Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Together we are strong 15. kapitola

03.02.2012 (18:30) • kari94 • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 3931×

Pohled Belly:

Od Cullenových jsme odcházeli docela brzy, nevěděla jsem, jestli bych déle vydržela ty jeho zamilované pohledy, které mě bodaly přímo do té skoro zahojené díry v mé hrudi. Z jejich myšlenek jsem věděla, že spolu nic nemají, zatím. Ale jak se na mě podíval, prostě se mi podlomila kolena a já do toho znovu spadla. Znovu jsem se topila v těch jeho zlatých očích, a když se pak na mě usmál, zatočila se mi hlava štěstím. Já to prostě nechápu, donedávna jsem myslela, že je to už uzavřená kapitola, a teď se tady objeví a moje mrtvé srdce má chuť vyskočit z mé hrudi a spadnout mu k nohám. Jako by chtělo být znovu pošlapané.

oOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoO

Do školy jsme dnes dorazili brzo, ale čekali jsme na Cullenovy, kteří dorazili na poslední chvíli. Alec s Emmettem si zahráli scénku před celou školou, až jsme málem nestihli hodinu.

Celý den mě mátly myšlenky Cullenových. Mysleli na to, jak se Bob a Edward zamilovali, ale zároveň je litovali, protože se prý živíme lidskou krví. Takže naše maskování funguje, to bude sranda, až zjistí pravdu.

OoOoOoOoOoOooOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoO

Byli jsme zase u Cullenových (chyběla Tanya), chtěli nám říct své příběhy, jako bychom je neznali. To, co mě ale děsilo, bylo to, že jim pak budeme muset říct své.

První začal mluvit Bob: „Narodil jsem se třináctého března devatenáct set čtrnáct. Můj otec byl velice významný makléř, a tak jsem měl vždy všeho dostatek. Samozřejmě všichni předpokládali, že půjdu ve stopách otce, a tak se všechny newyorské slečinky přede mnou natřásaly. Ale pak, když mi bylo patnáct, nastal ten osudný den. Dvacátý čtvrtý říjen roku devatenáct set dvacet devět byl „černý pátek“ na newyorské burze a můj otec přišel o všechny naše peníze. A jako většina ostatních ukončil svůj život a skočil z okna.

Matka to psychicky nevydržela a skončila v blázinci. A mně nezbylo nic jiného, než odejít z města. Jezdil jsem od města k městu a vydělával jsem si stěží na jídlo, až pak, když jsem se jednou večer vracel domů, tak se to stalo. Šel jsem tmavou uličkou a měl jsem nepříjemný pocit, že mě někdo sleduje, a taky že ano. Jeden hladový upír čekal na svou večeři, ale dopadlo to jinak, než předpokládal, někdo ho vyrušil.“ A Bob nenápadně koukl na Jane, která se naopak snažila koukat úplně jinam.

„Nikdy jsem nezabil člověka, nechtěl jsem nikomu vzít život. Souvisí s tím i moje schopnost - umím léčit, jak lidi, tak i upíry.“

Pak pokračovali i ostatní, ale ty jsem už znala, a až moc dobře, Alice o sobě nakonec zjistila i něco víc, a to hlavně díky Jamesovi. Jmenovala se Mary Alice Brandonová a měla mladší sestru Cynthii, její dcera žije v Biloxi. Datum přijetí do ústavu se shodovalo s datem její smrti.

Pak začali Jane s Alecem: „My jsme se narodili na začátku šestnáctého století a vyrůstali jsme jenom s matkou, vesničané se s námi moc nebavili. Byli plní předsudků a svobodná žena se dvěma dětmi, mysleli si, že jsme zplozenci pekla. A když se začaly projevovat naše schopnosti, jen si to potvrdili. Až nás nakonec zatkli a přivázali k hranici. Aro nás měl ale už vyhlídnuté, a tak nás nenápadně unesl, ale málem jsme umřeli, a tak nás musel proměnit tak brzo. Ve Volteře jsme trávili celou věčnost a pak přišla Francesca a změnila nám život.“ A Alec ji doplnil: „A hlavně mě seznámila s Angelou - mojí spřízněnou duší.“ Málem jsem se začala červenat.

„A co ty, Francesko?“ zeptala se mě Alice.

„Já... já jsem naopak chtěla zemřít, chodila jsem s jedním klukem a milovala jsem ho jako nikoho jiného, ale on mě pak opustil a dal se dohromady s jinou. A já se z toho dlouho nemohla vzpamatovat, ale zachránil mě můj nejlepší kamarád, díky němu jsem začala znova žít, ale pak jsem udělala hroznou pitomost, a ta mě stála život, protože mě jedna upírka kousla, ale nestihla dokončit to, co chtěla, a musela mě nechat. Když jsem se probudila, tak se mnou už byla Jane a přivedla mě do Volterry. Nikdy jsem ji ale neopustila, na to mě měl Aro až moc rád. Ale už tam byla nuda, a tak jsme tady,“ snažila jsem se naznačit co nejmíň, aby si mě nespojili s Bellou.

„To je smutné,“ promluvila Esmé.

„Ani ne, jinak bych se nestala tím, kým jsem dnes,“ řekla jsem, ale zarazil mě zvuk běhu přicházející zvenku. To nebylo dobré, plížili se sem a nikdo z ostatních je nezaregistroval.

„Pozor, nějací upíři jsou venku,“ poslala jsem Alecovi, Angie a Jane. Nedali na sobě nic znát, ale pořád nenápadně pokukovali po dveřích. Já zatím okolo všech roztáhla fyzický štít. Cullenovi nic netušili, byli tak důvěřiví, mysleli, že když nechtějí nikomu ublížit, tak je nikdo nenapadne, zato opak byl pravdou.

„Někdo se sem blíží,“ stačil říct Edward, než se rozrazily dveře a v nich stáli tři upíři - a jednoho z nich jsem znala až moc dobře.

Autor: kari94 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Together we are strong 15. kapitola: