Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The vampires princess - 4. kapitola

19.10.2010 (08:45) • simi1918 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3340×

4. kapitola

Bylo půl čtvrté a já se začala připravovat na návštěvu. Vlezla jsem si do sprchy a opláchla se. Umyla jsem si vlasy a vylezla. Ty jsem si vyfénovala a pak vyžehlila. Nalíčila jsem si kouřové líčení a šla se obléci. Vzala jsem si tmavě džínovou minisukni těsně pod zadek a k tomu tílko se zavázáním za krk a s dolním lemem obtaženým kolem boků. Obula jsem si černé kožené kotníčkové boty na jehlovém podpatku a byla hotová. Hodiny ukazovaly čtyři hodiny, takže jsem to stihla akorát. Sešla jsem dolů a vydala se do obýváku. Sedla jsem si na sedačku a vzala si časopis. Četla jsem si asi minutu, když zazvonil zvonek.

„Jdu otevřít,“ řekla mamka.

„Dobrý den, pojďte dál,“ pozdravila je a pozvala dál. Odložila jsem časopis a šla ke dveřím se s nimi přivítat.

„Ahoj,“ pozdravila jsem všechny.

„Ahoj, Bello. Máš moc hezký vkus. Konečně někdo se smyslem pro módu. Budeme si muset vyjet na nákupy,“ pozdravila mě Alice a při první příležitosti mě pozvala na nákupy. Ale nenamítala jsem. Nákupy mám ráda, no ráda, miluji je.

„Děkuji a pojedu moc ráda. Jestli chceš, můžeš jet se mnou za měsíc do Milána na módní přehlídku,“ navrhla jsem jí.

„Moc ráda,“ vypískla radostí.

„Pojedeš s námi?“ zeptala jsem se Rosalie.

„Jasně,“ usmála se na mě Rose.

„Ježíši, nemůžete mluvit konečně o něčem jiném než o nákupech a módě? Už mi z toho hrabe,“ okřikl nás Edward.

„Tak nás neposlouchej!“ vyjela jsem. Bože, proč je pořád tak nepříjemný. Edward si jen odfrkl a dál už nic neříkal.

„Přátelé, jsem rád, že jste přišli. Chtěl bych vám představit moji manželku a matku Belly, Renée,“ představil táta mamku.

„Ráda vás poznávám. Hodně jsem o vás slyšela, Carlisle,“ řekla mamka.

„Já vás také,“ řekl Carlisle a políbil jí hřbet ruky. „Teď bych vám rád přestavil svoji rodinu. Toto je Esmé má manželka a toto jsou naše „děti“. Jasper a jeho manželka Alice, Rosalie a její manžel Emmett a Edward,“ přestavil je postupně a přitom na ně ukazoval.

„Moc ráda vás poznávám, Renée,“ řekla Esmé.

„Já vás také, Esmé. Prosím, tykejme si. Tady nejsme ve Volteře, takže jsme jen vaši sousedé,“ nabídla mamka.

„Rádi,“ řekl Carlisle.

„Pojďte do obýváku, nebudeme přece stát tady,“ řekla jsem. Všichni pokývali hlavami a pak jsme se rozešli do našeho obýváku. Táta si sedl do křesla a na jeho klín mamka. Do druhého křesla si sedl Carlisle a na jeho si zase sedla Esmé. Začali si mezi sebou povídat o starých časech a tak různě. Já si sedla na sedačku a okolo mě zbytek Cullenových.

„Máte moc hezký dům,“ pochválila náš dům Rosalie.

„Děkuji, ten upravovala mamka,“ pochlubila jsem se jim.

„Vážně? Tvoje mamka rekonstruuje domy?“ zeptala se Alice.

„Ano,“ potvrdila jsem.

„Tak to je doopravdy náhoda, protože naše také,“ zasmála se Rosalie.

„Máš tu nějakou stolní hru?“ zeptal se mě Emmett.

„Nevím. Ale asi jo, proč?" zeptala jsem se na oplátku já.

„No, že bychom si něco zahráli,“ odpověděl mi s úsměvem.

„Tak jo, co myslíte, zahrajeme si?“ zeptala jsem se ostatních.

„Jasně,“ řekl Jasper a s Emmettem na sebe hodili potulujícím očkem a pak se na mě jako neviňátka usmáli.

„Jo, já jsem pro,“ řekla Alice.

„Já taky,“ řekla Rosalie.

„Jste jako malé děti. To bude vážně zábava,“ řekl znuděně Edward.

„Nemusíš s námi hrát, když nechceš,“ řekla mu Alice.

„A to tu mám jako sedět a čumět na vás, jak si hrajete?“ odfrkl si.

„Nemusel jsi sem vůbec chodit, když se tu tak otravuješ,“ odsekla jsem mu. Na to už nic neřekl. „Dobře, dojdu pro ni, ale nejsem si jistá, kde ji mám, takže mi to možná bude chvíli trvat, tak na mě počkejte,“ řekla jsem.

Vyběhla jsem schody a vplula do svého pokoje. U postele jsem si klekla a začala se hrabat ve věcech pod postelí. Asi po pěti minutách jsem našla Dostihy a s nimi v rukách seběhla schody.

„Nechcete jít ke mně do pokoje, abychom měli trošku soukromí?“ zeptala jsem se a hlavou kývla k rodičům žhavě rozpovídaným s Carlislem a Esmé. Všichni kývli, a tak jsme se vydali do mého pokoje.

„Máš moc hezký pokoj,“ pochválila mi ho Rose, jak mi dovolila jí říkat.

„Děkuji,“ poděkovala jsem. Všimla jsem si, jak se tu Edward rozhlíží a má přitom nepatrný úsměv. Páni, takhle vypadal tak božsky. Cože? Božsky? Co to melu. Radši jsem od něho odtrhla pohled a sedla si na zem. Ostatní mě napodobili, a tak jsme utvořili malý kroužek. Doprostřed jsem dala Dostihy a začala je připravovat. Emmettovi s Jasperem se rozzářila očka a pomohli mi připravit hru.

„Tak jo, připravte se na prohru, protože vás rozdrtím,“ řekl Emmett, když už jsme měli hru připravenou.

„Hmm, až moc si věříš, hošánku. Ve Volteře jsem byla mistr v Dostizích, takže jediný, kdo se má připravit na prohru, jsi ty,“ oznámila jsem mu povýšeně.

„To se ještě uvidí, princezničko,“ řekl.

„Dám padesát na Bellu,“ začal se sázet Jasper.

„Já sto,“ řekla Alice. Už to chtěla říct i Rose, ale když viděla pohled, který po ní hodil Emmett, zmlkla.

„Já dám padesát na Emmetta,“ dodala pak, aby si usmířila Emmetta. Všichni se otočili na Edwarda a čekali, na koho vsadí on.

„Já dám…“ začal a přelétl očima Emmetta a zastavil se u mě. Zhluboka se mi díval do očí a já v tu chvíli měla pocit, že jsme tu jen my dva. Dívali jsme se na sebe a najednou se na pár sekund tvářil úplně jinak. Ten namyšlený, arogantní a nafoukaný kluk, jako by se vypařil a byl tam místo něho milý, rozumný kluk s láskyplným pohledem upřeným na mě. Na mě a láskyplným? Bylo to divné, ale líbilo se mi to. Bohužel si všiml, že jsem to zaznamenala a okamžitě nasadil zpátky tu jeho otrávenou masku. Tak to bylo vážně divné. Po chvíli jsem zaznamenala, že na nás všichni zírají.

„Ehm, takže já vsadím na Emmetta padesát. Podle mě je lepší,“ řekl Edward, aby odvedl pozornost od nás dvou a už se na mě nepodíval. No, neřešila jsem to a zahájila hru.

Byla to zábava a všichni jsme se moc zasmáli. Edward byl jako vyměněný. Smál se, vtipkoval a celkově se choval jinak. Dokonce se jednou na mě usmál, ale pak mu to došlo, hodil na mě škleb a už se na mě nepodíval. Doopravdy jsem si to užila. Nakonec jsem vyhrála já, Emmett byl druhý, Edward třetí, Alice čtvrtá, Jasper pátý a poslední byla Rose. Emmett byl na mě chvíli naštvaný, že jsem ho porazila, ale pak se usmál a jako pravý hráč mi podal ruku a složil poklonu.

„Teda, Bello, musím přiznat, že seš dobrá. Ještě nikdo mě nikdy neporazil,“ přiznal se.

„Děkuji,“ poděkovala jsem mu.

„Děti, jedeme domů,“ zavolal Carlisle z obýváku. Upíří rychlostí jsem uklidila hru a pak jsme všichni sešli dolů.

„Jedeme domů, je devět hodin a tady Bella musí spát,“ řekl a já se na něj zamračila, ale když jsem viděla pohled maminy, tak jsem toho radši nechala.

„Aro, jsem rád, že jsme si mohli po tak dlouhé době popovídat. A tebe Renée jsem rád poznal,“ řekl Carlisle.

„Já také, drahý příteli,“ řekl taťka.

„Určitě k nám někdy přijďte, vždy u nás budete vítáni,“ pozvala nás Esmé k nim domů.

„Moc rádi přijdeme,“ přijala mamka. Všichni jsme se ještě rozloučili a Cullenovi odjeli domů.

„Tak jo, jsem unavená. Půjdu se vysprchovat a spát,“ oznámila jsem rodičům.

„Dobře, dobrou, Bello,“ popřál mi taťka dobrou noc a to samé udělala mamka. Vyběhla jsem schody a zalezla do svého pokoje. Pak jsem si to rovnou zamířila do koupelny a svlékla se. Špinavé oblečení jsem hodila do koše na špinavé prádlo a vlezla si do sprchy. Osprchovala jsem se a umyla hlavu. Když už jsem byla skoro v polospánku, vypla jsem vodu, omotala se osuškou a šla do šatny. Oblékla jsem si pyžamo a konečně zalezla do postele. Nastavila jsem si budík a pak už se nechala unášet do říše snů beze snu.

Cr, cr, cr, cr, začalo mi zvonit u hlavy. Budík, došlo mi. Rukou jsem začala šmátrat po nočním stolku, než jsem ho našla a vypla. Vylezla jsem z postele a šla udělat ranní hygienu. Lehce jsem se namalovala a vyžehlila vlasy. V šatně jsem se oblékla do úzkých džínů, trička s krátkým rukávem a přes to koženou bundu. Obula jsem si černé kotníčkové boty bez podpatku, popadla kabelku s věcmi do školy a seběhla do kuchyně.

„Dobré, Bello, tady máš snídani,“ přivítala se se mnou mamka a položila snídani na stůl.

„Dobré, mami, a děkuji,“ také jsem se s ní přivítala a poděkovala za snídani.

„Dobré ráno, holčičko.“ Přišel táta do kuchyně.

„Dobré,“ pozdravila jsem taťku s plnou pusou, takže mi bylo sotva rozumět. Dojedla jsem snídani a chtěla vyrazit do školy, když najednou někdo zazvonil.

„Dojdu tam,“ zavolala jsem na rodiče. Došla jsem ke dveřím a otevřela je.

„Dobré ráno, Bello. Nechceš s námi jet do školy?“ překvapila mě Alice stojící se zbytkem Cullenových mimo Edwarda ve dveřích. Zářila jako sluníčko, stejně jako ostatní. Šťastně jsem se na ně usmála. Byla jsem doopravdy šťastná, že se s nimi mohu kamarádit. Bála jsem se, že i když sice budeme žít jako normální rodina a budu chodit na střední, nikoho jiného tu mít nebudu. S lidmi se moc kamarádit nemůžu, protože i když jím lidské jídlo a jsem poloupír, pořád cítím lidskou krev a mám na ni chuť. Naštěstí za ty roky jsem se naučila žízeň ovládat. Také proto, že jsem napůl člověk, jsem se rozhodla pít zvířecí krev a naštěstí mi to ve Volteře povolili. Mamka s taťkou ji chtěli pít také, ale nemohli, protože musí být upíří autoritou a dělat to, co je pro ně přirozené a to je pít lidskou krev, i když se jim to nelíbí. Teď už ale ve Volteře nejsme, tak pijí tu zvířecí.

„Moc ráda, děkuju,“ souhlasila jsem.

„Super,“ zaradovala se Alice. Zahulákala pozdrav mým rodičům, popadla mě za ruku a odtáhla k jejich autům. Jen tak, tak jsem stihla zavřít dveře. Nasedla jsem do Jeepu k Emmettovi a Rose a všichni společně vyjeli do školy.

------------------------------------------------------------------------------------------

Doufám, že se vám to líbilo a budu ráda za každý komentík.

Chtěla bych se vás zeptat, jestli byste tam chtěli i pohled Edwarda, nebo mám pokračovat z pohledu Belly. Také to mohu udělat napůl. Jak chcete. Odpovědi mi pište do komentářů. Další dílek bude, až u tutoho bude alespoň 10 komentářů. Děkuji. XD

Autor: simi1918 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The vampires princess - 4. kapitola: