Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The vampires princess - 3. kapitola


The vampires princess - 3. kapitolaMáte tu třetí kapitolu The vampires princess. Jaké bude setkání s Cullenovými? A padne si se všemi do oka? To se dozvíte, když si ji přečtete. Velmi děkuji za komentáře, které mi tu necháváte. Moc mě potěšily a dodaly energii na psaní. Přeji příjemné čtení, vaše simi1918.

3. kapitola

„Carlisle, jak už je to dlouho, co jsme se neviděli?“ začal táta.

„No, docela dlouho, i když, co je pro upíra dvě století, že?“ zasmál se trochu nervózně Carlisle.

„Pravda, pravda a co tu vlastně děláš?“ zeptal se táta.

„No, já tu bydlím, to spíš já bych se měl zeptat, co tu děláš. Žádná pravidla jsme neporušili,“ obával se Carlisle.

„Příteli, já tu nejsem z pracovních důvodů. Ty to asi nevíš, ale já mám rodinu a na nějaký čas jsem se odpojil od vlády,“ vysvětloval.

„Ty ses odpojil od vlády? A máš rodinu?“ zeptal se překvapeně.

„Ano, nevím, jestli jsi už měl tu čest, ale rád bych ti představil svoji dceru Isabellu Marii Volturi.“ A představil mě.

„Ty jsi ji stvořil?“ zeptal se táty.

„Ne, je to má biologická dcera, drahý příteli. Je poloupírka. Moje manželka ji počala a odrodila jako člověk. Pak jsem ji musel proměnit, aby přežila. Vidíš Belliny oči? To nejsou čočky. Je to její pravá barva očí,“ odpověděl a poukázal na důkaz, moje oči.

„To není možné, nikdy jsem neslyšel, že upír může mít dítě,“ řekl Carlisle.

„Upír ne, ale lidská žena s upírem ano. Jak vidíš, Bella je toho živým důkazem,“ řekl táta.

„Carlisle, nechtěl bys přijít k nám na návštěvu, rád bych ti vše vysvětlil a mohli bychom si také po tolika letech popovídat jako staří přátelé,“ nabídl táta Carlisleovi.

„No, já nevím, jestli je to dobrý nápad. Víš, já mám také rodinu, i když o trochu větší. Mám tři syny a dvě dcery. Žijeme tu jako rodina už druhým rokem. A Aro, já… nevím, jak to bude s tvým stylem stravy. Jde o prozrazení samozřejmě," dodal.

„Příteli, prohlédl sis moje oči? Co tam vidíš?“ zeptal se Carlisle.

„No, máš je krvavě rudé, ale se zlatými žilkami. Zlatými! Ty ses dal na vegetariánství?“ zeptal se ho zaskočeně.

„Ano, chceme tu žít pár let, než Bella dodělá střední. Od zítřka tam nastupuje. To víš, je jí přes sto let a ve Volteře na střední půjde asi těžko,“ vysvětloval táta.

„Tobě je přes sto let?“ zeptal se mě Carlisle.

„Vlastně tento rok oslavím sté narozeniny. Bude velká oslava a ty i tvá rodina jste zváni,“ vysvětlila jsem mu, jak to je s mým věkem a rovnou ho pozvala na narozeninovou oslavu.

„Ty nestárneš?“ zeptal se mě.

„Ne, ve svých šestnácti letech se můj růst zastavil a jsem nesmrtelná, i když trochu více rozbitná než upír, ale míň než člověk,“ zase jsem mu vysvětlovala.

„Aha,“ řekl jen.

„Carlisle, prosím, přijď, strašně ráda bych chtěla poznat rodinu, o které mi táta tolik vyprávěl,“ poprosila jsem ho.

„Tak dobře,“ odpověděl a já se na něj usmála.

„Bello, mamce volala jedna paní kvůli práci, takže už bude nejspíš doma, tak už raději půjdeme, ať o nás nemá strach,“ vysvětlil mi a pak se obrátil ke Carlisleovi.

„Carlisle, rád jsem tě zase po takové době uviděl. Přijďte tedy zítra okolo čtvrté k nám domů. Najdete nás podle pachu,“ vysvětlil a rozloučil se s ním taťka a podal mu ruku k potřesení.

„Já tebe taky, Aro,“ řekl Carlisle, a pak se otočil na mě.

„Tebe také, Isabell,“ dodal ještě.

„Jen Bella, prosím. Isabella používám jen na důležitých událostech nebo sezení,“ poprosila jsem ho.

„Dobře, Bello,“ usmál se na mě Carlisle už trochu uvolněně.

„Tak se zítra uvidíme. Půjdeme, Bell?“ zeptal se mě.

„Jistě, tak ahoj zítra,“ rozloučila jsem se.

„Zítra,“ usmál se, ještě kývl na pozdrav taťkovi a najednou byl pryč.

„Tak jdeme domů,“ řekla jsem a společně s tátou se vydala domů.

„Mamí, neuhodneš, koho jsme potkali, když jsme šli domů,“ začala jsem.

„Koho?“ zeptala se.

„Carlislea Cullena,“ řekl táta.

„Carlislea, toho prvního vegetariána?“ zeptala se.

„Ano, toho,“ odpověděl jí.

„A zítra jsou k nám on a jeho rodina pozváni,“ dodala jsem ještě.

„Zítra! To nestihnu tady uklidit a nachystat nějakou krev, abychom jim mohli něco nabídnout,“ začala šílet mamka.

„Ale mami, to stihneš. Taťka ti pomůže a já, až přijdu ze školy, tak také,“ utěšovala jsem ji.

„Dobře,“ uklidnila se naštěstí mamka. Já jsem se už ničím nezaobírala a šla k sobě do pokoje. Pustila jsem si televizi a dívala se až do večera. Večer jsem se umyla, vyčistila zuby, vzala si pyžamo a lehla si do své nové, měkoučké postele. Ještě jsem si nařídila budíka, a pak už jsem usnula do bezesné noci.

Cr, cr, cr, cr, začalo mi něco zvonit u ucha. Ať to už přestane, prosím. Pak mi bohužel došlo, že je to můj budík a mám první den školy. Ospalost mě z vteřiny na vteřinu přešla a vlítla jsem do koupelny jak tornádo. V rychlosti jsem udělala ranní hygienu, lehce se namalovala a zamířila do šatny. Vzala jsem si úzké džíny, bílé triko s potiskem a koženou bundu do pasu. Obula si kožené kotníčkové boty a seběhla dolů.

„Dobré, Bello, jak se těšíš na svůj první den ve škole?“ ptala se mě s úsměvem mamka.

„Ohromně. Co mám k snídani?“ zeptala jsem se.

„Tousty s džemem,“ řekla mamka a podala mi je.

„Dík,“ poděkovala jsem jí už s plnou pusou. Mamka se jen usmála a šla do pokoje. Dojedla jsem snídani a šla se rozloučit s rodiči.

„Tak, milí rodičové, jdu do školy,“ oznámila jsem s úsměvem na rtech.

„Užij si to, Bell,“ popřál mi taťka a objal mě. Mamka udělala totéž a já si to už mířila do garáže, kde jsem nasedla do svého nového autíčka, dárek od strýčků, a vyjela směr střední škola ve Forks.

Přijížděla jsem na parkoviště a viděla všechny ty vyjevené tváře, které na mě zíraly. Sice jsem na větší společnost zvyklá z Volterry, ale tohle už je i na mě moc. Byla tu snad celá škola. No, skvělý začátek, Bello. Vystoupila jsem z auta a najednou mě praštil přes nos upíří pach. To budou určitě Cullenovy děti. Rozhlédla jsem se a uviděla je stát u velkého Jeepu. Usmála jsem se a vydala se k nim se s nimi seznámit. Oni jsou má poslední naděje, nepropadnout těm šíleným lidem tady. Rozešla jsem se a viděla všechny, jak se ke mně nebezpečně blíží. Rychle jsem šla k autu, kde stáli Cullenovi. Periferním viděním jsem zaznamenala, jak se lidé ode mě pomalu oddalují, když jim došlo, ke komu si to mířím. Došla jsem ke Cullenovým a oni se bleskurychle otočili. Dívali se na mě, jestli jsem náhodou nepřišla o rozum a doopravdy stojím u těch divných Cullenových.

„Ehm, ahoj,“ začala jsem nejistě. Oni asi neví, kdo jsem, jelikož jsem cítit jako člověk.

„Prosím vás, jste moje jediná šance se dostat od těch bláznivých lidí. Vím, kdo jste. Dnes k nám máte přijít na návštěvu,“ dodala jsem ještě.

„Promiň, my na návštěvy nechodíme a ani se nepřátelíme,“ řekl blonďák. Pak mi ale došlo, že oni si myslí, že jsem jen člověk a chci se s nimi skamarádit.

„Omlouvám se, zapomněla jsem se představit. Jmenuji se Isabella Marie Volturi,“ představila jsem se a do hlasu přidala volturiovskou autoritu. V tu chvíli všichni ztuhli a proměnili se v sochy. Vyplašeně se na mě dívali a měla jsem pocit, že v jejich očích vidím strach.

„Pane bože, ty jseš Arova dcera? K vám jdeme dnes na návštěvu?“ ptala se zaskočeně ta, která vypadá jako skřítek.

„Ano, vždyť jsem to před chvílí říkala,“ řekla jsem s úsměvem.

„Promiň, Isabello, my jsme si mysleli, že jsi jen člověk, protože jsi tak cítit. Omlouváme se,“ omluvil se blonďák.

„V pořádku,“ usmála jsem se na ně.

„Isabell, jak to, že jsem tě neviděla?“ zeptala se mě ta dívka vypadající jako elfík.

„Neviděla?“ zeptala jsem se nechápavě.

„Víš, já mám schopnost vidět do budoucnosti, ale tu tvoji nevidím. Jako bys vůbec neexistovala,“ vysvětlila mi.

„Aha, to bude tím, že jsem fyzický a psychický štít,“ vysvětlila jsem ji naopak já.

„A prosím, říkejte mi Bello, to mám radši,“ poprosila jsem je.

„Jistě, Bello,“ řekl blonďák.

„Jo a já jsem Alice,“ představil se mi ten elfík.

„Jasper, manžel Alice,“ řekl blonďák.

„Jsem Emmett, kotě,“ řekl ten veliký. Blondýna, která stála vedle něho, ho loktem šťouchla do žeber a hnusně se na něj podívala.

„A já jsem Rosalie, manželka tady toho nevychovance,“ představila se mi blondýna.

„Moc ráda vás všechny poznávám. Prosím, nechovejte se ke mně jako k princezně z Volterry. S mamkou a taťkou jsme se tam odtud odstěhovali, abychom žili jako normální rodina a aby nás jako normální rodinu všichni brali. Jsem prostě puberťačka, která si sem přijela užívat života,“ oznámila jsem jim s úsměvem na rtech. Všichni se na mě usmáli, mně ale pak došla jedna věc. Carlisle říkal, že má tři syny a dvě dcery, takže pět dětí. Tady jsou ale jenom čtyři. „Nemá vás být pět?“ zeptala jsem se.

„Ano, Edward si ještě ráno zašel na lov. Za chvíli by tu měl být,“ řekla Alice a tak divně se u toho šklebila. Jakmile to dořekla, na parkoviště se vyřítilo stříbrné Volvo a smykem zabrzdilo vedle Jeepu. Já jsem jen koukala jak vyvoraná myš a Cullenovi se jen zašklebili. Otevřely se dveře řidiče a vystoupil kluk. V tu chvíli jsem se stala sochou s bušícím srdcem, jako bych právě uběhla maraton. Nohy se mi rozklepaly a oči málem vypadly z důlků. To nebyl kluk, ale anděl, Bůh, model, nevím co všechno, ale byl to ten nejkrásnější kluk v téhle galaxii. Rozešel se k nám sexy chůzí, ale mě si ani nevšiml. Až teprve, když se u nás zastavil, mu na mě padl zrak. Ztuhl a jen se na mě s otevřenou pusou díval. Cítila jsem, jak se červenám.

„Kdo jsi?“ zeptal se mě ten nejkrásnější hlas.

„Tohle, Edwarde, je Isabella Marie Volturi. Volturiovská princezna a my jsme dnes odpoledne k ní domů pozvaní. Kdybys byl včera doma, věděl bys to,“ obořila se na něj Alice.

„Jen Bella, prosím,“ upřesnila jsem.

„Edward,“ představil se a pořád na mě jen zíral. Cítila jsem, jak jsem rudá jak rajče. Tváře mi hořely. Edward zatřásl hlavou a bez jediného slova odešel.

„Co se… ?“ Chtěla jsem se zeptat, co se stalo, ale Alice mě předběhla.

„Toho si nevšímej. Edward je velmi… přelétavý, co se dívek týče,“ vysvětlila mi.

„Aha,“ dostala jsem ze sebe. Mohlo mě to napadnout, že to bude frajírek, který vleze pod sukni každý a ona ho tam ještě ráda pozve.

„Bello, prosím, vím, že je to můj bratr, ale dávej si na něj pozor. Nechci, aby ti zlomil srdce jako spoustě dívek. Vím, že budeme velké kamarádky, i když tvoji budoucnost nevidím,“ upozornila mě Alice. Ta poslední věta mě zahřála u srdce. Vím, že Alici znám jen pár minut, ale ona mi už teď přirostla k srdci a také cítím, že budeme velmi dobré kamarádky.

„Dobře, dám si na něj pozor,“ řekla jsem. Ona se na mě zářivě usmála a pak jsme si všichni ještě chvíli povídali, než zazvonilo. Alice mě zavedla do třídy a pak šla na svoji hodinu. Učitel byl u katedry, a tak jsem se k němu vydala.

„Dobrý den, jmenuji se Isabella Swanová a potřebovala bych podepsat tento formulář,“ představila jsem se mu a podala mu papír od sekretářky.

„Jistě, slečno Swanová,“ podepsal mi ho.

„Tady máte učebnici a sedněte si k panu Cullenovi. Když byste měla s něčím problém, on vám poradí,“ oznámil mi.

„Dobře,“ řekla jsem a vydala se k lavici s panem dokonalým. Edward seděl u okna a na klíně mu seděla holka, která si to viditelně užívala. Její jazyk byl někde v jeho krku a jeho v jejím. Jednu ruku měl na jejím pozadí a druhou pod jejím tričkem. Ona měla jednu ruku na jeho zátylku a druhou na tváři. Se vztyčenou hlavou jsem se tam vydala. Sedla jsem si na druhou židli a dělala, že tam vůbec nejsou. Dala jsem si nohu přes nohu a vzala si mobil. Periferním viděním jsem zaznamenala, že se od té holky odtrhl a pozoroval mě. Ona se jen usmála, dala mu ještě malý polibek, zvedla se a šla ke své lavici. Když podruhé zazvonilo, odložila jsem mobil a začala se věnovat učiteli. Myslela jsem, že by mě alespoň pozdravil, ale on dělal, jako bych tam vůbec nebyla. Ccc, ať si trhne, mně nějaký frajírek nestojí ani za pohled. Celou hodinu jsme byli zticha a jakmile zazvonilo, beze slova jsem se zvedla a sexy chůzí odešla. Sexy? Od kdy já chodím sexy chůzí? Vyšla jsem před třídu a tam na mě čekali Emmett s Alice.

„Sedneš si k nám na oběd, prosím?“ zeptala se mě Alice a udělala na mě spolu s Emmettem psí oči. Chvíli jsem dělala, jako že váhám, ale pak jsem se usmála a kývla.

„Jupí.“ Alice vyskočila snad dva metry vysoko a k tomu si zatleskala. Emmett se jen culil jak malé děcko. Oba mě chytili za jednu ruku a odtáhli do jídelny. Šli jsme k pultu s jídlem a něco si vybrali. Zaplatili jsme ho a šli ke stolu se zbytkem Cullenových, mimo Edwarda. Ten tu ani nebyl.

„Ahoj,“ pozdravila jsem je a sedla si vedle Alice a Emmetta.

„Ahoj, Bell,“ pozdravili mě. Chvíli jsme si povídali, ale pak do jídelny vešel Edward s holkou omotanou kolem sebe. Ani mě nepřekvapilo, že to byla jiná, než mu seděla prve ve třídě na klíně. Myslela jsem si, že si s ní sedne jinam, ale on si to s ní zamířil přímo k našemu stolu. Bezva, a je po zábavě. Dělala jsem, že tam vůbec nejsou, a dál si povídala s Alice. Cullenovi na pozdrav jen kývli a dál si povídali. Edward si sedl naproti mně a na klín si stáhl tu „Barbie“. Dál jsem si povídala s Alice, ale periferním viděním jsem si všimla, jak mu něco šeptá do ucha a on se u toho chechtá, ale přitom se celou dobu díval na mě.

Když zazvonilo, vydali jsme se na odpolední vyučování. To uběhlo velmi rychle a já si to už šinula na parkoviště. Rozloučila jsem se s Cullenovými, až na Edwarda, a vyjela domů.

„Jsem doma,“ zakřičela jsem do domu.

„Jak bylo první den ve škole?“ zeptali se mě rodiče. Povyprávěla jsem jim celý den, a pak se vydala nahoru do pokoje. Odložila jsem si, lehla si do postele a relaxovala. Za hoďku by tu měli být všichni Cullenovi, což znamená i Edward. Jestli se nepozabíjíme pohledy, tak to bude zázrak.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek The vampires princess - 3. kapitola:

 1
1. kikuska
05.07.2011 [22:41]

No tak som som riadne zvedavá ako to ich stretnutie dopadne. Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!