Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 14. kapitola

08.11.2010 (20:15) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 4830×

Bella:

Mé rty se pohybovaly podle Edwardových. Jeho sladký dech mě ovál a já byla lapena. Když se ke mně začal naklánět, ve mně hlodal červíček, ale touha zvítězila. Naše jazyky hrály vášnivý tanec, který se nedal popsat. Byl tak něžný, milý, krásný.

Troufla bych si říci, že je to Bůh krásy. Vysadil mě na piáno, ale neopouštěl mé rty. Byl čím dál tím náruživější, chtěl víc. Jemně stiskl můj zadeček a já slastně vzdychla do úst. Edwardovi se zvedaly koutky do úsměvu. Chytla jsem ho za zátylek a přitáhla ho blíže k sobě. Nebránil se tomu, naopak se na mě nalepil, co nejvíce to šlo. Ani vzdoušek by se mezi nás nevešel.

Byli jsme tak zaneprázdnění sami sebou, že jsme nevnímali ostatní. Doléhaly ke mně jen myšlenky mých sester, ve kterých se zázrakem chtíč probouzel taktéž. Než jsem se nadála, šaty ležely někde v rohu pokoje. Nelíbilo se mi, že jeho svalnatá hruď, která se rýsovala pod černou košilí, je pořád oblečená. Jedním pohybem jsem strhla jeho košili.

„Tuhle jsem měl nejradši.“

„Hm, mě se na tobě taky líbila, ale tenhle pohled je hezčí,“ zašeptala jsem v polibku.

I když jsme pohodlí nepotřebovali, nejlíp mi na piáně opravdu nebylo. Edward to poznal a ladným pohybem mě přemístil na rozestlanou postel. Přišpendlil mě k posteli svou váhou a něžně se mi podíval do očí, při čemž mé rty volnou cestu nedostaly.

Možná bych se nechala omámit rozkoší, ale to by to nesměla vyrušit kráva jménem Tanya. Dveře cvakly a ve dveřích stála jako opařená. Musel to být pěkný pohled na polonahou sokyni a svého přítele, či snoubence. Edward ztuhnul, svaly se napjaly a s pokřiveným úsměvem se otočil ke dveřím, neboť Tanya spustila „pěkný" sopránek.

„Ty si ze mě děláš prdel, co? Tak já zařizuju párty, trápím se s nákresy a ty mě tu podvádíš s nějakou barevnou kurvou? Tak takhle jsme se nedohodli, to tedy ne. Hned z ní slez, nebo ti pomůžu sama a nebude to příjemný,“ řvala jako na lesy. Nejradši bych po ní skočila, ale pořád jsem ležela v posteli a na sobě měla Edwarda.

Trapas s budoucí manželkou by se dal přežít, ale hrozným křikem, který vydala Tanya ze svého hrdla, přivolala celou rodinu, včetně Edwardových bratrů. Byla jsem tu jen ve spodním prádle, výhoda byla, že mě krylo Edwardovo tělo.

„Můžete mi říct, co se tu děje?“ promluvil hrubým hlasem Carlisle.

„Co myslíš? Pozveme je na večeři, zařizujeme s nimi večírek a přitom mi jejich povedená dcera svádí snoubence, nemluvě o tom, že její sestřičky znásilnili Emmetta a Jaspera.“ Všechna pozornost se soustředila na Jaspera. Uprostřed místnosti stál v mini sukýnce, tílko za krk a podvazky.

Edward se otřásal smíchy a já s ním. Samozřejmě nebyli jsme jediní. Esme, Carlisle, Rosalie se smáli taky. Emmett sebou mlátil o zem, jaké křeče ze smíchu měl. Jen moji rodiče se nesmáli, měli vážnou tvář a něco mi říkalo, že to bude dlouhá diskuze doma na téma slušné chování na návštěvě.

Edward se konečně zvedl a hodil na sebe tričko, což se mi moc nelíbilo. Po mně hodil bílé prostěradlo, které jsem si obalila kolem těla,  nevinně jsem se podívala na Damona. Jeho uhrančivý pohled byl tak nepříjemný. Odvrátila jsem pohled.

„Isabello,“ tohle oslovení nepoužíval moc často, „co se tu děje a proč jsi skoro nahá?“

„Eh… no,“ nedokázala jsem se pořádně vymáčknout. Co jsem měla říct? Edward se mi líbí, a tak jsem ho políbila, ale nečekala jsem, že přijde Tanya. To by asi nebylo dobré vysvětlení a stejně bych ze sebe nevymáčkla, proč jsem svlečená.

„Chcete vysvětlení? Tady to vidíte, svedla mi snoubence a vůbec se za to nestydí. Takhle se chová slušná mladá dáma?“

„Jako kdybys ty slušná dáma byla,“ promluvil poprvé Emmett. Tanya sebou škubla, ale hned se vzpamatovala a kázala dál.

„A koukněte na Jazze. Alice z něj udělala ženu. Nemluvě o tom, že nemá holka žádný vkus, tohle bych nedala ani na psa, natož na kluka.“ Rychle jsem vyskočila z postele a chytla Alice za pravou ruku, načež Rosalie chytla levou.

Chystala se na Tanyu skočit a dnes už by to bylo podruhé. Poprvé zakročila Esmé.

„Tanyo, měla by ses laskavě krotit, je to návštěva…“

„A návštěva svádí mužské osazenstvo?“

„Tanyo,“ okřikl ji tentokrát Carlisle.

„Alice, Rosalie, Bello, oblékněte se a nastupte do auta, jedeme domů,“ hodila po nás zuřivý pohled Mary. Bez protestů jsme si každá sebrala svých pár švestek a odebrala se ke dveřím. Ani jedna nepronesla žádné slovo, ani okem jsme po sobě nemrkly. Z prvního patra se ozývala slova omluvy k Tanye, nebo Carlislovi s Esmé. Že já blbec jsem Alice držela, měla se na ní vrhnout a vyškubat ji tu žlutou slámu pocuchanou od koně.

Na sebe jsem hodila věci, které mi podala Alice, ať tu nestojím jen v prostěradle, šaty zůstaly někde v růžku netknuté. Pomalým krokem všichni scházeli dolů po boku Tanyi, která měla úsměv od ucha k uchu, svině jedna.

„Opravdu nechcete ještě zůstat?“

„To je v pořádku, Esmé. Myslím, že už jsme napáchali více škody nežli užitku.“ Všichni zamířili pohledem k nám.

„Vždyť se nic nestalo.“

„Ne, vůbec nic, jen došlo k nedorozumění, že?“ v řeči Damona byla velká cítit dávka sarkasmu.

„Dobře, nebudeme vás přemlouvat, ale doufám, že to nebyla poslední návštěva.“

„Nebojte, nebyla poslední. Nashledanou.“ Rodiče rozloučili a vycházeli ze dveří.

„Nashledanou,“ pronesly jsme trojhlasně, při čemž jsem zabrousila pohledem k Edwardovi. Okolo jeho hrudi byla omotaná ta zmije a škodolibě se usmívala. Nebyl z toho nijak rád, to jsem poznala, ale měla jsem jasno. Nikdy nebude můj, on už je zadaný, já na něj právo nemám. Naposledy jsem pohlédla do očí, jež připomínaly roztavené zlato plné touhy, něhy a odešla ze dveří.

Poníženě jsem si dřepla na zadní sedadlo a propalovala sedačku přede mnou. Klíček se otočil v zapalování a my konečně vyjeli domů. Cítila jsem se ponížená, zklamaná a nehorázně naštvaná. Tanya ze mě přede všemi udělala kurvu. Bůh ví, co si o mně myslí Cullenovi. Dívka, která přišla na návštěvu se svými rodiči, po pár hodinách ležela ve spodním prádle v posteli s jejich synem, který má přítelkyni.

Zpytovala jsem své svědomí a říkala si, že jsem možná provedla špatnou věc, ale stálo to za to. Nikdy za celou svou existenci mým tělem neproudilo takové množství elektřiny. Jen nepatrný letmý dotek a chloupky na těle se mi ježily. Blízkost jeho těla, jeho očí mě dováděla k šílenství, jako bych to nebyla já. Nejhorší je, že Edwarda znám pouhý den, ani ne a už k němu mám jistou náklonnost, a možná i lásku…

Carlisle:

Po odchodu rodiny Brandonových jsem byl pořád mimo. Mohl jsem čekat, že nebudou hodné holčičky. Jejich obličeje byly sice andělské, ale povaha patřila ďáblu. Když jsem slyšel někoho hrát na piano, došlo mi, že to bude Edward, ale že by podváděl Tanyu, to mi jaksi nedošlo. Popravdě, nebyl jsem naštvaný na Edwarda, ani na Bellu. Tanyu jsem neměl rád od začátku, ale Edward si přímo vydobyl, že s námi bude bydlet. Nechtěl jsem křížit cesty osudu, a tak jsem souhlasil.

Tanya byla jako na prasknutí, svou kyselou hubu našpulila. Byla naštvaná na Edwarda, jak se opovážil jí tohle udělat. Neměl jsem v plánu peskovat Edwarda nebo Emmetta, ale s Jasperem jsem mluvit chtěl. O tom, že Emmett si něco začne s jednou z holek, jsem byl přesvědčený a nijak zvlášť mi to nevadilo. U Edwarda jsem také nečekal, že by podvedl Tanyu. Tedy skoro - zřejmě jim to překazila, ale Jasper?

Bylo sice legrační vidět ho ve věcech, které na sobě měla Esmé před padesáti lety, ale měl jsem obavy, jestli se nedal na jinou orientaci. Od svých osmadvaceti jsem se musel smířit, že žádné děti mít nebudu. Když jsem dostal šanci proměnit Edwarda s Esmé, byl jsem nade vše rád, konečně nebudu sám. Přírůstky, jako je Emmett a Jasper, se naše rodina rozrostla, byl jsem šťastný, ale nikdy mě nenapadlo, že by můj syn mohl být teplý.

Zatřepal jsem hlavou a vyhnal takové nechutné myšlenky z hlavy. Edward se opodál kroutil smíchy, přičemž se snažil vymotat ze sevření Tanyi. Potřeboval jsem se ujistit, že nechutné myšlenky ohledně Jaspera jsou jen přeludy.

„Všichni tři do pracovny, hned,“ snažil jsem se nahodit autoritativní hlas.

„Proč já? Co jsem udělal?“ ozval se Emmett.

„Nic, ale poslechneš si kázání taky, alespoň se vyvaruješ chyb, které provedli tví bratři.“ Vsadil bych se, že Edward mi v duchu skládal tisíceré díky. Konečně Tanya povolila sevření a pustila ho za mnou. Vplul jsem do pracovny a zaujal místo za masivním stolem z Francie.

Posedali si a nahodili kukuč neviňátek. Chtěl jsem to mít rychle za sebou, tak jsem spustil.

„Začneme Edwardem. Já přesně nevím, co se to stalo, ani co jste dělali, ale žádal bych si stručné vysvětlení.“

„No… já nevím, co bych ti řekl.“ Taky jsem nechtěl slyšet podrobnosti. Jako bych vyslýchal puberťáka, kdy přišel o panictví. Tedy poměrně staršího puberťáka.

„Nechci slyšet, jak k tomu došlo, nebo co jste dělali, ale…“ Lezlo to ze mě, jako z chlupaté deky.

„Co?“

„Prostě, byl bys podvedl Tanyu?“ kdyby to bylo možné, budu červený až na zadku studem.

„Chceš se zeptat, jestli bych měl sex, kdyby tam nepřišla Tanya?“ nevěřícně na mě koukal.

„Eh… no… jo,“ sklopil jsem zrak, jako kdybych já provedl něco nezákonného či špatného.

„Víš, neuvažoval jsem nad tím, že bys mě někdy vyslýchal, natož ohledně tohoto tématu, ale chceš to vědět? Tak asi jo.“ Zadíval se na stůl a očima mu běhaly jiskřičky štěstí až smutku.

„Vždyť máš Tanyu,“ popíchl ho Emmett.

„Emmette,“ zavrčel jsem. Sklopil hlavu a tvářil se, jako by tu nebyl.

„Edwarde, znám tě dost dlouho, abych poznal, že s tebou není něco v pořádku.“

„Jo?! A poznal jsi, že poslední dobou nemám čas na Tanyu, nevšímám si jí a dneska ve škole tomu dodaly kapku ty tři?"

„Neboj, bude to opět dobrý, jen tomu dej čas, vše se vrátí do starých kolejí,“ konejšil jsem ho. Nebyla to moje silná stránka.

„A co když nechci, aby se to vrátilo do starých kolejí? Co když nechci být s vámi, natož pak po boku Tanyi? Co když chci život změnit a odejít odtud?“ podíval se na mě pohledem, který jsem u Edwarda nikdy neviděl. Plný bolesti, lítosti, odvážnosti. Duhovky nabraly barvu černé. Nadechoval jsem se, že něco také řeknu, ale přerušil mě.

„Ne, nic neříkej. Zajdu si na lov, jsem mimo,“ odešel ke dveřím. Byl jsem k němu otočený zády a vstřebával jeho slova. „Co když nechci být s vámi?“ Opravdu nás chtěl opustit? A co ho tak vyhecovalo? Byl bych přemýšlel dlouho, kdyby si neodkašlal někdo z kluků.

„Můžeme taky odejít?“ ptal se nedočkavě Jasper.

„Spěcháš?“

„Docela rád bych si sundal kalhotky s čárkou v zadku, nejsou pohodlné.“

„Když už jsi zavedl řeč na toto téma, tak se ptám, co to znamená?“

„No, tak nějak mám na sobě ženské oblečení,“ konstatoval s klidem Jasper.

„To vidím, ale nechápu, proč se můj syn obléká jako holka. Jsi opravdu…,“ zastavil jsem se na posledním slově, vlastně jsem hledal správné přirovnání.

„Co je?“ usmíval se Emmett, jako sluníčko na hnoji.

„No… já chtěl říct…“

„Teplý,“ doplnil mě Jasper.

„Ehm… jo, nevylož si to špatně, ale co si mám myslet, když vyjdeš ze svého pokoje v ženských šatech, namalovaný a teď mi tu v klidu sdělíš, že na sobě máš tanga? Nehledě na to, že se každý den vzhlížíš v zrcadle a kontroluješ své vlasy.“

Cítil jsem, jak se můj hlas zvedá o dvě oktávy výš. Pocítil jsem vlnu klidu a vděčně se na Jaspera usmál, i když to byl spíše úšklebek.

„Carlisle,“ co nejzřetelněji vyslovil mé jméno, „nemusíš se bát, že bych byl na kluky. Jen jsem měl to štěstí/neštěstí, že jsem pod svá křídla dostal Alice, která má sklony k shopaholismu a sloužil jsem jako figurína v živé podobě. Nic víc v tom není. Co se týče mých vlasů, na ty mi nešahej. Musím o ně pečovat. Nechci skončit, jako ty s pleší.“

„To bylo od tebe velkorysé,“ znovu si rejpnul Emmett.

„Už jsem ti to dostatečně vysvětlil?“

„Popravdě ano, ale nebudu klidný, dokavaď ze sebe nesundáš ty ohavné věci a nenavlíkneš na sebe mužské oblečení, včetně spodního prádla.“ Na slově mužské jsem zvýšil hlas.

„Neboj, už letím.“ Vlepil mi pusu na tvář a vyběhl z pracovny. Je opravdu normální, nebo se mi to jen zdá? Není nemocný a je to u upírů možné? Bože, jakými otázkami já se v poslední době zaobírám.

„Tati, můžu už jít taky? Dávají baseballový zápas,“ zaúpěl Emmett.

„Tys nic neprovedl?“

„Ne, žádné ženské oblečení, žádné podvádění přítelkyně, tedy jestli se nepočítá malá pusa.“

„Myslím, že ne, tak můžeš jít.“ Zmizel jako pára nad hrncem. Možná bych přemýšlel o naší rodině, jak se v poslední době chová, co se mi zdá jiné, ale to by mě nesměla vyrušit moje milovaná žena.

„Carlisle?“

„Ano, drahá?“

„Vím, že je to mezi vámi, ale co jsi řekl Edwardovi? Jen co vyšel z pracovny, vyběhl ven do lesů, aniž by mi věnoval nějaký pohled, vypadal jako spráskaný pes.“

„Esmé, zlato, já sám nevím, co se to děje. Jsem z toho celý vedle. Nevím, jestli mu leze na mozek prostředí, nebo ta dívka.“

„Popravdě by mi ani nevadilo, kdyby si vybral jinou místo Tanyi. Je sice pravda, že správná dívka neleze hned někomu do postele a není ve spodním prádle, ale cítil se v její přítomnosti příjemněji, než u Tanyi.“

Obešel jsem stůl a objal ji okolo ramen. „Jo, taky mi připadá správná, ale je jen a jen na Edwardovi s kým bude žít a koho bude milovat. Máme v tom zmatek, a nemůžeme se divit, pokud on v tom má ještě větší guláš.“

„Asi jo, máš pravdu. Co bude dělat?“ zaklonila hlavu a políbila mě na rty. Projela mnou elektřina a zastavila se na konečcích nohou.

„Hm, to nevím, ale vím, co budeme dělat my,“ podtrhl jsem jí nohy a uháněl do ložnice…

(pozn. KacenQaCullen: Asi si každý domyslíte, co se dělo dál.)

Čekám na váš verdikt.  Vím, není to nic moc, jak jinak, ale vaše názory mi řeknou více. Proto, prosím, vyjádřete se, u minulé kapitoly to šlo a myslím, že pár slov vás nezabije. Mě osobně převelice potěší a jsem blahem bez sebe, když vidím, že si někdo přečte mou povídku, natož se vyjádří, ať už kritikou, či chválou, kterou najde.

Jinak všem děkuji za komentáře k minulé kapitole, jste zlatíčka.

KacenQaCullen.

13. kapitola - shrnutí - 15. kapitola

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 14. kapitola :