Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The vampires princess - 17. kapitola

19.01.2011 (17:15) • simi1918 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3867×

17. kapitola

Bylo mi krásně. Spokojeně jsem se zavrtěla v Edwardově náručí a rozlepila oční víčka. Dvě karamelky mě automaticky lapily do svých spáru a já se v tu chvíli nedokázala soustředit absolutně na nic. Ani na sametový hlas, který ke mně jakoby z povzdálí promlouval:

„Bell, vnímáš mě?“ Rozeznala jsem Edwardův hlas. Překvapením jsem zamrkala a zase začala vnímat současnost.

„Ehmm, co?“ zakřehotala jsem. Edward se zasmál a obdaroval mě jedním sladkým polibkem na rty.

„Povídám, a prosím, nezlob se kvůli tomu na mě, protože já tě prostě nemohl vzbudit, vypadala si tak nevinně a probudit tě, by byl přímo hřích, ale no, je za deset osm,“ vypadlo z něj a já myslela, že mě omyjou. Dělá si ze mě srandu? Ve škole za pět minut zvoní první zvonění a já jsem ještě pořád doma v posteli? Nahá a neupravená, bez ranní hygieny? Já ho přetrhnu jako hada!

„Edwarde, tak za tohle budeš mít na týden zákaz do naší postele!“ zapištěla jsem, co mi hlasivky stačily, a vystřelila z postele. Vše jsem dělala svojí nejrychlejší rychlostí a i to bylo pomalé. V šatně jsem na sebe v rychlosti hodila džíny, bílé tílko s delším růžovým svetrem a kotníčkové boty. Očkem jsem hodila po zrcadle, a když jsem vypadala hotově, chtěla jsem si vzít nějakou kabelku, ale čísi svalnaté paže mi ji už podávaly.

„Na, máš už v ní věci do školy a teď honem pojď, máme tři minuty do druhého zvonění a příchodu učitele,“ překvapil mě Edward, popadl za ruku a táhl do garáže. Nasedli jsme a vyjeli.

„Kde jsou ostatní?“ podivila jsem se nad znějící prázdnotou v garáži.

„Už vyjeli, chtěli nám nechat trochu soukromí,“ vysvětlil mi a dál se sto šedesátkou řítil ke škole. Podívala jsem se na kabelku, kterou mi dal, a musela jsem uznat, že ji vybral dobře.

„Od kdy se ty vyznáš v módě?“ zeptala jsem se ho s cukajícími koutky.

„No, to spíš Alice, ona mi ji poradila,“ přiznal se a já jen s uchechtnutím zakroutila hlavou. U školy jsme byli za minutu a půl, přesně. Vylítli jsme z auta a hnali do třídy. Měli jsme to tak tak. Jakmile jsme dosedli za lavici, objevil se učitel a zahájil hodinu.

Dopoledne bylo za mnou a já si to mířila sama na oběd. Vešla jsem do jídelny a ta v tu ránu utichtla. Zírali na mě jak na opičku v zoo a mně to bylo silně nepříjemné. Co jim je, vždyť… A ha, můj nový vzhled. Je možné, že by mě nepoznali? No asi jo, ale zas až tak jiná nejsem, mám jen jiné vlasy. Radši jsem to neřešila a chtěla si jít koupit jídlo, když se mi kolem pasu obmotaly dvě milované paže a dotyčný mě políbil na šíji. Zasmála jsem se a Edwardovy dlaně na mém bříšku přikryla těma svýma.

„Jídlo už máme,“ zašeptal mi do ouška, které poté jemně skousl. Usmála jsem se a Edward mě pustil. Chytli jsme se za ruce, nasadili úsměvy a bok po boku se vydali k našemu stolu, kde už seděla naše rodina. Ostatní na nás jen zírali s otevřenými ústy a nic neříkali. Naštěstí se po chvíli vzpamatovali a začali si zase hledět svého.

„Takže Edí má zákaz do postele?“ smál se Emmett a mně tak připomenul tu ranní šarádu. Edward na něj jen zavrčel, mě si ze židle posadil na klín, sklonil hlavu a své rty přišpendlil k těm mým. Vášnivě je začal líbat a ony mu polibky s chutí oplácely. Pootevřela jsem ústa a sama spojila i naše jazyky, abych aspoň trochu ukojila tu touhu, která se drala na povrch. Bylo to vášnivé a spontálnní. V jídelně jsem zaslechla spousta zalapání po dechu, ale vůbec jsem si toho nevšímala. Jak líbání nabralo na vášni, tak i upadalo do jemného oťukávání, než jsme se od sebe odtrhli. Edward se vítězoslavně usmál na Emmetta a já se ještě pořád vzpamatovávala.

„Bello, ty mu to necháš jen tak lehce projít?“ dělal na mě oči Emmett. Jen jsem se sladce usmála.

„Ne, má slova pořád platí,“ pronesla jsem naprosto v klidu a Edward ztuhl.

„Co?“ zeptal se mě vyjeveně Edward.

„Co co?“ obrátila jsem svůj nevinný obličej na Edwarda.

„No, já myslel, že si děláš jen legraci?“ řekl překvapeně.

„Vypadala jsem snad ráno, že si dělám legraci?“ zeptala jsem se ho se zdviženým obočím.

„Ne, ale já ti to vysvětlil,“ obhajoval se a přitom se ke mně nenápadně lísal.

„To na tom ale nic nemění,“ usmála jsem se a otočila se zase ke stolu.

„A máš útrum,“ šklebil se mu Emmett.

„Emme, být tebou, tak si ještě pořád udobřuju Rose, ty šaty ti ještě pořád neodpustila,“ varovala jsem ho. Emmett se podíval na Rose, a když uviděl, že se na mě zářivě usmála a na něho hodila ne moc hezký pohled, sklaplo mu.

Emmett si totiž zpestřil včerejší lov divadelní hrou Rose aneb medvěd grizzly. Z šatny jí tajně ukradl její nejoblíbenější šaty od Armaniho a vzal si je s sebou na lov. Oblíkl do nich medvěda v bezvědomí, opatrně ho praštil, aby ho omráčil a pak se kochal podívanou, jak si je medvěd snaží sundat, když se probudil z bezvědomí. To může samozřejmě napadnout jen našeho Emmetta.

Když jsme dojedli, tedy lépe řečeno já, vydali jsme se na odpolední vyučování. Měla jsem výtvarku s Edwardem. Akorát jsme spolu mířili do učebny výtvarné výchovy, když mi najednou zapípala sms. Vyndala jsem mobil a přečetla si jí.

Ahoj, tady Jacob Black, ten neomalený kluk, jak do tebe včera vrazil. :D Napadlo mě, jestli by ses nechtěla zítra po škole zajet podívat do La Push? Nezapomeň, že už si jednou řekla ano. Pokud nebudeš mít čas, nevadí, ale byl bych moc rád, kdybys přišla. Těším se na kladnou odpověď, Jacob.

Jakmile jsem ji dočetla, překvapením jsem zamrkala. Už už jsem to chtěla říct Edwardovi, ale pak jsem si to rozmyslela. Řeknu mu o tom doma. Ze zprávy jsem vyjela a mobil uklidila.

„Kdo ti psal?“ zeptal se mě.

„Ále, jen operátor, zase mi nabízeli nějaké výhodné nabídky,“ mávla jsem rukou, jako že to nic není a dál pokračovala v cestě. Edward mi naštěstí uvěřil a dál se už na nic neptal.

Výtvarka utekla jako nic a já si to s Edwardem mířila k parkovišti, jenže jsem potřebovala odpovědět Jacobovi a u toho nesmí být Edward.

„Prosím tě, počkáš na mě v autě? Potřebuju nutně na záchod, můj močový měchýř se ozval,“ poprosila jsem ho a odběhla na dámské záchody. Zapadla jsem do kabinky, sedla si na prkýnko a vyndala mobil.

Ahoj Jacobe, jasně že přijdu, školu mám zítra do tří, tak v půl čtvrté na mě čekej na pláži. Zatím, Bella.

Sms jsem odeslala, uklidila mobil a vyšla z kabinky. Namočila jsem si ruce, abych nebyla nápadná a vydala se do auta za Edwardem.

„Hotovo, můžeme jet,“ vydechla jsem, jakmile jsem dosedla na sedadlo spolujezdce a připásala se. Edward jen kývl, usmál se a vyjel.

Doma jsme byli za chvíli. Vběhla jsem do domu s Edwardem za sebou a vydala se do našeho pokoje. Z kabelky jsem vyndala mobil a sedla si na postel. Skopla boty, nohy si pohodlně natáhla a spokojeně se opřela o Edwarda, který si sednul vedle mě. Zasmála jsem se, jak mám oproti Edwardovi krátké nohy, měly jsme je vedle sebe a ty moje končily uprostřed Edwardových lýtek.

„Co je?“ zeptal se.

„Jen je srandovní, jak jsem oproti tobě malá,“ pokrčila jsem rameny.

„To není srandovní, ale roztomilé,“ odporoval a lehce políbil na rty. Pak se ale rychle odtáhl, aby to nedošlo někam dál, navíc, v tom má na týden utrum, hošánek. Svůj pohled jsem zaměřila na mobil a vyťukala známé číslo.

„Renée Volturiová,“ ozvalo se ze sluchátka.

„Ahoj, mamí,“ pozdravila jsem mamku.

„Bello, ahoj, tak co, jak se máš, stýská se ti po nás? Nám se tedy stýská strašně, co Edward a škola,“ vychrlila na mě.

„No, mám se krásně, líp už mi být ani nemůže, stýskat se mi, stýská, ale Edward mi to vynahrazuje a škola je v poho, tedy až na to ranní vstávání.“

„Jsem ráda, že jsi šťastná. Dala bych ti tátu k telefonu, ale nemůže.“

„Tak mu řekni, že jsem volala a ostatním také.“

„Neboj, řeknu,“ zasmála se.

„Dobře, už se nemohu dočkat, až tam za vámi přijedu.“

„To my taky, tady už se pomalu, ale jistě začíná připravovat ples. Ach, holčičko, jak rychle jsi mi vyrostla,“ povzdechla si mamka.

„Mamí, budu slavit sté narozeniny, vyrostla jsem ti přesně před devadesáti lety,“ uchechtla jsem se a Edward vedle mě také.

„Jasně, směj se mi, každé matce se nepovede zažít sté narozeniny své dcery,“ urazila se.

„To máš pravdu, to se jen tak nestane,“ rozesmála jsem se, až jsem přepadla Edwardovi na klín. Jenže to bylo až moc příjemné, a tak jsem se mu tam uvelebila. Hlavu jsem měla položenou na jeho stehnech a dívala se mu vzhůru nohama do očí.

„Dobře, budu muset končit, takže za měsíc a tři týdny,“ loučila se mamka.

„Ok, tak pa.“

„Pa,“ a zavěsila jsem. Mobil jsem položila na noční stolek a zase se položila do Edwardova klína.

„Co budeme dělat?“ výskal mě ve vlasech a objímal.

„Nevím, co bys chtěl dělat ty?“ optala jsem se ho blaženě se zavřenými víčky.

„Co takhle si pustit televizi? Ale tady, v posteli, jen my dva,“ navrhl. Hmm, to zní dobře.

„Tak jo, já se jen dojdu převléknout do domácího,“ souhlasila jsem, dala mu sladký polibek a odešla do šatny. Edward šel za mnou, a tak jsme se oba dva převlékli do pohodlného domácího oblečení. Blaženě jsem pozorovala Edwarda pouze v černých teplácích s odhalenou hrudí. Ach, on má tak úžasné tělo. Radši jsem se sama dooblékla a vyšla z šatny.

„Edwarde? Vyber zatím nějaký film, já si dojdu pro zmrzku, dostala jsem na ni chuť,“ poprosila jsem ho a vydala se do kuchyně. Z mrazáku jsem vytáhla ovocnou zmrzku, vzala si lžičku a vyběhla zase nahoru. Vešla jsem a chtěla se na Edwarda usmát, ale úsměv mi zmrzl na rtech. Edward stál u postele a v ruce držel můj mobil. Myšlenky, jak vypadá sexy, jsem odhodila do zákoutí a zaměřila se na to, proč mi projíždí mobil.

„Edwarde?“ promluvila jsem po delší době a došla až k němu.

„Bello, proč jsi mi neřekla, že jsi včera někoho poznala? A že s ním jdeš dokonce zítra ven?“ zeptal se mě docela odměřeně.

„Dnes jsem ti to chtěla říct,“ odpověděla jsem mu popravdě.

„Vážně? Víš, Bello, rád bych ti věřil, ale nevím, jestli mohu,“ promluvil a pro mě to byla jako kudla do srdce, nevěří mi.

„Ty si myslíš, že mám tajný rande?“ vzlykla jsem. Do očí se mi začaly nahrnovat slzy a cítím, že za chvíli přetečou.

„Tak proč si mi o něm neřekla? On do tebe včera vrazil? Tys mu slíbila, že s ním půjdeš ven? Bello, líbalas ho, spala si s ním?“ vyvalil na mě a mé vodní hráze se protrhly.

„Bello, spala si s ním?“ zopakoval tu nejhorší otázku.

„Ty si opravdu myslíš, že jsem s ním měla sex?“ brečela jsem.

„Bello, odpověz mi!“ zakřičel na mě.

„Nekřič tady na mě, já nic neudělala a vůbec, proč mi projíždíš mobil?“ neudržela jsem se také a začala křičet a do toho brečela.

„Odpověz mi, Bello!“ stál si pořád za svým.

„Ty mi řekni, proč mi čteš esemesky?!“ hádala jsem se s ním.

„Zapípal ti mobil, a tak jsem ti ho chtěl přinést dolů do kuchyně, ale když jsem tam uviděl jméno Jacob Black, zprávu jsem otevřel, a přečetl a pak jsem si přečetl i zbytek,“ odfrkl si. „A teď mi odpověz ty,“ pokračoval zlým hlasem.

„Nespala jsem s ním, ani se s ním nelíbala, prostě jsme jen kamarádi,“ křičela jsem.

„Nelži!“

„Já nelžu!“

„Tak proč si mi to neřekla už včera?!“

„Já jsem ti to nestihla říct, vrhl ses na mě okamžitě a už nepustil?!“

„Tak jsi mi to mohla říct ráno!“

„Jsem na to zapomněla!“

„Zase lžeš!“

„Sakra, pochop, že ti nelžu!“ zakřičela jsem z plných plic, až mě zaškrábalo v krku.

„Říkáš, že mě miluješ, že jsem jediná na světě, kterou chceš, kdybych jí doopravdy byla, věřil bys mi.“

„Tak mi dej důvod ti věřit!“

„Sakra, Edwarde, já nejsem ty! Nevyspím se s každým klukem, který se mi jen trošíčku líbí! Nepodvedu ho a pak odhodím, jak by byl jen ubohá věc! Jsem jen zamilovaná holka, která tě miluje a které si ublížil, jak nejvíce si mohl! Nelžu ti a nikdy bych ti nelhala!“ došla jsem až na pokraj svých sil a rozběhla se k oknu. Naštěstí bylo otevřené, a tak jsem pouze vyskočila a utíkala do lesa. Běžela jsem hodiny, než jsem se zastavila. Překvapením jsem zamrkala, jelikož se snášel sníh z nebe a já stála na zasněžené louce. Celá uplakaná a zmožená, jsem se svalila do sněhu, protože mě už nohy neunesly a zavřela oči. Nevnímala jsem tu strašlivou zimu, která mi byla, sníh, který mě pálil, nic jsem nevnímala. Začala se ke mně drát temnota, které jsem se s chutí chytla.

A je to! Tak co, líbí se vám to? Já doufám, že ano. No, další dílek tu bude, až tu budu mít tolik komentíků, kolik jsem jich tu mívala. Ano, sice jsem více jak tři týdny nepřidala, a proto si to zasloužím, ale stejně mě to od vás mrzí. Mívala jsem tu přes čtyřicet komentíků a teď jich tu mám sotva pět a dvacet. A tak vás žádám, ať jsem zase šťastná a s úsměvem vám píši další kapitolku, kterou mi pak také potěšíte komentíky. Já mám pak pocit, že vás to nebaví. Tak to napravte a budete tu mít další kapču. :)

Autor: simi1918 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The vampires princess - 17. kapitola: