Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Trable s dvojníkem - 16. kapitola - Bella nejspíš víc než dosti umí kouzlo osobnosti

09.07.2011 (16:15) • Hanetka • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 2143×

Bradavice

Když Hagrid hladce přistál před svou hájenkou a Bella svižně seskočila zpoza jeho zad, rozhlédla se po bradavických pozemcích. Připadala si tu jako doma. Ty bláho, pomyslela si, oni sem snad ty filmaře pozvali, aby si to prohlédli… přece to nemůže být úplně stejné jako v těch filmech!

Ale bylo. Poznávala to kolem, jako by tu nebyla poprvé v životě. Přesně věděla, kudy od hájenky do Bradavického hradu… kudy do skleníků, i to, že opodál tyčící se kůly s obručemi na vrcholcích jsou brankoviště famfrpálového hřiště. A že ten les za Hagridovou chalupou je Zakázaný… a že by v něm našla jednorožce, kentaury i akromantule, a že ani ne za půl roku tam bude Hagrid schovávat i svého brášku. Najednou měla pocit, že sem patří. Že by se vůbec neměla vracet do Forks. Hůlka jí v kapse toho pitomého hábitu zasršela a Bella najednou nevěděla, proč sem vůbec jela. Aha… studovat. Má tu studovat. Je tu… doma.

„Tak sme tu,“ celkem zbytečně oznámil Hagrid, a otočil se k přívěsnému vozíku u motorky. „Vylez ven, Blacku, jináč nemůžu vyndat Swanny kufr,“ domlouval vlídně Jakeovi, který měl pořád ještě čumák i celou hlavu vraženou pod kapotou sajdkáry a to, co koukalo ven, se viditelně třáslo. Hagrid zkusil „pejsánka“ vypáčit z vozíku silou, ale docílil jen zavytí a vzteklého štěknutí. To Bellu probralo.

„Tak Blacku, nevyváděj,“ řekla přísně. „Už jsme dávno na zemi. To v tom vozíku strávíš zbytek svých dní?“

Z vozíku se vynořila střapatá vlčí hlava a obezřetně se rozhlédla. Když Jake zjistil, že stojí opravdu bezpečně na zemi, vylítl ven jako střela. Co kdyby to zase vzlétlo? Stál tam vedle motorky, upíral na Bellu štěněčí oči a klepal se jako sulc. Bella nevěděla, jak je to možné, protože byl přece chlupatý, ale i tak dokázal vypadat zeleně. Měla chuť mu říct, že si za to všecko může sám, že ho nezvala, aby za ní lezl do toho portálu, ale vypadal tak zkroušeně a zničeně, že jí ho začalo být líto. Dřepla si k němu, objala ho kolem krku a konejšivě mu šeptala do ucha: „To bude dobrý, Jakeu. Už nikam nepoletíme. Zůstaneme tady.“

To ho poněkud probralo. Zůstanou tady? Zbláznila se? Vždyť přece mají najít způsob, jak se dostat zpátky domů! To už na toho svého kamenného krvesosku zapomněla? Sice by se moc nezlobil, kdyby ano… ale sakryš, zůstat tady ve vlčí kůži, to by tedy taky nechtěl! Tázavě zakňučel a šťouchl do ní čumákem, a když nereagovala, maličko – jen tak lehce – ji kousl do předloktí.

„Jau! Blacku, ty troubo! Co to děláš?“ vyskočila, mračila se na něj a mnula si ruku. „Nech si ty voloviny, nebo to prásknu Edwardovi a ten si to s tebou vyřídí!“

„Edwardovi?“ zaujalo to Hagrida. „Kdo to je?“ divil se, zatímco Jakem projela úleva. Vzpomněla si!

„Jeden známý z Ameriky,“ zmlouvala to Bella a zmateně si promnula čelo. No jasně, Edward! Jak na něj mohla zapomenout? V kapse jí znovu zasršela hůlka a znovu ji přepadl pocit, že patří sem, jedině sem. Násilím ten pocit přemohla a v duchu si začala opakovat: Domů. Do Forks, chci do Forks s Edwardem a Jakem. Sem nepatřím. Jsem tu jen na návštěvě. Hůlka znovu nespokojeně zasršela. Ještě chvíli, a propálí mi do kapsy díru, pomyslela si Bella. Což by vlastně nebylo tak špatné. Alespoň bych ten pitomý hábit mohla vyhodit.

„Tak, kam teď, Hagride?“ zeptala se, když konečně vysvobodil její kufr a nadhodil si ho do podpaží.

„K Brumbálovi. Musí rozhodnout, do který koleje tě zařadí,“ prohlásil Hagrid. „Black by měl zůstat tady – nejspíš bude stejně přebejvat u mě. Na kolej si takhle velký zvíře vzít nemůžeš. Do ložnice by se Black ani nevešel,“ pochybovačně si ho přeměřil.

„Ale Black je zvyklý být se mnou,“ namítla Bella. Potřebuje mít Jakea u sebe. Kdyby se jim podařilo nějak aktivovat ten portál, potřebuje, aby u toho byli oba. Nebude mít čas lítat po bradavických pozemcích a shánět ho kdovíkde.

Jake se na ni vděčně zadíval a v duchu se zaradoval. Ubytování v dívčí ložnici by se mu docela líbilo. Byla by to alespoň malá hezká náplast na to, že musí předstírat domácího mazlíka. Před očima mu zadefilovaly dívčí postavy v nočních košilkách a zauvažoval, co asi tak čarodějky nosí pod těmi hábity, v očích se mu zablesklo a konečně mu přestalo být špatně po tom letu na motorce. Vyplázl jazyk a zazubil se.

Bella ho podezřívavě sledovala a po chvilce jí došlo, proč se asi tak rozjařil. „Nebo že bychom ho přece jen ubytovali u tebe?“ otázala se sladce Hagrida a Jacob zděšeně zakňučel. Vzpomněl si na Tesáka a na blechy a znovu se roztřásl. Visel na Belle tak zkroušenýma očima, že nakonec kapitulovala.

„Ne, to nepůjde, Hagride. Podívej, jak se chudák klepe. Nevydržel by to beze mě.“

„Voptáme se Brumbála,“ pokrčil rameny Hagrid a už nahlas nic nenamítal, ale pod vousy si bručel, že „tak rozmazlenýho psa eště neviděl.“

Prošli bránou na hlavní nádvoří, a pak hlavním vchodem do hradu. Hagrid Bellu s Jakem rychle provedl labyrintem chodeb a schodišť, až k výklenku s chrličem v prvním patře. Naklonil se k němu a zašeptal: „Salemská čarodějnice,“ chrlič zajel do podlahy a místo něj se zjevilo schodiště, které připomínalo eskalátor, jen se spirálovitě stáčelo vzhůru. Nastoupili na něj a nechali se vynést před dveře ředitelny, ty se bez zaklepání samy rozlétly a zevnitř se ozvalo: „Jen dál. Už na vás čekám.“

Vstoupili do pracovny, která byla Belle taky důvěrně známá. Rozhlížela se po zdech plných portrétů předchozích ředitelů, které se na ni skoro všechny potěšeně culily, a někteří z ředitelů si při pohledu na tu krasavici začali nakrucovat kníry. Bokem na poličce ve skříni u zdi poznala myslánku a v pozadí za Brumbálem na bidýlku Fawkese.

„Vítám vás, slečno Forksová, v Bradavicích,“ usmál se na ni čaroděj v purpurovém rouchu a s půlměsícovitými brýlemi na špičce nosu. Dlouhé stříbrné vlasy i vousy mu splývaly po hábitu někam pod stůl a Bellu napadlo, jestli si je občas nepřišlápne, když vstává. „Jsem Albus Brumbál, ředitel Bradavické školy čar a kouzel.

„Swanella Forksová,“ popošla Bella blíž a podala řediteli ruku. „Pro přátele Nelly, ale Hagrid už si mě překřtil na Swanny,“ uchichtla se.

„Výborně, Swanello,“ uculil se i Brumbál. „Morgana mi ze Salemu píše, že jste byla jedna z nejlepších studentek, tak věřím, že u nás budete mít příležitost předvést, co ve vás je. A do které koleje bychom vás jen zařadili?“

„Měla bych zájem o Mrzimor,“ špitla Bella. Edwarda jako Cedrika určitě šoupnou zrovna tam. Byli by ve stejné koleji. „Slyšela jsem, že ředitelkou Mrzimoru je Pomona Prýtová, světově věhlasná bylinkářka, která vyšlechtila nový druh úponice jedovaté. Sama se zajímám o bylinkářství,“ prohlásila a zoufale si přála, aby Brumbál nepřišel na to, že jediné bylinky, které zná, jsou kuchyňské koření.

Zkoumavě se na ni zadíval přes špičku nosu. „Mrzimor, říkáte? No, nevím, nevím, máme tam teď plno… Co kdybychom se zeptali na radu Moudrého klobouku? Není sice začátek školního roku, ale myslím, že v tomhle výjimečném případě by byl ochoten nám být ku pomoci.“ Přešel k polici pod oknem, sehnul se, a když se vztyčil, držel v ruce klobouk, který měl očividně svá nejlepší léta už za sebou. Původně zřejmě špičatý a se širokou krempou, teď zplihlý, neurčité barvy, a vrásky a záhyby na něm vzbuzovaly dojem, že má zavřené zapadlé oči i pusu a hluboce spí.

Najednou se dva z těch záhybů nadzvedly a zamrkaly, jeden se široce otevřel, ozvalo se zívnutí a klobouk se celý prohnul a napnul, jako by se protahoval.

„Můžu ti nějak prospět, Albusi?“zeptal se zvědavě klobouk.

„Máme tu studentku z Ameriky, přijela na stáž, a trochu váhám, do které koleje bych ji měl umístit. Pomohl bys nám?“

„No samozřejmě, proto tu přece jsem, ne?“ ušklíbl se klobouk a Brumbál ho bez dalších řečí posadil Belle na hlavu.

„Mrzimor, Mrzimor, prosím, Mrzimor,“ snažila se mu Bella vnuknout, kam by ji měl poslat.

„Mrzimor? Jsi si jistá? Tam se mi vůbec nehodíš,“ dumal klobouk.

„Harryho jsi taky poslal do Nebelvíru, protože to chtěl,“ namítla v duchu Bella.

„Jakpak to víš?“ podezřívavě se jí zeptal klobouk. „Myslím, že Harry by se nechlubil tím, že má vlastnosti i pro Zmijozel. Hodně se za to stydí. A ty jsi trochu drzá, že se odvažuješ mi radit…“ Dál se s Bellou už nebavil, otevřel vrásku nad krempou a spustil nahlas:

„Ty sem vůbec nepatříš, odkud ses tu vzala? 
Která kouzla podivná naši moc ti dala? 
Kampak tě mám umístit, kam tě jenom strčím? 
Když to teďka popletu, hanbou se snad skrčím,
zmuchlám se a zahodím, jako hloupý Franta - 
Nebelvír? No asi jo, odvahy máš kvanta!“

„Takže Nebelvír,“ rozzářil se Brumbál. „Dáme vás do ložnice 5. ročníku, nevadí? Jsou tam jen tři děvčata, takže čtvrtá postel je volná. A na výuku budete chodit se sedmým ročníkem. Uvidíme, jak jste na tom s kouzly, případně pak rozvrh hodin upravíme.“

„A Black?“ zeptala se Bella rozladěně. Sakra, a Edward určitě bude v Mrzimoru! Jak se teď budou scházet?

„Black… jste si jistá, že nechcete, aby bydlel u Hagrida?“

Bella jen zavrtěla hlavou a Jake se schoulil do klubíčka, ve snaze se stát menším a ještě menším, až bude nejmenším na celém světě. Menším než čivava. Jeho snaha však nebyla moc úspěšná. Na čivavu mu toho opravdu docela dost přebývalo.

„Mám pochopení pro to, když má někdo svého domácího mazlíčka opravdu rád,“ pokýval hlavou Brumbál. „Tak dobře. Ale spát bude muset ve společenské místnosti. Jednak by se do ložnice těžko vešel, jednak v pátém ročníku je Hermiona a v ložnici má Křivonožku. Nestojím o nějaké rodeo, až si tenhle trochu větší pes bude ujasňovat s maguárem, kde je čí místo. Doufám, že svoje zvířata obě zvládnete.“

Otočil se k Hagridovi, který ještě pořád stál mlčky u dveří. „Odveď Swanellu do Nebelvírské koleje, prosím. A zastavte se u profesorky McGonnagallové pro heslo. Zítra už se budete moci zúčastnit vyučování, slečno Forksová,“ usmál se na ni a rozloučil se.

<<< >>>

Autor: Hanetka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Trable s dvojníkem - 16. kapitola - Bella nejspíš víc než dosti umí kouzlo osobnosti: