Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The vampires princess - 20. kapitola

20.02.2011 (08:15) • simi1918 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3473×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

20. kapitola

S úsměvem jsem zavřel oči, svými dlaněmi pod peřinou Bellinku hladil po stehnech a zadečku a uvolnil se tak, že jsem měl normálně pocit, že usínám. Nevnímal jsem absolutně nic, což byla velká chyba. Dveře totiž zavrzaly, otevřely se a v nich stál…

„Bello, přije-,“ otevřel Carlisle dveře, ale jakmile nás uviděl, okamžitě se zarazil a překvapeně na nás zíral.

„Edwarde?“ vyslovil mé jméno v otázce a v hlavě se snažil přijít, proč na mě Bella leží a proč jsme až po krk přikrytí. Na hlavní důvod sice přišel, ale snažil si to za každou cenu vyvrátit, protože za ním stáli… pane bože. Vyděšeně jsem se díval ke dveřím a pod peřinou s Bellou lehce třásl, aby se probudila.

„Hm…,“ zamumlala Bella a otevřela oči. Jakmile však uviděla můj vyděšený pohled upírající ke dveřím, rychle k nim otočila hlavu a zalapala po dechu.

„M-m-mami? T-t-tati?“ vyvalila na ně oči, stejně jako je oni valili na nás. „C-c-co tady d-d-děláte?“ vykoktala ze sebe.

„Carlisle nám volal, že jsi v nemocnici a tak jsme okamžitě nastoupili do letadla a letěli za tebou, ale můžeš nám ty říct, co tady vy dva spolu děláte? Nebo se spíš mám zeptat, dělali?“ vysvětlovala jí Renée a Aro se snažil nemyslet na to, co jsem tu s jeho dcerou před chvílí dělal.

„N-n-no… my jsme… to, no…,“

„Usmiřovali se,“ skočil jsem jim do toho. „Trochu jsme se pohádali, ale šlo jen o malou prkotinu a Bella už byla naprosto v pořádku,“ řekl jsem pravdu a v tu ránu na mě všichni zírali s otevřenou pusou. Bella kvůli tomu, že jsem řekl pravdu, Carlisle proto, že jsme to dělali na jednotce intenzivní péče a Aro s Renée proto, že jsem jim narovinu řekl, že jsem měl právě před chvílí sexuální styk s jejich dcerou v nemocnici.

„Vy dva jste se naprosto zbláznili! Co vás to proboha popadlo, jste v nemocnici, co kdyby sem někdo přišel?“ vylítl na nás Carlisle. Děsil se toho, co se mohlo stát, kdyby nás někdo načapal.

„Tak aby bylo jasno, mladá dámo, tohle si spolu doma ještě vyřídíme a u tebe Edwarde, máš štěstí, že tě mám rád a že jsi Carlislův syn, protože jinak bych tě na místě přetrhl jako hada. Sakra, to jste si to už nemohli alespoň nechat na doma?“ přidal se k němu Aro a Bella čím dál tím více rudla.

„Dobře, uděláme to takhle. Necháme vás tu teď o samotě, ač neradi po tom, co jste tu před chvíli vyváděli, ale vy se oba obléknete a běda vám, jestli se k sobě přiblížíte, budeme hned za dveřmi. Edward pak pojede s námi k nám domů a o něčem si tam spolu popovídáme. A ty, Bello, tu zůstaneš a poslechneš Carlislea, jasné mládeži?“ rozhodla to Renée a my jsme s Bellou unisono pokývali hlavou. Všichni tři se na nás zamračili.

„Fajn,“ řekl Aro a z pokoje všichni odešli, ale slyšel jsem, jak si sedli na lavičky, které byly na chodbě a poslouchali každé naše šustnutí. S Bellou jsme se na sebe usmáli a zvedli se. Radši jsem se na ni ale nedíval, protože nevím, co by se stalo, kdybych ji vyděl, jak ji pán bůh stvořil. Natáhl jsem si své boxerky a kalhoty a oblékl si zpátky své tričko. Nazul jsem si boty a konečně se na Bellu podíval. Ležela už oblečená v košilce v posteli pod peřinou. Musel jsem se usmát, protože takhle vypadala strašně nevinně, ale pravdou je, že jí v duši dřímá ďáblík. Popošel jsem k posteli, jemně ji políbil, ale okamžitě se zase odtáhl a pádil ke dveřím pokoje. Slyšeli totiž naše mlasknutí polibku.

„Můžeme jít,“ oznámil jsem.

„Dobře,“ povzdechla si Renée a na Bellu houkla pozdrav stejně jako Aro. Poté jsem se s nimi vydal ven z nemocnice a nasedl do jejich auta do zadu.

U jejich domu jsme byli za chvíli. Všichni jsme vylezli z auta a vstoupili do domu.

„Tak, Edwarde, klidně si odlož a přijď k nám do obýváku,“ poručil mi Aro a já ho automaticky poslechl. Snažil jsem se jim z hlavy vyčíst, co mi chtějí, ale myšlenky si chránili. Došel jsem do obýváku a Renée mi naznačila, ať si sednu na sedačku.

„Edwarde, máme tě rádi, ale to neznamená, že jestli naší holčičce ublížíš, neporadíme si s tebou. A to, že jsi Carlislův syn, by ti nepomohlo. Chceme se tě na něco zeptat,“ začal Aro.

„Ptejte se na cokoliv,“ pobídl jsem se.

„Vím, že je to tvoje soukromá věc, ale pochop, že chceme, aby byla Bells šťastná. Je to jen jedna otázka,“ kladla mi Renée na srdce.

„Tak do toho,“ usmál jsem se na ně.

„Chceme vědět, co od svého vztahu s Bellou očekáváš. Jestli je to pro tebe pouze románek a nebo ji doopravdy miluješ,“ zeptal se mě narovinu Aro.

„Víte, nevím, jestli vám Carlisle něco řekl o mé minulosti, ale chci, abyste mi věřili a proto vám to řeknu i tak,“ promluvil jsem naprosto vážně, ale v duchu se hystericky smál, protože by mě nikdy nenapadlo, že budu vyprávět o svém sexuálním životě vládcům upířího světa.

„Pravda je, že dřív jsem dívky měnil každou minutu. Užil jsem si s ní a pak ji nechal. Vím, je to ohavné, ale já pro to měl svůj důvod. Byl jsem sukničkář a holky bral pouze jako věci na ukojení svého chtíče. Ale pak jsem poznal Bellu. Proletěla mým světem jako meteorit a rozzářila celý můj svět. Už jsem nedokázal vidět jinou dívku než Bellu. Zamiloval jsem se do ní a miluji ji celým svým mrtvým srdcem. Ona ho dokázala donutit, aby pro ni bilo. Udělám pro ni všechno na světě, dal bych za ni život. Proto odpověď zní, ano miluji ji a už nikdy v životě nebudu chtít jinou. Dostihla mě upíří láska, která je věčná,“ usmál jsem se na ně a oni mi úsměv oplatili.

„Dobře, jsme rádi, že to takhle bereš, protože je tu ještě jedna věc. Víš, nechceme tě do ničeho nutit, ale pochop, že být vládcem upířího světa znamená i nést zodpovědnost a určitý řád. Nesmíme si dovolit, aby nás přestali upíři respektovat,“ snažil se mi vysvětlit Aro.

„Jak víš, Bella bude mít za měsíc a půl své sté narozeniny. Pro upíří svět je to velká událost a ve Volteře bude mít velkou narozeninovou oslavu, na které budou pozváni všichni důležití upíři. Musíš si uvědomit, že Bella je, no něco jako princezna a nemůže si dovolit dělat si, co se jí zlíbí. Jako vládce z ní musí vyřazovat autorita a nesmí se chovat nezodpovědně. A jednou z nezodpovědných věcí je, aby princezna žila vztah bez manželství, nebo alespoň zasnoubení. Správně bychom jí měli vybrat ženicha a připravit na vládu, která ji čeká. Ale víme, že se oba milujete a budete spolu chtít žít napořád, tedy potom, cos nám řekl,“ mluvila Renée a já na ně vyvaloval oči víc a víc.

„Prostě a jednoduše. Na té oslavě se určitě budete chtít chovat normálně jako pár, pokud však nebudete zasnoubení, budete se k sobě muset chovat jen jako známí. Nesmíme si dovolit na takové události udělat skandál s tím, že budoucí vládce Volterry mění jednoho chlapce za druhého a věř, že upíří staří několik století to tak budou brát. My samozřejmě víme, jak to doopravdy je, ale oni ne. Proto se tě chci zeptat, přemýšlel si někdy nad tím, že bys Bellu požádal o ruku? Stačí, když budete zasnoubení, nemusíte se pak hned brát, ale chtěl bys s mojí holčičkou uzavřít sňatek manželský? A to nemyslím na to, že byste to, co jste prováděli v nemocnici, za co se na vás dva pořád ještě zlobím, měli provádět až po svatbě,“ zeptala se mě Aro a já nevěděl, co říct.

„Popravdě, nikdy jsem nad tím neuvažoval, jsme spolu ještě pořád krátkou dobu, ale…,“  začal jsem přemýšlet nad tím, jaké by to bylo mít Bellu za svoji snoubenku a ta představa byla… nádherná.

„Bellu bych jednou strašně moc chtěl mít za manželku a jestli ji mám požádat o ruku potom nebo teď, to je vlastně jedno. Miluji ji a doufám, že ona mě miluje stejně, proto ji klidně mohu požádat o ruku před tou oslavou,“ odpověděl jsem jim.

„Nám by stačilo, když bys ji požádal na té oslavě,“ mrkl na mě Aro.

U Volturiů jsem byl ještě hodinu a domlouval se s nimi na pár detailech mého pořádání o ruku Belly. Chci, aby to pro ni bylo něco výjimečného a romantického a potom jsem jel domů.

„Ahoj, lásko, kde si byl tak dlouho?“ skočila na mě Bella hned u dveří a políbila. Nohy mi přitom obtočila kolem boků a ruce za krk. Byl jsem velmi mile překvapený, že už je doma.

„Ahoj, no, byl jsem pořád u tvých rodičů, ale co ty děláš doma?“ podivil jsem se.

„Carlisle v nemocnici řekl, že si mě bere do domácí péče, takže se smím pohybovat pouze na vašem pozemku,“ zasmála se a znova mě políbila.

„Máš nějakou dobrou náladu,“ podotkl jsem na její úsměv, který jí od mého příchodu utkvěl na rtech.

„Jsem ráda, že jsem doma a že naše hádka je v tabu,“ mrkla na mě a pak ze mě seskočila na zem a doslova odhopkala do obýváku, skočila na sedačku a pokračovala v dívání se na televizi. Jen jsem se nad tím zasmál a šel se vysprchovat. Po sprše jsem se oblékl do tepláků a trika a vrátil se k Belle.

„Na co se koukáš?“ zeptal jsem se jí.

„Dívám se na Hannah Montana ve filmu,“ usmála se na mě s plnou pusou popcornu a naznačila mi, abych mlčel. Tak v tom něco vězí, ona by se nikdy na nic tak… dětského nedívala. Zkoumal jsem ji podezíravým pohledem.

„Co je?“ zeptala se po chvilce mého zírání.

„O co tady jde?“ zeptal jsem se na rovinu. Zachichotala se, ale odpověděla mi.

„Vsadila jsem se s Emmettem, že se budu týden chovat jako dítě,“ prozradila mi.

„Jak jste na takovou sázku přišli?“ zeptal jsem se ji a přitom kroutil nevěřícně hlavou.

„No, když mě přivezla sanitka domů,“ na to se zakřenila, „jakmile odjela, začala jsem na místě radostí poskakovat, že už nemusím předstírat nemoc, no a Emmett mě u toho načapal. Řekl, že se chovám jako dítě a já se s ním začala dohadovat, že ne. Nakonec prohlásil, že mám vlastně pravdu, protože jsem nikdy neudělala nějakou blbost nebo hovadinku a prý jsem nudná. Z toho vznikla další hádka. A poslední kapka byla, když řekl, že jsem musela prospat své dětství, protože se chovám jak stoletá ženská a nedokázala bych se ani na týden chovat jako rozpustilé dítě, prý jsem na to strašně zakrklá. No a z toho vznikla ta sázka. Pokud to zvládnu, Emmett se bude muset hodinu procházet v obchoďáku v králičím oblečku a hobstat, pokut prohraju já, budu si muset obléct růžové oblečení, blonďatou paruku a on mi sežene čivavu, růžový cabriolet a budu se muset po městě chovat jako blondýna jeden den,“ vyklopila mi. Dostal jsem záchvat smíchu z představy Belly, jakož to prvý blondýny.

„Dobře, takže mám jeden týden chodit s culíkatou holkou, která každou chvíli provádí nějakou skopičinu?“ upozornil jsem na její dva culíky, ve kterých vypadala strašně roztomile i srandovně a shrnul to.

„Přesně tak,“ zasmála se nahlas, ale pak si položila na rty ukazováček a udělala na mě pšš. Potom se dál věnovala Hanně Montaně. Jsem zvědavý, co bude následovat dál, Tom a Jary? Po půl hoďce sem přišel Emmett a podal Belle hrnek kakaa.

„Tak co, pořád se nechceš vzdát?“ škádlil ji, ona se však na něj naštvaně otočila a udělala na něj to samé pšš, co udělala na mě a dál se věnovala Hanně Montaně, která ještě neskončila. Emmett se jen skácel smíchy na zem. Zakroutil jsem hlavou a šel nahoru do našeho pokoje, na Montanu se doopravdy odmítám dívat. Z knihovny jsem si vyndal Shakespeara a lehl si do postele.

Četl jsem si asi hodinu, než na mě nečekaně hupsla Bella. Seděla mi obkročmo na břiše a culila se.

„Ahoj,“ zasmála se.

„Ahoj, už ses dokoukala?“ zeptal jsem se ji a odložil knihu. Přikývla, při čemž srandovně pohodila culíky a dál se culila.

„A copak chceš dělat?“ zeptal jsem se ji potuleně a přitom hladil po stehnech.

„No…“ dělala, že přemýšlí, ale pak mi najednou dala pusu na tvář a seskočila ze mě. Nevěřícně jsem se na ni díval. Bella někam odběhla a já si chtěl tedy zase číst, když jí zavybroval mobil na nočním stolku. Přišla jí esemeska.

„Belli, přišla ti esemeska,“ zavolal jsem na ni. Až moc mi to připomínalo chvíli, kdy jsme se pohádali a tak jsem si radši vzal knihu a dál četl. Mobil jsem radši ignoroval. Bella se přiřítila jako uragán a skočila do postele, až se celá posunula nejméně o dvacet centimetrů. Lehla si na břicho, vzala si mobil a při tom si kmitala nohama ve vzduchu. Bože, vypadala při tom tak sexy. Chtěl jsem se ji zeptat, kdo jí píše, ale pak jsem si to rozmyslel.

„To je Jacob, píše, proč jsem nepřišla do La Push, jak jsem mu slíbila,“ řekla mi jakoby nic. Jsem rád, že mi to řekla.

„A co mu napíšeš?“

„Pravdu pro lidi, byla jsem v nemocnici a teď jsem v domácí péči a že ven budu moct až tak za měsíc,“ pokrčela rameny a začala psát esemesku. Jakmile ji dopsala, zase se zvedla a někam utekla.

„Emmette,“ zapištěla na celý dům. Páni, to bude týden.

„Ano, Belluško?“ ozval se jí.

„Mám být dítě?“ zeptala se ho.

„Tak zní sázka, chceš to snad vzdát?“ v hlavě už si představoval Billinku blondýnku.

„Ne, ale něco chci a pamatuj si, jsem velmi rozmazlené dítě, takže co chci, to dostanu,“ kula Bells pikle. Jak jí znám, něco plánuje.

„A čo pak ťo budě?“ šišlal na ní.

„Chci od tebe na zahradě postavit velkou prolézačku. A když říkám velkou, myslím tím obrovskou. S klouzačkami, tobogány, houpačkou a prostě vším,“ řekla tónem, který nedovoloval protestovat a poté se otočila a odešla zpátky ke mně. Musel jsem se začít smát, tohle může napadnou jen Bellu. Takže rodina upírů bude mít na zahradě upíří prolézačku v mega provedení. Jsem zvědavý, co bude následovat, postavení Cullenlandu? Bella se mi přitulila k boku a hlavu si mi položila na hruď. Jednou rukou jsem ji objal a druhou si držel knihu. A tak jsem si po zbytek dne četl a Bella na mě spinkala.

Autor: simi1918 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The vampires princess - 20. kapitola: