Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 15. kapitola

17.11.2010 (18:30) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 4356×

Tři bratři a tři sestry… kdo s koho – 15. kapitola

Alice:

V autě se nikdo neodvážil promluvit, každý se zabýval sám sebou. Damon, aby nevybouchl vzteky tady, ale nechal si to až na doma. Mary, aby klidnila emoce Damona svou přítomností. Bella hleděla z okna se sklopenou hlavou a přemýšlela o Edwardovi. Rosalie byla myšlenkami u Emmetta, oči v dáli upřené a sklený pohled, a já? Byla jsem ze všeho mimo, ani jsem si v tom prokletém domě nestačila uvědomit, že se mi asi Jasper líbí.

Všechno se to semlelo tak rychle, aniž by někdo chtěl udělat takovou ptákovinu. Vsadím se, že Bella neměla v plánu nic takového provést, jen ji prostě očaroval jako Jasper mě. Ovšem naši rodiče to asi nebudou brát z tak světlé stránky.

Pneumatiky zakvílely a motor se vypnul. Sáhla jsem po klice a vystartovala z auta. Potřebovala jsem být co nejrychleji venku, cítila jsem se tam… ohroženě?!

Vletěla jsem do předsíně a rychle si sundávala boty. Měla jsem v plánu se rychle vytratit. Jednou nohou jsem už byla na schodišti, když mě zadržel hrubý stisk.

„Kam si myslíš, že jdeš, mladá dámo?“

„Heh, do pokoje?!“ Dostala jsem strach. Ne z Damona, ale z jeho očí, které postupně nabíraly barvu černé. Takhle se nikdy nechoval.

„To si nemyslím, máme si toho ještě co říct,“ procedil skrz zaťaté zuby. Sklopila jsem hlavu a zamířila na pohovku v obývacím pokoji, kde už seděla Bella s Rosalie. Posadila jsem se vedle Belly, tak, aby byla uprostřed, neboť právě ona si toho asi vyslechne nejvíc.

Damon se posadil do křesla a Mary vedle něho.

„Rád bych věděl, co se to tam dělo? Semlelo se to vše tak rychle, že sám nevím, co si o tom myslet.“

Přejížděl nás pohledem zleva doprava.

„Budete teď mlčet? Rosalie?“

„No, já jsem nic neprovedla, nebo ano?“

„Ne, nic jsi neprovedla, jen si se hned na prvním setkání s upírem jak hora začala líbat a málem by to došlo tam, kam došla naše milá Bella, že?“ Z jeho hlasu byl cítit sarkasmus.

„Tati, já…“

„Co ty?“ přerušil Damon Bellu.

„Co bys nám chtěla povědět? Že jsi nechtěla, ale stalo se?“

„Ne,“ zaskuhrala, „já… nešlo jen o tohle, ale šlo o menší pomstu,“ lezlo to z ní jako z chlupaté deky.

„Pomstu?“

„Ano, jednalo se o Tanyu, Edwardovu přítelkyni.“ Slovo přítelkyně spolkla jako obrovský knedlík, který jí posléze uvíznul v krku.

„Co s ní je? Hned na poprvé sis ji musela poštvat proti sobě?“

„Ne, ale…“

„Co, ale?“opět ji přerušil. V Belle se to vařilo, a taky to na sobě dala znát. Postavila se a spustila.

„Proč pořád tak řveš? Proč mě přerušuješ? Já bych ti to vysvětlila, co se stalo, ale ty ne, ty musíš mlít pořád svoje. Tanya na mě ve škole začala řvát, začala mě shazovat, promiň, ale já nejsem typ holky, co svěsí hlavu dolů a odejde, já bojuju a stojím si za svým, chápeš? Ta ohavná mrcha dokázala shodit i Alice s Rosalie, ale to je vám jedno, hlavně, že se budeš kamarádit s Culleny, že? Jsi sobecký, nepochopitelný člověk, co nebere v potaz pocity ostatních, sentimentální dědku.“

K tomu jsem neměla už víc co říct.

Bella:

Byla jsem absolutně vedle, jen jeho chování ke mně mi dodalo odvahy na něho takhle řvát a popravdě se divím, že se mi hlas nezlomil. Damon seděl na sedačce, koukal na mě a nic neříkal, nebyl schopný slova. To já taky ne, ale vyřešil to po svém. Postavil se, takže mě převyšoval o dvě hlavy a zadíval se na mě pohledem pánem domu jsem tu já.

„Takovýhle tón si vyprošuju, taktéž to oslovení, Bello. Já, že neberu v potaz vaše pocity? Vždyť celý dosavadní život, jestli se to tak dá vůbec nazvat, jsem vzhlížel k vašim potřebám, kde vám bude nejlíp, a jak se mi odvděčíte? Jedna ho svede na prvním setkání, druhá z něho udělá transvestitu a třetí? Ta se s ním rovnou vyspí a nepárá se s tím, že? Dokonale jste pošpinily moje jméno, jméno celé naší rodiny, co si o nás teď budou myslet Cullenovi? Že máme nevychované dcery, které chtějí docílit jen jednoho, vyspat se s někým. Tohle je o hodně horší, roztáhne se to po nemocnici a my se vezeme. A kvůli čemu? Kvůli vám, poněvadž jste se chtěly odvázat a dát co proto Tanye.“ Začalo se to ve mně znova vařit.

Alice to vycítila a začala se stavět za mě.

„Kvůli nám ztratíš dobré jméno? Jen proto, že si nenecháme líbit ponížení a chtěly jsme si s někým užít? Nejsme na to dosti staré? Nemyslíš? Tak já ti něco povím, Damone, jestli ty kvůli nám třem ztrácíš dobré jméno, tak ty kvůli sobě ztratíš tři dcery.“ Popadla mě a Rosalie za ruku, neobtěžovala se otevřít dveře, rovnou je vyrazila a vydaly jsme se do lesa. Ani jedna z nás jsme se nebránila. Nikdo nebyl proti odejít a promluvit si o všem, ale žhavé téma budou tři chlapci od Cullenů.

Rosalie:

Alice nás táhla jako pytle brambor, dokud jsme nebyly takovou míli od domu.

„Alice, kam to běžíme?“

„Uvidíš. Na místo, kde je klid a budeme si moc promluvit o samotě.“ Nechala jsem ji, ať nás vede, kam chce, já jsem byla mimo a potřebovala jsem se vzpamatovat. Vítr mě šlehal do obličeje, svištěl mi vlasy a já si to náramně užívala.

Alice nečekaně zabrzdila a já, jelikož jsem to nečekala, jsem letěla dál, dokud mě stromeček, který spadl se mnou, nezastavil. Bella se s Alice smály, až se za břicho popadaly.

„Směje se vám dobře?“ zařvala jsem.

„Jo, moc,“ oznámila mi sladkým hláskem Bella. Cítila jsem, jak moje oči nabírají zelenou barvu, to se nesmí stát. Bella si toho všimla taky a šťouchala Alice do žeber, aby toho už nechala.

„Proč?“ tázala se Alice. Bella jen prstem ukázala na mě a Alice pochopila. Pomalu se přibližovaly ke mně.

„Promiň,“ upřela na mě psí kukuč. Pomohla mi ze země a táhla nás dál. Prošly jsme lesními cestičkami, na nichž se povalily šišky různých tvarů, velikostí.

Z ničeho nic se mi před očima zatmělo. Začala jsem rukama poletovat ve vzduchu a řvala na celé kolo.

„Co se stalo?“ jančila jsem.

„Pssst, klid,“ tišil mě zvonivý hlásek.

„Alice?“

„Jistě, že ano.“

„Sundej ze mě tvoje pracky, hned,“ zařvala jsem. Popošly jsme ještě pár kroků a já spatřila obrovskou zelenou louku.

Měla tvar kruhu, po okrajích rostly borovice, jejich vůně se linula až ke mně. Rozeběhla jsem se doprostřed louky a sledovala žlutá zrnka pylu, jež se vznášela k nebesům a vytvářela spirálu. Jejich pohyb byl jako, kdyby víla mávla kouzelnou hůlkou, tančily v perfektní souhře. Do nosu mě zasáhla vůně levandulí, pampelišek. Zhluboka jsem se nadechla a vtáhla do sebe čerstvý vzduch. Ucítila jsem vůni, která připomínala kolínskou, byla příjemná a uklidňující.

Otevřela jsem zavřená víčka a pohlédla na své sestry. Jedné pohrával šibalský úsměv na rtech, druhá měla skelný pohled a hleděla na rozkvetlou louku plnou květin. Byla jsem uchvácená, nikdy jsem neviděla takovou krásu. Doposud jsme žily ve městě a poslední dva roky jsme neměly šanci vytáhnout paty od domu dál, než na deset kilometrů.

Posadila jsem se u kmene stromu, opřela se hlavou o kůru a zavřela už tak těžká víčka. Někdy jsem si přála, abych se ze všeho mohla vyspat, zavřít oči a vklouznout do říše snů, kde bych si vytvářela své představy o životě, či budoucím partnerovi. Záviděla jsem lidem, záviděla jsem jim jejich svobodu, jejich život, vše, co já mít nemohla.

K čemu mi je nesmrtelnost, krása, věk, který zamrzl v pouhých 17 ti letech, když nemám, s kým bych tu dobu strávila. Moje srdíčko, moje duše je sama. Chci se ráno probouzet v něčí náruči, slyšet v oušku slůvka lásky, chci, aby mě někdo vískal ve vlasech, hladil po těle. Večer ulehnout do postele vedle své lásky, jít spát s pocitem, že ráno tu nebudete sami, vždy u sebe máte někoho, kdo vás podrží v nejhorší chvíli, cítit jeho blízkost, jeho vůni, jeho dech na své pokožce.

Jak absurdní. Sním tu jako malá holka o svém princi na bílém koni. Představuju si rodinnou idylku se svým manželem a plno dětmi, ale je tu háček. Nemám manžela a děti nikdy mít nemůžu. Nikdy si nevyzkouším, jaké je to mít v ruce uzlíček krve, kterému bije srdíčko a pláče, čímž dává najevo, že je na světě a svou přítomností těší své okolí. Každou noc koukat na roztomilý obličejík, pravidelně oddechující hrudník, ouška, rty, oči…

Být matkou, musí být něco výjimečného, krásný pocit, který já ani moje sestry na vlastní kůži nikdy nepoznáme.

Z mých hloupých úvah mě vyrušila Bella. Posadila se vedle mě a objala mě jednou rukou okolo krku. Položila si hlavu na levé rameno.

„Všechno nejlepší,“ zašeptala. Podívala jsem se na ni s údivem.

„Co prosím?“

„Dneska to je 78 let, co jsi na tomto světě,“ usmála se na mě. Svou malou ručkou vzala tu mou a vložila do ní červenou, sametovou krabičku. V očích jsem měla otazníky, ale otázky jsem si nechala na poslední chvíli. S rozechvělým pohybem jsem krabičku otevírala, pusa se mi údivem pootevřela. Zlatý řetízek s medailonkem s rodinným erbem Brandnů a moje iniciály s věnováním od Belly.

Řetízek jsem si v ruce prohlížela, jemně otáčela, jako kdyby to byla křehká věcička, která by se mohla rozprášit na jemný prach. Bella se pořád usmívala a nabídla se, že mi ho připne na krk. Nezahálela jsem a nechala ji. Zachvěla jsem se, až se mi chloupky naježily na zádech. Zavřela jsem oči a prsty studovala vyrytý znak na medailonku. Kdyby to bylo možné, slzy by přetekly a brečela bych tu Belle do klína, takhle jsem si musela vystačit jen s vzlyky, způsobené radostí.

„Bel… Bello,“ zašeptala jsem.

„Psttt.“ Dala mi prst na rty. „Nic neříkej. Chci jen, abys věděla, že tě mám moc ráda a nezmění se to, i kdyby se stalo cokoli, nezapomeň na to. Mám tě ráda jako svou vlastní sestru a nikdy bych mezi tebou a Alice nedělala rozdíly. Kdyby se stalo cokoli se mnou, nezapomeň, že jsem tu byla a vždycky budu pro tebe, jasný?“ Nevěděla jsem co říct, slova z úst mi unikala, aniž bych je vyslovila.

„Děkuju,“ zaskuhrala jsem mezi vzlyky. Silným objetím jsem ji přimkla k sobě a nechtěla ji pustit,

„Taky tě mám ráda a nikdy bych na tebe nezapomněla, Bellísku.“ Byla jsem tak zaneprázdněná, že jsem si nevšimla přítomnosti Alice. Objala mě kolem pasu a hlavinku opřela o má záda.

„Všechno nejlepší, Rose, mám tě ráda.“

„Já vás taky, holky, až jste mě dojaly.“ V takovém postoji jsme stály dobrou hodinu, dokud si Bella nesedla na zem a s bolestí v očích na nás vzhlédla.

„Co se děje?“ sebrala mi Alice slova z pusy.

„Mám špatný pocit z té hádky.“

„S Damonem?“ Přikývla. Posadila jsem se vedle Belly a objala ji.

„Neboj, nemáš mít za co výčitky. Neudělalas nic špatného, jen ti ujely nervy.“

„Jo, a podprsenka s trikem a kalhoty taky, viď? Co mě to jen napadlo, začít se líbat s Edwardem.“ Sklopila hlavu. „Nechtěla jsem se Tanye pomstít, přišlo to z ničeho nic. Jeho pohled, oh… bože, zlaté moře, které tě přitahuje svou krásou. On celý je… neodolatelný.“ Opět sklopila zrak a propalovala zem.

„Bello, nemáš si co vyčítat. Já jsem s Emmettem taky udělala chybu, ale kdybys viděla jeho nahou hruď. Nic hezčího jsem neviděla. Když si sundal triko pocákané krví, můj pohled spočinul na jeho svalnaté hrudi a ne s ním uhnout. Pouhým pohybem se všechny svaly napjaly a byla jsem lapena. Celou tu dobu jsem byla mimo a myslela jen na něj, když se mě dotkl, vpustil do mě sto elektrických šoků, ale ne nepříjemných, ba naopak, vzrušujících, které toužily jen po jednom. Po Emmettovi,“ cítila jsem se blbě. Všechen hněv Damona schytala jen Bella, při čemž jsem se podílela také. Bylo mi to líto, ale nelitovala jsem okamžiku, kdy se naše rty spojily, neboť takové potěšení jsem nezažila nikdy v životě a pochybuji, že ještě někdy zažiju. Po takovém incidentu nás rodiče nepustí ani na deset metrů ke Cullenovic vilce, natož ke klukům.

„Holky bláznivé, sníte o nemožném,“ prolomila ticho Alice.

„Alice, sama ses zamilovala, tak nám tu nevykládej hlouposti,“ pronesla jsem hořce.

„Zamilovala?“ vyjekla.

„Ano, přesně, tak jak slyšíš.“

„Nezamilovala jsem se. Nepopírám, že není pěkný a ve spodním prádle taky není k zahození, ale to neznamená, že jsem se zamilovala.“ Přísahala bych, že se v té tmě začala červenat, i když to teoreticky není možné.

„Jsme sestry, měly bychom si říkat všechno,“ dobírala jsem si ji, ale sama bych se měla stydět.

„Rosalie Brandonová, jestli nepřestaneš, tak tě zadupu do země,“ zrazila mi hřebínek. Opravdu byla rozčílená, vlasy jí trčely všemi směry a měřila se mě zlověstným pohledem.

„Mám to,“ vykřikla Bella a postavila se na nohy.

„Co?“

„Není to nemožné… Mám plán a myslím, že nebude jen z jedné strany.“

Prosím o Váš názor. Jak se Vám líbila tato kapitola? Co na ni říkáte? Můžu Vám prozradit, že v příští kapitole se dozvíte, jakou část v příběhu má v nápise úryvek "kdo s koho".

KacenQaCullen

14. kapitola - shrnutí - 16. kapitola

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 15. kapitola :