mužem. Klasický příklad, jak to dělají motýlci.

Carlisle si hrál na kárajícího tatínka, ale sám by neměl nic proti, kdyby Edward Tanyu podvedl doopravdy. Sice pěnil vzteky, ale dokázal jsem to vycítit. Nikdo Tanyu v tomto domě neměl rád, když opomenu Edwarda, i když v poslední době se mi zdá, že jejich láska ztrácí určitý náboj a dříve či později bude jejich vztahu konec.

Velkou náklonnost k ní neměla ani Esmé. Mírumilovné stvoření, jež ke každému chová jistou lásku. Oblíbí si každého, na každém dokáže najít to pozitivní, ale u Tanyi to vzdala hned po pár dnech. Cítila z ní faleš, vlezlost, nevděčnost, což ji dostatečně vystihovalo. Ještě zapomněla dodat děvka, kráva, patolízal a další… Každý je takový či makový, ale ona je jiná, než ti jiní.

U mě se postoj k ní nezměnil. Už na začátku jsem říkal, že jsem proti tomu, aby měla tu čest nosit příjmení Cullenová, či bydlet s námi pod touto střechou, vytvořil jsem si k ní určitě antipatie. Nikdo mi nechtěl věřit, pokládali mě za lháře, dokázala si udělat dobrou vizitku, dokud se tu neobjevily Alice, Rosalie a Bella. Ty holky se zdají být neškodné, ale v nitru jsou to pěkné ďáblice a myslím, že naší Tanye pěkně zavaří. Kapky, co dostala dnes, nebyly nic oproti tomu, co ji čeká. Na to vsadím svoje boty, a že jsou pěkně drahé…

Však ona se jim ukáže v pravém světle, ale až ten čas přijde, tak si je všechny vychutnám a nejvíce Edwarda. Ten kluk se pořádně spálí a kvůli té náně už s Edwardem nemáme takový vztah, jaký bývával. Bezstarostný, bez lží, překážek, tajemství… Vše jsme si říkali, důvěřovali si, ale od té rvačky, co se mezi námi stala, jsme každý jiný. Pozdravíme se, usmějeme se na sebe, sedíme spolu u stolu, ale nic víc. Společný čas spolu netrávíme a už vůbec nenavazujeme smysluplnou konverzaci. Bratři, kteří se mají rádi, ale najevo to nedávají.

Jasper se chystal do svého pokoje, ale než začne cokoli dělat, tak musíme běžet za Edwardem, nesmíme ho nechat samotného v takovém stavu. Sice jsem se s ním pohádal, ale je to pořád můj bratr a já ho mám rád i s těmi jeho urážkami a chytrými řeči.

„Jaspere, kam jdeš?“

„Jdu ze sebe sundat tu garderobu, už se mi ta čárka zařezává do zadku,“ poškrábal se na zadnici a udělal znechucený pošklebek.

„Tak sebou hoď, musíme za Edwardem.“

„Dobře, dej mi pět minut,“ vyběhl schody a zamířil do svého pokoje. Dřepl jsem si do křesla před televizi a pustil sportovní program. Zrovna hrál můj favorit mistrovství světa. Bílou čapku, hozenou za sedačkou jsem čapl a už si ji nandával na hlavu, připomínal jsem šmoulu, jen kdybych se nechal natřít na modro. Ze zásuvky si vyndal červenou píšťalku a fandil.

Obyčejně bych byl myšlenkami jen u zápasu, ale dnes?! Snažil jsem se nemyslet na dnešní podvečer, ale šlo to velmi těžce. Vždy, když jsem přivřel oči, zobrazil se mi obraz Rosalie a jejích mini šatiček. Zlaté kadeře, hebká kůže, zlaté svádějící oči, doteky, jež mé srdce opět uvedlo do pohybu. Rosalie, Rose… bohyně Afrodita.

Byl jsem tak zabraný, že jsem nesledoval skóre ani Jaspera, který mě dloubal do žeber.

