Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Třetí do páru 5. část

Třetí do páru 5. částČas na flashback :-) Užijte si to a zanechte komentář... Chloe

EDIT: Článek neprošel korekcí

5. kapitola

Edward

Nerad bych o sobě mluvil jako o nějakém slídilovi, ale jelikož nikdy nespím a s úklidem nádobí po večeři jsem byl již dávno hotov, nudil jsem se. Samozřejmě jsem už z dálky slyšel, jak se srdce Belly zpomalilo a stejně tak její dýchání. Znamenalo to jediné, a sice že už spí jako dudek.

Mít ji takhle blízko pro mě zkrátka bylo až příliš velké pokušení. Vydal jsem se za ní, potichu se přikradl k její posteli a sledoval, jak tam sladce spí. Byla vážně překrásná a já na ní mohl oči nechat.

Současně mě ale zaplavily ale také vzpomínky a ne všechny byly příjemné. Zvláště pak jedna určitá noc, se mi neustále vkrádala do mysli.

Odehrála se v den naší stužkovací slavnosti, kdy se v tělocvičně konal náš maturitní ples…

***

Jasně si vzpomínám, jak několik našich spolužáků propašovalo do zadního salonku alkohol. Samozřejmě mu ihned začala holdovat převážná většina z nich, což se na nich vcelku podepsalo. I Bella už měla poměrně dost upito. Většinu toho večera jsme trávili spolu. Tančili jsme a bavili se, což skončilo ve chvíli, kdy se tu objevil Jacob s Leah. Bella byla najednou naštvaná, protože se jí ani za mák nezamlouvalo, jak jsou ti dva pořád spolu. Já tomu rozuměl o něco lépe, nežli ona, protože jsem četl jeho myšlenky.

Stal se vlkem teprve nedávno a ona mu s tím pomáhala, podobě jako jsem já pomáhal Belle, když se dozvěděla o své upírské části DNA. Potíž je, že jen u přátelství nakonec nezůstali. Nějak se to zvrtlo a on Bellu podvedl. To se dozvěděla před dvěma dni a není tedy divu, že ji jejich příchod, jak se patří, vykolejil.

„Musím se jít napít,“ vyhrkla znenadání.

„Mám za to, žes už měla dost,“ namítal jsem sice, ale ona na to nebrala zřetel, vysmekla se mi a ztratila v davu.

Mě tam nechala stát uprostřed tanečního parketu jako tvrdé y, ale nezazlíval jsem to ani tak jí, jako spíše jemu. Proto jsem se za ním taky vypravil.

„Co to děláš? Proč jsi ji sem přivedl? Copak nevíš, jak se teď Bella asi musí cítit?“ ptal jsem se Jacoba naštvaně.

„Ne to nevím, protože se mnou už několik dní nemluví.“

„Každá holka, přeci sní o svém Maturitním plese, co prožije s klukem, kterého má ráda a se kterým doufá, že stráví zbytek života. Tys jí ale zlomil srdce a teď jí to ještě otloukáš o hlavu právě v tento den.“

„Je to i můj maturitní ples víš? A na rozdíl od tebe mě jich v životě ještě nečeká asi tak milion, takže mám taky právo tu být,“ hádal se se mnou a na jednu stranu, měl pravdu. Jen by měl zkrátka trochu víc myslet i na lidi okolo sebe a domýšlet případné následky.

Nicméně jsem na to ale neměl co říct, tak jsem pouze zavrtěl hlavou a vycouval.

***

Ani ne hodinu na to se Bella setkala s Jacobem u mísy z punčem. Mě právě svou přítomností mučila Jesica Stanleyová, ale i přes její neustálé brebentění jsem mohl docela dobře slyšet, o čem se spolu ti dva baví.

„Máš na mě minutku?“ žádal ji, ale ona nebyla v právě přívětivé náladě, takže mu odsekla to první, co ji napadlo.

„Byli jsme spolu dva roky, to je dost minut, nemyslíš? Další už ti věnovat nehodlám.“

„Nechtěl jsem ti ublížit. To nikdy nebylo mým cílem. Jen se mi to vymklo. Omlouvám se.“

„A co čekáš, že teď udělám? Mávnu nad tím rukou a vezmu tě zpátky?“ ptala se ho, a i když neslyšela jeho myšlenky, dle jeho výrazu pochopila, co se tady skutečně děje.

Z očí jí začaly téct slzy, neboť tíha toho uvědomění jí zasáhla jako blesk z čistého nebe…

„Ty už mě zpátky nechceš, že? Chceš být s ní?“ došlo jí, co jeho dosti výmluvné mlčení vlastně znamená. „Je to tak?“

„Ano, ale ty nevíš… Musím ti toho zkrátka strašně moc vysvětlit.“

„Tak to si strč někam!“ vykřikla, převrhla na něj mísu s punčem stojící přímo před nimi, takže mu totálně zmáčela oblek a rozběhla se pryč.

Leah k němu přistoupila s lítostivým výrazem ve tváři, ale nebylo jí to nic platné.

„Jdeme pryč,“ prohlásil jen a ona jej v tomto rozhodnutí plně podpořila.


***

Vyběhl jsem za ním z tělocvičny ven celý rozrušený…

Ano, byli jsme kamarádi, ale měl jsem na něj hrozný vztek. Jak mohl Belle takhle ublížit? Po tom všem, co pro něj udělala a jak ho milovala? Nešlo mi to do hlavy a to jsem přitom mohl vidět do té jeho.

Zkrátka jsem se neudržel a jen, co jsem ho venku doběhl, praštil jsem ho, až to zadunělo.

Jelikož se Jake ještě tak docela neovládal, začal se ihned po té ráně chvět po celém těle. To znamenalo, že se blíží jeho proměna ve vlka. Leah se ho sice snažila zastavit, protože když se ocitl ve vlčí podobě, viděl svět hrozně černobíle a upíři pro něj byli nepřátelé na život a na smrt, takže se to mohlo šeredně zvrtnout.

„Jaku, dýchej,“ nabádala ho ke klidu a držela ho okolo ramen ve snaze jej přesvědčit, aby se tím nenechal ovládat.

Chvíli se zdálo, že to zabírá, ale nakonec se jí to zřejmě podařilo jen oddálit, protože se vzápětí rozběhl pryč do lesa, kde se stejně proměnil, ale aspoň už nebyl v té vražedné náladě, takže se prostě rozběhl a nás tam nechal samotné.

Dokonce i ve vlčí podobě ke mně doléhaly jeho myšlenky. Potřeboval se z toho vyběhat a pročistit si hlavu. To jsem samozřejmě chápal, ale nic to nemění na faktu, že ačkoli jsem měl štěstí, že z případné bitky vycouval, pořád jsem na něj měl pěkný vztek.

„Raději půjdu za ním,“ prohlásila Leah, koneckonců bez něj tu opravdu neměla moc co dělat.

Pak jsem se vrátil dovnitř pro Bellu a dobře jsem udělal, protože už byla pěkně na mol. Dalo mi práci přesvědčit jí, že bychom se na to měli už dneska vykašlat a jet raději domů, protože mi bezustání kladla odpor s tím, že se jí domů ještě vůbec nechce, ale potřebovala to. Jinak totiž brzy provede něco, čeho bude litovat a tomu nehodlám jenom tak přihlížet.

 

***

„Odvezu tě,“ nabídl jsem jí.

„Tak jo,“ souhlasila konečně a otřela si uslzené oči do kapesníku.

Následně jsme společně vyšli ven. Musel jsem jí většinu cesty podpírat, protože se dost motala, ale nevadilo mi to.

Pomohl jsem jí usadit se na zadní sedadlo svého auta a přetáhl přes ní bezpečnostní pásy. Pak jsem auto oběhl, usedl za volant, nastartoval motor a vydal se směrem k jejímu domu na opačné straně města, ale nedojeli jsme tam.

„Mohl bys prosím tě zastavit?“ požádala mě po chvíli.

„Co? Je ti špatně?“ staral jsem se.

„Ne, jen moc prosím zastav,“ žádala mě stále a její hlas zněl doopravdy naléhavě.

Zajel jsem tedy spolu s autem ke krajnici a vyndal klíčky ze zapalování. Bella si bleskurychle odepnula bezpečnostní pásy a vystoupila ven z auta, aniž by se za sebou obtěžovala zavřít dveře.

Na nic jsem nečekal a vystoupil také. Nechtěl jsem totiž, aby ji tu ještě něco přejelo. I když bylo dost pozdě a moc aut jsem na téhle opuštěné silnici, kam jsem byl kvůli objížďce nucen sjet, neočekával, náhoda je blbec a při jejím štěstí a sklonu k nehodám?

Zkrátka jsem nechtěl nic riskovat…

Bella se třásla po celém těle, protože si v tom baru zapomněla kabát a ty šaty, co měla na sobě, byly příliš tenké na to, aby ji zahřály. Bál jsem se, aby nenastydla, a tak jsem k ní pomalu přistoupil a chtěl jí nabídnout své sako, ale ona se místo toho otočila a objala mě.

Z toho jsem byl samozřejmě ihned celý nesvůj, protože se ke mně nejen choulila, ale taky plakala. Dal bych cokoli za to, abych ji mohl utěšit, ale neměl jsem ponětí, jak to udělat.

Alespoň jsem ji tedy objal okolo pasu a druhou rukou jí konejšivě pohladil po vlasech. Když pak ke mně zvedla svou uplakanou, ale přesto stále velmi krásnou tvář, nemohl jsem si nevšimnout, že je celá rozmazaná, protože se jí roztekla řasenka, ale samozřejmě jsem jí na to nijak neupozornil, protože to poslední, co by v danou chvíli potřebovala, by byli výtky k jejímu vzhledu.

Navíc na mě hleděla s takovou důvěrou a smutkem, že jsem měl co dělat, abych se udržel a nezačal jí ty slzy z tváře slíbávat svými vlastními rty, jenomže ona mě předběhla.

Vyhoupla se na špičky, jednu svou ruku přemístila tak, aby se mohla dotýkat mého zátylku a přitáhnout si mě k sobě blíž. No a než jsem se nadál, přitiskla své rty na má ústa a jemně mě začala líbat.


 

Copak asi bude dál??? Já myslím, že víte...


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Třetí do páru 5. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!