Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The vampires princess - 7. kapitola

gggggggggggg


The vampires princess - 7. kapitolaHádka, usmiřování, možná přátelství nebo nepřátelství? Přeji příjemné čtení, vaše simi1918.

7. kapitola

Bella:

Já jsem tak pitomá. Proč jsem to jen nechala zajít tak daleko. A vůbec, proč jsem dovolila, aby mě políbil. No jasně, protože jsem do něj zamilovaná. Vím přeci, co je Edward zač a o co mu půjde, tak proč jsem mu ten polibek ještě ke všemu oplácela.

Brečela jsem a přitom běžela lesem. Nevnímala jsem vůbec nic a snažila se dostat z hlavy poslední okamžiky. Doběhla jsem až na konec lesa, kde byl útes a za ním krásná krajina. Jelikož byl úplněk, měsíc ji nádherně osvítil. Zasněně jsem došla až na samý kraj útesu, sedla si na něj a nohy přehodila přes okraj. Houpala jsem s nimi a přitom se dívala na tu krásu. Bohužel jsem i na půl člověk a tak se do mě dala po chvilce zima. Snažila jsem si toho nevšímat, ale nešlo to. Klepala jsem se jak ratlík, ale do stanu jsem nechtěla, protože je tam Edward. Najednou jsem slyšela něco zašustit. Otočila jsem se a zahlédla nějakou postavu na konci lesa. Lépe jsem zaostřila a poznala Edwarda. Otočila jsem se zpátky a modlila se, aby se otočil a odešel. Neudělal to, ach jo.

„Jdi pryč,“ řekla jsem jen.

„Bello, prosím,“ začal, ale já ho přerušila.

„Nechci nic slyšet, prosím jdi pryč,“ odpálkovala jsem ho.

„Bello…“ nenechal se odbýt. Začala jsem být pomalu vytočená.

„Nech mě bejt,“ řekla jsem už mírně podrážděná.

„Ale,“ snažil se mi pořád něco říct, i když jsem o to nestála.

„Sakra vypadni!“ zaječela jsem na něj.

„Bello, chci se ti omluvit za ten polibek.“ On snad nedá pokoj.

„Čemu jsi nerozuměl na slovu vypadni?“ procedila jsem skrz zuby. Tak takhle vytočená jsem snad ještě nikdy nebyla.

„Bello, prosím vyslechni mě,“ prosil mě pořád. On asi doopravdy nedá pokoj.

„Fajn, co mi chceš říct,“ řekla jsem chladně. Myslela jsem, že začne ten svůj omluvný monolog, ale on se rozešel směrem ke mně. Sedl si asi metr ode mě a díval se na krajinu stejně jako já.

„To je nádhera,“ vypadlo z něho.

„Tak chtěl si mi něco říct nebo budeš kecat o krajině,“ řekla jsem vytočeně. Nejdříve mi chce něco říct a pak začne mluvit o nádherném výhledu. To snad není možný.

„Chci se ti omluvit za ten polibek,“ řekl.

„Fajn, všechno?“ zeptala jsem se ho stroze.

„Ne, chtěl bych ti to vše vysvětlit,“ začal. „Víš, já… byl jsem zvyklý, že dostanu jakoukoliv dívku, na kterou si ukážu, ale potom jsi přišla ty a…“ Nenechala jsem ho to doříct.

„Já tě od začátku odmítala, a tak si se ke mně začal chovat hnusně. To jsi chtěl říct?“ dořekla jsem to a zeptala se ho.

„Byl jsem naštvaný a…“ Zase jsem ho to nenechala doříct.

„To mi stačí,“ řekla jsem jen a neohrabaně se zvedla, protože jsem byla celá promrzlá.

„Ale já jsem ještě neskončil,“ řekl a stoupl si také.

„Ale já ano!“ řekla jsem odhodlaně.

„Ale já ne!“ vykřikl na mě. Sakra, co si to dovoluje.

„Nekřič tady na mě! Nejdřív se mi chceš omluvit, a pak z tebe vypadne, že jsi mě chtěl jen využít a…“ Tentokrát mě to nenechal doříct on.

„To jsem neřekl,“ hádal se semnou.

„Přiznal ses k tomu, tak nelži a přestaň tu na mě laskavě hrát to divadélko s omluvou, protože mě do postele stejně nikdy nedostaneš,“ řekla jsem odměřeně a chtěla odejít, když jsem si všimla, že v ruce drží mé oblečení.

„To je moje oblečení,“ procedila jsem skrz zuby.

„Jo, viděl jsem, že jsi vyběhla jen ve spodním prádle, a tak jsem ti přinesl něco na sebe,“ přiznal se a podal mi ho. On mi přinesl oblečení, aby mi nebyla zima? On se o mě staral? To mě docela překvapilo. Oblečení jsem si vzala a oblékla si ho. Hned mi bylo lépe. Možná tu omluvu doopravdy myslí vážně. Už jsem byla naštěstí klidnější, a tak už i racionálně přemýšlím.

„Děkuji za to oblečení,“ poděkovala jsem mu.

„Nemáš zač,“ odpověděl mi.

„Chtěl ses mi omluvit, teď máš příležitost,“ nahodila jsem mu a zase si sedla na kraj útesu. Edward se pousmál a napodobil mě.

„Chtěl bych se ti omluvit za tu pusu a vůbec za své chování. Vím, že je to neomluvitelné, ale stejně to chci zkusit,“ začal.

„Pokračuj,“ pobídla jsem ho.

„Vždycky jsem nebyl takovej, jako jsem teď,“ řekl. To mě zaujalo.

„Víš, už když jsem byl člověk, dívkám jsem se líbil, ale já po vztahu netoužil. Chtěl jsem si vybudovat kariéru jako voják a dělat něco pro svoji vlast. Být ve válce a bojovat za ni. Jenže pak jsem onemocněl a Carlisle mě proměnil. Samozřejmě s upíří krásou mě chtěly dívky ještě více, ale já jim dával slušně najevo, že nemám zájem. V té době pro mě byly něžné a křehké bytůstky a když jsem se s nějakou seznámil blíže, byla to pro mě vždy jen kamarádka.“ Nad tím jsem se musela usmát.

„Ale pak se k nám začali přidávat ostatní. Začalo to s Esmé. Carlisle se do ni zamiloval a já celé dny poslouchal jejich zamilované myšlenky, viděl zamilované pohledy a hlavně slyšel a viděl v myšlenkách, co dělají v noci. To jsem ale pořád zvládal. Byl jsem šťastný, když byli šťastní oni. Jenže pak se k nám přidali Rose s Emmettem a později Alice s Jasperem a to už vážně nešlo vydržet. Žít se třemi šťastně zamilovanými páry v jednom domě, to prostě nejde. Bylo mi líto, že oni někoho mají a já ne. A proto jsem se rozhodl si někoho najít.

Začal jsem se scházet s jednou dívkou, se kterou jsem chodil do školy. Byla milá, hezká a chytrá. Sice jsem ji nemiloval, ale líbila se mi a tak jsme začali randit. Po nějaké době jsme spolu začali chodit a já ji začal mít doopravdy rád. Byli jsme prý nejhezčí pár na škole. Každý mi ji záviděl. Konečně jsem také někoho měl a byl spokojený.

Bohužel jednou, když jsem jel za ní domů a chtěl ji překvapit, tak jsem ji načapal, jak mě podvádí. Moc mě to mrzelo, ale také nehorázně naštvalo. Od té doby jsem se zřekl všech vztahů a holky bral pouze jako mrchy a nic jiného. Stal se ze mě sukničkář a já se v tom přímo vyžíval. Dělalo mi dobře se s holkou vyspat, a pak ji odkopnout, jako by byla jedno pouhé nic. Rodině se to moc nelíbilo, ale nic mi neříkali, za což jsem jim byl vděčný. Jediné holky, které jsem měl rád, byly mé milované sestřičky a mamka. Navíc upíří láska je věčná, na rozdíl od lidské.

Ale pak jsi přišla ty. Jakmile jsem tě uviděl, byl jsem rozhodnutý, si tě vzít rovnou ve škole, ale pak Alice prozradila tvoje jméno a já měl útrum. Byl jsem na tebe naštvaný, že se s tebou nemůžu vyspat, a proto jsem na tebe byl hnusnej. Bello, strašně moc se omlouvám za svoje chování a moc bych si přál, kdybychom mohli začít od začátku.

Víš, hlavně díky tobě jsem se poslední dobou nad sebou zamyslel a došel k názoru, že vylívat si zlost na nevinných dívkách jen kvůli jedné mrše, která mě před lety podvedla, je špatné. Dřív jsem si to užíval, když mě holky chtěly, ale teď už ne.  Konečně mám pocit, že jsem to zase já. Ten Edward, který měl věčně hlavu v knížkách a hrál na piáno,“ nad tím se pousmál a já také.

„Ty hraješ na piáno?“ zeptala jsem se ho.

„Ano, hrál jsem, ale pak jsem přestal. Možná zase začnu,“ odpověděl mi. Otočil se na mě a podíval se mi do očí. Já propalovala ty jeho a začala se v nich topit. V tu chvíli jsem měla chuť se k němu přitulit a nepustit ho. Ach jo.

„Bello, prosím odpustíš mi mé předešlé chování? Mohli bychom spolu znovu začít jako přátelé?“ zeptal se mě. Teď, když mi vše vysvětlil, jsem ho i trochu chápala. Být já na jeho místě, asi bych se zachovala stejně.

„Dobře, můžeme začít od začátku jako přátele,“ řekla jsem a usmála se na něj.

„Děkuji,“ poděkoval mi a také se usmál. Páni, to je tak nádherný úsměv, že kdybych stála, podlomila by se mi kolena.

Ještě chvíli jsme se dívali na tu krajinu osvícenou měsícem, ale pak jsem se zatřásla zimou. Edward si stoupl a mě vyzvedl sebou.

„Pojď, vrátíme se zpátky do stanu, ať nezmrzneš,“ řekl a vzal mě do náruče.

„Mám nohy,“ řekla jsem, i když trochu zmrzlé.

„Bello, prosím tě, vždyť máš určitě místo nohou rampouchy, takhle to bude rychlejší,“ namítl mi a rozběhl se semnou v náručí do lesa. Za necelou minutu jsme dorazili do našeho jakoby tábora a došli k našemu stanu. Naštěstí si nikdo nevšiml, že jsme na chvíli zmizeli a tak jsme potichu zalezli dovnitř. Edward mě zamotal do spacáku a lehl si vedle mě. Dívali jsme se navzájem do očí, ale mě se po chvíli začaly zavírat.

„Jen klidně spi,“ řekl něžným hlasem.

„Zůstaneš tu semnou?“ zeptala se ho v polospánku.

„Zůstanu, neboj. Navždy,“ řekl, ale tím posledním jsem si nebyla jistá. Jen jsem se usmála a usnula.

Edward:

Díval jsem se na ni, jak spí a nemohl se vynadívat. Byla tak rozkošná a křehká. Neodolal jsem a lehce, abych ji nezbudil, pohladil po vlasech. Byla jak Šípková Růženka, která spí a čeká na princův polibek nebo spíše na můj polibek a ten by ji probudil. Ach, kéž by to byla moje princezna, ale to ona nikdy nebude, bohužel. Není to fér. Nikdy jsem o dívku moc nestál, pak se k nám přistěhovali sourozenci a mě bylo líto, že mají lásku, tak jsem si ji také našel a ona mě podvedla. Začal jsem si užívat a stal se úplně nikým jiným. Celé ty roky jsem si vlastně vylíval zlost na holkách kvůli Ashley. Tak se jmenovala. Díky ní jsem zlomil spoustu dívkám srdce a stal se někým, kým jsem nikdy být nechtěl. Jenže pak jsem si na to zvykl a už jsem takový zůstal, než přišla ona. Zavrhl jsem lásku, protože jsem byl ublížený a když jsem ji konečně našel, myslím tu opravdovou, ne jako u Ashley, tak s ní být nemohu, protože je to upíří princezna. Tahle princezna byla tak mocná, že mě dokázala zase změnit a stát se tím pravým Edwardem, kterého porodila moje biologická matka. Zase si připadám normálně nebo spíše vyléčeně.

Celé ty roky jsem byl jakoby omámený, nemocný a teď je konečně konec. Jsem zase volný. Díval jsem se s láskou na toho andílka a v duchu jí děkoval za to, že to dokázala. Dokázala to, co já ne. Byl jsem celé ty roky zbabělý, takže jsem nepřestával těm holkám ubližovat. Bál jsem se, že se do nějaké zamiluji a dopadne to jako s Ashley. A nejen dívkám, ale i mé rodině, která se trápila, že to dělám. Byl jsem jí tak vděčný.

Najednou, z ničeho nic, jsem si začal pobrukovat melodii, která mě napadla. Už hodně dlouho jsem nehrál, ale cítím, že zase začnu. Usmál jsem se a dál pobrukoval Bellinu ukolébavku. Tak se bude jmenovat. Po mé princezně.

Celou noc jsem se na ni díval, než začalo svítat a ona se probudila.

„Dobré ráno,“ popřál jsem Belle a obličej jsem měl jen pár centimetru od jejího. Cítil jsem její sladký, omamující dech a měl pocit, že se vznáším.

„Dobré,“ řekla a nádherně se usmála. Na to nešlo nereagovat, a tak jsem ji úsměv opětoval. Na to se začervenala. Ach, ona se díky mně červená.

„Jak ses vyspala?“ zeptal jsem se jí.

„Krásně,“ odpověděla mi a protáhla se.

„Co naše párečky, nezbořily stany?“ zasmála se.

„No… stany to naštěstí přežily, i když ten, ve kterém jsou Rose s Emmettem, asi bude trochu natržený,“ uchechtl jsem se a Bella taky.

„Kolik je?“ zeptala se mě.

„Osm ráno, nechceš ještě spát?“ podle mě by se mohla ještě chvíli prospat.

„Ne, už se mi spát nechce,“ řekla a začala si sundavat oblečení.

„Mám odejít?“ zeptal jsem se. Nechtěl jsem, aby se opakovalo to ze včerejška, když jsme se spolu usmířili.

„Nemusíš, klidně tu zůstaň, jestli chceš. Stejně jsi mě už viděl, tak je to jedno,“ řekla. A sundala si vršek od pyžama. Díval jsem se jí do očí a snažil se pohledem nesjet níže. Je pravda, že mě už jiné dívky než Bella nezajímají a už nikdy nebudou, ale chutě mi zůstaly. Měl jsem na ni strašnou chuť, ale snažil jsem se na to nemyslet. Ona mi pohled opětovala a krásně se při tom červenala. Sice to nepřiznala, ale styděla se. Byla tak rozkošná. Začala si sundavat i dolní část pyžama a já měl co dělat, abych vydržel na místě. Rychle si oblékla věci na ven a já si mohl oddychnout. Uvolnil jsem se a usmál se na ni. Ona mi úsměv opětovala a oba jsme vyšli ven.

„Tady je tak krásně,“ řekla a rozhlížela se po krajině, kde jsme byli.

„Ano, to je.“ Ale oproti tobě, je to jako bláto.

„Dobré mamí, dobré tatí,“ pozdravila své rodiče, kteří vyšli ze stanu.

„Dobré ráno, holčičko. Jak ses vyspala?“ zeptali se jí.

„Dobře,“ řekla a mrkla na mě. Usmál jsem se.

„Dobré ráno, Bello,“ popřál Belle Carlisle, který také vylezl ze stanu. Esmé se ještě upravovala po rušné noci.

„Dobré ráno, Carlisle,“ odpověděla Bella. Aro s Carlislem na sebe jen kývli a zbytek po chvíli také vylezl.

Bella:

„Tak jo, bude to jako včera. Teď všichni vyrazíme na lov, tedy kromě Belly, ta už krev nepotřebuje, a sejdeme se tady v jedenáct. Bello, tobě vzala Renée nějaké lidské jídlo, tak si ho sněz,“ zavelela Alice a všichni se rozběhli, kromě Edwarda.

„Ty nebudeš lovit?“ zeptala jsem se ho překvapeně.

„Nechci tě tu nechat samotnou. Co kdybys šla se mnou. Já si chytím jednu, dvě, možná tři pumy a potom se můžeme jen tak procházet po okolí,“ navrhl mi. Šťastně jsem se na něj usmála a přikývla. Vstala jsem a vzala si sendvič, který mi mamka připravila a šla k Edwardovi. Spolu jsme se rozběhli a běželi do lesa. Neběželi jsme rychle, a tak jsem cestou uždibovala sendvič a Edward se mi za to smál. Prý vypadám srandovně, když běžím nadlidskou rychlostí a přitom jím sendvič. No musím uznat, že to asi srandovní je, a tak jsem se také smála.

Edward si zalovil, a pak jsme se jen tak procházeli.

„Děkuji,“ prolomil Edward ticho.

„Za co?“ ptala jsem se překvapeně.

„Že jsi mě dokázala přinutit, se přes to přenést. Víš… to, co jsem ti včera vyprávěl, jsem ještě nikdy nikomu neřekl. Ani moje rodina pořádně neví, proč jsem se choval tak, jak jsem se choval, ale když jsem ti to včera vyprávěl, vytáhl jsem něco, na co jsem už nikdy nechtěl pomyslet a nechat to zamčené v šuplíku na několik zámků. Bál jsem se, že do toho znova spadnu a budu se kvůli holce zase trápit. Hlavně díky tobě jsem si uvědomil, že už žádná zlost není. Že už nechci holky jen využívat. Mám pocit, že jsem to zase já,“ vysvětlil mi a pokračoval.

„Víš, vždy jsem odsuzoval lidi, upíry, kteří jen dívky využívali, ale pak mě Ashley zradila a já se stal jedním z nich,“ smál se hořce.

„Takže už přestaneš lámat srdce na potkání?“ zeptala jsem se ho s úsměvem.

„Pokaždé když jsem se s nějakou holkou vyspal, tak jsem si představoval, že je to Ashely, a pak mi dělalo dobře se dívat, jak se trápí, když mě vidí s jinou, ale teď, když jsem konečně osvobozený od minulosti, nemám proč s nimi spát. Jak jsem řekl, jsem to zase já, ten Edward, který bere dívky jako posvátnost, takže odpověď zní ne,“ řekl s nádherným pokřiveným úsměvem. Já jsem se zastavila a jen na něj okouzleně zírala. To byl ten nejkrásnější úsměv na světě.

„Bello?“ zeptal se mě Edward a culil se jak měsíček na hnojíčku. Pořád jsem na něj jen zírala.

„Bello, je ti dobře?“ začal se o mě strachovat.

„J-j-jo jsem v poho,“ vykoktala jsem ze sebe. Edward se jen usmál a pokračovali jsme dál.

Po zbytek dne jsme se jen procházeli a dováděli jako malé děti. Bylo až neuvěřitelné, jak se Edward změnil. Poznala jsem ho jako arogantního sukničkáře a teď je z něj ten nejkouzelnější, nejúžasnější kluk pod sluncem. Ano, už jsem se smířila s tím, že Edward je kluk, do kterého jsem se navždy zamilovala. Vím, že už nikdy jiného kluka chtít nebudu. Ale on mě nemiluje. Jsem teď sice jeho kamarádka, ale nic víc. Navíc už vidím, jak on chce chodit s někým jako jsem já, tak obyčejná holka. Bohužel má na lepší než jsem já. Jsem napůl člověk, tak nemám úplnou upíří krásu a on by chtěl určitě nějakou upírku. Ach jo.

Večer jsme se vrátili do stanu a já usnula jako zabitá. Ráno už jsme se balili a poté odjeli domu. Rozloučila jsem se všemi Cullenovými a když říkám se všemi, tak myslím doopravdy se všemi.

Doma jsem si vybalila a dívala se až do večera u sebe v pokoji na telku. V deset jsem šla do sprchy a musím říct, že to byla úleva se po dvou dnech umýt a oblékla si noční košilku. Zalezla jsem do postele, nastavila budíka a usnula.


------------------------------------------------------------------------------------------

Další dílek je za námi. Doufám, že se líbil a budu se těšit na vaše komentíky. Až jich tu bude 20, přibude další kapča. Vaše simi1918. xD

Přeji hezký den. :D



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek The vampires princess - 7. kapitola:

 1
1. kikuska
06.07.2011 [0:46]

Strašne sa mi to páčilo. Celé to bolo také zlaté a podarené. Ale musím sa priznať, že sa mi páčilo aj keď sa hašterili. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!