„Můžeš mi říct, co je s tebou?“

„Nic, jsem v pohodě,“ odložil jsem čapku zpět na své šlechtěné místo a vypnul televizi.

„Emmette, vidím, že ti něco je, byl jsi totálně mimo,“ koutky se mu zvedaly, ale držel se.

„No a? Zamyslel jsem se, a teď už pojď, musíme najít Edwarda,“ chytl jsem ho za rukáv a táhl na verandu. Zhluboka jsem se nadechnul a soustředil se na Edwardovu vůni. Jahoda, jež se táhla úzkou cestičkou do lesa, mi značně říkala, že autem nejel, budeme se muset vydat po svých.

Nechal jsem Jaspera pozadu a vydal se za stopou. Musel být pěkně daleko, vůně nebyla čerstvá, nýbrž půl hodiny stará. Skákal jsem z jedné větve na druhou a nechával vítr, aby mě čechral ve vlasech. Miloval jsem běhání po svých, cítil jsem se svobodně, neomezený…

Příroda mi utíkala před očima, měnila barvy, zvířata dávala vědět o své přítomnosti a já měl tu čest vše vnímat najednou. Sice jsem byl kluk nabouchané postavy, neřekli byste o mně, že jsem citlivý, ale pravda bývá většinou jiná. Mohl jsem vypadat jako gangster světa, ale vnitru mít dušičku roztomilého chlapečka s červenými líčky.

Nestydím se za to, jsem kluk citlivý a rád vyjádřím své city, i když to v některých situacích není moc vhodné. Jako třeba dnes…

„Emmette, myslím, že jsme blízko,“ vyrušil mě Jasperův hlas. Zatřepal jsem hlavou a zkusil se soustředit. Cítil jsem krev… Oh, jak se mi sbíhaly sliny, ta dnešní večeře mě nějak neuspokojila.

Celý můj mozek byl mimo děj, myslel jsem jen na okamžik, kdy moje zuby prorazí kůži medvěda a sladká tekutina zchladí mé hrdlo. Cítil jsem tu chuť na jazyku a musel se hodně přemáhat, abych se nepoddal svým instinktům zabijáka.

„Támhle,“ zařval Jasper a zabočil vlevo. Odrazil jsem se od stromu, který se skácel pod nátlakem k zemi, a vyrazil za Jasperem. Nejdříve jsem nechápal, kam se to vydal, ale po chvíli jsem viděl Edwarda, jak se honí na louce s pumou a vybíjí si tak vztek.

Puma nabírala na rychlosti, drápy se jí zarývaly do měkké půdy, Edward zaujal útočnou pozici a hbitým skokem se vymrštil do koruny stromu. V duchu jsem si říkal, ať se puma pomodlí, neboť právě prožívá poslední sekundy svého života.

Klasický Edwardův trik. Než se pořádně zakousne, tak si s tím zvířetem hraje jako kočka s myší. Obvykle se tím bavil, ale nevím, jestli zrovna dnes by měl náladu na hrátky. Puma si doběhla třetí kolečko a přešla do klusu, toho Edward využil. Skočil jí na záda, přisál se ke krční tepně a už bylo slyšet jen proražení kůže. Tak krásně to prasklo, až jsem se celý zachvěl. Puma z posledních sil kopala nohama, její reflexy pomalu slábly, až v ní nezbyla ani kapka krve.

Edward upřel pohled na nás a otřel si pusu.

„Co tady děláte,“ pronesl ledově.

„Přišli jsme ti naproti a trochu si zalovit.“ To v plánu nebylo, ale chutě, které mi Edward udělal, jsem nemohl ignorovat.

„Nepotřebuji, abyste mě vodili za ručičku, vystačím si sám,“ s posměchem si sedl na nejvyšší větev a pozoroval nás.

„Edwarde, co se děje mezi tebou a Tanyou?“ V jeho obličeji se objevila bolestná grimasa. Oči zhasly a rty semkl do tvrdé linky.

„Nic,“ odsekl. Neměl jsem rád, když jsem s někým mluvil a neviděl mu do očí. Přistoupil jsem ke stromu a vší silou jsem se snažil vyrvat kořeny ze země. Povedlo se, Edward slítl dolů, jako zralá hruška.

„Sakra, co děláš?“ vyletěl na mě, chytl mě pod krkem a přirazil k zemi. Byl opravdu rozrušený, rty se mu vzteky klepaly, ruce se mu třásly, celé tělo se mu třáslo. Byl jako osika. Byl jsem v klidu, ležel jsem pod ním a nechával si drtit krk, dokud ho to nepřestane bavit a nechá mě v klidu vstát. Chápal jsem, že je naštvaný, zrovna dneska nebyl nejlepší den, ale když mu ujely nervy, nechoval se takhle.

Po pravdě nikdy jsem ho neviděl takhle rozrušeného, jako kdyby mu někdo překazil tak chtěnou věc. Přemýšlel jsem o všech variantách, zapaloval si mozeček, abych na to přišel, když jsem se v myšlenkách zastavil na Belle. Její rty, vlasy, oči – což mi připomnělo i Rosalie, ale tu jsem si schoval do kouta mysli, ještě by mi ji okoukal.

Jeho stisk na krku zesílil a z hrdla se vydalo zavrčení. Na tváři se mi objevil vítězný úsměv a pomalu jsem se zvedal ze země. Edward se snažil, ale oproti mně neměl nejmenší šanci a on to věděl.

„Tak odtud vítr vane, proto jsi tak naštvaný?“ Nic neřekl, jen si mě hněvivě měřil. Kdyby bylo možné pohledem zabíjet, byl bych mrtvý.

„O čem se tu bavíte?“ vyrušil nás Jasper. „Já chci taky. Myslíte, že z toho vyčtu moc, když cítím jen hněv, škodolibost, vášeň a zklamání?“ Vášeň, zklamání?

Edward ze mě slezl a svezl se k zemi. Hlavu složil do dlaní a jen jí kroutil. Nechápavě jsem na něj koukal, co ho to popadlo?

„Jsi v pohodě?“ Záporně zakroutil hlavou. Možná, že jsem to přehnal. Ale co jsem takového udělal? Posadil jsem se vedle něho a objal ho. Bylo to poprvé za poslední měsíce, co jsem mu blíže. Jako bratr bratrovi. Položil si hlavu na mé rameno a zkroušeně začal vzlykat.

Byl to šok. Nikdy jsem neviděl, že by Edward brečel. Byl to muž s tvrdou maskou, která nešla jen tak zdolat. Nikdy neprojevil žádné city, nikdy vám neřekl, že vás má rád. Držel to v sobě, nedal to najevo. Kolikrát jsem si o něm myslel, že je to studený pes, jenž neumí projevit jen špetku citu.

Jasper na mě valil oči, jako já na něj. Sedl si naproti nám a mnul si spánky. To je asi špatné.

„Edwarde?“ Nic, nevnímal.

„Edwarde,“ zařval jsem. Zakroutil hlavou a odvrátil pohled. Donutil jsem jo, aby mi koukal do očí.

„Co se to s tebou děje? Co se ti stalo? Můžeš se nám svěřit?“ Jeho pohled byl bolestný. Neuměl jsem si vysvětlit proč. Že by v tom opravdu byla Bella?!

„Je v tom Bella?“ zeptal jsem skepticky.

„Jo,“ špitl skoro neslyšně. Myslel jsem si to, i tak mě to překvapilo.

„Co ti udělala?“ Choval se jako holka. Sklopil hlavu dolů, a kdyby mohl, tak se bude i červenat. Vřelo to ve mně.

„Sakra, Edwarde, máš vymytý mozek, či co?“ Podíval se na mě ublíženě, ale já pokračoval. Teď, nebo nikdy.

„Jsi chlap, nebo žena? Co se to s tebou stalo? Kde je ten starý Edward? To tě položila na kolena nějaká malá upírka, se kterou si něco měl? Jestli jo, tak jsi dostatečně nepochopil, co je to bolest, Edwarde. Vždyť k ní nemůžeš nic cítit, znáte se necelý den.“

„Necelý den, který to vše obrátil naruby. Chová se ke mně jinak než ostatní dívky, ona je celá jiná a výjimečná,“ zasněně hleděl na aleje stromů, v očích mu nepatrně jiskřilo.

„Ne, je stejná jak všechny holky, jen je jediná, která o tebe nejeví takový zájem, čímž by tě doháněla k šílenství. Nezáleží jí tak na tobě, ona si může vybírat.“

„Lžeš,“ zaúpěl, „ona není taková. Je to hvězda vesmíru, která se snesla dolů, aby mě odkázala do blázince.“

Srdce mě bolelo vidět Edwarda zoufalého. Většinou to býval Jasper, kterého jsem utěšoval, že to bude dobrý, najde si jinou, ale u Edwarda to bylo jiné. Víc procítěné…

„Máš Tanyu.“ Za tuhle větu bych si nejraději nafackoval. Nebyl jsem to já, co bych ji nejraději hodil do místní kanalizace a modlil se, aby nenašla cestu ven? Ano, byl. A ještě mu ji připomínám, jako by mi už takhle nelezla na nervy.

„Jo, mám. To je pravda. Asi bych se měl sebrat a jít za ní, omluvit se jí, přeci jenom jsem to dnes přehnal,“ začal se zvedat ze země. Teď jsem to opravdu podělal. Musel jsem něco vymyslet, a to rychle. Mnul jsem si spánky a usilovně zapaloval mozkové závity. Zbytečně…

Všechny myšlenky se točily jen kolem Rosalie, nic jiného jsem v té vymaštěné hlavě neměl, i když…

„Edwarde, co bys řekl na malou sázku?“ Při slově malou, se mi zachvěl hlas. Nevím, zda by se to dalo označit jako malá sázka.

Edward:

Sázka? Co ten Emmett zas kuje? Asi bych je tu měl nechat a jít zpět za Tanyou, ale neodolal jsem.

„O jakou sázku by se jednalo?“ Na tváři se mu objevil úsměv, což mě znepokojilo. Emmett a jeho sázky byly vždy zákeřné a lstivé. Pokud jsi byl ten poražený, nikdy jsi nevyvázl s lehkým trestem. Jako tomu bylo naposledy…

Před 50 lety…

S celou rodinou jsme bydleli v Anglii. Byl to obyčejný den, jež se zdál pohodový, bez komplikací, ale to byste neměli mít za bratra Emmetta. Jeho nápady, myšlení, jako u malého dítěte.

Začalo to malou sázkou a končilo běháním bez jediné vrstvy oblečení po náměstí. Bylo to ponižující, plno kolemjdoucích z toho mělo ohromnou legraci, tedy jen ti mladí, ti staří si zakrývali oči vějíři a mluvili něco o úchylovi a perverzi. Holt jsem musel splnit slib, který jsem dal.

Vsadili jsme se o to, jak dlouho vydrží Esmé s Carlislem bez pohlavního styku. Bylo to hloupé, ale to jsem si uvědomil až potom. Byl jsem toho názoru, že upíři nemají takovou potřebu jako lidé. U lidí je to základní biologická potřeba, ale upíři?! Jak jsem to mohl tušit, Emmett už věděl, jaký je to poznatek, jak se potom cítil. Řekl jsem, že týden to vydrží, aniž by se někde zavřeli spolu. Emmett byl jiného názoru.

Ten den si pamatuji, jako kdyby to bylo dnes. Ležel jsem na své pohovce a pozoroval noční oblohu. Vzpomínal jsem na svůj lidský život, z kterého jsem si pamatoval jen útržky. Z nebe se začaly valit bílé vločky. „Přijel Martin na bílém koni,“ zašeptal jsem si pro sebe.

Možná bych se kochal dál, krásná příroda, kterou postupně bílá peřina brala pod svá ochranná křídla, ale to by se mi nesměl probořit strop. Stál jsem uprostřed pokoje jako opařený. Vyjeveně jsem si prohlížel pokoj – teď bílý a posetý omítkou. Ve dveřích se v pase lámali Emmett s Jasperem.

Kdybych mohl, byl bych rudý až na pr… zadku. Vidět rodiče zabalené v bílém prostěradle, přilepení na sobě, tak nevím, jak byste reagovali.

Od toho incidentu jsem se s Emmettem nevsázel o takové kraviny. Esmé se mnou nepromluvila měsíc ani slůvko, hrozně se styděla. Carlisle vždy, když prošel okolo mě, sklopil hlavu dolů. Emmett se další řádku let smál na mou fotku, kterou si pořídil, když jsem běhal po náměstí, tak jak mě Bůh stvořil.

„Není to nic, co bys nemohl splnit, šlo by tu čistě jen o tvou čest.“ Mojí čest?

„Ven s tím.“ Nedal mi příležitost nahlédnout do jeho mysli, byl jsem frustrovaný.

„Já to chci taky slyšet,“ přihnal se ke mně Jasper, netrpělivě poklepával nožkou.

„Jak bych jen začal,“ mnul si bradu.

„Sakra, Emmette, nehraj si tu s námi,“ vypěnil jsem.

„Dobře, dobře,“ dal ruce do obranného gesta.

„Jsou tři dívky, tři chlapci. Jejich životy nejsou spojené, ale co kdyby jim napomohl osud?“

„Možná, že jsem blbej, ale na takovou hádanku nestačí ani Edward,“ poznamenal Jasper a měl pravdu. Taky jsem mu nerozuměl, co tím chce říct.

„Nemůžeš mluvit anglicky?“

„Jak si přeješ. Kdo z nás dřív dostane do postele jednu z Brandnovic holek, vyhrál.“

„Cože?!“ vyjekli jsme s Jasperem zároveň.

„Ty ses někde praštil do hlavy, že ano?“ pronesl hysterickým tónem Jasper.

„Ne, nepraštil, ani jsem si nenasadil dámské spodní prádlo a mini sukýnku,“ odvětil Emmett jedovatě.

Já bych Emmettovi taky něco řekl, ale byl jsem jak bez jazyka. Neměl jsem, co na to říct. Jen jedno slovo…

„Idiote,“ zařval jsem.

„Co je?“

„Co je? Jsi při smyslech? Vždyť mi to děláš ještě horší, než to je. Jak můžeme soutěžit o něco, co je nám navždy zakázáno? Carlisle se vyjádřil dosti stručně.“

„Možná, že nám to bylo zakázáno, ale od čeho jsou zákazy? Aby se porušovaly, ne?  Myslím, že bys byl horkým adeptem na vítězství, dnes už jsi načal první krok. Nechceš do toho jít? Nechoď, Jasper do toho půjde se mnou, ale nebudeš pro mě chlap, ale pouhá padavka. Co se všeho bojí. Nehledě na tvoje ego… dosti utrpí.“

Jeden hlásek mi našeptával: „Edwarde, nedělej to! Máš Tanyu, chceš ji doopravdy podvést? Zničíš pověst celé rodiny, co by ti řekl Carlisle? Chceš ho zklamat? Nadhodil vše, čeho jsem se bál… zneuctít jméno Cullen.

„Kašli na ně. Co by ti mohli udělat? Vyhnat? To by ti Carlisle neudělal, jsi jeho první syn, kterého miluje. Tanya? Její nářky a hysterické scény bys přežil, ale neznamená to, že se to musí dozvědět, kdo by jí to řekl? Jdi do toho, nemáš co ztratit,“ oponoval druhý hlásek.

Vše se mi to motalo a nevěděl jsem, co říct.

„Jdeš do toho?“ V jeho hlase byl cítit sarkasmus a posměvačnost. Kdybych neměl přítelkyni, neudělal dnes tolik průserů, možná bych řekl ano, ale…

„Ne,“ vyřkl jsem s to tvrdostí.

„Ne?“ byl překvapený.

„Musím se omluvit Tanye, měl jsem vyrazit už dávno, jen jsem tu s vámi ztrácel čas. Hodně štěstí při lovení,“ obrátil jsem se a běžel zpět k domu.

Vím, budu padavka, ale už jsem toho napáchal dost, měl bych to vše uvést do správných kolejí. Mít život, který mě bude naplňovat radostí a ne se každý den stresovat, jestli se moje nevěra provalí. Ale co je pro mě štěstí? Toť otázka.

Bella:

Alice s Rosalie na mě koukaly vyjeveně, jako kdybych měla na hlavě bobek.

„Nesníme o nemožném. Jen je potřeba tomu trochu napomoci a já vím jak,“ měla jsem úsměv na tváři, jak jsem to vymyslela, ale když jsem o tom tak uvažovala, nechala jsem se unést.

„Není? A jak by ses chtěla vídat s kluky, když tě Damon bude hlídat na každém kroku a co Tanya? Nemyslíš, že si teď Edwarda bude hlídat? Bude jako pijavice,“ pronesla Alice moje obavy nahlas.

„Alice, je to sázka, jestli nechceš, nemusíš do toho s námi jít. Tak se rozhodni, mně je Damon v této chvíli u… (domyslete si to :-D) a Tanya taktéž.“ Alice začaly jiskřit oči, když se řeklo slovo sázka, rázem ožila.

„Sázka? Sem s ní,“ našpicovala uši a Rosalie se k ní přidala.

„Je to jednoduchý, kdo svede Cullena dřív, je jasná borkyně.“ Panty u huby se skříply a obě otevřely pusu dokořán.

Rosalie mi přiložila ruku na čelo.

„Horečku nemá,“ konstatovala s klidem. Sundala jsem z čela její ruku a usmála se.

„Nic na tom není. Jsme přeci Alice, Rosalie a Isabella… tři holky, kteří se nenechají zastrašit ani Damonem, ani Tanyou.“

„Jo, jsme sice holky od rány, ale Cullenovi jsou trochu vysoký cíle, nemyslíš? Mám strach,“ prohlásila Alice.

„Strach?! Alice, tohle slovo my neznáme, jasný? Jestli chceš, dám ti náskok,“ rejpla jsem si do ní.

„Náskok? Holka, ty to budeš mít ze všech nejtěžší, Tanya ho od sebe nepustí na metr daleko, na to vsadím moji kabelku od Prady.“

„Tu červenou? Ok, vyjednáno, když vyhraju, dáš mi tu kabelku a ještě se ti budu moct vysmívat,“ chytla jsem se za břicho a rozesmála se na celé kolo.

Jo, rozdávala jsem úsměvy na všechny strany, ale Alice měla pravdu, budu to mít o něco těžší. O něco? O dost. Já blbec jsem měla držet jazyk za zuby.

„Pokud vyhraju já,“ ujala se slova Rosalie, „obě mi dáte vaše šaty od Armaniho.“ Alice chtěla protestovat, ale Rosalie ji zpražila pohledem.

„Ujednáno,“ pronesly jsme jednohlasně. Rosalie dala ruku doprostřed a čekala na nás. Alice se nerozmýšlela a souhlasila. Já jsem byla na vážkách, ale bylo by blbé, kdybych z toho couvla.

„Já to vyhraju,“ prohlásila jsem rozhodně.

„O tom dost silně pochybuji,“ odporovala mi Alice s Rosalie.

To se ještě uvidí. Edward Cullen a Tanya Cullenová nevědí, s kým mají tu čest…

No, je tu vysvětlení z nadpisu "kdo s koho". Ráda bych slyšela vás názor. Vím, není to dobré vysvětlení, ale snad jsem to zkusila. Dokázali byste typovat, kdo vyhraje? Měli byste nějaké přání? Sem s ním. ;-).

Jen, v předminulých kapitolách jsem našla 30-40 komentů, v minulé 25, děje se něco? Nelíbí se Vám to? Jen mi prosím, sdělte svůj názor.

KacenQaCullen.

15. kapitola - shrnutí - 17. kapitola

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 16. kapitola :