Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Toto se nedá odpustit, Carlisle 15. kapitola

31.08.2011 (12:00) • Iva • FanFiction na pokračování • komentováno 19× • zobrazeno 3222×

Toto se nedá odpustit, Carlisle 15. kapitola

Bella

Náš první školní den byl u konce. Rose měla stále špatnou náladu a něco si pro sebe mumlala. Alice byla taková zvláštně zamyšlená. Já jsem šla klidně dál k autu. Auto těch kluků z rána bylo už pryč, ale auto Cullenů bylo stále na svém místě. Myslela jsem si, že v klidu dojdeme k autu, nastoupíme a hurá pryč. Ale to by na nás nesměl vystartovat Edward.

„O co se snažíš?“ vyjel na mě. Vypadal tak nádherně, že jsem až skoro zadržela dech.

„Nevím, co myslíš,“ řekla jsem vážně a pokusila jsem se ho obejít.

„Ale moc dobře to víš,“ řekl Edward a pomalým krokem se vydal ke mně.

„Nevím, co máš za problém, Edwarde, ale pokud tím problémem jsem já, tak se ti ze srdce omlouvám,“ řekla jsem naoko kajícně a chtěla jsem nastoupit, ale Edward mi chytil dveře od auta a nechtěl je pustit.

„Pusť,“ sykla jsem rozzlobeně.

„Až slíbíš, že se už v životě nedotkneš Mercedes,“ řekl a koukal na mě přivřenýma očima.

„Ona se jmenuje jako auto?“ neudržela jsem se a začala jsem se smát.

„Tak ty si budeš dělat legraci z mé snoubenky?“ řekl a vypadal dost odhodlaně, že mi v nejbližších minutách ukroutí hlavu. Ale na tomto veřejném místě by to bylo dost stresující pro okolní čumily. Ale to slovo „snoubenka“ mě hnedka umlčelo. Bylo to jako studená sprcha.

„Promiň,“ řekla jsem potichu a už jsem se neohlížela na jeho ruku na dveřích od auta. Normálně jsem nastoupila a dělala, jako že se nic nestalo. Odpoledne jsem řídila já. Holky nasedly taky a já se normálně rozjela. Kdybych mohla, brečela bych jako malá holka. Nemám to vzdát? Patřil mi Edward vůbec někdy? Co má ta Mercedes a já ne?

„Bello,“ oslovila mě Alice, když jsem se prohnala obrovskou rychlostí u zatáčky u školy.

„Nic mi není,“ vyštěkla jsem, ale až potom jsem si uvědomila, že ony za nic nemůžou.

„Promiň, Alice,“ řekla jsem kajícně a zmírnila rychlost.

„Chápu tě, Bello, ale pokus se nad to povznést a bojovat dál,“ řekla do úplného ticha Rose.

U domu jsme byly obratem a já se běžela rovnou podívat na ty moje drobečky. Moje jediná naděje, že mám aspoň někoho, pro koho jsem důležitá. Musela jsem si pochovat oba dva, ale Rose se také nemohla dočkat. Tony si ji hodně oblíbil a Ness zase milovala Esmé. Šla jsem k telefonu a koukla se, jestli nemáme nějaké vzkazy.

„Máte jeden vzkaz,“ ozvalo se z telefonu.

„Holky, jsem na obědě a potom musím ještě do práce. Vydržte to tam chvíli. Pokusím se co nejrychleji dojet,“ ozval se z telefonu hlas, který patřil Esmé.

„Dobře, já se půjdu převléct,“ řekla jsem a utíkala do svého pokoje.

Zaklapla jsem zasebou dveře a padla na postel a koukala na strop. Mělo to všechno cenu? Nemám se sbalit a jít si vlastní cestou i se svými drobečky? Někdo zaklepal na dveře. Zvedla jsem hlavu a uviděla Alice.

„Pojď dál, Alice,“ řekla jsem a posadila jsem se na posteli.

„Bello, chápu, že jsi rozrušená, ale s tím nic neuděláš. Já vůbec u nich takový plán neviděla, a to celou dobu se pokouším vyvolat nějakou vizi, ale vůbec to nejde, jen malé úlomky,“ řekla Alice. Šla ke mně na postel a posadila se do tureckého sedu.

„Já vím,“ řekla jsem polohlasně.

„Pojď, Bells, převlékneš se, za chvíli tady bude Esmé,“ řekla Alice a už vystřelila ke skříním.

Esmé

Bylo 11:45 a ještě jsem seděla ve své nové ordinaci a probírala jsem se kartami pacientů. Vtom někdo zaklepal. Cítila jsem kolínskou pana Watta.

„Dále,“ řekla jsem svůdným hlasem a opřela jsem se o křeslo.

„Vidím, že se už hezky zabydlujete. A já vás z toho všeho přišel vytáhnout a vzít vás do nějaké pěkné restaurace,“ řekl a usmál se na mě.

„Dobře,“ řekla jsem, vyskočila jsem z křesla, vzala jsem si kabelku. Pan Watt mi přidržel dveře a já se na něj s zářivým úsměvem podívala a prošla jsem kolem něj.

Bella

Alice mě oblékla do pohodlných riflí a obyčejné košile. Vydala jsem se s ní po schodech k dětem. Rose seděla na koberci v teplákové soupravě fialové barvy a před sebou jí leželi moji drahouškové. Hrála si s nimi, lechtala na bříškách a viděla jsem na ní, že ji to strašně baví.

„Drahouškové,“ řekla jsem a všichni tři se na mě podívali.

„Na, vezmi si Tonyho, dneska je moc mrzutý,“ řekla Rose a podávala mi Tonyho.

„Dobře,“ řekla jsem a vzala jsem ho do náručí. Posadila jsem se s ním na pohovku. Čím dál více vypadal jako Edward. Jeho nádhernější a dokonalejší kopie nás dvou. Je to jediné, co mi z něj zbylo. Stejně jako má maličká. Tony si hrál s mým pramenem vlasů a já ho nechala. Když netrhal a neškubal, tak jsem proti tomu nic neměla. Alice se posadila naproti mně a čekala, až začnu.

„Vy asi chcete slyšet, co se stalo,“ řekla jsem a podívala jsem se na všechny.

„To bychom rády věděly,“ řekla Alice i za Rose.

„Podívala jsem se na tu brunetu a ona na mne. A, zničehonic, začala něčím na dálku dloubat do mé bubliny a já se musela nějak automaticky bránit a potom to dál už znáte, co se stalo,“ řekla jsem a dívala jsem se na toho malého drobečka v mém náručí.

„To je zajímavé, s tím jsem se nikdy nesetkala,“ řekla Rose a konečně se podívala i na nás.

„Já také ne,“ řekla zamyšleně Alice a zničehonic byla mimo. Rozšířily se jí oči a vypadala, jako by byla někde úplně jinde.

„Alice,“ šeptla jsem, ale Rose mi naznačila, abych byla zticha. Po chvíli byla zase v pořádku a s úsměvem se po nás podívala.

„Tak, půjdeme na lov a potom do jednoho klubu tady ve Vancouveru,“ řekla nadšeně Alice.

„Dobře, ale co s dětmi?“ zeptala jsem se. Pokud tady budou muset být sami, tak nikam nejdu.

„Řekneme té paní, kterou sehnala Esmé, myslím, že dělá večeři v kuchyni,“ řekla svůj návrh Rose.

„Dobře, tak to s ní dohodněte a já se půjdu obléct a potom počkáme na Esmé,“ řekla jsem a hrála si s prstíky mého miláčka.

_____________________________________________

Děkuji za Vaše komentáře. A chtěla bych Vás o něco poprosit. Podívejte se prosím na moje shrnutí a hned na začátku Vás žlutým písmem o něco prosím. Pokud chcete číst moji další tvorbu, vyberte si. Děkuji, Vaše Iva.

Shrnutí

Autor: Iva (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Toto se nedá odpustit, Carlisle 15. kapitola: